OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Mystic princess - Epilog

21.11.2012 (14:00) • Lussy • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 1606×

Ještě než začnete číst, bych vám ráda sdělila, že tenhle epilog mi trval neskutečně dlouho. Pořád se mi přetrhávala nit, ale včera jsem úspěšně dopsala poslední slova.

Doufám, že si čtení užijete,

Lussy.

Mystic princess

V hradu bylo ticho, jen z jednoho pokoje se ozývaly hlasy a křik. Zbytek hradu ani nedutal.

„Ááááá!“ ozvalo se z pokoje. Taivas sebou trhl. Takhle to šlo už dvě hodiny a pořád žádné zprávy, ovšem nebyl jediný, který byl neklidný. Theodrick sám na všechno dohlížel a málem si rval vlasy. Skákal, jak Lumi pískala. Pokaždé chtěla něco jiného a on byl u vytržení.

„Vypadni!“ křičela a vrhla k němu něco, co připomínalo ledovou kouli.

„Neútoč na mě!“ okřikl ji, ale když zahlédl Lumiin pohled, raději okamžitě opustil místnost.

„Já se z ní zblázním! Jednu dobu mi drtí ruku a podruhé po mně vrhá ledové koule!“ ztěžoval si Theodrick Taivasovi, který netrpělivě seděl před pokojem.

„S tím si měl počítat. Violetti na tom byla podobně, ale já to znám jen z vyprávění...“

„A kde vůbec je?“ zeptal se Theodrick Taivase.

„Měla by tady být. S Lumi Ona ví, čím si prochází. Měla by ji podržet. Je to její matka,“ přemýšlel nahlas Theodrick.

„Máš pravdu, ale s Violetti je to teď složité. Hodně složité. Od té doby, co se Ragnald obětoval pro život Lumi, to už ani není mezi námi jako dřív,“ pronesl Taivas sklesle a z pokoje se ozval další výkřik. Oba sebou trhli.

„Přísahám, že z toho jednou budu mít tik!“ zasmál se Taivas a Theodrick se přidal.

„Theodrickůůů!“ ozvalo se z pokoje a Theodrickovi zamrzl úsměv na tváři.

„Volá tě. Měl bys jít,“ Ppplácal Taivase Theodricka po zádech.

„Heh. Věříš mi, že mám strach?“

„A to jsi chlap?“

„Dost o tom pochybuju. Mám podezření, že když jsem byl naposledy u ní, tak mi urvala koule.“

„Hele, nepřeháněj a běž svou ženu podpořit, když tě potřebuje.“ Theodrick sebral poslední zbytky odvahy a vstoupil do pokoje. Zrovna když otevřel dveře, ozval se strašný Lumiin křik. Rychle je za sebou zavřel a šel k posteli.

„Co mám dělat?“ zeptal se Lumi.

„Můžeš tady prostě jen být a držet mě za ruku?“ procedila Lumi skrz zuby. Theodrick ji poslechl, sedl si vedle ní na přichystanou židli a uchopil ji za ruku. Lumi se jej pevně chytla.

„Zatlačte!“ ozvala se doktorka. Lumi z plných sil zatlačila, ale taky se jí ze rtů vydral bolestný sten.

„Už vidím hlavičku!“ zakřičela radostně doktorka.

„Stačí zatlačit ještě jednou nebo dvakrát a bude to!“ Tahle slova Lumi nakopla. Sebrala veškerou sílu, kterou ještě měla, a zatlačila. Theodrick cítil, jak se Lumiiny nehty zarývají do jeho kůže, ale nevydal ani hlásku.

„Výborně! Je to holčička! Krásná holčička!“ jásala doktorka, „ale počkat...“ najednou se zarazila.

„Tlačte ještě,“ pobídla Lumi.

„To tam je ještě jedno?!“ divil se Theodrick.

„Nejsem si jistá, ale vypadá to tak,“ prohlásila doktorka.

„Máš ještě sílu?“ zeptal se Theodrick Lumi. Ta jen přikývla a šlo se na věc. Po dalších patnácti minutách snažení přišla na svět další krásná holčička. Naštěstí třetí tam už nebylo, tak mohla Lumi konečně odpočívat.

„Je to holčička!“ křičel Theodrick na celé kolo, když celým štěstím vyběhl z pokoje. Taivas si neuvěřitelně oddychl, že už to měla Lumi za sebou.

„Tedy dvě holčičky,“ opravil se Theodrick a Taivas překvapeně vykulil oči. Byl na ně neuvěřitelně zvědavý. Jeho malá holčička porodila děti – dvě krásné děti. Byl pyšný, ale Theodrickovi tak trochu záviděl, protože on u Violetti nebyl, když rodila.

Beze slov oba vešli zpět do pokoje. Uprostřed pokoje na posteli ležela Lumi a objímala dva malé uzlíčky. Theodrick se rozplýval a kdyby byl z čokolady, už by z něj byl jen flek na podlaze. Lumi se usmívala a to bylo pro Taivase to nejdůležitější. Přišel blíž, aby si obě svoje malé princezny prohlédl, ale zarazil se – byly úplně jiné. Holčičky si nebyly ani trochu podobné. Každá měla jiné rysy a i jejich barva vlasů se lišila – jedna je měla čokoládově hnědé a ta druhá světle blond. Bylo to zvlášní, ale nejdůležitejší bylo, že holčičky byly zdravé.

Mezitím se do Lumiina pokoje seběhl snad celý hrad. Dobré zprávy se po hradě šířily opravdu rychle. Každý chtěl vidět ty dvě holčičky, které porodila princezna Lumítria. Lumiin pokoj byl přeplněný, všichni byli zvědaví.

Doneslo se to i k Violetti. Neměla na nic náladu a už vůbec ne na oslavování narození jejích vnuček. Seděla v křesle a koukala se z okna. Tolik jí to připomínalo období, kdy ztratila Taivase, ale on byl s ní. Nevěděla, čím to všechno bylo. Když tehdy umřel Taivas, umřela s ním i část jí samé, a teď, když přišla o svého otce, kterého nikdy nepotkala, cítila to stejné. Nejhorší na tom bylo to, že se ani nemohla podívat na svou dceru, protože jí ho tak strašně připomínala.

Když se celý hrad podíval na holčičky, Theodrick je vyháněl z pokoje a nechal tam jen Taivase, Oransiiho a Pippuriho, ale nebyl si jistý, jestli se byli podívat úplně všichni. Ať hledal, jak hledal, Violettinu tvář v davu nenašel.

„Neměla by tady být Violetti?“ naklonil se k Taivasovi.

„Podívám se po ní.“ Taivas procházel chodbami a ptal se všech, jestli neviděli Violetti. Jedna služka mu prozradila, že je u sebe v pokoji a nepřeje si být rušena. Naštvalo ho to. Její dcera měla za sebou těžký porod a ona nechce být rušena. Vrazil do pokoje a nebral na ohled to, že se Violetti neuvěřitelně lekla.

„Proč tady jen tak sedíš?“ zeptal se jí.

„Příště bys aspoň mohl zaklepat,“ ozvalo se z křesla úplně klidným hlasem. Taivase vytáčelo, že Violetti ingnorovala jeho otázku.

„Měla bys jít za Lumi, má za sebou těžký porod. Potřebuje podporu,“ snažil se Taivas přesvědčit Violetti.

„Já taky za sebou měla těžký porod a rodiče u mě nestáli,“ odpověděla s klidem.

„Možná u tebe rodiče nebyli, ale měla jsi Pippuriho!“ zvýšil Taivas hlas. Přestávalo se mu dařit skrýt to, že byl naštvaný. Zhluboka se nadechl a pak zase vydechl, aby se trochu uklidnil.

„A Harmu,“ řekl už klidnějším hlasem.

„Znala jsem je jen pár dní...“

„A přesto byli u tebe, tak se vzpamatuj a běž za svou dcerou!“ znovu zvýšil hlas, ale tentokrát už neměl chuť se uklidňovat. Šílel z těhle Violettiných nálad. Byla jako vyměněná. Mnohem radši ji měl rád na lůžku a když se snažila bezhlavě zachránit Lumi. Teď byla nesnesitelná, nejenom že zavrhla Lumi, zavrhla i jeho. Byl její manžel, měli spolu dítě, miloval ji, ale ona to vůbec nebrala na zřetel. Nechtěl se s ní hádat, ale zdálo se, že neexistuje jiný způsob, jak ji přesvědčit.

„Jak myslíš. Půjdu tam, ale jenom proto, aby se neroznesly řeči,“ znovu pronesla Violetti s ledovým klidem.

„Jako by po téhle hádce se už řeči nevedly,“ zamumlal si Taivas pod vousy, ale věděl, že to Violetti slyšela. Ta si jen odfrkla a odebrala se do Lumiina pokoje. Když vešla, viděla, že Lumi leží na posteli a svírá malý uzlíček a usmívá se na něj. Byla zmatená. Po hradě kolovala zpráva, že Lumi prodila dvě holčičky, a ona měla u sebe jen jedno dítě. Rozhlížela se po pokoji a uviděla pyšně si vykračujícího Theodricka, jak ukazoval Pippurimu něco zabalené v zavinovačce. Oddychla si. Měla strach, že se té druhé něco stalo, naštěstí její obavy byly zbytečné.

„Myslím, že je na čase, aby Lumi všem sdělila, jaká jména vybrala pro děvčata,“ ozval se z rohu místnosti Oransii. Kdyby nepromluvil, tak by si jej ani Violetti nevšimla.

„Oransii má pravdu,“ přitakal Pippuri. Ostatní jen přikyvovali. Všichni byli zvědaví, ale nikdo si nebyl ochotný tipnout, jaká jména vybrala.

„Měla jsem nachystané jen jméno pro holčičku a chlapečka. Vůbec jsem nepočítala, že budu mít dvě děti a ještě k tomu holčičky. Chlapeček by se jmenoval Tiannis...“

„Díky Bohu, že to jsou dvě holky,“ zamumlal si pod vousy Taivas, ale všichni jej slyšeli. Za tuhle poznámku na něj Lumi vrhla vražedný pohled, ale nijak svého otce nekomentovala.

„Abych tohle jméno neztratila, moje modrooká princezna se bude jmenovat Tianna – Tia,“ oznámila s hrdostí, ale asi byla jediná v místnosti. Theodrick vyjeveně koukal okolo, jestli to, co slyšel, byla pravda a zřejmě byla. Taivasův obličej se změnil v neuvěřitelý škleb. Pippuri a Oransii byli v šoku. Jediná Violetti se smála.

„Co ti na tom přijde směšné?“ zeptala se Lumi své matky.

„Zdá se, že tě ten porod opravdu zmohl, jinak si nedokážu představit, jak tě mohla napadnout taková jména,“ smála se Violetti.

„No, já to se jménem Lumítria taky zrovna nevyhrála,“ bránila se nakrknutá Lumi.

„Tvoje jméno tě aspoň vystihuje, ale co Tianna? Ta tě bude nenávidět,“ smála se dál.

„Odvodila jsem to od jména Tiannis, byl naším předkem – to bys měla vědět, maminko...“

„Holky, nechte toho. Jaké Lumi vybrala jméno, takové vybrala, a Tiannis byl opravdu váš předek,“ prohlásil Oransii a Lumi se na něj vděčně usmála.

„Prozraď nám i to druhé,“ žadonil Taivas.

„Pro mou holčičku s čokoládově hnědýma očima jsem vybrala jméno May,“ prohlásila pyšně Lumi a pochovala May v náručí.

„Myslím, že výběr jmen jsi měla nechat na Theodrickovi,“ pronesla posměšně Violetti.

„Můžete mě nechat osamotě, jsem trochu unavená,“ ingnorovala předešlou poznámku Lumi. Všichni odešli, jen Taivas se zdržel. Chtěl si s Lumi promluvit.

„Co to s ní je?“ zeptala se Lumi, když si byla jistá, že jsou všichni z doslechu.

„Já nevím, ale zdá se, že smrt tvého dědy mámu dost vzala. Změnila se a to hodně. Už ani vztah mezi námi není stejný jako kdysi. Snaž se ji pochopit, prosím.“

„Budu se snažit a teď mě nech si odpočinout.“

Všude se slavilo. Každý obyvatel dračího království měl důvod se radovat, ale až pár dní po porodu se konala velká slavnost k poctě dvou čerstvě narozených princezen. Sešlo se celé království. Plno lidí nedočkavě postávalo pod velkým balkónem, kde bylo ve zvyku představovat nové členy rodiny.

Lumi a Theodrick právě oblékali holky do svátečních šatiček, které pro ně ušila místní švadlena. Holčičky byly opravdu roztomilé a šatičky k nim padly. May byla oblečená v modrých šatech a Tia v červených.

Když bylo vše připraveno, následovalo přdstavení nových členů rodiny lidu. Pro Lumi i Theodricka to byla zvláštní zkušenost, stát takhle před několika tísíci poddaných.

„Zdravím vás! Vítejte na slavnosti!“ pronesl pevným hlasem Oransii. Doneslo se to ke každému, i k těm na konci davu.

„Milerád bych vám představil naše dvě nové princezny – dcery princezny Lumítrie a váženého Theodricka. Oslavujte narození princezny Tii a princezny May!“

Davem propukl jásot. Víno teklo proudem. Oslava trvala až do brzkých ranních hodin, ale hluk už nebyl tak veliký, jelikož se lid rozešel do svých domovů.

Lumi celou noc nemohla spát, pořád jenom přemýšlela. Když ucítila, že se Theodrick otáčí na druhou stranu, promluvila.

„Theodricku?“ zeptala se potichu, ale odpovědí jí bylo jen zamručení.

„Theodricku!“ lehce zvýšila hlas, ale tak, aby neprobudila dvě spící holčičky. Marně čekala na odpověď.

„Theodricku!“ zatřásla jím. Theodrick se konečně probral.

„Něco se ti stalo? Je ti špatně? Holkám je něco?“ hned se ptal.

„Né, klid, jsme všechny v pořádku... Jen jsem ti chtěla něco říct.“

„To nemohlo počkat do rána?“

„Vždyť už je ráno, začíná svítat.“ Lumi ukázala směrem k oknu, kde opravdu pomalu vycházelo slunce. Theodrick jen rezignovaně zamručel a znovu položil hlavu na polštář.

„Cos mi chtěla říct?“ zeptal se.

„Celou noc jsem nemohla spát, protože mi na mysl pořád chodila jedna myšlenka,“ začala.

„Ricku, já to tady nevydržím. Nedokážu vyjít s mámou, pořád mám divný pocit, když se na mě někdo dívá, a mám starost o holky. Vím, že tady budou v dobrých rukou, ale jelikož jsem princezna, tak nebudu mít žádnou šanci vychovat je sama a už vůbec ne, když všichni ví, co ve mně dřímá. Chci je vychovat sama a s tebou, bez moudrých rad rodičů, bez chův. Chci jim dát normální lidský život, kde můžou chodit do školky, školy a pak práce. Nechci, aby vyrostly v bavlnce a pak se o sebe neuměly postarat.“

„Já tě chápu, ale musíme to probírat zrovna teď?“

„Ano, protože chci odejít dřív, než se probudí celý hrad.“ Theodrick vykulil oči, nečekal, že Lumi bude chtít jít tak rychle pryč.

„Mám se začít balit?“ zeptal se Theodrick Lumi. Lumi jen přikývla a vstala z postele. Thoedrick v posteli taky dlouho neotálel, jen se převlékl a začal všechny balit. Když už bylo všechno připraveno, Lumi si sedla ke stolu a začala psát...

Mami a tati,

 je mi líto, že po sobě zanechávám jenom dopis, ale kdybych vám to řekla, určitě byste mě nikam nepustili, v horším případě byste mě přikovali ke zdi a zamkli na tři západy v pokoji...

 Vy, co jste dočetli až sem, musím říct, že celou Mystic princess máte úspěšně za sebou. Já vím, byla to fuška, přelouskat slátaninu mého mozku, ale dokázali jste to.

Jako vždy vám na konci každé povídky odhaluji, jak by asi vypadali mí hrdinové a ani tahle povídka není výjimkou.

 ↑Lumítria (Lumi)↑

 ↑Theodrick↑

 ↑Ragnald↑ 

↑Violetti↑ 

 ↑Taivas↑ 

Autor: Lussy (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Mystic princess - Epilog: