OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Můj přítel hvězda 12. kapitola

29.05.2012 (19:00) • Lucka24 • Povídky » Na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 868×

12. kapitola

Všichni se na mě koukali a já mlčela. Nevěděla jsem, co mám říct. Byla jsem v koncích. Chtěla jsem si ho vzít? Netušila jsem. Koukala jsem na Jacksona, který měl v očích otázku, stejně jako Peter, který přede mnou klečel.

„Já..." nevěděla jsem, co říct.

„Joano?" zašeptal netrpělivě Peter.

„Já nevím. Je to tak nečekané," zašeptala jsem k němu. Zvedl se. Chytl mě za ruku a vedl do domu. Věděla jsem, že je zle.

„Co to má jako znamenat? Chtěla jsi mě ponížit?" Potichu zavrčel.

„Ne, to ne, ale nikdy jsme o tom nemluvili a je to tak náhle. Prostě na mě netlač, dobře?" Rozhodila jsem rukama a šla zpět na oslavu. Pak jsme se spolu už nebavili. Každý jsme stáli na jednom konci zahrady a bavili se s někým jiným. Já se zrovna bavila s Robertem.

„Páni, to bylo teda něco," zavrtěl hlavou.

„Jo, nevím, co mám dělat," povzdychla jsem si a pohledem sjela k Jacksonovi.

„S tím ti bohužel nemůžu nijak pomoct." Pokrčil rameny a napil se piva.

„No a co nového u tebe?" zeptala jsem se zvědavě.

„Dostal jsem filmovou roli," usmál se.

„Páni, tak to ti gratuluju. Co to bude?"

„No, vlastně nejsem sám," kývl směrem i ke Kellanovi a Jacksonovi.

„Opravdu? V jednom filmu?" Byla jsem vyvedená z míry.

„No, vlastně jsme podepsali smlouvu na pět filmů, takže..." Pokrčil rameny, ale šlo na něm vidět, že je šťastný.

„To je vážně skvělý. A o čem to je?" ptala jsem se dál.

„Je to víceméně fantasy. Romantický horor. Bude se to natáčet podle knihy. Stmívání. Slyšela jsi o tom?" zeptal se a já zavrtěla hlavou.

„Ne, já na knížky nemám čas a tehle žánr nevyhledávám, takže se tomu v knihkupectví vyhýbám," řekla jsem pravdu.

„Aha, no je to o upírech a shodou okolností budeme všichni tři bratři," usmál se. Opravdu jsem jim to přála.

„Kde se to bude natáčet?"

„Ve Vancouveru," odpověděl a já zalapala do dechu. To je v Kanadě.

„Jak dlouho?"

„Několik měsíců."

Kývla jsem hlavou. Bylo mi do breku. Byly jen dvě možnosti. Vzít si Petera nebo ho opustit a být sama. Jackson na několik měsíců odjede a třeba se tam zamiluje do nějaké herečky. A bude to.

Postupně všichni lidé odcházeli a kdybych věděla, co mě čeká, tak se mezi ně vmísím a zmizím taky. Pomalu jsem vše uklízela. Peter si mě nevšímal. Byla jsem z toho na prášky. Nemluvil na mě ani když jsem se ho na cokoli zeptala. To bylo špatné. Když jsem vše uklidila, tak jsem šla do sprchy. Osprchovala jsem se. Pak jsem si oblékla dlouhé volné kalhoty a tílko. Směřovala jsem do ložnice, ale nedošla jsem tam.

Peter mě chytl surově za ruku a přitáhl k sobě.

„Au," vyjekla jsem a snažila jsem se mu vytrhnout.

„Ponížila jsi mě," vydechl mi do obličeje a vrazil mi facku. Měl sílu a moje tvář hořela.

„Petre," zašeptala jsem a tekly mi slzy.

„Ponížila jsi mě přede všemi těmi lidmi," zakřičel mi do tváře a a znovu mi vrazil. Ovšem mnohem silněji. Odrazila jsem se od stěny a převrhla stoleček. Měla jsem natržený ret. Z čela mi tekla krev. Pomalu jsem vstala a bok mi pulzoval bolesti, jak jsem převrhla bokem stolek.

„Tohle je konec," křikla jsem na něj a pomalu se belhala dolů ze schodů.

„Joano, já se..." zastavila jsem ho rukou.

„Sklapni, už nic nechci slyšet," rychle jsem vyběhla ven a měla bosé nohy. První místo, kam jsem chtěla běžet, byl Jacksonův dům.

Zaklepala jsem a po tvářích mi tekly slzy. Skoro všude jsem měla teplo a bolelo mě to. Dveře otevřel Robert a já byla nesmírně vděčná.

„Co se ti stalo? To on?" zeptal se a položil mi ruku na záda. Pomalu mě popostrčil do domu. Přikývla jsem.

„Jsi tady sám?" zeptala jsem se, protože všude bylo ticho.

„Jo, ale kluci za chvíli přijdou," řekl a vedl mě do obýváku.

„Vím, že nemám právo tě o nic žádat, ale neměla jsem kam jít, ale nechci, aby to věděl Jackson," zašeptala jsem.

„No, dobře, tak pojď," zašeptal a vedl mě opatrně po schodech nahoru do svého pokoje.

„Děkuju." Nechala jsem se vést. Ruku jsem si držela na svém boku.

Když jsme přišli do jeho pokoje, posadila jsem se na postel. Rob odešel a já osaměla. Po tvářích se mi stále koulely slzy, i když jsem měla pocit, že už to ani nemůže být možné. Rob se vrátil s ledy a lékárničkou. Sedl si vedle mě a vatovým tamponkem mi ošetřoval čelo.

„Proč to udělal?" zeptal se.

„Ponížila jsem ho před vámi všemi," řekla jsem, jako by to snad opravdu byla moje vina.

„Proto?" Zavrtěl hlavou a přelepil mi malou ranku na čele náplastí. „Doufám, že se k němu nechceš vracet," řekl z ničeho nic a ošetřoval mi ret.

„Ne, je konec," zašeptala jsem a usykla, když mi na ránu přiložil led.

„Aspoň, že tak," usmál se. V tom jsem ze zdola uslyšela kluky. Prosebně jsem se na něj koukla. Jen přikývl a odešel. Slyšela jsem jen útržky. 

„Nebudou mě rušit," usmál se, když se vrátil. Chvíli mi ošetřoval pohmožděnou ruku. Něčím ji namazal a pak obvázal obinadlem.

„Ještě něco?" zeptal se mě. Já uhla pohledem a párkrát popotáhla. Bolestně jsem zvedla ruce a tílko si popotáhla až k prsům, kde jsem ho nechala. celý bok se začal pěkně zabarvovat a vypadal hrozně.  V tom se otevřely dveře.

„Robe, volá..."

Poznala jsem Jacksonův hlas. Uslyšela jsem jen, jak mu vypadl telefon z ruky a já na něj pootočila hlavu. Jeho obličej ztvrdl a najednou tady nebyl.

„Jacksone," křikla jsem za ním, ale hned bolestně přiložila led na rty. Koukla jsem se na Roberta, který letěl hned za ním.  Seděla jsem na Robertově posteli. Nevím, jak dlouho, ale najednou bouchly dveře sousedního pokoje. Jeho dveře. Pomalu jsem se zvedla a šla k němu. V cestě mě zastavil Kellan.

„Páni, vy jste se opravdu hledali," usmál se.

„Vem mu ten led a obvaz na ruku," mrkl na mě a odešel do koupelny. Poslechla jsem. Vše jsem vzala a šla k němu. Neklepala jsem. Otevřela jsem dveře a skoro věčnost trvalo než jsem se do pokoje dostala a opět za sebou zavřela.

Seděl na kraji postele. Lokty měl položené na kolenou a hlavu svěšenou. Viděla jsem, jak má odřené klouby do krve.

„Proč jsi nepřišla za mnou?" zeptal se vyčítavě. Došla jsem až k němu a s tichým usyknutím jsem si klekla před něj.

„Přesně kvůli tomuhle," řekla jsem pravdu a očistila mu rána. Pak jsem ji pomalu začala zavazovat. Mlčeli jsme. Když jsem mu ruku obvázala, tak jsem ji políbila do dlaně. On mě na oplátku chytil opatrně za tváře. I přesto, jak jemný byl jsem ucukla, když mě chytl za tvář, kde jsem byla obdařena fackou.

„Zabiju ho," zašeptal a lehce tvář začal zahrnovat polibky. Chtěla jsem přivést na jiné myšlenky, jak jeho tak i sebe. Hlavně sebe. Pomalu jsem se zvedla a sedla si na něj. Objala jsem ho kolem krku a opatrně ho začala líbat. Nevěděla jsem, jak zareaguje můj ret, ale kupodivu moc neprotestoval. Zato Jackson ano.

„Jo, neblbni," zašeptal a opatrně mě od sebe odstrkoval.

„Potřebuju tě," zašeptala jsem a opět se chtěla přitisknout na jeho rty.

„Koukni se, jak vypadáš, vždyť tě bolí sebemenší pohyb." Vrtěl hlavou a povyhrnul mi tílku vzhůru. Jeho ruce se zatnuly v pěst.

„Právě proto," zašeptala jsem a donutila ho lehnout si. Poslušně si lehl a pak už mi jen vycházel vstříc a dovoloval mi, co jsem chtěla...

Milování bylo dlouhé a nemyslím si, že jsme si ho užili. Ale i tak bylo krásné. Plné lásky, což jsem potřebovala. Usínala jsem tam, kde jsem měla a s tím, se kterým jsem měla.

Tak rozhodně to není konec. Peter ještě neodchází ze scény. Jak se vám to líbí? Co myslíte, že se stane?

Autor: Lucka24 (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Můj přítel hvězda 12. kapitola: