OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Mrtvá láska - 11. kapitola



Mrtvá láska - 11. kapitolaDeanova reakce, Brandon a polorozpadlý dům.

Do pokoje už proniklo několik slunečních paprsků, takže moje flitrované tričko, které bylo hozené přes opěradlo židle, sloužilo jako disco koule. Dean už pravidelně tlumeně odrážel zlatavé paprsky a modré oči se mu mrtvě leskly. Byl krásný. Kouzelný. Mohla bych se na něj dívat věky a pořád bych se nemohla nabažit. Taková dokonalost se jen tak nevidí. I on na mě pořád hleděl a ani jedinkrát neuhnul pohledem. Akorát mrkal, i když jemu to bylo k ničemu.
 
Leželi jsme spolu v mé posteli. Já na levém boku a on na pravém. Jednu ruku jsme měli pod hlavou a tu druhou nataženou před sebe. Propletili jsme si prsty. Jen jsme se na sebe dívali a nemluvili. Bylo to něco úžasného. Všechno ostatní šlo stranou. Myslím si, že kdyby se můj pokoj proměnil na ostrov, nevšimla bych si. A takhle jsme leželi celou noc až do dnešního rána. Sice jsem už před hodinou měla jít do školy, ale to mi bylo úplně jedno. Teď jsem měla jiné starosti.
 
Včerejší večer byl děsivý. Hrozný. S Deanem jsme na sebe kričeli, a když jsem mu řekla, že ho miluju, ztuhl. Díval se na mě vytřešěnýma očima a ani nedýchal - vlastně ani nepotřeboval dýchat. Mně naopak po tvářích tekly slzy a splašeně jsem dýchala. O moje srdce se pokoušel infarkt. Co jsem to řekla, honilo se mi hlavou. Pak se Dean vytratil a já se zhroutila na zem do mokrého písku. Stále pršelo. Chvíli jsem tam jen tak seděla a brečela, ale nakonec jsem vstala, oprášila si nohy a vydala se domů. Tam jsem se dostala za půl hodiny. Strašně jsem se loudala. K mému velkému překvapení na mě v pokoji čekal Dean. Sedli jsme si na postel a jen se na sebe dívali. Bylo to zvláštní. Pak mě začala bolet záda, takže jsem si lehla. Dean udělal to samé, a pak už to nebylo divné. Bylo to příjemné. Je to příjemné. A ještě pořád tu takhle ležíme.
 
Chtěla jsem mu toho tolik říct, tolik se ptát, ale jakmile jsem chtěla otevřít pusu, všechno jsem zapomněla a dostala jsem šílený strach. Dean se zrovna taky k ničemu neměl, takže to byla velmi tichá noc. Ještě večer na mě ťukal táta a teď ráno Alex, ale z nějakého důvodu byly zamčené dveře. Ani nevím, kdo je z nás dvou zamkl. Stejně na tom nesešlo.
 
„Musíš do školy,” promluvil konečně Dean. Jeho hlas zněl jako chraplavé šeptání.
 
„Dobře,” odpověděla jsem. Nebyla jsem na tom o moc lépe. 
 
Už jsem prostě neřešila, co mám na sobě. Prostě jsem si převlékla akorát kalhotky a zbytek nechala na pokoji. Musela jsem si přimalovat oči, protože mi včerejší déšť smyl řasenku a tužku. Vypadala jsem mizerně, přesto docela pěkně. Čím to asi bylo? Že by Deanem? Možná. Kdo ví...
 
„Taylorová, není ti špatně?” zeptal se učitel dějepisu. Cože jsme to probírali?
 
„Ne,” odpověděla jsem nepřítomně. Učitel přikývl a nadále pokračoval ve výkladu, který vůbec nikdo neposlouchal. Někdy ty chudáky učitele lituju. Tak strašně se namáhají a snaží se nás něco naučit, ale mi na ně - slušně řečeno - házíme bobky. 
 
„Jsi nějaká pobledlá,” pošeptala mi Sharon do ucha. Sharon byla malá baculatá blondýnka, která měla každé oko jiné. Byla to velká podivínka, která zbožňovala každého učitele na škole. I ty postarší. Jo, a učitelkám - zase slušně řečeno - lezla mezi půlky.
 
Něco jsem na ni souhlasně broukla a dál se věnovala spirálám, které jsem si namalovala do sešitu. Popravdě jsem dějepis milovala, ale dneska jsem neměla náladu. Připadala jsem si mrtvá. Zombie. Tak takhle si připadá Dean, pomyslela jsem si. S tím rozdílem, že on není zombie, ale duch. Na to se nesmí zapomínat.
 
Po pěti minutách uvažování, proč vlastně duchové existují, zazvonilo. Věci jsem naházela do batohu a vmísila se do davu studentů, kteří spěchali do jídelny na oběd. Taky jsem tam měla namířeno. Vybrala jsem si nějaké poživatelné jídlo a dala ho na tác, se kterým jsem se odbelhala k jedinému stolu u okna. Už tam čekal Brandon.
 
Jako vždy mi jeho vlasy připoměly kupu kuřátek, což mě donutilo k úsměvu. Vždycky mě pohled na Brandona dobil pozitivní energií. Vlastně to byl vzhledový protiklad Deana. Až na to, že oba byli hubení a měli něco přes sto osmdesát centimetrů. Jinak úplné protiklady. A přesto měli oba dva své kouzlo, které dokázalo odzbrojit každého normálního člověka, jako jsem já. Ano, použila jsem slovo normální.
 
„Ahoj, Erin! Jak se máš? Já skvěle! Nehceš se mnou zítra hlídat Mika?” vypálil na mě palbu otázek. Zkřížila jsem ruce před obličejem, protože jsem předstírala, že se chráním. To jsem dělala skoro pořád.
 
„Brzdi, brzdi! Pochytila jsem z toho jen něco a tady máš moje odpovědi... Ahoj. Ehm, cože? Možná,” s ním nešlo být neveselá, zvlášť když jsem ho spatřila poprvé za ten dlouhatánský den.
 
„Vtipné, Erin... Bacha! Nejez to, Melisa říkala, že v tom jsou namixovaní slimáci,” vykřikl přiškrceně a zároveň pobaveně. Ach jo. Takže podle Melisy - nejdokonalejší holky, která se kdy Brandonovi líbila - je čokoládovo-pistáciový pudink ze slimáků. A na to přišla jako kde?
 
„A jakpak ty víš, co říkala Melisa, ctiteli?” rýpla jsem si a dala si do pusy dvě lžičky toho pudingu. Tvářila jsem se, že mi to moc chutná. Byla jsem dobrá herečka.
 
„Náhodou... Povídala si se mnou, když si vybírala jídlo. Stáli jsme vedle sebe. A co se vůbec posmíváš? Kdy ty jsi mluvila naposledy s nějakým klukem?” zeptal se přitrouble.
 
„No, já nevím... Právě teď?”
 
„Říkal jsem klukem, ne mužem.”
 
„Vždyť říkám, právě teď. Copak ty tu vidíš nějakého muže?”
 
„Ha ha ha. Vtipná jako vždycky,” poznamenal a dal si do pusy něco zeleného, co asi vypadlo krávě... z pysků! Dneska jsem byla ale nějaká slušná! Pochvala.
 
„Bez tebe by to nešlo, Brandone. Proč jsme se vlastně ještě dneska nepotkali?” zeptala jsem se zmateně.
 
„Musel jsem si s jedním klukem prohodit rozhrh. Naštěstí má stejné hodiny jako já, i když v jiném pořadí. Právě kvůli tomu potřeboval výměnu. Což znamená, že se moc neuvidíme,” oznámil mi smutně a zase si dal do pusy tu zelenou věc.
 
„Ach ne!” zanaříkala jsem a snědla všechnu nudlovou polévku. Co bez něj budu dělat?
 
„Ale ano, Erin. Navíc teď budu mít hodně hodin s Melisou!” zaradoval se a zhltl čtyři sherry rajčátka naráz. Jak velkou má asi pusu? „A máš vůbec dneska čas? Dlouho jsme nic nepodnikli,” dodal. 
 
„Pche! Takhle mě za Melisu nahradit. Ale počkej. Já stejně dneska čas nemám,” prohlásila jsem naoko uraženě a trochu toho zalitovala, i když jsem měla plán, do kterého dnes Brandon nezapadal.
 
Dean byl pořád v mém pokoji. Ležel tam na posteli a díval se do stropu. Kdyby nemrkal a nedýchal, myslela bych si, že je mrtvý. I když on mrtvý byl, ale... No, težko se to popisuje. Hned co si mě všiml, postavil se.
 
„Říkal jsi, že nemůžeš opustit město, kde jsi umřel. Takže jsi umřel tady?”
 
„Ano,” odpověděl zmateně na moji otázku. 
 
„A stojí tu pořád váš dům?” zeptala jsem se, i když jsem si to nemyslela. Vždyť žil v devatenáctém století, proboha!
 
„Jo, ale je v hrozném stavu. Proč?” zeptal se.
 
„Chtěla bych se tam podívat.”
 
 
 
***
 
 
 
Další den po škole jsem si oblékla džínové kraťásky, žluté tílko a červené conversky. Čekala jsem, že to bude pro Deana těžké, ale souhlasil. Taky se sám od sebe vrátil k večeru, kdy jsem mu řekla, že ho miluju. Řekl mi, že on mě má rád. Moc rád. Ale nemiluje mě. Říká, že on nemůže cítit tak velký cit, jako je láska. Není člověk. Nedokáže to. V tu chvíli se mi chtělo brečet, ale udržela jsem slzy na uzdě a nějak to celé zamluvila. Co jiného jsem měla dělat? Hysterčit jako malá holka? To teda ne. Tak se nechovám.
 
Dean mě vedl různými ulicemi a chvíli jsme šli dokonce i přes pláž. Teď se před námi tyčil polorozpadlý dům. Za svých časů musel být vážně krásný. Dokonalý. Teď byl opravdu v hrozném stavu. Jak jsem zjistila, skoro celý byl ze dřeva. Ve střeše byly tři díry. Dean mě upozornil, že se kdykoliv může propadnout podlaha. Skoro jediná kamenná věc byl krb, kterému se pomalu, ale jistě bortil komín. Tohle přece nemohl být dům, který jsem navšítivila ve snu. Nebo ano?


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Mrtvá láska - 11. kapitola:

1. Eolis přispěvatel
17.04.2013 [11:35]

EolisTahle byla takova oddechova, ale stejne pekna. :) jsem zvedava jak to spolu vyresi ten vztah mezi nima. Tesim se na pokracovani. Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!