OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Můj přítel hvězda 6. kapitola



Můj přítel hvězda 6. kapitolaTak je tady další kapitola a už bych řekla, že se konečně něco začalo dít. Dvě slova stačí na popis tohoto dílu - Kamarádské rande a nebo ne? :-D Uvidíte.

5. kapitola

 

Ráno jsem vstala ještě dřív než mi zazvonil budík, což bylo u mě nezvyklé. Už od rána jsem měla na tváři úsměv, což bylo ještě divnější, ale bylo to tak. Osprchovala jsem se a namalovala se. Při tom jsem si broukala písničku. Pak jsem se oblíkla do práce a udělala si kafe. Nalila si ho do termohrnku a šla k autu. Nastartovala a s pobrukováním písniček jsem jela do práce. Mnohem divnější bylo, že mě neštvaly ani zácpy, ani otravní kolegové.

Práci jsem měla podezřele rychle hotovou, takže jsem mohla jít dříve domů.

Zaparkovala jsem a šla jsem pro poštu.

„Ahoj, tak dneska na rande, jo?" Podle hlasu jsem poznala, že jde o Roba.

„Není to rande, jsme jen kamarádi a ahoj," dodala jsem nakonec.

„Promiň, promiň," smál se a dal ruce do obranného gesta, „kamarádství mezi mužem a ženou neexistuje," usmál se na mě.

„Aha, takže, kdy půjdeme na rande spolu?" zeptala jsem a založila si ruce na hrudi.

„My dva jsme výjimka," mrkl na mě a pak šel tam, kam měl původně namířeno.

Zavrtěla jsem hlavou a letěla domů. Peter se mi pořád neozval a mně to ani nevadilo. Udělala jsem si menší svačinku, abych měla víc místa na večeři a zasedla k televizi. Poslední dobou jsem měla opět velké chutě se o sebe starat. Napatlala jsem si na obličej nějakou pleťovou masku a odpočívala. Pak jsem se umyla a i hned jsem si umyla vlasy a oholila se. Pak jsem si nalakovala nehtíky. Vyfoukala vlasy a měla jsem dobrou náladu, tak jsem si je i natočila. Lehce jsem se nalíčila a už bylo půl sedmé. Radovala jsem se, jak jsem to pěkně všechno stihla. Jelikož bylo venku hezky, vzala jsem si bílé spodní prádlo a přes to jsem si dala dlouho skvěle padnoucí bílou košili, která mi končila v polovině stehen. Košili jsem doplnila tyrkysovým páskem a obula si baleríny ve stejné barvě. Byla jsem spokojená se svým výtvorem. Vzala jsem si ještě menší kabelku a už jsem slyšela zvonek u dveří. Rychlostí blesku jsem běžela otevřít. Vypadal úžasně, až se mi lehce podlomila kolena. Měl na sobě tmavé kalhoty a černou košili, vyhrnutou až k loktům.

„Ahoj, moc ti to sluší," pochválil mě a ustoupil ze dveří.

„Děkuju, tobě taky, tak můžeme vyrazit," zamkla jsem za sebou dveře a šla vedle něj. Rozhodli jsme se, že autem nepojedeme, tak jsme šli pěšky. Cesta trvala asi půl hodiny, ale mně to nevadilo. Měli jsme si toho tolik, co říct. Dozvěděla jsem se, že má svoji kapelu, ale že už nehrají tolik, co dřív. Taky, že dělal modela a měl pár filmových rolí, to mě donutilo k otázce.

„Hele, nedávno jsem se koukala na film a je možné, že bych tam viděla Roberta?" zeptala jsem se a čekala, že se mi vysměje do obličeje.

„No tak to je dost možný. Co to bylo za film?" zeptal se a kopal si do kamínku.

„Harry Potter," zašeptala jsem. Zasmál se.

„Jo, no pokud to byla čtyřka, tak jsi ho tam mohla vidět, chlapečka," usmál se na mě a já přikývla.

„Zarezervoval jsem nám místo v restauraci jestli to nevadí. Je klidná a dobře tam vaří," koukl na mě.

„Jistě, tak mě veď," usmála jsem se a nechala se vést k malé a roztomilé restauraci. Byla to pizzerie a dělali tam domácí pizzu v kamnech. Posadila jsem ke stolku a Jackson se usadil naproti mně. Objednali jsme si víno a sýrovou a salámovou pizzu.

„Takže, nevadí Peterovi, že jsi tady se mnou?" zeptal se a koukal na mě. Má pořád tak krásné oči. Zatřepala jsem hlavou.

„Je na služební cestě, neví o tom," odpověděla jsem a na moment jsem se přistihla, že si připadám jako bych Peterovi lhala.

„Řekneš mu to? Jen abych věděl, jestli si mám dát pozor na pusu," usmál se a já potichu vydechla.

„Neřeknu. Poslední dobou nám to moc neklape a nechci přilívat olej do ohně," odpověděla jsem a skenovala jeho obličej.

„Jak to? Vypadali jste šťastně," zašeptal a zdálo se mi, že je v jeho hlase zklamání.

„Víš, mnoho lidí se chová jinak v přítomnosti dalších lidí a on je jeden z nich a..." zarazila jsem se. Ne. Dnešek je jen o nás dvou i když jen jako kamarádech.

„Nechci se o tom bavit. Nebudeme si kazit náladu," usmála jsem se.

„No a tvojí přítelkyni to vadit nebude?" zeptala jsem se s úsměvem.

„Ne, za chvíli se k nám připojí," protočil oči a zasmál se.

„Žádnou nemám a té imaginární, to taky nevadí," usmál se na mě a já přikývla. V tom nám přinesli pizzu. Pustili jsme se do jídla. Byla obrovská, ale já jsem žrout a snědla jsem ji celou, což Jacksona překvapilo.

„No co?" pokrčila jsem rameny a spláchla to vínem. Jackson trval na tom, že to zaplatí a já nebyla proti, protože jsem měla v plánu koupit lístky do kina. Pěšky jsme došli až ke kinu. Vybrali jsme jednohlasně komedii. Už jsem šla pro lístky, když mě chytl za ruku a mnou projelo jiskření. Koukla jsem na naše ruce a zvedla k němu hlavu. Byl tak blízko.

„Ať tě ani nenapadne něco kupovat," zamračil se a mezi obočím se mu vytvořila sladká vráska.

„To ale není fér," zašeptala jsem a on zavrtěl hlavou. Cvrnkl mě do nosu a už si to štrádoval ke kase. Pokrčila jsem rameny a šla koupit každému popcorn a pití.

„Hele, řekl jsem ať nic nekupuješ," vyjel pobaveně na mě.

„Jo a já, že to není fér. Jaká je pointa?" usmála jsem se a šla pomalu k sálu. Dal chlápkovi lísky a mi se vydali po schodech k našim místům. Přišli jsem tak akorát, že jsme nemuseli ani čekat dlouho. V sále se zhaslo a začali hrát reklamy.

Asi v polovině filmu jsme už neměli ani jeden popcorn. Jeho ruka byla na opěrce a vypadala tak lákavě. Stačilo by jen zvednout tu moji a vložit do té jeho. Proplést si s ním prsty. Asi jsem se nechala unést, protože jsem blaženě vydechla.

„Je všechno v pořádku?" zeptal se mě šeptem a koukal na mě. Já byla v té chvíli ráda, že je v kině tma, protože jsem byla beztak červená jak rajče.

„Jo, všechno," usmála jsem a dál se jakože věnovala filmu, ale moc jsem ho nevnímala. Teď mi pro změnu pohled o něco níž. Na jeho stehno. Jak by se asi tvářil, kdybych mu položila ruku na stehno a kdybych s ní jela výš a výš. Můj pohled sjel výš, tam kam jsem měla zakázáno se dívat, už jen proto, že jsem měla přítele. Ale nemohla jsem si pomoct. Nemohla jsem se zbavit představy, jak asi vypadá bez šatů a najednou mnou projelo horko. Odvrátila jsem pohled na plátno a ruku jsem položila ke knoflíkům na prsa. Začala jsem pohybovat látkou sem a tam, abych dostala pod ten kousek oblečení trochu studeného vzduchu. Najednou začali na plátně běžet titulky.

„Opravdu jsi v pohodě?" zeptal se mě Jackson, když jsem stále seděla. Přikývla jsem.

„Jen mi bylo horko," usmála jsem se a zvedla se. Opět jsme se rozhodli, že půjdeme pěšky. Byla jsem ráda. Nechtěla jsem aby večer skončil. Byla jsem tak uvolněná. Ovšem ani nevím, jak najednou začalo strašně lít. Vzal mě za ruku a běželi jsme do nejbližší autobusové budky. Vytáhl telefon a domlouval taxík.

„Bude tady do patnácti minut," koukl na mě, jak se třepu zimou. Aby taky ne. Byla jsem promočená a moje halenka ukazovala víc než bylo nutné.

„Pojď sem," zašeptal tak něžně, až se mi chtělo brčet. Odhrnul mi mokré prameny vlasů z tváře a objel mě. Jemně mi třel záda a paže a mně pomalu začalo být teplo. Krásně voněl a já v prstech svírala jeho košili. Už jen sem tam jsem se otřásla zimou jinak jsem byla už klidná.

„Už je ti tepleji?" zeptal se a lehce se odtáhl, aby mi viděl do obličeje.

„Mnohem," vydechla jsem a zvedla pohled k němu. Byl najednou tak blízko a přitom tak daleko. Pohledem jsem sjela k jeho nádherným rtům a zpět k jeho očím. Najednou se začal přibližovat. Chtěl mě políbit a já to chtěla taky. Opravdu moc. Už to bude, Už... ne co to je? Vyrušilo nás zatroubení taxíku. Pustil mě a otevřel mi dveře. Já s pozdravem naskočila a Jackson za mnou.

„Manson street 23," nahlásila jsem řidiči, který na požádání alespoň trochu zatopil. Najednou jsme seděli každý na jednom konci taxíku. Mezi námi byl Grand kaňon a každý jsme se koukali ze svého okýnka a přemýšleli. Tedy já ano.

Za nedlouho jsme byli doma. Jackson zaplatil a vystoupili jsme. Ještě pršelo, ale rozhodně už ne tak moc jako předtím.

„Děkuju, byl to opravdu moc skvělý večer. Bavila jsem se," usmála jsem se na něj a on si mě prohlížel.

„Nemáš zač, taky jsem se bavil. Třeba si to zopakujeme," navrhl a v očích mu zablýsklo.

„Třeba. Dobrou noc, Jacksone," zašeptala jsem a chystala jsem se k odchodu, který mi nebyl umožněn. Chytl mě za ruku a přitáhl k sobě. Chvíli se mi koukal do očí a mezi tím mi zapletl ruku do mokrých vlasů. Přitiskl své rty k těm mým. Najednou mi ani nevadilo, že na nás prší. Byla jsem tam jen já, on a naše rty. Nejdříve se lehce otřel o mé rty a lehce vsál spodní ret. Pak ho jemně olízl a já své rty jako na povel pootevřela. Hbitě se svým jazykem dostal do mých úst a vyhledal ten můj. Vášnivě, něžně i smyslně mě líbal. Dělal si se mnou, co chtěl a moc dobře to věděl. Já mu polibky oplácela, přidržovala se ho za límec jeho košile a tiskla si ho k sobě. Najednou zmizel.

„Dobrou noc, Jo," zašeptal mi do ucha a nevědomky se o něj rty otřel. Pak už jen odcházel. Já na sebe nechala dopadat kapky deště a sledovala jeho záda, jak odchází. Pohledem jsem sklouzla i na jeho dokonalý zadek. Opět jsem vydechla a pak se rozběhla domů. Odemkla jsem a vběhla do domu. Zavřela jsem dveře a opřela se o ně. Ruka mi automaticky vystřelila ke rtům, které jsem měla v blaženém a přiblblém úsměvu a pohladila si je. Stále byly naběhlé a já věděla, že ty jeho rty patří k těm mým.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Můj přítel hvězda 6. kapitola:

8. xxx
10.05.2012 [22:24]

určitě happx end, nic jiného neberem, zápletka , ale může být Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

7. Lucka24 přispěvatel
10.05.2012 [17:55]

Lucka24Lexie: abych řekla pravdu,, ještě jsem se nerozhodla. Většina příběhů tady končí happy endem, takže uvažuju nad změnou. Uvidím Emoticon, ale jinak moc děkuju za komentář Emoticon

6.
Smazat | Upravit | 10.05.2012 [17:48]

Ale Peter je hajzlík, zasloužil by si, aby mu Jo utekla. No v zápletce klidně pokračuj, hlavně mi slib, že to bude happy end Emoticon Jinak Emoticon Emoticon Emoticon

5. Lucka24 přispěvatel
09.05.2012 [21:53]

Lucka24děkuju holky :-) moc mě to těší
lu: je pravda, že Joana u Petera svým způsobem trpí, ale rozhodně ho hned neopustí a myslím, že tajná pletka tomu dodá teprve šťávu, přeci je snad nechcete aby skončila povídka příliš brzy Emoticon

4. lu
08.05.2012 [11:15]

To byla dokonalá kapitolka:) Doufám, že Jo toho blba Petera konečně pustí k vodě anebo že by jsi zamýšlela nějakou milostnou tajnou pletku? Emoticon Asi by mi to taky nevadilo Emoticon Těším se na další Emoticon

3. martinexa přispěvatel
07.05.2012 [12:09]

martinexa Emoticon Já to žeru on je prostě mňam:D

2. Damonika přispěvatel
07.05.2012 [10:13]

DamonikaJúj pekná kapitola a teším sa na ďalšiu Emoticon Emoticon Emoticon

1.
Smazat | Upravit | 07.05.2012 [9:13]

*Pozor na překlepy. Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!