Můj přítel hvězda 5. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Tak je tady další kapitola. Už se pomalu přibližujeme k tajnému vztahu. Ovšem komentíky nějak pokulhávají a já nevím jestli tím, že se vám nechce psát nebo se vám to nelíbí. Proto doufám, že se jich tady objeví alespoň pět, jinak nedodám další kapitolu. Díky a přeji příjemné čtení.

06.05.2012 (19:00) • Lucka24 • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 935×

5. kapitola

Když jsem se ráno probudila, Peter vedle mě neležel, což bylo divné. Ještě divnější bylo, že jeho strana postele nebyla ani rozestlaná. Musela to být pro něj nejspíše krušná noc. Zvedla jsem se a oblíkla jsem si župan. Potichu jsem kráčela dolů po schodech do obýváku. Bylo to tam jak po nějakém mejdanu. Zavrtěla jsem hlavou a šla dál, ovšem něco mě zaujalo. Na gauči ležel Peter s Robem a objímali se. Začala jsem se nahlas smát. Nevím který, ale jeden z nich zakňoural. Zavrtěla jsem hlavou a odešla do kuchyně. Začala jsem vařit kávu a připravovat snídani.

„Kluci vstáváme..." řekla jsem jim nahlas, když jsem k nim došla s hrnkem kafe pro každého znich. Peter se začal probouzet jako první. Otevřel oči a vyjekl. To mě znovu pobavilo. Rychle se snažil dostat z Robova sevření a Ron spadl na zem. Jen jsem nad nima kroutila hlavou.

„Kafe?" zeptala jsem se a oběma jsem nabídla jeden hrnek. Ani jeden neodmítl a hrnek si vzal. Pak jsem se vydala do kuchyně a zasedla ke stolu. Zakousla jsem se do toustu se sýrem a pročítala noviny. Kluci naproti mně seděli jak dvě schcípliny a já se jim jen potichu pochechtávala.

Robert po snídani s díky odešel a já se pustila do úklidu, protože by to ta mrtvola nahoře v posteli neudělala. Věděla jsem, že prospí celý den, takže jsem přemýšlela, co budu dělat. Nakonec jsem se rozhodla, že nebudu vařit a objednala jsem si pizzu. Vybrala jsem si film Harryho Pottera čtyřku. Zrovna jsem pila, když jsem colu vyprskla na stůl a koukala do obrazovky televize. Byl tam mladičký Robert. Nějak jsem to nepobírala. Vždyť... je fakt, že se mi zdál povědomí, ale takhle? Nechala jsem to být, přece za ním nepoběžím, abych mu oznámila, že jsem zjistila, že je slavný.

***

Celý další týden proběhl dá se říct dobře až na pár hádek s Peterem, které se začínaly stupňovat.

„Kolikrát ti to mám opakovat? Taky pracuju. Opravdu si myslíš, že ti budu každý den stát za zadkem a starat se o tebe? Máš snad ruce aby sis uvařil kafe sám," křičela jsem na Petera, který mě už upravdu štval.

„Já ale pracuju mnohem víc jak ty. Kdyby jsi nás živila ty, tak bydlíme v nějakém podřadném bytě na kraji města," oplácel mi stejně.

„Takže o to tady jde? Mám kolem tebe skákat, protože vyděláváš víc? Nebuď směšný. Kdybych měla rodinnou firmu a zazobaného otce, tak je to něco jiného," křčela jsem na něj a věděla jsem, že jsem na tenkém ledu.

„Tohle sem netahej. Moc dobře víš, že bych se tam dostal sám," začínal pěkně zuřit.

„Že jsem si nevšimla, jak velkej seš borec," založila jsem si ruce na hrudi a už mi bylo z těhle hádek opět do breku. Viděla jsem jen, jak natáhl ruku, aby mě praštil. Ovšem sevřel dlaň vpěst a začal rychle dýchat.

„No jasně, zase jsi mě chtěl uhodit? Opravdu nic jiného neumíš," křikla jsem a utekla do ložnice. Pak jsem už jen slyšela bouchnutí dveří a byla opět osamělá, ostatně stejně jak když doma byl.

„Myslím, že nám to prospěje," řekla jsem,když mě chtěl polibit na rozloučenou a já ucukla.

„Ovšemže, tak se tady měj," řekl nasupeně a nasedl do auta. Dívala jsem se dokud auto nezmizlo a z celého těla mi opadly imaginární řetězi.

***

Bylo opravdu uvolňující o nikoho se nestarat kromě sebe. Uběhly asi tři dny a někdo klepal na dveře. Zvedla jsem se a běžela jsem otevřít. Stál tam Jackson. Moje radost trochu opadla.

„Ahoj, potřebuješ něco?" zeptala jsem se ho a hned jsem si za to chtěla nafackovat.

„Ahoj, jo... ne... teda jo," začal koktat a já se usmála.

„Víš, že odpověď může být jen jedna?" dobírala jsem si ho a dál se usmívala.

„Promiň, jen jsem se chtěl zeptat jestli byste nechtěli přijít na naši párty. Zveme pár přátel, budeme grilovat a tak," řekl a já chvíli přemýšlela.

„No, Peter tady není, takže pokud nebude vadit, že přijdu sama, tak ráda," přikývla jsem a nevím jestli se mi to zdálo, ale viděla jsem jakoby se mu radostně rozšířily oči.

„To rozhodně vadit nebude, tak v sedm. Budu... tedy budeme se těšit," mávl na mě a odcházel.

„Já taky," odpověděla jsem a nevím co mě to popadlo, ale běžela jsem do koupelny a začala se skrášlovacími procedůrami.

Bylo půl sedmé a já byla přichystaná. Na sobě jsem měla košili a šortky. Na nohy jsem si dala tenisky. V tomhle oblečení jsem chodila ráda, ale Peterovi se nelíbilo. Prý není ženské, takže bylo schované vzadu ve skříni přesně pro tuhle příležitost.

Rozhodla jsem se, že už půjdu. Když tak jim pomůžu. Vzala jsem piva, co jsem koupila a šla k jejich domu. Zazvonila jsem a čekala. Dveře mi otevřel Kelan a měl na sobě jen kraťasy. Chvíli jsem se koukala na jeho vypracované břicho a pak červená jak rak zvedla hlavu na něj. Pobaveně se křenil.

„Ahoj, doufám, že neva, že jdu dřív. Nesu pivo," usmála jsem a zvedla balení piv.

„No to rozhodně nevadí, když neseš nadílku," usmál se a objal mě kolem ramen. Zakopl nohou dveře a šel se mnou na zahradu.

„Koukejte koho vedu," křikl na kluky, kteří zrovna nosili na stůl věci.

„Ahoj," mávla jsem na ně a dál se nechala vést Kelanem k židli.

„Tak tady si sedni, princezno, copak budeš pít," usmála jsem se a pokrčila rameny.

„Správná volba, věděl jsem, že máš vkus." Vůbec jsem nevěděla, o čem mluví, ale to už mi do ruky dával vychlazené pivo.

„Ehm... no tak děkuju," pivo jsem si vzala a otevřela ho. Přiťukla jsem si s ním a začala jsem si s ním povídat, za tím co on připravoval gril.

Asi po hodině začali chodit lidi. Byli všichni přibližně ve stejném věku. Postupně jsem se tak nějak seznamovala se všema, i když jsem tak nějak cítila, že tam nepatřím. Všichni se bavili, byli volní, i když byli zadaní. To se o mě říct nedalo. Já si připadala svázaná a to jsme naštěstí nebyli ještě daleko.

Kelan postupně dával na stůl opečené masu, párky i burgery. Každý jedl, ale já neměla chuť. Vlastně mě přešla i chuť se nějak bavit. Roba jsem viděla jen jednou, ale pořád někde lítal a bavil se. Jackson stál v hloučku holek a očividně je bavil, protože se pořád hihňaly.

Zvedla jsem se a potichu jsem proklouzla celým domem a vyšla před hlavní vchod. Cestou jsem si vzala další pivo a sedla si na schody. Nedělala jsem to často, ale zapálila jsem si cigaretu. Nevím, jak dlouho jsem tam seděla, ale už jsem si zapalovala další, když se vedlě mě někdo posadil.

„Někam jsi zmizla, tak jsem tě šel hledat," usmál se na mě Jackson a koukal před sebe. Nabídla jsem mu cigaretu a on ji s díky přijal.

„Jo, nějak jsem potřebovala na vzduch," usmála jsem, protože to bylo irelevantní. Byli jsme přece na zahradě. Ale jak se zdá on to pochopil a mlčky přikývl.

„Copak jsi těm holkám říkal, že se za břicha popadaly?" s úsměvem jsem se na něj koukala.

„No... abych byl upřímný, tak jsem jim říkal o stěhování a vtipné mi to nepřišlo vůbec. Usmál se a já znalecky pokývala hlavou.

„Vidím, že se toho moc nezměnilo. Vždycky jsi měl plno obdivovatelek," usmála jsem na něj a potáhla si.

„To máš pravdu. Předtím jsem si vybral, ale teď už je zadaná," zašeptal a koukal se do tmy. Já jen mlčky koukala na něj a pak raději odvrátila zrak.

„Určitě se další najde. Děkuju za pozvání, ale zítra musím do práce, takže už půjdu," típla jsem cigaretu a stoupla si. On udělal to samé.

„Nechtěla bys někdy někam zajít? Oběd, kino, večeře, ovšemže v kamarádském podání," koukal na mě a připadal mi nervozní.

„Jo to by bylo fajn, zítra? Kino i večeře?" usmála jsem se a po zpátku šla k brance.

„V sedm?" usmál se a sledoval mě.

„Platí, budu připravená," odpověděla jsem a s tichým bav se jsem odešla domů. Těšila jsem se, hrozně moc. Zapadla jsem do peřin a s myšlenkama scénáře zítřka jsem usnula.

Autor: Lucka24 (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování