OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Magická touha - 4. kapitola

14.10.2012 (14:00) • Larissa • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 766×

Z minulé kapitoly:

Luce si na sebe oblékla typický obleček kurtizán. Svůj podnik Venuši zařídila totiž ve stylu z devatenáctého století. Tuhle dobu měla nejradši.

Když se mladík, na kterého před chvíli promluvila, otočil, Luce ztuhla. Před ní stál on… Ten z dnešní hodiny. V celé své kráse před ní stál vetřelec v její mysli. Ten, kvůli komu dneska musela opět navštívit svůj klub.

„Ano, chtěl bych… společnost,“ zašeptal zasněně a podíval se jí do očí. Luce ale naštěstí věděla, že nemá šanci ji poznat; byla úplně jinak oblečená a navíc - na tváři měla masku.

Jak ale nejlépe zahnat svůj chtíč než s jeho strůjcem?

„Pak se ti nabízím. Říkej mi Venuše…“

4. kapitola

Jesse se díval na slečnu před ním a cítil, jak mu na čele vyskakují krůpěje potu. Byli sami v odlehlé místnosti – daleko od hříšných tanečnic a jejich hrátek. A on si tu blízkost, samotu a soukromí až moc uvědomoval. Byla krásná, ne tím typickým způsobem, který vídáte u lehkých děvčat u silnic, ani nepřekypovala jemností modelek. Bylo v ní něco… živočišného. Hnědé vlasy se jí kroutily na zádech a pár prstenců jí hladilo zepředu tvář. Měla na obličeji masku, takže bylo těžké poznat, jakou mají barvu. Ale Jesse měl pocit, že díky světlu v nich viděl zelenou zář. Malý záblesk, než pohnula opět víčky.

„Jak se jmenuješ?“ zeptal se jí z čisté zdvořilosti, nezajímalo jej její jméno, spíš to, co schovává pod kostýmkem.

Usmála se: „Venuše, říkala jsem to.“

Jesse opět zaletěl k jejím očím – také jej pozorovala. Hlavu měla natočenou do strany a její oči mírně putovaly po jeho těle, a to jej vzrušilo. Až později si uvědomil, že jeho otázka byla již zodpovězena. Chtěl snad namítnout, že se ptal na skutečné, ale všechna slova mu rázem došla, když Venuše zatahala za tkaničky, které se jako na povel zcela uvolnily, tudíž pustily i korzet. Polkl.

„Jsi na řadě!“ zašeptala a našpulila rty. Jesse se jako omámený díval na ten vjem před sebou, takže přeslechl otázku.

„Cože jsem?“ Venuše se uchechtla a pomalu se chůzí šelmy dostávala až k němu. Nespustila jej z očí, sledovala jeho pohyb, jako kdyby odhadovala jeho reakce na její tělo. Myslela si snad, že by teď couvnul? To určitě.

„Na řadě…“ pohnula jemně rty a zasunula dlaně pod jeho košili.

***

O pár hodin později seděla Luce na posteli ve svém pokoji a hleděla na zeď před sebou. Byla schoulená do klubíčka a tiskla k sobě deku, jako kdyby to měl být nějaký ochranný štít. Možná že byl, ale ona si jej vzala až příliš pozdě. Fakt, že se vyspala s klukem, který jí byl nanejvýš podivný, a že se jí to ještě navíc líbilo, ji málem připravil o rozum.

Bylo to s ním jiné. Měl v sobě nějakou prapodivnou jiskru, která ji nutila zamyslet se nad jeho kroky, pokusit se určit směr jeho myšlenek a být o něco napřed. Nebo v tom možná hledá zbytečnosti, ale nikdy, nikdy jí nebylo tak dobře jako s ním.

Zavřela oči, ale obrázky jí znovu napadly mysl, byly to sice pouhé záblesky, ale jí stačily na zrychlení tepu.

Jeho rty, jak jí jemně laskají tvář.

Jeho ruce, když jí jemně bloudí po těle.

Jeho oči, které jí s něžností slibují nemožné…

Rukou si hrábla do vlasů a nechala gravitaci, ať ji stáhne na postel.

Možná že to až příliš prožívá. Možná že to způsobila její dlouhodobá abstinence. Jo, tím to bude. Už na to nebudu myslet, stalo se to. Víckrát se to nebude opakovat, slíbila si v duchu.

Ale to, co ji překvapilo nejvíc, nebyl až příliš dobrý sex, ale fakt, že dostala chuť vytáhnout knížku, oprášit své vědomosti a pokusit se alespoň vykouzlit základní prvek magie – světlo.

Třeba jen zapálit svíčku, rožnout světlo nebo vytvořit krátký záblesk. Na druhou stranu ji ale tento fakt děsil.

Něco si slíbila, nemůže to porušit. Prostě ne, nemůže. Tak proč se jí z konce prstu pomalu line světlo? Proč zvedá ruku a proč –

Záře.

Celý pokoj se jí na pět sekund obalil do čirého světla a Luce musela přivřít oči, aby ji jeho ostrost neoslepila. Když si uvědomila, co se děje, okamžitě přikryla svůj prst dekou a světlo zmizelo.

Luce si zakryla obličej a zaklela. Porušila slib. Slib, který si dala, když její babička umřela. Jak její babičce asi nahoře je, když vidí svou neteř, že ani tak jednoduchý slib nedokáže splnit?

Vzpomínala na chvíli, kdy jí babička říkala, že jednou se postaví do čela a zaujme její místo. Povede jejich rasu – s hrdostí, pýchou a novou nadějí.

A ona ji už zase zklamala.

Promiň, řekla si v duchu, přestože věděla, že toto slovo nic nezmění…

Omlouvám se, že mi trvalo tak dlouho, než jsem se odhodlala přidat další kapitolu. Snad i po tak dlouhé době zde naleznu pár kladných komentářů…

P.S.: Teď ty kapči budu posílat na schválení rychleji.

Autor: Larissa (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Magická touha - 4. kapitola: