Mystic queen - 2. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Ehm, jsem Violetti a je mi šestnáct. Od té doby, co jsem se přestěhovala do Finska, se dějí divné věci.
Jsme naštvaná a tak se mě nesnažte naštvat ještě víc, jenže on i když jsem naštvaná, tak prostě vyhraje a ještě se ke mně vetře.

03.02.2011 (14:00) • Lussy • Povídky » Na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 1263×

Nechtěná sláva

Hned když jsem se ráno probudila, věděla jsem, že tenhle den bude pěkně na prd. Už jen ten šílený sen, kde jsem podpálila nějakého chlápka, tomu nasvědčoval. Další věc, která mě „naladila“ byla, že mému mobilu došla šťáva a tak nějak MP3ku nevedu.

Nezbývalo mi nic jiného, než se obléknout a vyrazit bez mé milované hudby. Jenže já bez hudby neudělám ani krok a teď to mám vydržet celý den? Nemožné.

Seběhla jsem schody, vzala do pusy rohlík, na záda si hodila batoh a letěla do školy – už tak jsem měla zpoždění. Doběhla jsem dřív, než jsem se myslela. Když jsem se vydýchávala, někdo mi zaklepal na rameno.

„Ahoj. Promiň, že jsem tu včera nebyl, ale zdržel mě učitel.“ To určitě. Věděla jsem, kdo to byl, ten kluk ze včerejška. Jakže se jmenoval? Ha a máš to, nevím, jak se jmenuješ.

Něco jsem mu na oplátku zabručela a vydala se do školy.

„No tak, počkej!“ Neměla jsem v plánu zastavovat, naštval mě a navíc jsem neměla sluchátka! Doběhl mě, jako vždycky všichni.

„Špatně si se vyspala?“ Já ho praštím, slibuju!

„Ne, všechno OK.“ Vysolila jsem ze sebe jednu větu a pokračovala v cestě.

„Dobře, slibuju, že dneska už na tebe budu čekat!“ křikl za mnou, když odbočoval do druhé budovy. Zůstala jsem sama a zrychlila krok, protože se dvorek před školou pomalu vylidňoval.

Byla jsem nahraná, neměla jsem co dělat, když mě učivo nebavilo. Učení mě nikdy nebavilo, ale někdy se našly i zajímavé věci, ale dneska jako naschvál samé blbosti. Po škole jsem hned šla domů, ale kdo na mě před školou nečekal – Syksy. Nečekaně jsem si na jeho jméno vzpomněla a přísahala bych, že se i usmál.

„Jdem?“ zeptala jsem se, když jsem k němu došla.

„Jo, kde bydlíš?“

„Není to nejdál, ale kdybychom šli přes uličky, je to delší.“

„Takže jdeme normálně.“

„Dobře,“ zamručela jsem. Viděla jsem, že se nadechuje, aby něco řekl, ale pak to spolkl. Mohla jsem si v duchu jen tipovat, co asi chtěl říct.

K nám jsme dorazili brzy, rozloučili jsme se a já otevřela domovní dveře. Padla jsem na pohovku a za chvíli byla mrtvá.

Hned ráno na mě Syksy čekal před domem. Nevím, co se stalo, ale od té doby jsme spolu začali chodit každý den do školy i z ní. Stala se z nás taková nerozlučná dvojka. Netuším jak, ale našla jsem si k němu cestu a ten hnusák ke mně.

Dohodli jsme se, že dneska k nám přijde a budeme se dívat na filmy. Dávali řetězec premiér a tak jsme se rozhodli, že to zkouknem ve dvou.

Hned po škole jsem vyrazila domů, abych stihla uklidit. Nejdřív jsem vyluxovala, potom utřela prach, který jsem už utírala ráno a pak jsem ještě připravila nějaké občerstvení. Maminka byla tak hodná, že si vzala noční a tak jsme celý dům jenom pro sebe a vůbec jsem neměla v plánu žádné věci dostupné až od osmnácti.

Asi o půl sedmé jsem hodila pizzu do mikrovlnky a jako další na holení měl jít popcorn. Syks přišel asi v sedm, popcorn už byl hotový, a tak jsem se mohli usadit na naší pohodlné pohovce v obýváku. Pustila jsem televizi a akorát začal hrát Fantom opery.

„Vážně se chceš dívat na muzikál?“ zaúpěl.

„Jo a navíc je to premiéra, tak kušuj!“ Napomenula jsem ho. Muzikál to byl krásný a na konci jsem málem plakala, ale před ním jsem to udržela, spíše sílou vůle jsem udržovala slzy v očích. Další následovala komedie, ve které už jsem pláči nezabránila. Brečela jsem a jak moc, ale pouze smíchy a ještě k tomu měl Sks pár připomínek, takže jsem se pořád jenom smála.

Jako třetí byl v plánu nějaký horor. Těšila jsem se na něj, už dlouho jsem žádný neviděla, naposledy Texaský masakr motorovou pilou a to bylo vážně něco. Z ničeho nic film přerušily zprávy.

„Je nám velice líto, že jsme přerušili program, ale máme pro Vás důležité zprávy,“ oznamovala moderátorka.

„Byla nalezena spálenina muže v jedné uličce, upozornil na ni jeden anonymní volající. Policie pátrá po pachateli tohoto činu, protože se ten člověk nemohl zapálit sám. Na zemi bylo nalezeno pár vlasů, ale policie nechce sdělit, komu patřili. To je vše, až budeme mít bližší informace, sdělíme je Vám,“ dokončila moderátorka svůj monolog a film pokračoval.

Najednou mě polilo horko a začala jsem se klepat. Takže to nebyl sen! Zhrozila jsem se. Vždycky jsem si přála, aby mé činy byly slavné, ale takhle určitě ne.

Ten den, kdy Violetti spálila toho muže:

Počkal až se setmí a pak vytáhl telefon z kapasy u svých kalhot. Vytočil číslo a oznámil, že našel spáleninu těla. Operátorka chtěla po něm i jméno a další informace, ale on telefon zahodil. Chtěl o Violetti zjistit víc. Z hluboka se nadechl, aby vdechl její vůni. Byla tady ještě pořád a rozléhala se snad skoro všude. Vydal se po nejsilnější stopě, která ho zavedla před její školu.

Vkradl se do kanceláře a začal prohledávat kartotéku žáků. Byly tam i fotky, také hledání byla daleko snažší. Našel ji. Violetti Flynnová.

Začal listovat v jejím spisu a vše si dokonale zapamatoval. Nejvíce kladl důraz na její adresu, ale dnes tam jít ještě nechtěl, chtěl chvíli počkat. Jenže čekání se nevyplatilo, protože se kolem ní začal motat ten vyslanec. Pil mu krev, nemohl se k ní nijak přiblížit, nemohl o sobě dát vědět. Takže musel jen tiše vyčkávat.

Aby se nenudil, zařídil, aby se zpráva o té spálenině muže dostala i do zpráv. Hned ten večer přerušili vysílání a začaly zprávy. Taivas se jen usmíval, věděl, že se dnes chtějí spolu dívat na maraton premiér a tak byl nesmírně rád. Měl jistotu, že to uvidí a ještě v noci se chtěl jít podívat na její reakci.

Když dorazil k jejímu domu byl tam ještě ten vyslanec, nemohl mu přijít na jméno, ale štěstí bylo, že už odházel. Viděl na ní, že byla vystrašená, jen co se s tím ulízánkem rozloučila, vklouzla zpět do domu a raději zamkla.

„Chytrá holka,“ zašeptal si pro sebe a vyskočil na strom poblíž jejího okna. Jak poznal, že to okno patří jí? Byla tam nejsilnější její vůně.

Vešla do pokoje, byla jen v tílku a kraťasech, které více odkrývaly, než schovávaly. Nestačil koukat, ale rychle se probral, aby pozoroval něco jiného. Zalezla si do postele a zhasla lampičku, která byla jediným dosud zapnutým světlem v celém pokoji a vůbec domě.

Dovolil si přilézt blíž a lehce otevřít okno. Do obličeje jej udeřila její čerstvá a omamná vůně, ze které se motala hlava. Pozoroval ji, i když věděl, že ještě nespala. Celá se klepala a on věděl proč, koutky úst se mi roztáhly do úsměvu.

Violetti ofoukl studený vánek a tak otevřela oči, protože si byla jistá, že okno zavřela. Zůstala v šoku, koukala se tototiž do těch tmavých očí, které už jednou viděla. Vůbec neřešila, jak se tam dostal, ale spíše to, kde ty oči už viděla.

„Do háje!“ zaklel tiše a rychle seskočil ze stromu. Violetti si promnula oči, jestli vidí dobře, ale když tam už nebyl usoudila, že to byl jen výplod její fantazie.

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: Lussy (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování