OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Mrtvá láska - 24. kapitola

09.08.2013 (19:00) • Lealel • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 698×

Moje dny ubíhaly následovně - Dean, knihovna, Brandon, pláž a zase Dean. Něco málo času jsem si ulovila i se Stuem, který byl fakt prima. Milý, hodný a vtipný. Prostě pravý opak Alex. A to se mi líbilo. Moc. Bohužel, okamžitě odjel po Silvestru, který byl hrozný. Stu koupil pár petard, Alex šampaňské a celý večer mi vmetala do ksichtu, že já pít nemůžu. Ke konci oslav se ožrala, málem jsme zapálili sousedův strom a otec skoro dostal infarkt. Rodinka k popukání. Otec na odpadnutí, ožralá matka, dredatý syn a milounká dceruška, která vidí duchy. Někdo by si z nás měl vzít příklad a natočit film... Nebo seriál. Tenhle příběh bude ještě dlouhý.

V knihovně jsem už nic moc nenašla. Pár rozhovorů, a bylo z nich poznat, že Deanova sestřenka nejspíš truchlí, ale taky si užívá pozornost všech těch krásných policistů a novinářů. Muži zákona a muži, kteří vás rádi zviditelní - to je snad sen každé dívky. Kromě mě. Já byla spokojená tak, jak jsem byla. Jen ten překrásný řetízek, který bude už navěky věků zdobit můj krk, mi dělal starosti a připomínal to, že jednou tohle společně s Deanem vyřeším a on zmizí. Navždy. A je nebe, ve kterém bychom se znovu setkali? Nemyslím si. Vůbec.

Každý večer jsem chodila na oblíbenou pláž a snažila si pročistit hlavu. Užívala jsem si pocit, když mi vlažný větřík rozcuchával vlasy a jemný písek protékal mezi prsty. Ráda jsem poslouchala zvuk moře. Jak do sebe drobné vlnky narážejí a sem tam se ozve i nějaká potvůrka. Nádhera. Noc, moře a já. To jsem milovala. Tak moc! 

„Ahoj, Erin. Jak se máš?” pozdravil mě Brandon, který si byl pozdě večer zaběhat.

„Dobře, ty?” usmála jsem se na něj a přešla do lehkého poklusu, abych mu stačila.

„Skvěle. Řekl jsem si, že když je tak krásný večer, půjdu si zaběhat. Jsem rád, že jsem tě potkal. Aspoň si popovídáme.”

„Jasně,” ušklíbla jsem se a nastavila mu nohu. Okamžitě o ni zakopl a letěl k zemi. Jo, jo. Můj starý zvyk.

„Tebe to ještě nepřestalo bavit? Už jsem doufal, protože jsi to nějaký ten měsíc neudělala,” postěžoval si.

„Zvyk je jako železná košile, ale i ta je někdy moc těžká, takže ji na kratší dobu musíš odložit,” vyplázla jsem na něj jazyk a podala mu ruku. Přijal ji a s lehkostí se vyhoupl zpátky na nohy. Šikulka. 

„Jasně, jasně... Chápu. Počkej tu chvíli - musím si skočit za keřík.”

„Jen běž. Já ti neuteču.” A už jsem byla zase sama.

Ani jsem si tu samotu nestihla pořádně užít a za chvilku jsem byla v Deanově náručí. Snažila jsem se mu vykroutit a seskočit na zem, marně. Ne že by se mi to nelíbilo, o to nešlo, ale byl tu Brandon, kruci!

„Deane! Je tu Brandon. Každou chvílí se vrátí!” vyšilovala jsem potichu a podezíravě se rozhlížela po okolí. Doufám, že ten jeho keřík je moc daleko.

„Ale houby. Zašel dál. Viděl jsem ho,” ušklíbl se a dál mě odmítal pustit. Jestli nás někdo uvidí, tak... Jemu to nic neudělá, ale mě budou mít za cvoka, co je nejspíš radioaktivní a lítá! On si bude v pohodě dál běhat po městě, ale to já skončím ve vypolstrované cele - nebo taky na operačním stole!

„Erin, ty lítáš!” uslyšela jsem za Deanovými zády hysterický výkřik a okamžitě stála na nohou. Sakra! Že já to věděla! A kvůli tomuhle je moc špatný poslouchat chlapy. Vždycky jsou vedle, jak ta jedle!

„Já a lítat? Ježiši, Brandone... Měl bys jít domů a pořádně se vyspat,” obrátila jsme oči k nebi a snažila se nebýt nervózní. Tón mého hlasu zněl prostě a znuděně, ale moje tělo, které se klepalo jako ratlík, říkalo něco jiného.

„Ne, ne, ne, ne... Ne! Já to viděl! Ty jsi lítala! Proboha!” panikařil a vypadalo to, že to s ním každou chvíli sekne.

Jo, z tohohle už se nevykroutím. Sakra, sakra, sakra! Já se z toho po... Raději nic.

„Klid, Brandone. Všechno ti vysvětlím, jen se zhluboka nadechni a chvilku mě poslouchej, ano? Uklidni se,” řekla jsem mu a přibližovala se s rukama před sebou.

Chudák. Musel být tak vyděšený.

„Ne, nesahej na mě!” přikázal mi a snažil se ode mě utéct, ale v tom zmatku běžel na blbou stranu. K moři.

Nebyla jsem kdoví jaká sprinterka, ale v zápalu jsem ho dohonila a strhla do vody. Bohužel tak blbě, že mě zalehl. Au, au! Nemůžu dýchat!

„Brandone, uklidni se, kurva!” zařvala jsem na něj, když jsem ho přetočila na záda a obkročmo si na něj sedla, abych ho mohla svírat stehny a tak mít větší šanci. Vždyť jsem byla víc jak o hlavu menší!

„Ááá!” Raději křičel jak na lesy, než aby mě poslouchal. To už tam byl i Dean a rukou mu opatrně zacpal ústa, provinilý pohled na mě upírajíc. 

Z toho byl chudák Brandon tak vyděšený a vytřeštěný, že (konečně) omdlel.

Omlouvám se, že je kapitola tak krátká a takhle blbě jsem ji usekla, ale je pozdě večer a já jsem moc unavená. Myslela jsem si, že ji dopíšu následující den, ale s velkou „radostí” jsem zjistila, že mi rodiče zase odpojí počítač a bude se pokračovat v malování. Nechtěla jsem vás nechat čekat dlouho, takže aspoň tenhle kousek tu bude. Vaše Lealel...

Autor: Lealel (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Mrtvá láska - 24. kapitola: