OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Můj přítel hvězda 4. kapitola

28.04.2012 (11:00) • Lucka24 • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 920×

Celou noc jsem byla jako na trní. Skoro jsem nespala, i když jsem moc chtěla. Nechtěla jsem ho vidět i chtěla. Byla jsem zmatená. Jasně, byla jsem nesmírně ráda, že je tady, ale pořád ve mně dřímal ten pocit zrady. Asi ve tři hodiny ráno jsem vstala, protože mě už nebavilo civět do stropu. Sešla jsem do kuchyně a zapla malou lampičku na lince. Do sklenice jsem si nalila vodu a napila se. Koukala jsem se z okna v kuchyni naproti. Nebyla jsem jediná, kdo nemohl spát. Stál tam a koukal na mě. Pohled jsem mu opětovala. Nakonec jsem dopila vodu a světlo zhasla. Ještě jednou jsem se koukla na proti a povzdychla si. Odešla jsem znovu do postele a konečně usla.

Ráno jsem se vzbudila, ale postel už byla prázdná. Aby taky ne, už bylo deset hodin a já neměla nic. Celá polámaná a unavená jsem se zvedla. Oblíkla jsem se a vydala se do obchodu nakoupit. Koupila jsem potřebné věci na večeři i dezert, vína i wiskey. S nákupem jsem odešla domů. Vše jsem vybalila a pustila se do úklidu. Přeci jen nechci udělat ostudu sobě ani Peterovi, který by mi to dal jistě sežrat.

Uklidila jsem a k měmu zděšení už byli tři hodiny. Za tři hodiny měli přijít hosté. Rychle jsem se tedy odebrala do koupelny a osprchovala se. Umyla si vlasy, které jsem následně hned vyfoukala do požadovaného účesu. Namalovala se, ale ještě se neoblíkala.

V kuchyni jsem se pustila do dezertu. Rozhodla jsem se, že udělám jahodový cheesecake. Pustila jsem se do práce. Nebylo to lehké, ale uměla jsem ho. Sázela jsem na jistotu. Jako večeři jsem udělala na přání Petera špenátové lasagne. Když jsem měla cheesecake z trouby venku ,dala jsem tam lasagne. Mezitím jsem šla prostřít pro pět lidí. Vše bylo krásné a já na sebe byla patřičně pyšná. Jen jsem doufala, že to někdo ocení.

Na poslední chvíli jsem se šla převléknout. Oblékla jsem si černé šaty. Pak jsem čekala.

Peter přišel něco před šestou hodinou.

„Ahoj, voní to úžasně. Půjdu si dát ještě rychlou sprchu." Líbl mě na tvář a zmizel v patře. V tu chvíli zazvonil zvonek a mně se stáhlo hrdlo nervozitoul. Šla jsem otevřít. Stáli tam všichni tři a byli k nakousnutí. Jackson nejvíc. Byli obleční podobně. Rifle, košile a sako. Tahle kombinace byla vražedná, ale tak moc sexy.

„Ehm... Ahoj, pojďte dál." Ustoupila jsem ze dveří, aby mohli projít. Rob i Kelan mi dali pusu na tvář. Jackson mě jen pozdravil, ale za to mi dal kytku, ale držel si odstup a já mu byla vděčná, že mi dává prostor.

„Posaďte se. Co si dáte na pití?" Pokynula jsem jim ke gauči a čekala na jejich přání.

„Tak asi počkáme na Petera a dáme si s ním to co on," odpověděl Kelan a usadil se do křesla. Jen jsem přikývla.

„Budeš víno?" zeptal se mě Jackson.

„Ano, červené. Dáš si taky?" zeptala jsem se ho a postřehla jsem sama na sobě, že můj  hlas zní mnohem divněji, když se bavím s ním. Jen přikývl.

„Zdravím, jsem rád, že jste přišli," smál se Peter a scházel ze schodů. S každým se přivítal podáním ruky a mě políbil na tvář.

„Jdu zkontrolovat večeři, tak se postarej o hosty," usmála jsem se a odešla do kuchyně, kde jsem si oddechla. Zkontrolovala jsem večeři a šla ke stolu. Všem jsem nalila vodu do nachystaných skleniček a sobě a Jacksonovi jsem nalila víno. Flašku jsem nechala na stole. Podle smíchu jsem usoudila, že se dobře baví. Odnesla jsem lasagne na stůl a šla pro ně.

„Můžeme jít ke stolu," usmála jsem se a šla před nimi. Peter se usadil do čela stolu. Místo po jeho boku bylo pro mě a k mé smůle Jackson usedl naproti mně. Vedle si sedl Rob a na poslední místo Kelan. Zvedla jsem se všem začala nabírat jídlo. Když jsem nabírala jídlo jemu, polilo mě horku. Krásně voněl a mně se z toho točila hlava. Nakonec jsem nabrala sobě a usedla. Začala jsem jíst. Nijak jsem se do jejich konverzace nezapojovala, pokud jsem nebyla tázaná.

„Víš o tom, že Joana a Jackso..." Zvedla jsem hlavu a kopla Roba do nohy. Udělala jsem pohled. Ne, o vědět nemusí. Viděla jsem, jak se mu zkřivil obličej bolestí.

„...dnes se viděli v obchodě." dodal a usmál se křečovitě na ostatní. Peter pohlédl na mě.

„No, ano, pomohl mi s nákupem," usmála jsem se a pohlédla na Jacksona. Přihmouřil oči.

„Jo, vypadala, že brzo vypustí duši," usmál se na Petera a opět jedl.

„To na Joanu sedí," zasmál se a já se zamračila. Neměla jsem ráda tohle trapné ponižování. Kelan si toho všiml.

„Joano, je to vynikající, asi budeme chodit častěji," zasmál se a já se na něj usmála.

„Děkuju," odpověděla jsem a dojídala svou porci. Když všichni dojedli, tak jsem posbírala talíře a přinesla dezert. Ten vynesl mnohem více pochval, než samotná večeře. Byla jsem ráda, že mě pochválil dokonce i Peter, ale v duchu jsem věděla, že je to spíše jen kvůli hostům.

Chlapi se po jídle odebrali do obýváku a začali popíjet wiskey. Já jsem pomalu uklízela nádobí. Byla jsem zralá do postele, ale chtěla jsem to mít z krku.

„Nechceš pomoct?" Otočila jsem se za hlasem a uviděla Roberta.

„Ani ne, ale děkuju," usmála jsem se a doskládala nádobí do myčky. Děkovala jsem člověku, kterého napadlo vymyslet myčku na nádobí. Když jsem vše sklidila, odebrala jsem se za nima.

„Pokud mě omluvíte, půjdu si už lehnout. Jsem ráda, že jste přišli a třeba to někdy zopakujeme," usmála jsem se na kluky a líbla Petera do vlasů. Ten už měl něco napito a taková pusu mu očividně nestačila. Políbil mě přede všemi docela vášnivě. Nelíbilo se mi to. Nejen z důvodu obecenstva, ale i z důvodu alkoholu. Když jsem ode mě odtrhl, usmíval se, jak blbec, na rozdíl ode mě.

„Dobrou noc," zašeptala jsem a cestou si utírala pusu. Slyšela jsem za sebou jen zaražené dobrou noc.

V ložnici jsem si skopla boty a sepla vlasy. Šla jsem do koupelny a nechala ji otevřenou.  Začala jsem se odličovat. Když jsem se snažila odepnout šaty, nešlo mi to. Uslyšela jsem odkašlání. Koukla jsem se do zrcadla. Stál tam.

„Co tady děláš?" zeptala jsem se potichu. Usmál se.

„Potřeboval jsem si odskočit." Pokrčil rameny.

„Záchody jsou i dole," odpověděla jsem.

„Neřekl jsem, že na záchod. Chceš pomoct?" zeptal se a vlastně ani nečekal. Přistoupil ke mně a pomalu, až bolestně pomalu, mi začal rozepínat šaty. Sledovala jsem ho v zrcadle a nějak mě opouštěla ta zloba a naštvanost. Když šaty rozepnul, tak mi přejel rukama od ramen až k dlaním. Koukala jsem stále na něj a on mi pohled opětoval.

„Měl bych jít," zašeptal a já jen přikývla. Kývl hlavou a otočil se k odchodu.

„Jas," oslovila jsem ho jménem, kterým jsem ho volala už jako malá. S úsměvem se ke mně otočil. Přešla jsem k němu a silně jsem ho objala.

„Jsem moc ráda, že jsi tak blízko. Mám tě ráda a děkuju za ty dopisy." Zarazil se a odtáhl se.

„Jaké dopisy?" Koukal vyjeveně na mě.

„No... no, ty, co mi přinesl Rob od tebe. Byly od tebe, ne?" Vyjeveně na mě koukal.

„Ano, to byly, ale..." Kývla jsem hlavou.

„Nechtěl jsi mi je dát," pousmála jsem a stáhla ruce. Šla jsem do ložnice a vytáhla je z prádelníku.

„Neboj, četla jsem jen ten poslední." Podávala jsem mu je. Zakroutil hlavou.

„Ne, jsou tvoje. Jen jsem ti je chtěl dát později," pousmál se a pohladil mě po tváři. Přimáčkla jsem si je na hruď.

„Děkuju, už bys měl jít. Dobrou noc," zašeptala jsem a zavřela se v koupelně. Dala jsem si sprchu a pak zalehla mrtvá do postele. Usnula jsem během minuty.

Autor: Lucka24 (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Můj přítel hvězda 4. kapitola: