OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Mocný Rod 9. kapitola



Mocný Rod 9. kapitolaAhojky, tady máte další kousek MR, zde se zase k našim hrdinům někdo přidá, uvidíte sami, kdo to bude, :) hezky si počtěte. Looca

IX. Už o nás ví aneb někteří si uvědomí pravdu

 

Podívala jsem se na hodinky, byl čas vyrazit pro zbytek rodiny, v tichosti jsem kluky převlékla a dala je do kočárku, Kiara s mláďaty se zmenšily a já je dala ke klukům do kočárku. Pomalu jsme vyrazili na cestu. K bazénu vedla nejkratší cesta přes park, vzala jsem to tedy jím. Brala jsem to kolem jednoho velkého křoví, když mě někdo chytil a odtáhl i s kočárkem do něj, chtěla jsem použít svou moc, ale pak jsem poznala Toma. Pustil mě a naznačil, ať jsem zticha.

Co se děje? Zeptala jsem se ho.

Táta je tu, odpověděl mi, už ví o mně i našich dětech z budoucnosti. Je jen otázkou času, než se dovtípne, že máme i malé kluky.

Najednou se celé křoví zvedlo, uviděla jsem Nika s ostatními rodiči, byli tam i moji, jak vlastní, tak nevlastní.

„Ale, ale my tu máme rodinku,“ usmál se na nás Nik.

„Co tu chceš?“ zeptala jsem se ho.

„Co asi? Ty děti,“ odpověděl mi.

„Ty nikdy nedostaneš,“ ozval se Tomáš.

„A ty jsi kdo?“ zeptal se ho Nik.

„Tvůj vnuk z budoucnosti,“ odpověděl mu, „jmenuji se Tomáš Loyd a jsem Světlo Tajného Dvorce.“

„Takže další nejmocnější energičář,“ řekl si Nik pro sebe.

„Ne, to není,“ ozvala se Terezka, „nejmocnější energičářkou jsem já, on je sice také energičář, ale je slabší než já, i když na druhou stranu ho posiluje Srdce.“

„Co ty se pleteš do rozhovoru, vždyť ti je sotva deset a nemáš moc,“ odbyl ji Nik.

„Pleteš se, dědo,“ usmála se na něj provokativně, „jsem Terezie Loydová a je mi jedenáct, svou moc mám už od narození, stejně jako svou ochránkyni. Zoey, ke mně.“

Před ní se objevila lvice, která byla strašně podobná Kiaře, před velkými kluky se objevili Rony a Tyler z budoucnosti a přede mnou a Tomem zase Kiara s Rexem.

„Myslíte si, že vás pět ochránců zastaví? My máme skoro dvecet Ničitelů,“ zasmál se Nik.

„Kdo říkal, že jich je jen pět?“ ozvalo se za námi. Otočila jsem se a uviděla Lukáše s holkami a jejich ochránci. Tesák už byl přeměněný do útočné formy, naši ochránci se také rychle přeměnili.

„Ahoj, tati,“ usmál se na Nika Lukáš, „dovol, abych ti přestavil tvé vnučky z budoucnosti, Kimberly a Kamilu.“

„Takže to jsou ty děti, co Katrin čeká?“ zeptal se ho Nik.

„Nečeká, včera porodila, ale nesnaž se, jsou to siamská dvojčata,“ odpověděl mu.

„Takže zase kryplové, doufám, že vám brzy umřou,“ zavrčel Nik, to si dovolil moc. Lukáš vypěnil, pomocí astrální projekce se zdvojil, přešel k Nikovi a dal mu pěstí.

„Neurážej mé dcery,“ ozvalo se hned dvakrát. Nik se zavávoral a poodstoupil od něj. Tom mě vzal kolem pasu a společně jsme došli k jeho bratrovi.

„Niku, já tě varuju, nech nás na pokoji, jinak skončíš jako Temný Pán,“ řekla jsem mu klidně.

„Tak mi sakra pomožte,“ křikl na rodiče. Mamka se podívala na mě a na holky, pak zavrtěla hlavou. Prošla kolem Nika a postavila se přede mně.

„Mé dcery se nedotkneš,“ řekla mu vzdorně.

„Pavlo, nezahrávej si se mnou,“ vyhrožoval jí Nik.

„Ne, ty si nezahrávej se mnou, jsem mocnější než ty,“ odpověděla mu a odhodila ho pomocí telekineze. Mamka se podívala na Pavla s Petrem, kteří na ni s překvapení koukali, ale hned se k nám připojili, stejně jako můj druhý bratr.

V tom se k nám přenesli ještě Sabča se svou rodinou a Niky se svou rodinou. Kris s Liou se na sebe podívali, byli otřeseni, když uviděli Adama s těhotnou Niky. Nik se zvedl a zavelel ústup, přenesli se pryč. Jediný, kdo tu zůstal, byli Kris s Liou.

Lukášovi zazvonil mobil, rychle ho zvedl: „Ano, Leo?“

Chvilku poslouchal a pak přitkal.

„Katrin se probudila,“ řekl radostně, „jdu za ní.“

„Pozdravuj ji ode mě,“ řekla jsem mu. Usmál se na mě a s holkami se přenesl do nemocnice.

„Fajn a co teď?“ zeptal se Alex.

„Přenesem se k nám domů, kluci se za chvilku vzbudí a budou chtít jíst,“ řekl Tom.

„Jenže my nevíme, kde bydlíte,“ upozornil Petr.

„Žádný problém,“ řekl Tomáš, chytil Terezku za ruce a oba zavřeli oči, pak jsme se ocitli u nás doma. S Tomem jsme vydali kluky z kočárku a odnesli je do jejich pokojíčku. Zapnula jsem chůvičku a vzala ji s sebou do obývacího pokoje, kde už všichni byli a čekalo se jen na nás.

„Takže, co budeme teď dělat?“ zeptala se mamka, všechny pohledy se stočily na mě, protože jsem byla považována za vůdkyni.

„Já nevím,“ zavrtěla jsem hlavou, „stala se situace, kterou nikdo nepředpokládal.“

„Já bych zatím nic nedělal,“ řekl Tomáš, „Nik je otřesený, nečekal, že se mu někdo zvepře.“

„V tom máš pravdu, Tomáši, ale on se vás bude chtít zmocnit,“ přikývla jsem, „tolik lační po moci, že i málem zabil tátu.“

„My víme, mami, ale uvědom si, že jsme ho ochránili,“ odpověděl mi Tadeáš.

„Jenže to jste byli ve mně a měli jsme spolu pouto, přes které jste ho zachránili, teď už to pouto nemáte,“ řekla jsem mu.

„Hlavně to nesmí skončit jako naše budoucnost,“ řekla Eliška.

„Nic z toho se nestane,“ řekla jí Niky a Adam přikývl.

„Teď jsme ale nad Nikem získali výhodu,“ řekla mamka, „on používal mou intuici, ale teď, když už jsem tu, nemá takovou výhodu.“

„Myslíš, že věděl, že žiji?“ zeptal se Tom mamky.

„Ne,“ zavrtěla hlavou, „vaše budoucnost je pro mě neznámá, někdo mi ji blokuje.“

„To dělám já, převídala jsem, že Nik se bude snažit nás špehovat pomocí tvého daru, proto jsem ti ho na nás trochu blokla,“ řekla jsem mamce.

„Jedno je ale jasné, musíme zůstat tady,“ řekl Alex.

„Já vím,“ přikývla jsem, „co jsi vlastně vystudoval?“

„Jsem doktor, ale jezdil jsem se sanitkou,“ odpověděl mi.

„Můžeme říct, Mattymu, aby tobě a tetě sehnal práci v nemocnici, je ředitelem,“ řekla Sabča.

„Mě by mohl také jsem neuroložka,“ řekla Lia.

„Nějak vám už zařídíme vše potřebné,“ řekl Tom.

„Já stejně musím dochodit školu, takže bychom mohli říct strejdovi Patrikovi, aby nás zatím u sebe nechal bydlet,“ řekl Petr, mamka s Pavlem přikývli.

„Ty s Liou zatím můžeš bydlet u nás, máme jeden volný pokoj,“ řekl Adam svému bratrovi.

„Alexi, ty zatím mužeš bydlet tady, tedy pokud ti nebude vadit spát na gauči, všechny pokoje jsou už jinak obsazené,“ nabídla jsem svému bráškovi.

„Díky, sestřičko,“ usmál se na mě.

„Měli byste si jít koupit nějaké věci, abyste tu měli aspoň něco,“ řekla jsem po chvilce a hodila Alexovi svoji kreditku.

„Karin, tohle od tebe nemůžeme přijmout,“ odporovala mamka.

„Starala ses o mě hodně, teď je zase řada na mě,“ řekla jsem jí. Chtěla mi odporovat, ale já ji umlčela pohledem. Tom se podíval na hodinky a povzdechl si.

„Musím ještě na chvilku do práce, slíbil jsem Lukášovi, že ho odpoledne zaskočím,“ řekl mi a odešel, ostatní se také rozešli, zašla jsem do ložnice a posadila se na postel. Schoulila jsem se do klubíčka, mé emoce se konečně plně projevily. Měla jsem strašný strach o svou rodinu, bála jsem se, že zase někoho ztratím. Ucítila jsem, jak mi stékají po tvářích, zabořila jsem obličej do kolen a nechala své slzy kanout.

„Kari?“ uslyšela jsem hlas své mamky, posadila se ke mně a přitiskla mě k sobě.

„Co se děje, holčičko?“ zeptal se mě.

„Mám strašný strach,“ odpověděla jsem jí tiše, „bojím se, že zase někoho ztratím. Hlavně teď, když se kluci narodili.“

„Já vím, jak se cítíš,“ řekla mi, „také jsem se bála, že přijdu o své dítě, když jsem si myslela, že Katrin umřela.“

„Já jsem Tomáše už málem ztratila třikrát,“ řekla jsem, „už několikrát mi ho málem smrt vzala, proto se hodně bojím.“

„Já tě chápu,“ přikývla.

„Neměla sis jít náhodou nakoupit nějaké věci?“ změnila jsem téma.

„Pavel mi všechno koupí,“ mávla rukou, „ale chtěla bych vidět své malé vnuky, pokud ti to nevadí.“

„Nevadí,“ usmála jsem se, „jsi jejich babička, máš na to nárok.“ Zvedla jsem se a přešla do vedlejšího pokoje, kde už byli malí kluci na zemi a velké děti si s nimi hrály.

„Vzbudili se před chvilkou, tak jsme si je vzali sem,“ řekl mi Tomáš.

„Ještě mi, mami, dovol představit tvá vnoučata z budoucnosti,“ řekla jsem své matce, „tohle je Tomáš, Tadeáš a Terka.“

„Takže ti malí jsou Tomášek s Tadeáškem,“ usmála se mamka, Tomáš zvedl malého Tomáška ze země a podal ho mamce, Tadeáš mi zase podal malého Teddyho, který se na mě usmál.

Tomášek se na svoji babičku koukal trochu vykuleně, ale pak se uklidnil a usmál se také.

„Kolik jim je?“ zeptala se mamka.

„Včera jim byl měsíc, ale jsou narození předčasně,“ odpověděla jsem jí.

„Ani na to nevypadají,“ přikývla, „kojíš?“

„Ne, nemám mléko,“ zavrtěla jsem hlavou, „ale nevadí mi to, Tom mi hodně s nimi pomáhá.“

„A co my?“ zeptal se Tomáš uraženě.

„Jasně, že mi pomáháte také,“ zasmála jsem se, „a můžeš mi to dokázat tak, že si přebalíš brášku.“

„To zase nechci, dík,“ zaškaredil se. Mamka se zasmála a já šla přebalit Tadeáška.

„Můžeme jít na chvíli do parku?“ zeptala se Tery.

„Dejte ale na sebe pozor,“ přikývla jsem, velké děti se hned spakovaly a zmizely.

„Mami, asi bych ti měla ještě něco říct,“ začala jsem.

„A co?“ zeptala se zvědavě.

„S Tomem jsme zasnoubeni, za pět měsíců se chceme brát,“ řekla jsem jí.

„Vážně?“ podivila se, „to je skvělí. Kdy jste se zasnoubili?“

„Včera to byli čtyři měsíce,“ usmála jsem se a ukázala jí prsten.

„A Katrin má opravdu siamská dvojčata?“ změnila téma, jen jsem přikývla.

„Jsou to holčičky spojené hrudníkem a horní částí břicha, když jsem je prohlížela, vypadalo to, že mají vše samy, jen jsou spojené,“ řekla jsem, „ale uvidíme, jak dopadnou podrobnější vyšetření.“

„Já si pamatuji, jak jsem byla u porodu kluků,“ řekla mamka, „byl to pro nás šok, hlavně pro Naty.“

„Já vím, viděla jsem to ve snu,“ přikývla jsem, „prosím tě pohlídáš je? Já jim jdu udělat mléko.“

„Jasně,“ přikývla. Rychle jsem šla připravit mléko, protože kluci už zase začali pofňukávat. Pak jsem jednu lahvičku podala mamce a ona začala krmit Tomáška.

„Který je vlastně prvorozený?“ zeptala se mamka.

„Tomášek,“ řekla jsem jí, „byl silnější než jeho bráška, kterému selhávalo srdíčko, ale pak se ustálil.“

„V kolikátém měsíci jsi rodila?“ ptala se dál.

„V osmém,“ odpověděla jsem.

„Ty a Katrin jste také v osmém,“ usmála se na mě, „Tomáš s Lukášem zase v sedmém.“

„Jaké příjmení vlastně používáš?“ zeptala se.

„Ivašková,“ usmála jsem se, „skoro nikdo neví, že mám druhé příjmení, takže se ani nemusím bát, že mě najdou.“

„Ty jsi vždycky byla mazaná,“ zasmála se a nechala Tomáška odříhnout.

„Víš, že jsi mi strašně chyběla?“ řekla mi po chvilce ticha.

„Vím,“ přikývla jsem, „protože tys mi také chyběla, před rokem jsem tě viděla tak zuboženou, že jsem se málem prozradila.“

„Před rokem?“ podivila se.

„To já jsem tě operovala,“ usmála jsem se na ni.

„Cože? To jsi byla ty?“ dostala ze sebe, „a já si myslela, že jsem se zbláznila a viděla tě jen ve svých představách.“

„Ne, to nebyla představa,“ zavrtěla jsem hlavou, „ale, co se ti vlastně stalo?“

„Já nevím, nepamatuji si to, nikdo si to nepamatuje,“ odpověděla mi, „myslím, že s tím ale má něco společného Nik.“

Jen jsem přikývla a položila Tadeáška do postýlky, mamka položila Tomáška hned vedle něj. Potichu jsme se přesunuly do obývacího pokoje, kde jsme se posadily.

„Ahoj, teto,“ ozvalo se za námi. Otočila jsem se a uviděla Sabču s malým Damim.

„Ahoj, Sabi,“ usmála se mamka, „ty máš také miminko?“

„Ano, jmenuje se Damien,“ přikývla a posadila se k nám.

„Můžu?“ zeptala se mamka, Sabča přikývla a podala jí ho.

„Má Skalciovské oči,“ řekla.

„To mají všichni,“ řekla Sabča.

„Vypadá tak na dva měsíce,“ odhadovala mamka.

„Jsou mu dva měsíce,“ přikývla Sabča, „ale je to strašný číslo, furt by někam cestoval.“

Mamka se zasmála a já dodala: „Ten fakt někdy udělá dvakrát za sebou hodiny v postýlce, než konečně usne.“

„A ty jsi rodila v termínu?“ zeptala se mamka, Sabča jen přikývla.

„A nějaké potíže jsi měla?“ ptala se dál.

„Damienovi se utrhla placenta a měl obtočenou pupeční šňůru kolem krku,“ odpověděla jí jednoduše Sabča. Najednou si mamka povzdechla a řekla: „Už budu muset jít, Pavel s Patrikem na mě čekají dole.“

„Tak je pozdravuj,“ řekla jsem jí, mamka vrátila Damiho Sabča, mávla na nás a odešla.

Zbytek dne jsme prožili klidně, byli jsme doma, večer se vrátily děti, já jsem uspala kluky a velcí kluci byli zatím v pokoji na počítačích. Začetla jsem se do knížky, když mě ale vyrušil pláč, odložila jsem ji a šla k mým malým chlapcům, nakrmila jsem je a přebalila. Hned potom usnuli tvrdým spánkem, takže jsem měla zase několik hodin volno. Šla jsem se vysprchovat, pomalu jsem se svlékla a pustila vodu. Uvolňovala mé ztuhlé svaly, pak mě objaly něčí paže kolem pasu. Strašně jem se lekla.

„Snad ses mě nelekla,“ zašeptal, otočila jsem se k němu a podívala se na něj. Cítila jsem z něj touhu, bylo mi jasné, že k tomu teď nebo za chvilku dojde.

„Všechny děti spí jako nemluvňata,“ řekla jsem tiše.

„Já vím, byl jsem se za nimi také,“ usmál se na mě, objala jsem ho kolem krku a nechala se od něj políbit. Líbali jsme se čím dál vášnivěji, pomalu se přesunul rty na můj krk. Byla jsem k němu přitisklá a hladila ho po pevných zádech. Něžně mi zvedl pravou nohu a dál mě líbal. Pak se do mě něžně dostal, z hrdla se mi vydral sten, po dlouhé době jsme zase byli takto. Bylo to něco nádherného, začal se ve mně něžně pohybovat. Líbal mě střídavě na krku a na rtech, držel mě co nejvíce u sebe. Mezi námi nebyla ani mezírka, dostal se do mě až na doraz a pak zrychlil přírazy. Blížila jsem se rychle k vrcholu a on také. Celý svět se najednou rozplynul a já vnímala jen svého přítele, který mě k sobě tiskl. Pustil mi nohu a pak se opřel o stěnu za mnou. Hluboce oddechoval, pomalu jsem mu přejela po hrudi. Podíval se na mě a pousmál se. Vypnula jsem vodu a vylezli jsme ze sprchy. Utřela jsem se a rozčesala si vlasy. Převlékla jsem se do pyžama a chtěla si jít lehnout, jenže jsem znovu uslyšela pláč. Zašla jsem do pokojíčku a uviděla své malé chlapečky, jak nad nimi stojí Nik. Mávla jsem rukou a odhodila ho. Tom rychle za mnou přeběhl, když uviděl svého otce, přeměnil se ve vlka a skočil po něm. Nik to nečekal a Tom toho využil, prokousl mu krk a výhružně na něj pak vrčel. Uviděla jsem, jak Nik vytvořil kouli smrti a chtěl ji hodit po Tomovi, jenže pak se něco stalo. Kolem Tomáše se utvořil energetický štít a já s tím neměla nic společného. Štít pak začal hořet a žár se blížil k Nikovi. Plameny pohltily Nika a on začal bolestí řvát. Pak se přenesl pryč. Velcí kluci se mezitím probudili a dívali se, jak Nika olizují plameny. Hodně se divili.

Když byl Nik pryč, štít se sám spustil a kluci přestali plakat. Tom ke mně přešel a objal mě. Byla jsem vyklepaná, strašně jsem se předtím o něj bála.

„Jsem v pořádku, Hvězdičko,“ šeptal mi, „nic se mi nestalo.“

„Mami?“ přišla ke mně Terezka, musela jsem se dát dohromady, jen jsem se na ni podívala.

„On už nepřijde, vyděsila ho ta moc,“ řekla mi.

„Ale kdo to udělal?“ řekla jsem tiše.

„Malí kluci, mají obrovskou moc,“ odpověděla mi.

„Tak teď už mi věříš, mami?“ zeptal se mě Tomáš, „my vás dokážeme ochránit.“

Jen jsem přikývla a zabořila obličej Tomovi do hrudi. Pohladil mě po vlasech a něžně mi řekl: „Měli bychom si jít lehnout, pro dnešek toho už bylo na všechny moc.“

Přikývla jsem, luskla prsty a přenesla tím postýlku k nám do ložnice. Omluvně jsem se podívala na kluky a odešla. Tom šel za mnou, zavřel dveře a chytil mě za ruku.

„Přede mnou nemusíš nic hrát,“ řekl mi tiše.

„Mám strašný strach, Tomáši,“ řekla jsem mu, „strašně se teď o naši rodinu bojím.“

Nic mi na to neřekl, jen mě objal. Chvíli mě držel v náruči, pak si mě do ní vyhoupl a odnesl do postele. Společně jsme ulehli, byla jsem stulená v jeho náruči, ale nemohla jsem zaboha usnout. Počkala jsem, až Tom usne, a pak jsem vylezla z postele. Převlékla jsem se do normálního oblečení, Kiara se na mě tázavě podívala.

Kam chceš jít? Zeptala se mě.

Nevím, potřebuji se provětrat, odpověděla jsem jí a přenesla se. Dostala jsem se do lesa na nějakou mýtinku poblíž malého jezírka. Kiara se objevila vedle mě a trochu vyčítavě se na mě podívala. Přeměnila jsem se ve lvici, bylo mi lépe ve zvířecí podobě, když jsem ve stresu. Kiara ke mně přišla s dlouhým klackem, v hlavě jsem jí viděla plán. Chytila jsem ho za druhý konec a začaly jsme se přetahovat. Kiara byla v jednu chvíli tak krásně na kraji jezírka, že jsem neodolala a pustila klacek, a moje lvice zahučela do něj. Začala jsem se smát, vylezla jsem na jeden strom a pozorovala, jak Kiara plave ke břehu. Pak vylezla za mnou, chvilku tam ležela, ale pak se postavila a začala na větvi skákat. Cítila jsem, jak začala křupat. Pak jsem už cítila, jak jsem dopadla do vody. Vylezla jsem na pevninu a oklepala se. Kiara ležela na zemi a válela se smíchy. Když jsem ji viděla, musela jsem se smát také. Začalo se rozednívat, podívala jsem se na Kiaru, která už se konečně uklidnila. Přeměnila jsem se zpátky a přenesla nás domů, kde na mě už čekal Tom. Byl docela naštvaný.

„Můžeš mi vysvětlit, kde jsi byla?“ zeptal se mě.

„Venku, potřebovala jsem se trochu odreagovat,“ odpověděla jsem mu.

„Měl jsem o tebe strach,“ řekl mi mírněji.

„Já vím, ale já potřebovala být chvilku sama,“ přikývla jsem a sklopila hlavu. Přešel ke mně a objal mne, ale pak se odtáhl a zvláštně se na mě podíval.

„Proč jsi mokrá?“ zeptal se a Kiara zase vyprskla smíchy.

„Trochu jsem se byla vykoupat,“ odpověděla jsem mu s velkou dávkou ironie a ukázala mu vzpomínku pomocí teď už uvolněného pouta. Tom se zasmál a pošeptal mi: „Stejně to nemá na naši noční koupel.“

Zabořila jsem mu hlavu do hrudi a ještě ho trochu plácla. Jen se tiše zasmál a přitiskl si mě zase k sobě. Já se od něj ale odtáhla, zmateně se na mě podíval, jen jsem se na něj pousmála a vzala si suché oblečení.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Mocný Rod 9. kapitola:

1. Rhea
05.09.2011 [20:44]

Přečetla jsem obě části téhle povídky. Je znát, že se lepšíš. Jsem zvědavá na další kapču.

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!