Mystic queen - 16. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Ne jen, že mě zavřel do toho tmavého pokoje a ještě by chtěl i tohle... Dýka by se hodila.

13.04.2011 (16:00) • Lussy • Povídky » Na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 1133×

Léčka

Ta tma už mě začínala pekelně štvát. Nejraději bych celý tenhle hrad rozbila do posledního šutru. Ozvalo se zaklepání.

„Nikam nejdu!“ štěkla jsem na dveře.

„Nesu večeři,“ ozval se milý melodický hlas, který rozhodně nepatřil ani jednomu z těch dvou. Slyšela jsem rachot klíče v zámku, a pak následné zavrzání dveří. Potřebovaly by namazat.

„Netuším, co máte ráda, tak jsem Vám donesla to, co jedí u stolu,“ mile se usmála, položila podnos na malý stolík, a pak odešla. Byla mi dost povědomá, někdy jsem ji už určitě viděla, jenže jsem si nemohla vzpomenout kdy.

Chtěla jsem trucovat, ale po dvou hodinách mě přemohl hlad. Spořádala jsem to všechno a i kdyby ty kosti byly měkčí, asi bych je spořádala taky.

Brzy jsem usnula a až ráno mě probudily sluneční paprsky, které sem svítily z toho pidi midi okýnka. Snídaně už byla na stole a pěkně voněla. Ani jsem nemusela otevírat oči, abych k ní došla, táhlo mě to za ní. Už jsem se chtěla zakousnout do připraveného obloženého chlebíčku a někdo vešel do dveří...

Ten někdo mi svým ksichtem zkazil celou snídani s obědem a dost to na mě bylo vidět.

„Co hned po ránu tak kysele?“

Přivřela jsem oči a odvrátila od něj pohled.

„Snad si za těch pár hodin neztratila řeč. To by byla strašná škoda,“ naoko smutnil.

„Tak jo, dost her. Mám pro tebe návrh, je pro tebe – i mě – velice důležitý, takže mě pozorně poslouchej.“ Držel mě za tvář, tu vzdálenost překonal neuvěřitelně rychle. Postavila jsem se, abych mu viděla do očí, jenže když se narovnal, byla jsem zase malý prcek.

Neuvěřitelnou silou mě přitlačil ke zdi, prstem ojel konturu mé tváře.

„Buď hodná holčička a udělej vše, co budu chtít a všechno bude v pořádku.“ Obkreslil prstem mé rty. Moc dobře jsem věděla, kam tím mířil.

„No tak, už si to jednou dělala,“ zapředl.

„To si byl ty?!“ vypustila jsem nevěřícně z pusy. Zářivě se usmál a pak se přiblížil ještě víc.

„Jenže to jsem si myslela, že jsi Syksy!“ vmetla jsem mu tváře.

Vypařil se jako pára nad hrncem, zmizel rychleji, než přišel. Jak já byla happy.

Vytočila ho, neměla to říkat, na tohle nebyl nikdy stavěný. Jeho nikdy nikdo neodmítl, až teď ona, ta malá holka a jeho to neuvěřitelně štvalo.

„Plán nevyšel?“ ryl do živého Kosto.

„Buď zticha!“

„Víš, jaká je druhá možnost...“ Odmlčel se.

Taivas moc dobře věděl, jaká je druhá možnost. Buď ji převede na svoji stranu a nebo zaplatí životem, jenže jemu se ta druhá verze hodně příčila. Byl by s ní nepřemožitelný, s ní by toho dokázal tolik... Ani si to všechno nedokázal představit.

Měl čas, dost času na to, aby ji ještě přesvědčil. Musel jen najít skvělý plán, který by se konečně zdařil.

Do pracovny vběhla drobná služebná.

„Pane, prosím, pusťte ji,“ prosila.

„Viini, Viini. Moc dobře víš, že tohle se nedělá, vpadnout takhle do mé pracovny, ale že jsi to ty...“

Služebná napnutě poslouchala, doufala, že její prosby vyslyší.

„Nemůžu ji putit...“

„Slíbil jste přeci,“ skočila mu do řeči a on jí to následně oplatil.

„Že jí nezabiju a to taky neudělám, ale o věznění žádná dohoda nebyla, nebo snad ano?“

Viini věděla moc dobře o Taivasově prohnanosti, ale myslela si, že i on má v sobě kapku čestnosti. Před šestnácti lety se s ním dohodla, že když se vzdá trůnu a bude mu sloužit, nechá její dítě na živu. Pro svou holčičku byla schopna vzdát se všeho i svého života a teď jsou zde pod jednou střechou.

„Jak jste mohl, sloužím Vám šestnáct let a to bez jakýchkoli problémů,“ vzdychla, aniž by si všimla jeho předešlých slov.

„Já vím, co jsem ti slíbil, takže tady ze mě před Kostem nedělej blba, ano? Tvou dceru nechám naživu, ale musíš se na tom podílet trochu víc.“

„Kolik ještě věcí musím pro Vás udělat?“

„Teď už bude stačit jenom jedna. Přiměj ji, aby se přidala ke mně, a pak bude mít šťastný a dlouhý život.“

Služebná vykulila své vínové oči. Opravdu chtěl to, co řekl? Nemohla tomu uvěřit. Nakonec se s tímhle plánem vydala do kuchyně na přípravu honosného obědu, protože Taivas toho snědl vážně hodně.

Shrnutí // 17. kapitola

Autor: Lussy (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování