Můj přítel hvězda 7. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Tak je tady další díl. Opravdu mě těší vaše komentáře. Jsem moc ráda, že se vám povídka tak líbí. Máme tady firemní večírek se zajímavým koncem. Příjemné čtení.

11.05.2012 (18:00) • Lucka24 • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 860×

7. kapitola

Uběhl den od našeho kamaradského rande a já ač jsem si to nechtěla přiznat, Jackson mi chyběl a hodně, ale já přece byla zadaná. Peter měl být pryč ještě šest dní a na něj jsem pro změnu nemyslela vůbec. Spíše jsem přemýšlela, co si mám vymyslet, abych šla někam s Jacksonem. A pak mě to napadlo.

Vyběhla jsem ven a utíkala vedle. Zastavila jsem se před dveřmi a chvíli váhala. Nakonec jsem se rozhodla a zaklepala. Nic. Zaklepala jsem znovu. Lehce jsem se ošila. Otočila jsem se a v tom se otevřely dveře. Stál tam a jen v trenýrkách. Znovu mě polilo to horko, co v kině a já měla co dělat, abych po něm nevystartovala. Vypadal tak roztomile a bylo vidět, že jsem ho vzbudila.

„Ahoj, co tady děláš, tak brzo?" zeptal se a tím mě donutil zvednout pohled od jeho hříšného těla.

„Brzo? Je jedenáct," usmála jsem se a vrátila se těch pár kroků k němu.

„Vždyť říkám brzo," usmál se a prohrábl si vlasy. Já si musela zkousnout ret, protože mě dováděl nevědomky k šílenství, ale kdo ví, třeba to věděl.

„Víš, já... Peter je pryč a já mám zítra akci v práci a nechci tam jít sama a... no kdybys... měl čas, tak..." lezlo to ze mě jak z chlupaté deky.

„Půjdu rád," odpověděl aniž bych se ho přímo zeptala, ale já mu byla nesmírně vděčná.

„Skvěle, v sedm pro nás přijede auto a je povinný oblek, nemusíš mít kravatu," usmála jsem a chystala se k odchodu.

„Budu připravený," přešlápl z nohy na nohu a ten pohyb mě donutil znovu sjed pohledem po jeho tělě. Zvedla jsem hlavu a mlčky otevřela pusu, protože se na mě pobaveně koukal.

„No, promiň, že jsem tě vzbudila, tak zítra," usmála jsem se a raději spěšně odešla. Zbytek dne proběhl v klidu, ale nemohla jsem se dočkat zítřku nebo spíše jeho společnosti.

***

Dnešní večer pro mě byl důležitý, protože jsem měla být nejspíše povýšená, ale nebylo to jisté, ale těšila jsem se. Vlastně byl pro mě důležitý a já, ač mě to překvapovalo, jsem byla radši, že tam bude Jackson místo Petera. Ve dvě jsem byla objednaná k holičce. Ve čtyři jsem se vracela domů se složitým účesem a měla jsem strach, že ho nebudu umět ani sundat. Lehce jsem se namalovala. O půl sedmé jsem se navlékla do tmavě fialových saténových šatů, které měly volná záda až k bedrům. V sedm troubilo auto před domem. Otevřela jsem a u branky čekal on. Měl šedý oblek a černou košili, rozepnutou na dva knoflíky a co víc, krásně se smál. Chvíli jsem stála, protože jsem tak nějak nedoufala, že mě moje boty na podpatku udrží, když jsem ho viděla. Chytla jsem si spodek šatů a pomalu šla k němu.

„No páni, vypadáš skvěle," vydechla jsem potichu, kdež jsem se dostala k němu.

„To bych měl říct já tobě, ale bylo by to málo," usmál se a otevřel mi dveře od auta. Já se lehce začervenala a s díky nastoupila do auta. Nastoupil ke mně. Mlčeli jsme, ale bylo to příjemné ticho. Asi po půl hodině, jsme vystoupili. Venku stálo pár fotografů, které jsem po většinu znala. Jackson mi pomohl z auta a pak jako pravý gentleman mi nabídl rámě, do kterého jsem se zavěsila. Kdybych tady byla s Peterem, tak bych měla nejspíše rozbitý nos, protože by předpokládal, že budu vystupovat druhou stranou.

Vešli jsme do velkého sálu, kde bylo plno lidí. S pár jsem se pozdravila a představila jim Jacksona jako svůj doprovod. Odsunul mi židli a já se posadila. Naklonila jsem se k němu.

„Slibuju, že tady nebudeme dlouho," zašeptala jsem mu do ucha a nenápadně vdechla jeho vůni.

„Proč? Nemáš ráda tyhle akce?" zašeptal mi zpátky a došlo mi to. Jasně to Peter tady chodil jen z povinosti.

„Ne, promiň, zůstaneme dokud budeme chtít," usmála jsem se na něj. Na večeři jsme dostali nějaký hnus, ve kterém jsme se oba jen ponimrali. Bylo mi jasné, že to byla nějaká specialita za několik stovek, ale nebylo to nic moc. Pak to přišlo. Náš šéf si stoupl k mikrofonu a vedl opravdu dlouhý a nudný monolog. Asi po dvaceti minutách se dostal k tomu, koho chce povýšit na místo víceprezidenta.

„No mně i vedení dalo opravdu hodně práce vybrat osobu, která by tuhle práci vzala zodpovědně, ale nakonec jsme se jednohlasně shodli na tom, že by to měla být Joana Hallowey," řekl a vyhledal mě pohledem. Já jen seděla a koukala před sebe.

„Jo... měla by jsi tam jít," zašeptal mi Jackson do ucha. Párkrát jsem zamrkala a najednou jsem slyšela kolem sebe potlesk. Zvedla jsem se a lidi od stolu mi začali blahopřát a přidal se k nim i Jackson.

„Moc ti to přeju," usmál se a vypadalo, že mě chce políbit. Srdce mi poskočilo, ale hned zase utichlo, když mě políbil jen na tvář.

„Děkuju," usmála jsem se a šla na podium za svým šéfem, který mi už podával ruku a blahopřál mi. Pak mě popostrčil k mikrofonu a já ztuhla. Neměla jsem ráda tolik lidí pohromadě, natož když jsem měla stát před nima. Nakonec jsem pohledem zůstala v Jacksonových očích a ten mi pohled oplácel a povzbudivě se usmíval.

„Tedy já nevím, co říct. Všem moc děkuju a rozhodně se budu snažit tuhle pozici opečovávat a starat se o všechny zaléžitosti a úkoly víceprezidenta svědomitě," usmála jsem a tím nějak ukončila svou řeč, protože jsem opravdu nevěděla, co dál říct. Sešla jsem zpět a posadila se na židli. Chvíli jsem ještě děkovala za gratulace. Už jsem toho měla po krk, protože mě to nebavilo a Jackson to vycítil. Zase. Je prostě boží.

„Půjdeme si zatančit?" zeptal se a nabídl mi ruku. Já přikývla. Dovedl mě na parket, kde už tančilo pár párů. Natiskl mě k sobě a společne jsme se pohupovali do rytmu hudby. Jelikož jsem měla podpadky, tak jsem byla skoro stejně velká jak on, a proto mi bylo umožněno si položit hlavu na jeho rameno.

„Víš," začal potichu, „chtěl jsem se ti omluvit za ten polibek," zašeptal a já ztuhla. On se mi omlouvá za polibek? On toho litoval.

„Omlouváš? Proč?" nechápala jsem jeho slova.

„Máš přítele a prostě jsem to neměl dělat," odpověděl mi a mně se chtělo plakat.

„Lituješ toho?" zeptala jsem se ho a odtáhla se, abych na něj viděla.

„Ne to ne, nelituju," zašeptal a koukal mi do očí.

„V tom případě se mi nemáš za co omlouvat," usmála jsem se a opět si položila hlavu na jeho rameno.

Tančili jsme spolu dlouho. Nakonec jsme se oba odebrali k baru. Trochu jsme se hodili do nálady a pak jsme se rozhodli, že pojedeme. Byly asi dvě hodiny ráno, což bylo pozdě. Při odchodu jsem dostala velkou kytici, kterou mi hned vzal Jackson, protože jsem přes ni neviděla a dohromady s mýma šatama. Vražedná kombinace.

Auto nás odvezlo až před dům. Jackson mi pomohl opět vystoupit a vzal kytici. Pomohl mi až před dveře. Odemkla jsem a kytici jsem položila na stolek.

„Tak... mockrát ti děkuju, že jsi se mnou šel," usmála jsem se na něj když jsem se k němu vrátila.

„Nemáš zač. Kluci jsou pryč a já bych se nejspíše nudil, takže jsi mě zachránila," odpověděl.

„Ještě že mě máš," usmála jsem na něj a opět měla nutkání ho políbit na dobrou noc.

„Dobrou noc, Jo," usmál se.

„Dobrou noc, Jacksone," zašeptala jsem a koukala mu do očí. Pohled mi oplácel, ale k ničemu se neměl. Ale já jeho rty chtěla. Nedokázala jsem odolat. Chytla jsem ho za zátylek a přitáhla si ho k polibku. Nebránil mi ani sobě. Lehce jsem se pousmála a polibky mu oplácela, ale dnes to bylo jinak. Chtěla jsem víc. Chtěla jsem jeho. Zatáhla jsem ho k sobě a zavřela za námi dveře. I hned jsem na nich byla nalepená s jeho rty na krku...

Tak snad se vám to líbilo. Už to začne jít do tuhého, protože skrývání je nebezpečné, ale vzrušující. Příšte bude takový oddechový díl 15+, takže se těšte a komentáře potěší, jako vždy.

Autor: Lucka24 (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování