OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Můj přítel hvězda 16. kapitola

05.10.2012 (20:00) • Lucka24 • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 695×

16. kapitola

Ráno mě probudily doteky na nahých zádech a letmé polibky na lopatce. Pousmála jsem se a lehce se zavrtěla. Nechtělo se mi ještě vstávat. Ovšem někdo si myslel něco jiného.

„Vstávej princezno,“ zašeptal mi Jackson do ucha. Já jsem jen nespokojeně zamručela a schovala hlavu pod polštář. On se ale nevzdával.

„Ale, tady se někomu nechce vstávat,“ tiše se zasmál a mou odpovědí bylo souhlasné zamručení.

„Miláčku, přece nechceš prospat celou dobu, co mě máš jen pro sebe,“ usmál se a to na mě platilo.

„To nechci, máš pravdu,“ souhlasila jsem a sedla si. Peřinu jsem si přitáhla ke krku.

„Co to děláš?“ zeptal se překvapeně, ale překvapená jsem tady byla já. S tím jsem se na něj taky koukla.

„Nezakrývej se,“ zasmál se a začal se se mnou hádat o přikrývku. 

„Hej…“ pustila jsem ji a plácla jsem sebou o matraci.

„Tak se mi to líbí,“ usmál se a nalehl na mě.

„Musím do koupelny,“ udělala jsem psí oči. Přimhouřil oči, ale pustil mě. Zvedla jsem se a natáhla na sebe tričko, které jsem původně měla na spaní. Odběhla jsem do koupelny a vykonala, co jsem potřebovala. Pak jsem si vyčistila zuby a vrátila se zpátky. Skočila jsem do postele a sedla si na něj.

„Tak jsem zpátky,“ usmála jsem se líbla ho na rty.

„Vidím, byl jsem zalehnut,“ zasmál se.

„Tss. Taky se můžu odvalit,“ vyplázla jsem na něj jazyk. Zavrtěl hlavou a než jsem se nadála byla jsem pod ním.

„Tak, mám na dnešek plán a…“ koukl se na hodiny, kde blikalo, že jsou čtyři hodiny odpoledne… „myslím, že je čas pomalu se chystat.“ Usmál se a políbil mě.

„Opravdu? A jaký plán?“ zeptala jsem se zvědavě.

„Myslel jsem, že bychom si mohli zopakovat naše první nerande/rande. S tím, že by to tentokrát skončilo šťastně,“ usmál se a čekal.

„To zní moc dobře,“ přikývla jsem a objala ho kolem krku.

„Za chvíli?“ zkousla jsem si ret a natiskla se na něho.

„Za chvíli,“ přitakal a políbil mě…

Byla jsem připravená vyrazit. Jacksonovi to slušelo jako vždy. Na sobě měl to, co se mi líbí nejvíc a já se nemohla vynadívat.  

„Tak můžeme?“ zeptal se a já omámeně přikývla. I jako minule jsme šli pěšky, ale. Bylo tady velké ale. Ale držel mě kolem pasu a já jeho. Bylo to mnohem lepší než poprvé.

„Chceš jít do té samé restaurace? Nebo jinam?“ zeptal se.

„Klidně, tam můžeme jít. Bylo to moc dobré,“ usmála jsem se. Odpovědí mi byl jen polibek na spánek.

Přišli jsme do oné pizza restaurace a sedli na ke stolečku pro dva. Předtím jsme seděli naproti sobě, teď si ovšem Jackson přisunul židličku vedle mě. Usmála jsem se a vzala do ruky jídelní lístek, protože jsem měla hlad jako vlk.

„Tak, co si dáš?“ zeptala jsem se a koukla na něj. Zjistila jsem, že se ale kouká na mě místo do lístku.

„Tebe?“ usmál se a přitáhl si mě za bradu k polibku.

„Potom,“ usmála jsem se a vrazila mu před obličej menu.

„Beru tě za slovo,“ mrkla jsem a čekala až si vybere něco, na  co má chuť.

Když si vybral, tak jsme počkali na servírku a nadiktovali ji, co jsme si vybrali. Pak jsme se opět věnovali sami sobě. Vyměnili jsme si pár kousků pizzy i pár polibku a doslova jsem si připadala jak zamilovaná puberťačka.

Jackson zaplatil a my jsme pokračovali ke kinu. Jackson šel koupit lístky a já se vypařila koupit popcorn a Colu. Ovšem čekalo mě tam nepříjemné překvapení.

„Ale, koho pak to tady máme?“ uslyšela jsem opravdu známý hlas. Otočila jsem se a uviděla Petera, jak se lepí k nějaké balónové blondýně. Vystřelil ke mně ruku, aby mi podal ruku, ovšem já jsem po zkušenosti s ním, tikem uskočila strachem dozadu až mi vypadla Cola na zem.

„Vždy si byla nešikovná, ale dělat si takový trapas i na veřejnosti?“ zasmál se a blondýna se rozesmála na celé kolo. Já se naopak vůbec nesmála a pootočila hlavu k pokladně a měla štěstí, že se Jackson už blížil. Ovšem Petera si nevšiml.

„Zlato, tak jsem tady,“ usmál se a zvedl pohled na mě. Netvářila jsem se nadšeně a on se podíval proč. Zamračil se a objal mě kolem pasu. Já se k němu i hned přitulila.

„No to se podívejme, jaké krásné hrdličky. To ses z toho rozchodu rychle oklepala. Čekal jsem, že mě budeš prosit, abych tě vzal zpátky,“ zasmál se a to rozesmálo i mě. Zvlášť, když jsem měla vedle sebe oporu.

„Prosím tě, nebuď směšný,“ zavrtěla jsem hlavou, a kdyby jeho pohled vraždil, tak nevím, co by se mnou bylo.

„Dávej si pozor na jazyk. Vždycky s ním nebudeš,“ nadzvedl pobaveně obočí, ale to se už do toho vložil Jackson.

„Tak to bacha. Jestli jí jenom zkřivíš vlásek, tak tě zabiju,“ zavrčel na něj Jackson.

„To se tě mám jako bát? Stejně nechápu co na ni vidíš,“ zasmál se, ale v další minutě už ležel na zemi a Jackson se držel za pěst.

„Jacksone,“ nesouhlasně jsem zašeptala, ale ignoroval mě.

„Ještě jednou, tak se opravdu neznám,“ štěkl Jackson na Petera, který se držel za díky bohu zlomený nos, ze kterého tekla krev.

„Za tohle mi zaplatíš,“ vydechl Peter.

Jackson vytáhl bankovku a hodil mu ji na hruď.

„Pojď jdeme,“ zašeptal a chytl mě za ruku a vedl do kina.

„Lásko, pojď půjdeme domů. Stejně potřebuješ led na tu ruku." Nesouhlasila jsem.

„Jo, nebudeme si kazit večer a vezmu si led tady.“ Požádal prodavače o novou Colu a led. Zaplatil a šli do sálu, kde hrál náš film. Sedla jsem si po jeho pravé straně a vzala si jeho ruku na klín. Lehce jsem ji pohladila, a pak přiložila led na ruku. Ucukl a já si povzdychla.

„Omlouvám se,“ zašeptal po chvíli a koukl na mě.

„Nemusíš se mi omlouvat. Na jednu stranu, nikdy tohle pro mě nikdo neudělal a ty už podruhé , ale mám o tebe strach. Je schopný všeho,“ opřela jsem se o jeho rameno a dál svírala jeho ruku.

„O mě strach mít nemusíš. To bych měl mít já o tebe. Rozhodně se mi tě tady nechce nechávat teď, když…“ zaťal ruce v pěst a sykl.

„Nech toho,“ pohladila jsem ho po ruce. Nakonec jsme v polovině filmu odešli, protože jsme z něho nic neměli a byla doba věnovat se jiným a příjemnějším věcem.

Autor: Lucka24 (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Můj přítel hvězda 16. kapitola: