OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Můj přítel hvězda 11. kapitola

22.05.2012 (13:00) • Lucka24 • Povídky » Na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 943×

11. kapitola

Stále jsem přemýšlela nad naším rozhovorem. Je pravda, že měl v něčem pravdu, ale opravdu chci všechno zahodit kvůli němu? Je tak moc skvělý až je to nemožné a toho jsem se bála. Bála jsem se, že si najde pro sebe skvělou ženu a mně dá sbohem. Byla jsem stále zamyšlená.

Uběhl týden od rozhovoru s Robertem. To by nebylo tak nejhorší jako to, že to byl i týden od krásných chvil s Jacksonem. Chyběl mi, ale já jsem nemohla jen tak opustit Petera. Ne, dokud si to neujasním sama a potom i Jackson. Navíc jsem z toho měla i strach. Peter byl nevyzpytatelný. Docela jsem měla strach, co by udělal. Ne mně, ale jemu.

Peter byl zase jako vyměněný. Opět byl pozorný a hodný, ale tak nějak jsem vědela, že je to zase chvilková záležitost, než se v něm zase vše nashromáždí a on opět vybouchne. Toho dne jsem se bála, ale jeho pozornost byla veliká, že jsem tuto skutečnost vypustila nakonec z hlavy.

Peter měl narozeniny. Slavil třicáté páté narozeniny a pořádal oslavu. Jelikož už rodiče neměl, pozval pouze své kamarády z práce, fotbalu a taky naše sousedy. Byla jsem z toho na prášky, protože jsem ho měla opět vidět a nebyla jsem na to připravena. Ale co jsem měla dělat? Nemohla jsem udělat vůbec nic.

Postarala jsem se jako vždy o přípravu celé akce. Nevařila jsem, ale nechali jsme si z restaurace dovést jídlo a v cukrárně jsem objednala dort. Koupila jsem hodně alkoholu i vína, nealko a nějaká piva. Zařídila jsem hudbu a vyzdobila, jak vnitřek domu, tak i zahradu. Prostě dokonalost sama. Peterovi jsem vyžehlila košili, aby zase neremcal a položila ji na postel. Zrovna byl v koupelně a holil se. Od té doby, co přijel, jsme spolu nespali a já jsem věděla, že dneska to přijde. Nebyla a nebo jsem nechtěla, ale nebyla jsem připravená. Jen pomyšlení na to mi dělalo špatně, ale odmítnout ho?

Když vylezl, tak jsem ho vystřídala. Pak jsem udělala běžný rituál - líčení, úprava vlasů, vybírání oblečení. Kolem sedmé začali chodit hosté. Mezi nimi byl i Jackson, Kellan a Rob. Peter byl na mě jako vždy před návštěvou nalepený a vychvaloval, jak jsem dokonalá. Bylo to k zbláznění. Chtěl jsem mít chvilku pro sebe. Chtěla jsem utéct. Jenže jsem neměla kam.

Naštěstí se Peter kolem deváté chopil společně s Kellanem grilování a já mohla utéct. Připravila jsem vše, co jsem měla, abych měla jistotu, že mě nebude hledat a nenápadně se vypařila do domu. Pomalým krokem jsem šla po schodech nahoru. Když jsem procházela kolem koupelny do ložnice, chytl mě někdo za ruku a vtáhl do koupelny.

Byl to on.

Nic jsem nestačila říct, protože mě líbal. Neodporovala jsem. Ten týden byl k zbláznění a vypadalo to, že nejen pro mě. Tiskla jsem se na dveře a jeho tělo na to moje. Natáhla jsem ruku za sebe a otočila klíčem ve dveřích. Chtěla jsem ho. Chtěla jsem ho hned teď. Nezabývala jsem se svlékáním, jen tím nejdůležitějších. Začala jsem se dobývat do jeho kalhot. Rukama jsem nahmatala jeho opasek a začala ho rozepínat, poté i knoflík a zip. Stáhla jsem je jen tak, aby nezavázely. On mi pro změnu vyhrnoval šaty nahoru. Vyhrnul mi je až k pasu, kde je nechal tak a zbavil mě kalhotek.

Chvíli jsem opět měla špatný pocit, že je to špatně, ale jakmile mě Jackson vysadil na sebe a spojil naše těla, tenhle pocit zmizel a nahradil ho jiný. Pocit, že je to tak jak má být. Objala jsem ho nohama kolem pasu a vycházela vstříc jeho pohybům. Bylo to úžasné, protože byl pozorný. Zrychloval a opět zpomaloval. Chvíli byl něžný a chvíli zase hrubý. Vášnivý, ale i romantický. Byla jsem z něj ku vytržení. Celé tělo mě brnělo a teplo se mi z těla shromaždovalo v podbřišku, až vybouchlo. Byla jsem stejně jako on umlčena společným polibkem.

To, že je to po třetí, co nemáme ochranu mě ani nenapadlo. Spustila jsem nohy a postavila se na zem. Nepouštěl mě a já byla ráda, protože by mě nohy nejspíše zradily. Objímala jsem ho a oplácela mu polibky.

„Jo, musím ti něco říct," zašeptal a pohladil mě po tváři.

„Ano?" zeptala jsem, ale byla jsem si téměř jistá, co mi chce říct.

„Zamiloval jsem se." Skenoval mě pohledem.

„Takže je to naposledy?" zeptala jsem se blbě. Takhle jsem to nechtěla slyšet.

„Do tebe," dodal potichu a přejel mi nosem po tom mém.

„A?" Pousmála jsem se.

„Miluju tě," řekl to, co jsem chtěla slyšet. Dnes ano, protože jsem to cítila stejně.

„Taky tě miluju," špitla jsem a opět se zmocnila jeho rtů, které patřily pro tuto chvíli jen mně.

„Opusť ho," zašeptal po chvíli. Tím mě polil studenou vodou.

„Cože?" odtáhla jsem se.

„Buď se mnou. Nastěhuj se ke mně. Buď jen moje," říkal tak krásné věci, ale takhle to nemělo být.

„Ale já..." Těkala jsem po jeho obličeji očima.

„Nechceš?" zeptal se a obličej se mu zkřivil bolestí. Tohle jsem nechtěla.

„Já nevím," zašeptala jsem a odemkla dveře. „Musím jít." Rychle jsem si stáhla šaty. Na kalhotky jsem ani nepomyslela a spěšně vypadla z koupelny. To, že jsem nechala kalhotky na zemi, Jacksona se staženými trenýrky i kalhotami v koupelně, mi bylo jedno. Rychle jsem běžela na zahradu. Tam všichni blahopřáli Peterovi. Vzala jsem tedy dárek a postavila se úplně na konec. Mezi tím přišel i Jackson a společně s kluky mu taky poblahopřál. Nakonec jsem přišla já. Řekla jsem mu ty klasické věci, co se říkají a vložila mu do ruky malou krabičku. Byly v ní hodinky. Jako děkuji mi byl vtisknut na rty polibek a pošeptání, že mi v noci poděkuje jinak. Toho jsem se bála, ale bylo to ještě horší, než jsem myslela.

„Prosím, můžete mi věnovat pozornost?" křikl Peter na lidi, kteří se na něj otočili se skleničkami v ruce.

„Všem moc děkuju, že jste sem přišli a děkuji za dárky, opravdu mě potěšily." Usmál se a ze rtů mu odkapával med. Lhal. Moc dobře jsem věděla, že až budeme sami, polovinu dárků vyhodí a druhou dá někomu jinému. Nikdo se mu nikdy nezavděčil.

„Mám tady vlastně ještě jeden dárek pro sebe," usmál se a všichni nechápavě koukali a já vlastně taky.

„S Joanou se známe už hodně dlouho. Klape nám to a milujeme se." Jo, kdybys věděl, že už to tak není. „Je to žena mého života, ale už dlouho jsme na jednom místě," říkal a mě polilo horko. Chce se se mnou rozejít přede všemi? Ulehčil by mi to.

„Chtěl bych to posunout dál, protože se to v životě dělá a ty jsi můj život." Otočil se ke mně a mně to začalo docházet. Najednou klečel přede mnou a v ruce měl tu pidi krabičku.

„Joano Hallowey, chci s tebou strávit zbytek svého života a založit s tebou rodinu. Vezmeš si mě?" vyslovil tu hroznou větu. Koukala jsem na něj a kolem sebe jen slyšela šepot a vzdychání. Nevěděla jsem, co mám říct. Všechny jsem přejela pohledem, ale zastavila jsem se jen v jedněch. Byly plné naděje, ale taky smutku.

„Já..."

Tak co si myslíte? Líbilo se? Doufám, že ano. Myslíte, že Jo odpoví ano nebo ne? Komentujte :-)

Autor: Lucka24 (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Můj přítel hvězda 11. kapitola: