OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Můj přítel hvězda 10. kapitola

15.05.2012 (13:00) • Lucka24 • Povídky » Na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 843×

 10. kapitola

Bylo něco kolem jedenácté dopoledne a my jsme byli zase v sobě. Ležela jsem pod ním a byla zahrnována polibky. Zaplétala jsem mu prsty do vlasů a byla jsem ku vytržení z jeho polibků. Jeho ruka putovala po mém těle a já se pod každým z takových doteků chvěla. Postupně sjížděl až na mé stehno, kde se zastavil. Bylo to fajn, než to samé začal dělat se svými rty. To bylo mnohem lepší. Nechala jsem ho, nechtěla jsem se jeho šikovným rtům bránit. Sjížděl dolů po dekoltu, prsou, bříšku až se zastavil tam, kde měl. Zmizel pod přikrývkou a bylo to opravdu dokonalé. Dokonale si mě připravil a ani mě nenechal, abych jeho něžnost oplatila i já jemu. Když se vrátil zpět nahoru, i hned spojil naše těla.

 Vycházela jsem tělem vstříc v pohybech a mé rty opětovaly polibky těm jeho. Bylo to dokonalé. Nebyl jako Peter. Nemyslel jen na sebe a to jsem oceňovala. Byl ohleduplný a hlavně trpělivý. Naše těla se svíjela a nikdo by nepoznal, kde jedno končí a to druhé začíná. Co bylo nejhorší, že mi přišlo, že naše milování už není jen o ukojení chtíče a tužbě po tom druhém těle. Což bylo špatně. Hodně špatně.

 Oba jsme zasténali naposled a děkovně se políbili. Lehl si udýchaně vedle mě a oba jsme se uklidňovali. Uvědomila jsem si, že takovým ranním sexem, není špatné začít den.

 „Jo?" otočil se Jackson ke mně na bok.

 „Ano?" zašeptala jsem a pootočila hlavu k němu.

 „Víš, já..." začal. Je to tady. Snad mi to nechce říct do očí? Jak se mám zachovat? Ovšem mé prosby byly vyslyšeny, ale nevím, jestli to bylo dobré nebo špatně. Uslyšela jsem třísknutí dveří, dupot na schodech a než jsem se nadála otevíraly se dveře. Vystrašeně jsem se koukla na Jacksona a rychle se přikryla celá peřinou i hlavu. Tedy hlavně tu.

 „Brácho jsme tad... Ou někoho tady máš?" přejel Kellan pohledem dámské oblečení na zemi.

 „Jo tedy mám tak..." pohodil hlavou Jackson, ať vypadne.

 „Sorry brácho a slečno," zašeptal a zabouchl dveře.

 Začala jsem se smát.

 „Co je tady k smíchu?" zeptal se pobaveně Jackson a zvedl peřinu.

 „Neměli přijet později?" koukla jsem na něj a on mi odhrnul vlasy z tváře.

 „Ano měli, ale s tím už nic neuděláme," zašeptal a vtiskl mi polibek. Objala jsem ho rukama kolem krku a polibek mu oplácela. Pak jsem se trochu odtáhla.

 „A nevíš, jak mám teď odejít domů?" zeptala jsem se ho potichu.

 „Vidím to jen na jednu jedinou možnost," usmál se a sjel na mou čelist.

 „Opravdu? Tak to jsem zvědavá jakou," usmála jsem se, ale zvědavá jsem byla opravdu.

 „Budeš muset strávit celý den se mnou v posteli a až v noci usnout, tak se proplížíš ven," navrhl a mně se ten návrh líbil. Komu taky ne. Strávit v posteli celý den s krásným a skvělým chlapem.

 „Myslím, že to je dobrý nápad," usmála jsem se a přetočila jsem se na něj. Pro teď jsem vzala iniciativu do vlastních rukou...

                                                       ***

Celý den jsme se promilovali nebo se jen mazlili. Nepotřebovali jsme moc mluvit a já nechtěla. Protože pokud mi chtěl říct před naším vyrušením říct to, co mi řekl v noci, byla bych v koncích. Nevěděla bych, co mu mám odpovědět a řeči o budoucnosti? Ani jsem netušila, že bychom nějakou měli. Možná měli, ale nemohla jsem o tom přemýšlet.

 Byly dvě hodiny ráno a Jackson už spal. Nechtěla jsem ho budit. Oblékla jsem se a potichu jsem otevřela dveře. U dveří jsem se otočila a koukla na něj. Nechtělo se mi domů, ale to je ono. Domů. Moje místo je tam. Zavřela jsem dveře a zaposlouchala jsem se do zvuků domu. Bylo ticho a to je to, co jsem potřebovala. Potichu jsem sešlapovala schod po schodu a snažila se jít opravdu potichu. Poslední schod zaskřípal a já zůstala stát na místě. Zkousla jsem si nervózně ret a byla ticho. Nic se nepohnula a já mohla jít. Když v tom...

 „Joano?" ozvalo se mi za záda a já ztuhla. Byl to Robert.

 „To se mi snad zdá," zašeptala jsem si pro sebe. Pomalu jsem se otočila a řekla: „Ahoj, jsem zrovna na odchodu. Dobrou noc," koukla jsem se do ruky, kde jsem držela své spodní prádlo a dala ho za záda. Nevinně jsem se usmála a pomalu začala couvat. Nakonec jsem se otočila a zmizela s bouchnutím dveří venku.

 „Dobrou noc," uslyšela jsem ještě za sebou.

 Doma jsem se převlékla a zapadla do svých peřin. Zabořila jsem hlavu do polštáře, kde spal Jackson. Stále voněl po jeho kolínské a já alespoň s jeho vůní usnula.

                                                                    ***

Ráno jsem se vzbudila poměrně brzy. Udělala jsem hygienu a oblékla jsem se. Vyběhla jsem ven a šla běhat. Potřebovala jsem si pročistit hlavu a tohle byla nejlepší činnost, jak to udělat. nebo jsem si to alespoň myslela. Pořád jsem musela myslet na včerejší, vlastně dnešní, setkání. Snad to nikomu neřekne. Doufám, že mě nebude odsuzovat. Myšlenky se mi honily hlavou.

 Po hodině jsem přiběhla domů a jako vždy si dala studenou sprchu. Pak jsem si udělal snídani, ale byla jsem vyrušena zvonkem. Vstala jsem s kávou v ruce a šla otevřít.

 „Ehm... Ahoj, co tady děláš?" zeptala jsem se nervózně Roba.

 „Dobré ráno, tohle jsi cestou ztratila a taky bych si chtěl promluvit," podával mi kalhotky a blbě se usmíval. Zkousla jsem si ret a kalhotky z jeho prstu rychle strhla a vzala k sobě.

 „No... No pojď dál," zakoktala jsem a uhnula. Prošel a šel hned do kuchyně. Zabouchla jsem dveře a loudavým krokem jsem ho následovala.

 „O čem si chceš popovídat? Kávu?" hrála jsem blbou a už mu ji do hrnku nalévala.

 „Co to děláš?" zeptal se mě naprosto klidně.

 „Nalívám ti kávu," odpověděla a koukla na něj. Mračil se a jeho pohled jasně říkal - Na tohle jsem se neptal.

 „Fajn. Já nevím, tedy vím, že bych se měla cítit vůči Peterovi špatně, ale necítím," zašeptala jsem zahanbeně.

 „Za to se stydět nemusíš. Je normální, že se lidi rozchází a jiní se dávají zase dohromady," vrtěl hlavou.

 „Počkej. Počkej, jak to myslíš?" zeptala jsem se ho.

 „Tak jak to říkám. Jo, jsi skvělá holka a moc tě neznám, ale mám docela dobrý odhad na lidi. Kdybys chodila s Jacksonem, podvedla bys ho s Peterem?" zeptal se mě. Nad odpovědí jsem se nemusela dlouho zamýšlet.

 „Ne to bych neudělala," zavrtěla jsem hlavou.

 „Ale Peterovi jsi to udělala. To o něčem vypovídá ne?" koukal na mě.

 „Ano, tedy ne, já nevím. Koukni Jackson je skvělý. Opravdu skvělý, ale... jen jsem se nechala unést," zašeptala jsem lež.

 „Tak unést? To ti mám věřit? Má tě rád a nemyslíš, že by ti s ním bylo líp než s Peterem?" naléhal nad mou odpovědí.

 „Bylo, ale už jsme v nějaké fázi vztahu. Koukni, bude mi dvacet osm a za chvíli budu mít celulitidu a šediny. Nemůžu to jen tak zahodit," vrtěla jsem hlavou. Odpovědí mi byl jen smích.

 „Jsi krásná a skvělá žena, zasloužíš si někoho lepšího," vstal a přešel ke mně. Chytl mě za paže a lehce se mnou zatřásl.

 „Vzpamatuj se a přemýšlej o tom, kdo je pro tebe lepší a ne s kým jsi dál," usmál se a otočil se k odchodu.

 „A jak to mám zjistit?" křikla jsem za ním.

 „Srdcem," usmál se a zmizel z domu.

Tak co myslíte? Rozhodne se Joana hned, ukončí románek nebo ho bude tajit? Co byste chtěli vy a co chcete, aby udělala Jo?

Autor: Lucka24 (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Můj přítel hvězda 10. kapitola: