Můj přítel hvězda 13. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Tak po skončení školy a dovolené, jsem opět tady. Kapitolky jsou už na svetě nebo se píšou a budou přidávány opět pravidelně. Máme tady další díl Láska i hádka. Tak pište, co si myslíte.

18.07.2012 (12:00) • Lucka24 • Povídky » Na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 830×

13. kapitola

Celou noc jsem se budila. Ne proto, že bych měla zlé sny. To ani nešlo s člověkem, kterého jsem měla zrovna teď vedle sebe, ale kvůli bolesti pulsující na mém boku. Nad ránem, kdy byla ještě tma, jsem potichu vstala a odbelhala jsem se do Jacksonovy koupelny. Tam jsem se postavila k zrcadlu a vyhrnula si Jacksonovo tričko. Modřina vypadala příšerně a mě napadalo, jestli bych neměla jít k doktorovi. Jenže těžko bych to vysvětlovala. Ano bylo to domácí násilí, ale já neměla odvahu Petera napráskat policii. Zvedla jsem pohled na svou tvář, ale ani jsem se nedostala ke svým zraněním, protože jsem uviděla stát ve dveřích Jacksona a jeho ruce drtily rám od dveří. Ruce měl zatnuté tak, že na obvázané ruce lehce znovu prosakovala krev. Sklopila jsem zahanbeně hlavu a tričko si stáhla dolů. Kdyby bylo natahovací asi bych ho stáhla až k prstům na nohách a přišlápla ho, jenže bohužel.

„Měla jsi přijít za mnou," zašeptal z ničeho nic a přešel ke mně. Stoupl si za moje záda a odhrnul mi vlasy na jednu stranu. Políbil mě na spánek. Zavřela jsem oči, a když jsem je opět otevřela, koukla jsem se na nás do zrcadla. Vypadali jsme hrozně a já se na to nechtěla dívat, protože takový obraz v zrcadle nechce vidět nikdo. Otočila jsem se a zabořila mu hlavu do hrudi.

„Promiň, měla jsem strach," přiznala jsem se a objala ho kolem pasu.

„Jo," zašeptal smutně a objal mě.

„Pojď, půjdeme do postele," řekl po chvíli a za ruku mě odvedl do postele. Lehla jsem si na její půlku a bokem tak, aby mě rána nebolela. Nejhorší bylo, že mě Jackson nemohl obejmout, protože i když to byla jen jeho ruka, byla těžká. Lehl si proto na proti mně a drželi jsme se za ruce. Koukali jsme na sebe a mně bylo krásně.

Nevím kdy, ale usla jsem a spala až do rána. Když jsem se probudila, byla jsem v posteli sama. Vstala jsem a v koupelně jsem se opláchla. Jelikož jsem neměla žádné věci, tak jsem šla dolů v tom, v čem jsem spala. V domě bylo ticho. Došla jsem až do kuchyně. Nikde nebyl žádný vzkaz, nic. Napustila jsem si do sklenice vodu, a pak vyšla dveřmi na zahradu. Sedla jsem si na schody a koukala do prázdna. Přemýšlela jsem, ale nějak nevím o čem.

Po chvíli jsem uslyšela bouchnutí dveří a hlasy kluků. Zvedla jsem s menší námahou opět na nohy a šla zpět do domu. Pomalu a potichu jsem došla až do obýváku na místo, kde jsem viděla do předsíně. To, co jsem uviděla, mi vyrazilo dech. Lehce jsem si dojatě zkousla ret, ale hned jsem zkřivila nos bolestí.

„Ahoj," houkl na mě Kellan, který si mě všiml jako první. Usmála jsem se, ale oči jsem měla jen pro jednoho z nich, který mi pohled opětoval. Kluci se uchechtli a než jsem se nadála, byli pryč s - Skočíme pro snídani.

„Ahoj," zašeptala jsem a sklouzla jsem z něj ke svým věcem u jeho nohou. Nebo alespoň k většině z nich.

„Napadlo mě, že budeš potřebovat věci a nevěděl jsem, jestli by ses tam teď chtěla vrátit, navíc kdybys chtěla, tak bych stejně asi nepustil a navíc myslím, že tvůj zdravotní stav by ti nedovolil nic dělat, takže..." Usmál se na mě a já nevěděla, co říct. Tedy jen chvíli.

„Miluju tě," zašeptala jsem a snažila jsem se přes tu ohromnou kupu věcí v pytlech, dostat k němu.

„Já miluju tebe," odpověděl, když jsem se konečně dostala k němu a s citem k našim rtům jsme se políbili.

***

Po snídani jsem se odebrala do koupelny, kde jsem se osprchovala. Umyla jsem si vlasy a s uvolňujícím pocitem, ze sebe smyla Petera. Oblékla jsem se do čistých věcí a vrátila se do pokoje, ale málem jsem se přerazila o svou kupu věcí. Jackson se přehraboval ve svojí skříni.

„Co děláš? A co dělají ty věci tady?" zeptala jsem se a prodrala se k němu.

„No, dělám ti místo ve skříni, ale nějak jsem zjistil, že s tvým množstvím oblečení a s mým se tam oba nevejdeme. Takže teď přemýšlím o přestavbě pokoje, aby se tady vešla ještě jedna skříň." obeznámil mě se svým plánem a já byla na měkko.

„Ale to nemusíš," zavrtěla jsem hlavou a chytla ho za ruku, aby se otočil ke mně.

„Dej mi jen pár dní, já si najdu nějaký byt," usmála jsem se. Ano, to byl můj plán.

„Ale ne, to nemusíš, nesmíš. Zůstaň tady se mnou. Klukům to nevadí," koukal na mě, ale já nechtěla. Ne hned.

„Já nemůžu," zavrtěla jsem hlavou.

„Ty nechceš?" přes obličej se mu mihla bolest.

„Jacksone, tak to není, jen ne teď," pokrčila jsem rameny.

„Nechápu to, myslel jsem, že nám to klape, že si rozumíme," nechápal a já se mu nedivím, kdybych byla na jeho místě, taky bych to nechápala.

„Rozumíme, ano, strašně moc. Jen nevím, jestli teď chci bydlet zrovna tady, hned vedle něj," zašeptala jsem pravdu a nějak jsem doufala, že to pochopí.

„Jo, ochráníme tě a měla by ses tomu postavit co nejdříve," stále mě přemlouval.

„Promiň, já nemůžu," zavrtěla jsem hlavou. Ovšem to, že jsem najednou slyšela jen bouchnutí dveří a potom druhé, mě dostalo. Popotáhla jsem. Dal mi tak najevo, že odejdu hned a ne až za pár dní. Ovšem co teď. Vzala jsem si tedy telefon, který mi kluci spolu s věcmi přinesli a vytočila svou kamarádku - nekamarádku. Byla to realitní makléřka a já doufala, že by mi to mohlo pomoct. Po docela dlouhém rozhovoru jsme se domluvili na bytu 2+1 za přijatelnou cenu s vybavením. Zavolala jsem si taxi a s pomocí taxikáře naložila své věci do taxíku.

„Dejte mi chvilku," řekla jsem taxikáři a odešla ještě do jeho pokoje. Vzala jsem si papír a tužku.

Jacksone,

nechci, aby ses na mě zlobil, i když na to máš nejspíše právo. Tady je má nová adresa a doufám, že až mi tohle rozhodnutí odpustíš, tak že se za mnou stavíš a nenecháš mě dlouho samotnou. Ani nevíš jak moc bych s tebou chtěla bydlet, jen to nedokážu hned nebo spíše ne ve vašem domě. Nemám právo žádat, aby jsi se mnou bydlel, ale žádám tě o to. Nechci být sama a už vůbec nechci být bez tebe. Moc tě miluju a budu doufat, že se ukážeš co nejdříve.

S láskou Joana

P.S. Vzala jsem si jedno tvé tričko.

Dopis jsem položila na polštář a nasedla do taxíku, který mě odvezl do mého nového, ale zatím osamělého bytu.

Jak dlouho myslíte, že se bude Jackson zlobit? Chcete aby spolu bydleli nebo ne?

« Předchozí díl

Autor: Lucka24 (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování