Můj přítel hvězda 9. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Další dílek romantiky Joany a Jacksona. Měli by si to užívat, protože ani jeden neví, kdy si to budou moct zopakovat. Všem děkuju za komentáře a přeji příjemné čtení.

14.05.2012 (13:00) • Lucka24 • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 839×

9. kapitola

Vzbudila jsem se kolem jedné hodiny odpoledne. Pořád jsme spali stejně a mně to to vůbec nevadilo. Lehce jsem se zavrtěla a jeho stisk zesílil. Byl takový majetnický a mně zabolelo u srdíčka, protože jsem věděla, že tohle si neužiju. Ani ne za týden se Peter vrací a taky jsem nevěděla, jak tohle Jackson bude brát.

Otočila jsem se mu v náručí a zabořila mu tvář do hrudi. Ruku jsem přehodila přes něj a dlaní ho lehce hladila po zádech. Nebylo to ode mě hezké, ale chtěla jsem ho probudit. Povedlo se. Vtiskl mi polibek do vlasů.

„Dobré poledne," zašeptal a mé doteky na zádech opětoval.

„Dobré," pousmála jsem se a nechávala jsem zavřené oči.

„Už chceš vstávat? Mně se tedy moc nechce," usmál se a přetočil se na záda. Má ruka sjela na jeho bříško a pokračovala v hlazení.

„Mám hlad, takže co kdybys tady počkal a já udělám snídani?" navrhla jsem a posadila se.

„Dobře," usmál se a protáhl svoje hříšné tělo. Vstala jsem a odešla z ložnice. Cestou jsem se stavila do koupelny a vyčistila si zuby. Pak jsem v kuchyni začala s přípravou.

Po chvíli jsem ale měla společnost.

„Měl jsem špatný pocit, že jsem ti musel jít pomoct," usmál se a začal krájet chleba. Já se usmála a vzpomínala, kdy mi tak ochotně přišel pomoct Peter. Mohla bych vzpomínat do nekonečka, ale nedočkala bych se, protože se to nikdy nestalo.

„Děkuju." řekla jsem a omelety dala na talíř. Sedli jsme si spolu ke stolu a potichu začali jíst.

„Chci aby jsi dnes přisla ke mně," řekl z ničeho nic. Má reakce byla poněkud neslušná. Zaskočilo mi a já jem červená jak rak, začala kuckat.

„Cože? Nevím jestli to je dobrý nápad," vrtěla jsem hlavou.

„Na večeři a kdybys chtěla tak i přes noc," zašeptal a od něj to neznělo ani neslušně.

„Lákavé, ale kluci,..." koukla jsem omluvně na něj.

„Budou pryč až do pondělí. Jsem tam sám samotinký," udělal psí oči a já byla na vážkách.

„Kde jsou?" zajímalo mě a taky proč není s nimi.

„Jeli s kamarády na chatu," řekl a jedl dál snídani.

„A ty s nima nejsi, protože?" zajímala jsem se dál.

„Protože jsi mě pozvala na tvůj firemní večírek, vzpomínáš?" usmál se a já se zamračila.

„To sice ano, ale kdybych věděla, že máš plány," řekla jsem poněkud smutně.

„Ano, ale já to kvůli tobě zrušil. Chtěl jsem být s tebou sám, protože mi je jasné, že... že se brzy vrátí," zašeptal a my jsme dál jedli.

Po snídani jsme šli zpět nahoru a Jackson se začal opět oblíkat. Já jsem byla opřená o dveře a kuoukala na něj. Bylo mi úzko. Stále jsem na sobě měla jeho košili. Přišel ke mně a lehce mě líbl na rty a pohladil mě po tváři a sjel až na dekolt k prvnímu zapnutému knoflíku, který rozepnul.

„Příjdeš?" zeptal se a začal rozepínat knoflíky, druhou rukou mi přejížděl po stehně.

„V sedm?" zeptala jsem se šeptem.

„To je za dlouho," rozepl poslední knoflík a vjel rukama pod košili a objal mě kolem pasu.

„Ve pět?" navrhla jsem další termín. V tom mi z ramen začala košile sjíždět.

„Budu se těšit," zašeptal a košili mi sundal úplně. Pak mě políbil a najedou byli otevřené dveře od ložnice a on po schodech šel dolů až klaply i vchodové dveře. Usmála jsem se šla jako vždy do sprchy. Nemohla jsem se dočkat páté hodiny. Byla jsem už připravená. V pět jsem už vycházela ze dveří a o několik vteřin později už byla u jejich dveří. Tam mě čekal lísteček, že mám vstoupit. To jsem hned udělala. Vařil. Vůně se šířila celým domem a já ji následovala do kuchyně.

Všude bylo jídlo, připravené k další úpravě. Obratně se oháněl po kuchyni a vypadal, že opravdu má vše pod kontrolou.

„Ahoj," usmála jsem a zůstala jsem stát ve dveřích.

„Ahoj, pojď, posaď se," ukázal na židli u stolu a už na stůl pokládal sklenku a naléval víno.

„Nepotřebuješ pomoct?" zeptala jsem než jsem si sedla.

„To opravdu vypadám, že tomu nerozumím?" zasmál se a já jen zavrtěla hlavou. Sedla jsem si tedy ke stolu a s upíjením vína, sledovala jak vaří. Byl to dokonalý pohled, na který bych si opravdu zvykla. Až na to, že já tady nepatřím. Ovšem když jsem ho tak sledovala, čím dál víc, jsem si uvědomovala, že ho mám ráda. Víc než ráda a rozhodně víc než Petera.

Zamyslela jsem se, protože mě probrala až pusu na tváři a jídlo přede mnou.

„Děkuju," usmála jsem se vzala si vidličku.

„Dobrou chuť," popřáli jsme si navzájem a pustili se do jídla, které bylo vynikající.

Po jídle jsme se odebrali s vínem do obýváku. Nepustili jsme film a ani si nepovídali. Jen jsme seděli v objetí a upíjeli víno. Vyhovovalo mi to.

„Nikdy jsem netušil, že se pokusím svést zadanou ženu," zašeptal z ničeho nic. Byl to hřích, to ano, ale ne tak velký jako ten můj.

„No taky jsem netušila, že někdy někoho podvedu," zašeptala jsem a povzdychla jsem si.

„Já vím, že ne," pohladil mě po zádech a mě to uklidnilo.

Odložila jsem své víno na stůl a to samé udělala i s jeho. Sedla jsem si na něj a začala ho líbat. Když už si to mám užívat tak se vším všudy. Naše oblečení letělo pryč a opět jsme to udělali. Odebrali jsme se do jeho ložnice a mně málem vytrysly slzy do očí, když u nočního stolku měl naši společnou fotku ze školy. Koukla jsem e na něj a pak zpět na fotku.

„Pořád jsem na tebe myslel," zašeptal a my opět skončili v posteli, ale teď jen u mazlení. Ležela jsem mu na hrudi a lehce ho hladila na hrudi . On mě pro změnu na zádech. Bylo to dokonalé. Nehýbala jsem se a už skoro spala.

„Miluju tě Jo," zašeptal a já nevěděla jestli to bylo pro mé uši nebo ne. Rozhodně jsem dělala, že spím, protože tohle se nemělo stát. Začaly mi téct slzy a já po chvíli opravdu usla.

Ráno jsem se vzbudila poměrně brzo, což u mě nebylo zvykem. Pořád jsem v hlavě slyšela ty dva slůvka a z jeho úst zněly opravdu krásně. Zvedla jsem se a šla navštívit koupelnu, kde jsem si jen pastou vyčistila zuby a pak se vrátila zpět. Už byl vzhůru. Vystřídal mě v koupelně a pak se vrátil za mnou do postele. Bylo to prostě dokonalé, než...

Tak další dílek už nebude tak romantický. Akce přichází. Co myslíte, že se stane?

Autor: Lucka24 (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování