OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Můj přítel hvězda 15. kapitola



Můj přítel hvězda 15. kapitolaDalší dílek. :) Co myslíte? Usmíření nebo ne? Nechte se překvapit. :)

EDIT: Článek neprošel korekcí!

 

15. kapitola

Stáli jsme tam naproti sobě a ani jeden jsme nemluvili.  Nějak ze mě opadla ta rozhodnost, se kterou jsem na letiště přijela. Nevěděla jsem co říct, jak se zachovat nebo kam se dívat. Ale nakonec jsem řekla jen jedno slůvko, které vyjadřovalo nejvíce ze všech.

„Promiň,“ zašeptala jsem a udělala jsem krok k němu. Kellan a Rob se někam zdekovali, ale mně to nevadilo.

„Promiň mi to. Vím, že nemůžu o nic žádat, ale nechci abys odjel jen tak a zlobil se na mě. Zachovala jsem se hrozně a moc dobře to vím. Kdybych to mohla vrátit zpátky, tak bych to udělala. Strašně moc tě miluju a už tě nechci znovu ztratit,“ vylila jsem mu své srdce a doufala, že to pochopí a vezme mě zpět.

Ovšem to jsem se mýlila. Mlčky se ode mě otočil a přešel ke klukům, kteří seděli kus od nás. To mi vehnalo slzy do očí. Něco jim tam vysvětloval a já tam stála se srdcem roztříštěným na milion kousků. Otočila jsem se a jako mrtvola jsem se vracela zpět k východu z letiště. Bylo mi mizerně.

„Jo,“ křikl na mě, a když jsem se otočila stál u mě a svou tašku položil na zem.

„Taky tě moc miluju,“ usmál se a než jsem se nadála, tak si mě vyzvedl k sobě a políbil mě. Tak moc mi to chybělo. Pevně jsem ho objala kolem krku a polibky mu oplácela.

„Vůbec se mi nechce tě teď někam pouštět,“ zašeptala jsem mu do rtů smutně tuto větu.

„Tři dny ještě nemusíš,“ řekl mi na oplátku a znovu mě políbil.

„Cože?“ odtáhla jsem se od něj a koukala na něj.

„Pojedu do Kanady až za tři dny a do té doby se mě nezbavíš,“ odpověděl a já na letištní halu vypískla nadšením a obmotala mu nohy kolem  pasu. Zasmál se a objal mě.

„Nevím jak ty, ale mně se vůbec nechtělo tak brzo vstávat, tak co kdybychom se vrátili do postýlky?“ zeptal se mě pobaveně a líbl mě na špičku nosu. Já jen přikývla a seskočila z něj. Koukla jsem ještě na kluky, kteří na mě ukázali zdvihnutý palec, a pak po vyzvání nastoupili do letadla.

S Jacksonem jsme si chytli taxík a jeli ke mně domů.

„Nebudeš mít z toho problém?“ zeptala jsem se  ho cestou k mně.

„Ne, chtěli jsme letět dřív, jen tak. Nemusíš mít strach,“ usmál se a líbl mě do vlasů. Taxík zastavil před mým novým bytem a Jackson zaplatil. Vystoupili jsme a šli jsme dovnitř. Cestu ve výtahu jsme přežili mlčením a já si připadala děsně nervózně.  Odemkla  jsem a pobídla ho, aby šel dovnitř.

„Je to tady moc hezké,“ zašeptal po chvíli, co si to tady prohlížel.

„Děkuju,“ usmála jsem a vzala jeho tašku. Odnesla jsem ji do ložnice a postavila  vedle postele. Když jsem se otočila, byl už v ložnici taky. Zůstali jsme stát naproti sobě a koukali si do očí.

„Moc si mi chyběla,“ přešel těch pár kroků ke mně a pohladil mě po tváři.

„Ty mě taky,“ zašeptala jsem a objala ho kolem pasu. Hlavu jsem si položila na jeho pravidelně se zvedající hrudník. Nějak jsme teď víc nechtěli. Přišlo mi, že ještě není ta správná chvíle pokročit dál. Teď jsem si uvědomila, jak moc jsou absurdní ty části těch filmů, kdy hlavní hrdinové na sebe skočí už ve výtahu. My to tak necítili a mně to nevadilo.

„Nemáš hlad nebo něco?“ zeptala jsem a hladila ho po zádech.

„Jo docela jo, chtěl jsem si počkat až na snídani do letadla,“ zasmála jsem se a přikývla.

„Tak copak by sis dal?“ zeptala jsem se.

„Vajíčka, slaninu a tousty nebo lívance?“ usmála jsem.

„Vajíčka. Přeci jen sladká si ty, tak nemá smysl dávat si i sladkou snídani,“ usmál se a obdařil mě tím nejsladším polibkem. Přikývla jsem a po polibku se odebrala do kuchyně. Udělala jsem vajíčka, slaninu, tousty a kávu. Vše jsem dala na talíř a položila ho před Jacksona, který mě celou dobu sledoval. Sedla jsem si se svým talířem naproti němu a usmála se.

To co udělal, mě pobavilo. Vzal si vidličku a nabral vajíčka, která dal před má ústa. Zasmála jsem se a vajíčka jsem snědla. Tak jsme se začali krmit, dokud jsme všechno nesnědli. Zvedla jsem se od stolu a nádobí pouklízela.

„Tak je osm hodin ráno, nejvyšší čas jít spát,“ usmála jsem a šla do ložnice, kde jsem zastřela. Byla jsem děsně unavená a Jackson taky nevypadal, že by překypoval energii. Vlezla jsem do koupelny, kde jsem si vyčistila zuby. Když jsem vyšla, tak jsem si vyměnila místo s Jacksonem, který šel udělat to samé. Rozestlala jsem a začala jsem se převlékat do něčeho pohodlnějšího, než jsem měla na sobě.

Vyslékla jsem se celá až na kalhotky a dala si delší tričko na spaní. Jakmile jsem měla tričku na sobě, objaly mě jeho ruce. Cítila jsem se nesmírně šťastná. Aniž bych stačila něco udělat, začal můj krk zahrnovat polibky. Přivřela jsem oči a naklonila hlavu na bok. Ukusoval můj krk a jeho ruce zmizely pod mým tričkem. Opravdu mi strašně moc chyběl, protože tohle se mnou dokázal udělat jen on.

Pomalu si mě otočil k sobě. Pohladil mě po vlasech a zajel do nich. Druhou mi položil na tvář a prstem obkreslil mé rty. Prst ihned nahradily jeho rty. Polibky jsem mu oplácela, jak jsem jen mohla.  Opatrně mě položil na postel a sám mě překryl svým krásným tělem. Tohle mi dodávalo pocit bezpečí. Lehce se nadzvedl a přetáhl mi tričko přes hlavu. Hodil ho kdo ví kam a znovu se přitisknul na mé rty. Pak začal pomalu sklouzávat po mé kůži dolů na bradu, čelist, krk až přes klíční kost k dekoltu. Zapletla jsem mu ruku do vlasů a užívala si to. Nakonec se dostal až k mé modřině na boku, kterou taky několikrát políbil. Už nebolela, ale hrála opravdu všemi barvami. Po chvíli se vrátil ke mně nahoru a než zajal opět mé rty, tak si přetáhl přes hlavu svoje tričko a hodil za tím mým…

Ležela jsem na břiše přikrytá pouze přikrývkou a koukala na jeho klidnou a spící tvář. Byl nádherný stejně jako to milování, které před chvíli skončilo, protože jsme si nádherně dokázali, jak moc jsme si chyběli. Byla jsem příjemně unavená, ale nějak jsem nechtěla zavřít oči, protože strach, že tohle byl jen sen,  byl větší. Opatrně jsem zvedla ruku a lehce ho pohladila po tváři. Odpovědí mi bylo jen lehké zavrtění a přitáhnutí si mého těla k tomu jeho. Tohle mi stačilo. Takhle jsem se cítila plně a strach opadl. Zavřela jsem tedy oči a nechala se unášet klidným spánkem.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Můj přítel hvězda 15. kapitola:

3. martinexa přispěvatel
03.10.2012 [19:53]

martinexaRomantické Emoticon

2. MayaC
03.10.2012 [19:00]

Jejda super. Jsem moc ráda, že zase píšeš. Rychle dalš, nějak mám pocit., že Peter ještě neřekl poslední slovo....

1. Kattynka
03.10.2012 [14:08]

I like this
Hrásná povídka těším se na pokračování Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!