OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Mrtvá láska - 22. kapitola



Mrtvá láska - 22. kapitolaErin je zase v Deanově vzpomínce, ale v realitě jí čeká knihovna. Příjemné čtení. ;)

EDIT: Článok neprešiel korekciou! 

 

Zase jsem se ocitla v tom krásném domě. Když jsem tak porovnávala, jaký byl dřív a jaký je dnes, bylo mi líto, že je tak zchátralý. Byla jsem v druhém patře, kde měla rodina Parkerových pokoje. A pak mi to došlo. Jak jsem si toho mohla nevšimnout?! Jsem já ale káča pitomá. Fakt! Minule jsem v tomhle snu byla ve třetím patře, kde se nacházely pokoje pro hosty, a když jsem tam byla ve skutečnosti, tak tam byla galerie a půda. Taky jsem se právě tam propadla podlahou. Divný. Moc divný...

 

Rozhodla jsem se, že dnes prošmejdím i jejich pokoje, protože v salonkách nic nenajdu. Minule mi to přišlo jako špatný nápad, což se nezměnilo, ale co když tam najdu nějaké stopy? No jo, říkejte mi pane Monku. Nebo pane Homesi. Nebo jednoduše pane detektive. Jasně, jsem holka, ale ty v tomhle oboru moc nejedou. Jeden z pokojů byl zelený a obrovský. Byl v něm krb, jehož komín se napojoval na komín krbu z obýváku. Tady byly asi všechny komíny propojené. Je to vůbec bezpečný? A možný? Nevím. Nejsem komínoborec. Nebo krboborec. A nebo jednoduše kominík. V místnosti byla dvě okna stejně velká jako to, které se nacházelo v Deanově pokoji. Na levé straně pokoje byla obrovkská postel s nebesy a velkými polštáři. Dokonce bych o té posteli mohla tvrdit, že je vskutku mohutná. Naproti ní byl velký prádelník. Toť vše. Akorát ještě na tom prádelníku byl malý obrázek krásné slečny. Emma. Deanova sestřenice. Takže tohle je ložnice Emminých rodičů, uvědomila jsem si. Honem pryč! Připadala jsem si tu tak nesvá a vlezlá. Brr... 


Další pokoj byl velmi podobný, ne-li stejný. Akorát byl vymalovaný světlounkou červenou a na zdech visely obrazy. Ať už obrazy rodiny, z dějepisu anebo krajiny. Taky jsem rychle vypadla, tady nic nenajdu. Další pokoj byl spíše dětský, Edwarda a Kirsten. Tady taky nic. Další - ten nejdál - byl Deanův. Tam nepůjdu, kouknu se tam jindy, slíbila jsem si. A zbýval ještě jeden pokoj, který jsem nenavštívila. Emmyn. Byl opravdu krásný. Růžově vymalovaný, s překrásnou dvoulůžkovou postelý. Okno zdobila dlouhá záclona. Prádelník byl ze světlého dřeva a na něm bylo položeno několik serepetiček. Vedle prádelníku ještě stál velký stůl se zrcadlem, na kterém bylo pár starodávných šminek a malá šperkovnice. Už když jsem vešla do této místnosti, všimla jsem si, že tam je i Emma a něco hledá v prádelníku, ale neměla jsem nejmenší ponětí co, protože byl zastavený čas. Škoda... Rozhodla jsem se, že prohlídka už stačila a půjdu se podívat na místo činu, jinak tenhle sen neskončí. A že já chtěla, aby skončil. Byla jsem unavená a chtělo se mi spát.  


Zbytek se odehrál jako vždycky. Isaac Parker se hádal se svým bratrem Cameronem. Začali se prát. Vytáhli zbraně a vtrhl mezi ně Dean, kterého jedna z kůlek zasáhla. Padá k zemi, umírá a řekne něco, co zase neslyším. Nevykřiku, ale dál není nic. Propadám se do temnoty a konečně usínám.



„Dobré ráno, zlatíčko.”

 

„Odkdy jsem zlatíčko?”

 

„Od dnešního dne.”

 

„Aha. Tak to abych asi začala zvy-” Dean mě přerušil. Nesnáším, když mě někdo přerušuje, ale přerušení polibkem si nechám líbit vždycky. Ale jen od Deana! Na to pozor.

 

„Víš, příště na mě nemluv a rovnou líbej,” culila jsem se jak blbeček a chtěla si Deana přitáhnout blíž a znovu ho políbit, ale cvrnknul mě do nosu a se slabým smíchem odstrčil. Ach jo...

 

„Zjistila jsi něco nového?”

 

„Nic, jen to, že čas se hýbe pouze v přízemí. Emma byla u sebe, ale nehýbala se,” povzdychla jsem si a chtěla se lépe zavrtat do peřiny, ale Dean ji držel.

 

„Ani nápad,” zamlaskal a peřinu mi sebral. V ten moment jsem si připadala tak trapně, jako ještě nikdy. Kurňa, kurňa, kurňa! Proč zrovna já?!

 

„No...” 

 

„Cekni a zabiju tě!”

 

„Ehm, Ehm! Já už mrtvý jsem a nechápu, proč se čertíš. Vždyť je ta kočička roztomilá,” zasmál se a já byla rudá až na zadku. Nejsem žádná uhihňaná holčička, která nosí růžovou a hraje si na roztlečkávačku a nějakou paní světa, ale copak můžu za to, že mám růžové kalhotky s Hello Kitty? Ale jen jedny jediný. Přísahám!

 

Ale Dean se jen lehce ušklíbl a letmo mě políbil.

 

„Ne!” zakňučela jsem, když se odtáhl. To né! Tamto se mi zamlouvalo víc! Rozhodně. 

 

„Co ne?”

 

„Já chci ještě!” zakňourala jsem a sama si ho přitáhla. Neprotestoval, chlapec. Ano, tak je to správně, já jsem tady kapitán!

 

„A já bych chtěl být na titulce časopisu... To víš, každý má jiné přání,” zasmál se a já ho chtěla co největší silou praštit, ale až pozdě jsem si všimla, že se slabě zatřpytil - odhmotnil, takže moje pěst proletěla vzudech a zbytek těla šel za ní. Letěla jsem hezky po hubě. A samozřejmě jsem skončila na zemi a hodně to bolelo.

 

„Žít s tebou bolí.”

 

„Omlouvám se ti, netušil jsem, že do toho dáš takovou sílu.”

 

„Jen se směj, ono tě to brzy přejde,” zamumlala jsem, přestala olizovat podlahu a sebrala jsem se. Naštěstí jsem nemusela hledat kousky svého těla po pokoji, na to nebyl ani čas. Uf!

 

„Proč myslíš, že mě to přejde?”

 

„Protože hodlám jít do knihovny a sama! Takže tě tu nechám...”

 

„Asi bych si z toho něco dělal, ale máš utrum, zlatíčko. Dnes je Silvestr a zítra už prvního.”

 

„To už? Fíha... V tom případě budou mít jen do dvou - to zvládnu,” škodolibě jsem se usmála a poplácala ho po tváři, když už se zhmotnil zpátky.

 

Provedla jsem ranní hygienu, oblékla si červené tílko, bílé šortky a kecky a už jsem startovala Betty. Přilbu jsem si raději dala na hlavu, protože policisté budou určitě kontrolovat. Známe ty výrostky, kteří se ožerou předem a pak jsou problémy. Že? Betty jsem zase zaparkovala na malinkém prakovišti a vběhla do knihovny. Rozhodla jsem se, že se podívám na věci okolo duchů. Knížky, příručky, internet - všechno.

 

Zalezla jsem k jednomu regálu, kde byly knihy plné nadpřirozena, a prohlížela si jednu za druhou. Většinou jsem nic nenašla, ale pár objevů tu bylo.

 

Nemrtví, oživlí mrtví, revenanti - to všechno jsou bytosti, které byly po své smrti nějakým způsobem přivedeny zpět do světa živých. Nemrtví se vyskytují v pověstech většiny kultur - vyjadřují přirozený vztah člověka ke smrti blízké osoby. Člověk vzpomíná na okamžiky se zemřelým. Také pociťuje ztrátu, ale zároveň v něm smrt vzbuzuje úzkost. 

Jednotlivé druhy nemrtvých pak dostávají různá jména podle svého vzhledu, svých projevů a kultury, v níž pověst vznikla. Lze je v zásadě rozlišit na nehmnotné (duchové), tělesné (oživlé mrtvoly). *

 

Zrovna tohle nebylo nijak extra zajímavé, ale stejně jsem si to zapsala na kus papíru a zastrčila do kapsy. Dál už jsem nic v žádné knize důležitého - zajímavého nenašla. Ale upřímně, celou knihovnu jsem vážně neprošla a ani se mi nechtělo. A komu taky ano, co?

 

Sedla jsem si za jeden z volných počítačů a začala hledat. Pořád se mi tam objevovaly bytosti jako třeba mumie, zombie, upíři, ghúlové a lichové, ale nic jiného. Tak mi nezbývalo nic, jen hledat, hledat a hledat. A že já jsem vytrvalá. Něco jsem našla. Něco zajimavého.

 

Revenanti se většinou stávají z osob, které žily hříšným životem (lakomci, podvodníci, prostoprášníci, karbaníci...), nebo které odešly nezvyklou cestou (zavraždění, popravení, utonutí, sebevrazi, ženy zemřelé při porodu). Případně osoby, které byly proklety. Méňe častí jsou revenanti, kteří nenašli pokoje, protože mají na světě ještě něco vykonat. Bytosti se zjevují většinou na místě umrtí, nebo tam, kde se v minulosti vyskytovalo mnoho lidí.

Mnoho revenantů nedokáže stoupit do domu, práh pro ně představuje nepřekonatelnou hranici. Proto se stává, že tělo je v domě, ale duše venku. Jiní vstoupí na pozvání a další nejsou z okna domu vidět, ačkoliv je lidé venku vidí. Pouze pro malé množství nemrtvých není prách překážkou. *

 

„Prosím, dodělejte si potřebné věci, za pět minut zavíráme!” rozeznělo se knihovnou. To už je tolik? No jo, když člověk prohledává regály a sedí u počítače, čas mu ubíhá rychle... Rychle jsem poslední informace napsala na další kousek papírku, vypnula počítač a utíkala ven. Papírek jsem si zastrčila do kapsy šortek a na hlavu jsem si dala přilbu. 

 

A hurá domů!

 

Provoz nebyl nic moc, takže jsem i jednou uvízla v zácpě. Lidé dokupovali věci na noční oslavy. To jsem zvědavá, jak to bude u nás, pomyslela jsem si. Alex zase něco pikantního vymyslý a já se budu snažit schovat. Nebo půjdu za Stuem.

 

„Ahoj, Erin. Jak bylo v knihovně?” zeptal se Dean.

 

„Šlo to,” odpověděla jsem a rukou se snažila zamaskovat zívnutí. Nepovedlo se.

 

„Chtěl bych ti něco dát,” řekl ještě a podal mi zabalený papírek.

 

Opatrně jsem ho rozbalila a pak to na mě vykouklo.

 

„Páni.” 

 

Části označené * jsou opsány (a jen mírně poupraveny) z Wikipedie.


Ani nevíte, jak mi je tohle trapné, ale udělat to musím. Prosím, pokud to čtete, napište alespoň jednou za čas komentář, protože teď se to pohybuje kolem nuly! Je mi líto, že o komenty musím prosit, ale je to tak. Já totiž tuhle povídku nevydávám pro sebe - vím jak to dopadne - ale pro vás! A takhle ani nevím, jestli se vám to líbí. :( A teď netuším, kdy vydám další kapitolu, protože se mi bude malovat pokoj. Což znamená, že jediný přístup k internetu budu mít na tabletu. A to mi věřte, že tam se mi celá jedna kapitola naťukávat nechce. No... Doufám, že se vám kapitola líbila. Co si myslíte, že Dean dal Erin? Vaše Lealel. :)


« Předchozí díl


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Mrtvá láska - 22. kapitola:

2. Eolis přispěvatel
29.07.2013 [19:56]

Eolisomlouvám se, že jsem tu nebyla, abych ti sem napsala nějaký povzbuzující komentář, ale byla jsem dlouho mimo. a můžeš si být jistá, že tvoje povídka se řadí mezi jedny z nejlepších. (alespoň u mě Emoticon ). Emoticon takže teď jsem dohnala všechny kapitoly co jsem nečetla a shrnu to sem. Emoticon v minulé kapitole, ta scénka s lechtánim u Brandona doma... Emoticon nemohla jsem se udržet a musela jsem vyprsknout smíchy, když tam přišel jeho táta Emoticon upřímně, vím až moc dobře jak se asi mohla Erin cítit, protože já jsem na tom s lechtáním dost podobně... Emoticon Emoticon a jsem moc zvědavá co jí dal. Emoticon bože, ty to tedy umíš ukončit... Emoticon těším se na další kapitolku, která bude určitě stejně moc dobrá jako ty dosavadní. Emoticon a nevadí, že to bude až za nějakou dobu, mě by se to na tabletu taky nechtělo psát... Emoticon ale hlavně abys ji sem přidala Emoticon Emoticon a můžu se zeptat, jakou barvu bude mít tvůj pokoj? Emoticon Emoticon

1. Evule
25.07.2013 [11:39]

Tohle je naprosto boží povídka!!V úterý jsem začala povídku číst a za dva večery jsem ji přečetla a teď jsem tak trochu závislá na dalších kapitolách :D(chápu, že se ti nechce psát celá kapitola na tabletu mě by se taky nechtělo...) Vůbec mě nenapadá co by Dean mohl dát Erin Emoticon nechám se překvapit v další kapitole :) :D

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!