OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Můj přítel hvězda - 2. kapitola



Můj přítel hvězda -  2. kapitolaPro čtenáře od 18 let!
Další kapitolka. Snad se vám povídka líbí. Vím, že je to docela nudné, ale nechtěla bych nic uspěchat, takže pokud vydržíte budu ráda, protože to bude stát opravdu za to.

2. kapitola


Koukala jsem se na tři muže vycházející z domu po paní Johansové. Všichni byli přitažliví ale mě zaujal muž uprostřed. Někoho mi připomínal a já si za boha nemohla vzpomenout koho. Projížděla jsem v mysli své známé a přátele, ale nemohla jsem ho nikam zařadit.

Pak jsem dostala z ničeho nic záblesk. Jackson. Vypadla mi pošta z ruky. To je blbost. Přemýšlela jsem. Odstěhoval se před patnácti lety. Co ty víš. Taky už žiješ od vysoké v Americe. Hlásek v hlavě mě hlodal. Zavrtěla jsem hlavou. Zdá se, že má nešikovnost nepřipoutala jen mě. Jeden z trojice mužů se ke mně přiřítil.

„Ehm… ahoj. Nepotřebuješ pomoct?" zeptal se mě a vlastně ani nečekal a pomohl mi poštu i časopisy posbírat. Zakoukala jsem se na něj a někoho mi děsně připomínal. Taky. Bože, znáš snad všechny lidi na planetě nebo co? Zavrtěla jsem hlavou.

„Děkuju," postavila jsem se a vzala si od něj poštu. Cítila jsem se trochu trapně, přeci jen jsem byla po hodinovém běhu zpocená a nebyla jsem zrovna ve své kůži.

„Jmenuju se Robert a s kamarádama jsme se dneska přistěhovali," kývl k domu po paní Johansové. Takže tři sexy chlapy budou bydlet hned vedle? Není to paráda? Jako by nestačilo, že už tak mám žárlivého přítele. Hmm, schválně kolik holek od nich týdně bude ráno odcházet. Usmála jsem se na něj.

„Joana, těší mě. Neznáme se odněkud?" prohlížela jsem si ho a na hrudi svírala poštu. Bylo na něm vidět, že lehce ztuhnul a zarazil se.

„No já nevím, možné je všechno, ale předpokládám, že ne. Pamatoval bych si tě," pousmál se na mě.

„Fajn, tak já půjdu. Ráda jsem tě poznala, ale už musím," než se nadál byla jsem za dveřmi svého domu. Zavrtěla jsem nad tím hlavou. Poštu jsem položila na stolek v předsíni a vyzula si boty.

„Kdo to byl?" vybafl na mě z ničeho nic Peter a já se lekla.

„Noví sousedi. Paní Johansová se odstěhovala," odpověděla a chtěla jsem jít do kuchyně, ale Peter mě silně uchopil za paži.

„Au, Petere, to bolí," zkřivila jsem obličej.

„Nechci aby ses s ním bavila. Viděl jsem jak se na tebe kouká a ty ses zrovna taky nebránila," vplivl mi tyhle věty do obličeje. Překvapeně jsem na něj zamrkala.

„Děláš si ze mě srandu? Pusť mě a snídani si udělej sám," zamračila jsem se a vyrvala jsem mu ruku z té jeho. Naštvaně jsem odpochodovala do koupelny, abych se konečně po běhání osprchovala, když mi v tom pořád někdo brání. Dopřála jsem si dlouhou sprchu a umyla si i vlasy. Pak jsem se oblíkla do domácího oděvu a s ručníkem, kterým jsem si sušila vlasy, jsem sešla dolů do kuchyně.

Peter mi vyrazil dech. Na stole byla připravená snídaně. Vajíčka, tousty, lívance a skvěle vonící káva. Sedla jsem si ke stolu a nalila si kávu. Peter se usmál a chtěl mě políbit, uhnula jsem stranou. Povzdychl si a dřepl si k mé židli. Odhrnul mi pár vlhkých pramenů vlasů z tváře a dal je za ucho.

„Omlouvám se. Vím, že jsem naprostý blbec. Nechci ti nic zakazovat, jen jsem prostě žárlivý," začal s tou samou písničkou jako vždy. A jako vždy, jsem ho začala litovat. Nenáviděla jsem se za to, ale pro dnešek, jsem mu to nechtěla hned odpustit. Mlčela jsem, a taky jsem věděla, že to mu nejvíc ubližuje. Zvedl rukáv, kde se mi rýsovala malá modřina. Místo začal pomalu zahrnovat polibky.

„Odpusť mi to," znovu zašeptal do mé kůže a já zavřela oči. Věděl, že vyhrál a já se za to nenáviděla. Vždycky mě dostane do kolen. Vždy si říkám, že tohle je naposledy, co jsem mu to odpustila, ale to si jen nalhávám sama sobě. Jeho rty se postupně dostaly až k mému krku a já jako poslušná holčička naklonila hlavu na bok, protože jsem milovala polibky na krku.  Nakonec se natiskl na mé rty. Už jsem neodolávala a objala ho kolem krku. Přitahoval mě, to se musí nechat. Najednou jsem se ocitla na jídelním stole a ho jsem měla mezi nohama. Začal se mi dobývat rukama do kalhot.

„Hmm... Neblb..." umlčel mě dalšími polibky a já přestala odporovat. Nechala jsem se jím vést, ostatně jak to dělám vždy. Stáhla jsem mu šedé kalhoty, ve kterých jen spal, jak bylo potřeba. K mému štěstí nic na sobě kromě těch kalhot neměl, a že se bylo na co dívat. Táhlo mu už na třicítku, prostě byl už tak mužný. Za zadeček si mě přitáhl blíže k sobě a já ho objala nohami kolem pasu. Spojil naše těla a my se  začali oddávat rannímu sexu.

Když bylo po všem, tak mě ještě něžně líbal na rty. Ruce měl položené na mých tvářích a já svýma rukama držela jeho zápěstí. Po chvíli se ode mě odtáhl a koukal mi do očí.

„Ještě jednou se omlouvám. Miluju tě," zašeptal a věnoval mi ještě jeden polibek.

„Nemysli si, že to vždycky odčiníš takhle," usmála jsem se na něj.

„Já vím, že ne," přitakal mi a povzdychl si.

„Miluju tě," políbila jsem ho a vytáhla kalhoty do původní polohy. Pak jsem sama seskočila ze stolu a upravila se. Sedla jsem si ke stolu a rozevřela noviny. S popíjením kávy a uždibováním z lívanců jsem se s blbým posexovým úsměvem začetla do novin.

Po obědě se Peter vypravil do kanceláře něco dodělat. Byla jsem ráda, protože jsem chtěla uklízet a on by se tady akorát pletl. Nechala jsem dát prát prádlo a pak se vrhla na utírání prachu a vysávání. Když mi pračka oznámila, že je dopráno, tak jsem prádlo naházela do koše a vydala se s ním ven na zahradu. Začala jsem prádlo věšet na šňůru.

„Ahoj sousedko," křikl na mě přes nízký plot Robert. Byli na zahradě a grilovali. Usmál se na mě a kývl na mě s pivem v ruce.

„Ahoj, to už máte vybaleno nebo se jen flákáte?" zeptala jsem se pobaveně a dál věšela prádlo.

„Nechtěla by ses jít flákat s náma? Máme hodně piva i masa," usmál se a já zavrtěla hlavou.

„Díky ne, někdo musí být zodpovědný," mrkla jsem na něj a koukla se, že už stojí u plotu. Měl na sobě jen kraťasy, ale musela pomyslet na to, že i když je hezký, tak mě Peter přitahuje víc. To se nedalo říct o muži, co se staral o gril. Byl velký a vypracovaný. Kdyby mi nebylo trapně asi bych slintala.

„Opravdu nechceš? Jsem skvělý kuchař, určitě by sis pochutnala. Vypadáš bídně," usmál se na mě klučina od grilu.

„To je Kelan. Kelane to je Joana," představil nás Robert a já mu mávla.

„Opravdu lákavá nabídka, ale mám moc práce, třeba někdy jindy," usmála jsem se a s pozdravem ať si to užijou jsem se rozhodla odejít. K mé smůle jsem se minula s mužem, kterého jsem tak moc toužila poznat nebo alespoň znát jeho jméno, abych zahnala myšlenky na mého ztraceného přítele.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Můj přítel hvězda - 2. kapitola:

1. AriaSalvatore přispěvatel
21.04.2012 [0:43]

AriaSalvatore Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!