OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Mrtvá láska - 23. kapitola

07.08.2013 (15:00) • Lealel • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 690×

Byl to zlatý řetízek s přívěškem. Ten řetízek - Deanův řetízek. Okamžitě jsem si vybavila vzpomínku, když jsem ho poprvé uviděla.

Přívěšek byl taktéž ze zlata a měl oválný tvar. Byl ozdobený drobnými černými kamínky a působil kouzelně. Moc se mi líbil. Po pár vteřinách jsem objevila, že se dá otevřít. Zmáčkla jsem zlaté tlačítko - nebo jak to mám nazvat - a přívěšek se otevřel. Vevnitř bylo na jedné straně malinkaté zrcádko a na druhé zlatý nápis - Pomoz ostatním a ostatní pomůžou tobě.

Velmi mě to zaujalo. Co to asi mělo být? Nemohla jsem si nevšimnout, že se Dean postavil vedle mě. Myslela jsem si, že si také prohlíží přívěšek, ale když jsem se na něj podívala, zjistila jsem, že se kouká na mě. Tak nějak zvláštně. Neobvykle.

„Co to je?” zeptala jsem se a potěžkala v ruce řetízek.

„Rodinné heslo. Tohle měli všichni členové mojí rodiny,” odpověděl, ale ani jednou se na to nepodíval.

„A čí je tenhle?”

„Můj.”

„Ach, Deane!” vypadlo ze mě.

Nemohla jsem tomu uvěřit. On mi dal tenhle skvost! To jako vážně? Nebo si ze mě akorát střílí? Nebyla jsem vůbec na moc šperků a už vůbec jsem nefandila těmhle starým věcem, ale toto... Ten řetízek byl tak kouzelný, elegantní, překrásný a úžasný. Nedalo se to popsat. Byl prostě... Všestranný. Kdyby si ho nějaká dáma s vyčesanými vlasy a černými šaty připnula na krk, působil by ostře, draze a velmi dominantně. Kdyby si ho vzala dívenka s růžovými tvářemi a žlutými šatečky, působil by kouzelně, elegantně, lehce a možná i roztomile. A kdyby si ho vzala třeba holka jako já, vypadal by jako vážně, vážně hustej a úžasnej doplněk. Ani slovo dokonalost ho nevystihovalo přesně. Takový byl.

„Erin, přestože bys mě zajisté odmítla, jednou si tě nemůžu vzít. A proč? Protože nežiju. V podstatě s tebou ani chodit nemůžu, protože mě vidíš jenom ty a pro ostatní bych byl pouhým výplodem tvé fantazie. Nebudu ti moc dát nikdy majetek, rodinu - děti, štěstí... Jediné, co ti můžu dát, a já ti to už dávno dal, je moje láska, kterou k tobě chovám... Ale jednou (ať už to bude zítra, či snad za dvacet let) zmizím a tobě tu po mně nezbude absolutně nic. Možná žádného ducha už v životě nepotkáš a řekneš si, jestli jsem nebyl pouhou halucinací. A jediný důkaz, který tu po mně zbyde, je dům a výstřižky z novin. Ale noviny se ztratí a dům se zbourá... Proto jsem se rozhodl ti věnovat tu nejdražší hmotnou věc, kterou mám. Tenhle řetízek. Byl vyroben ještě ten den, kdy jsem se narodil. V té době neexistovaly žádné ultrazvuky a podobné vymoženosti, takže nikdo neměl nejmenší tušení, jakého jsem pohlaví. Ale i tak moje matka od začátku někde v hloubi duše věděla, že jsem kluk. A ještě ten den, kdy jsem se narodil, mému otci v bolestech řekla, ať nechá zhotovit řetízek s mými iniciály. Trefila se. Bylo jí to jasné od samého začátku. A i mně bylo jasné, že s tebou prožiju něco velkého. A prožívám s tebou lásku. Nečekal jsem - nikdy mě nenapadlo, že to bude až tak velká a mocná věc, ale stalo se, a jediné, co mě na tom trápí, je vědomí, že jednou budeš aspoň na pár minut hrozně nešťastná... A to já nechci! Ale zároveň jsem strašný sobec a musím s tebou těch pár nezapomenutelných okamžiků prožít. A já si přeju, aby ti po mně něco zbylo... Ale co, když nic nemám? Jedině tohle... A kdyby tě to tížilo, můžeš řetízek zahodit... Nebo prodat, protože je cenný. Takže - to je asi vše,” dokončil svůj proslov a nervózně si prohrábl hnědé vlasy.

„Ach!” vydralo se mi z hrdla, ale zadusil to vzlyk. Byla jsem tak... dojatá? Vážně netuším, jak bych měla ten pocit popsat, ale byla jsem... Mimo! To rozhodně. 

„Deane...” vyřkla jsem alespoň jeho jméno a okamžitě mu padla kolem krku. Odkdy se takhle chovám? Od té doby, co Deana znám a chodím s ním. Nikdy, nikdy v životě jsem nebyla romantická, citlivá a... příjemná.  Ale ten podělanej duch si do mého života s lehkostí nakráčel a kompletně mě změnil. I tak ho ovšem miluju a všechno, co s ním má co dočinění. 

„Erin, kdybych věděl, že budeš plakat, nic bych ti nedal,” uchechtl se, protože jsem mu začala smáčet rameno slzami, a taky mě objal. Byla jsem na něm napláclá jako moucha na mucholapce, ale nevadilo mi to. Dokonce jsem chtěla víc.

„To by sis zkusil! Vždyť to jsou slzy štěstí,” pousmála jsem se nad svou reakcí.

O hodinu později jsem byla od hlavy až k patě mokrá a Dean na mě cákal litry slané vody, když jsme byli na našem oblíbeném místečku u moře. Přišlo mi vtipné, že jako duch (přestože byl zhmotněný) se mohl namočit, ale bylo tomu tak. A věřte, že vypadal jako zmoklá slepice. Vlasy se mu lepily na obličej a o starodávném ošacení ani nemluvě. Ale já bych měla mlčet. Vypadala jsem úplně stejně, ba i hůř! 

Záviděla jsem Deanovi tu úžasnou schopnost, že sice vnímal teplotu věcí i ovzduší, ale nikdy mu nebyla zima, ale ani horko. A to i přesto, že na přímém slunci měl normální teplotu, ale jinak byl studený. Mně byla po čase zima, protože voda nebyla navečer tak teplá, a mokré oblečení - bez komentáře. 

Dean se rozvalil na zem a já do jeho náručí, abych nebyla tolik špinavá od písku. Od otravného písku, který se dostal i tam, kde ho člověk mít nikdy neměl. Pozorovali jsme spolu západ slunce a já vzpomínala na doby, kdy jsem po pláži chodila v noci úplně opuštěná a řešila jsem problémy, které mě teď vůbec netrápily...

Já vím, já vím, že to nebylo tak romantické (jak jsem slíbila), ale dalo by se to označit za nutné zlo. Kapitola to je krátká, nudná, nezáživná a vůbec otravná, ale vy jste se museli dozvědět, jak moc Dean Erin miluje. Mně prostě nestačilo se mezi řádky zmínit o tom, že ji miluje. Já to prostě musela popsat! A přestože to moc romantické nebylo, nic lepšího ze mě už nikdo a nikdy nevymáčkne. A taky se moc omlouvám, že to tak trvalo, ale malování se protáhlo. Může za to počasí a taky fakt, že táta musí chodit do práce. A dokonce teď se ještě maluje, ale ukecala jsem rodiče, aby mi aspoň zapojili na chvíli počítač. Tak už jen doufám, že si užíváte prázdniny a tuhle kapitolu jste přežili. Lealel...

Eolis: Klidně můžeš. ;) Strop mám bílý a stěny budou červené, přestože to zatím vypadá jako růžová, ale musí se to ještě jednou přetřít. Poznámka bokem - Erin má celý pokoj červený. :D

Autor: Lealel (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Mrtvá láska - 23. kapitola: