OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Magická touha - 2. kapitola

14.11.2011 (15:00) • Larissa • Povídky » Na pokračování • komentováno 16× • zobrazeno 1439×

Luce seděla na lavičce před školou a zpod brýlí se dívala na přicházející studenty. Všichni vypadali stejně – obličej, ruce, nohy, trup a vlasy. Unaveně si stáhla brýle z očí a prsty si otřela sevřená víčka. Vlastně ani nevěděla, proč ty brýle má, nepotřebuje je. Nosí je jen kvůli image „ošklivého káčátka“.

Už dávno se smířila s tím, že o ni nikdo nezavadí ani pohledem. Jistě, všichni si k ní chtějí sednout, když se píše písemka, ale že by se jí někdo zeptal, jak se má? To ne…

Ale to prostě k životu „šeredky“ patří. Plynulý děj stereotypního cyklu života s občasnými pauzy na záchod. Zkrátka a dobře nuda.

***

Jesse stál na školním parkovišti a pohledem vyhlížel Luce. Nikde ji neviděl, nebo jen možná nechtěl vidět.

Pořád se v duchu modlil za to, aby nebyla zas tak ošklivá, jak se o ní říká. Aby neměla celý popupínkovaný obličej, brejle Harryho Pottera a řídké, skoro lámající se vlasy. V hloubi sebe dychtil po tom, aby Luce byla kočka. Chtěl, aby měla tvář modelky, husté vlasy, divokou nespoutanou povahu a především, nádherné oči!

Chtěl prostě dívku snů!

„Luce!“ zvolal někdo její jméno. Otočil jsem se za ním. Byl to docela tlustý chlapec, mohl mít asi čtrnáct let. Měl baculaté tváře a skoro neviditelná očka. Když utíkal po trávníku, hopsaly mu tvářičky a špeky na břiše. Baculatými prsty se chytal za levý bok a přerývaně dýchal.

Jesse se podíval směrem, který utíkal a všechny naděje na modelku z časopisu se mu rozplynuly jako pára nad hrncem.

Tohle děvče mělo mastné vlasy, černé kruhové brýle, ale do očí jí přes ty mohutné ukulele neviděl. Ačkoli tato dívka měla hezké křivky, to oblečení, co měla na sobě, muselo všechny dost odpuzovat.

Jesse se sice považoval za hodného kluka, ale stejně v něm bylo něco namyšleného. Díval se na tu holku a v duchu se už připravoval na blbé narážky od kámošů, které si tu určitě nadělá, a hloupé urážky, že na nic více se nezmůže. Věděl, jací jsou lidé snobové, a nelíbila se mu vidina toho, že se stane terčem jejich posměchů.

Luce se otočila za voláním sousedovic Billiho. Byl to její nejlepší přítel a zároveň jediný ctitel. Luce si musela přiznat, že Bill nevypadá zrovna nejlépe. Byla však přesvědčená, že kdyby trochu zhubl, stal by se z něho lamač dívčích srdcí.

„Ahoj, zlato? Neměl bys být ve škole?“ zeptala se ho na uvítanou a rozpřáhla náruč na přátelské objetí.

„Musel jsem ti ještě něco dát, veselé narozeniny!“ Bill vyndal malou taštičku, kterou měl schovanou za zády a podal ji Luce. Ta se na něj s dojetím v očích podívala a šťastně se usmála. Byla neskutečně ráda, že si na ni Bill vzpomněl a jen stěží potlačovala slzy štěstí. Otevřela taštičku. Na dně ležel docela obyčejný méďa, na kterém ovšem byla přivázána kartička. Luce se pro ni dychtivě hmátla.

Vše nejlepší Luce, přeje Billík!

Luce v dlaních sevřela medvídka a poděkovala Billimu. Ten, když viděl, že jeho tajné lásce se dárek líbí, přikývl, usmál se a s rozloučením odešel. Luce se za ním ještě chvilku dívala, pak zatřásla hlavou, nahodila zpátky svůj škleb a odešla konečně do školy.

Jesse se díval na odcházející Luce a skoro automaticky mu pohled slétl na její zadeček. Ačkoli měla vytahané rifle, jeho zrak byl natolik ostrý, že dokázal i přes tu příšernou látku rozeznat krásně zakulacený zadeček, který se mírně pohybuje v souladu s potlačenou, přesto však mírně viditelnou, kočičí chůzí.

Jessemu bylo jasné, že tady něco nesedne. Kdyby nenosila tak příšerné šaty a na obličej si neházela tunu make-upu, jistě by byla kočka. A je jasné, že Luce to dobře ví… Tak proč to nedá najevo? Jesse v sobě potlačil vzrušení, s tímhle se ještě nikdy nesetkal. Bude pro něj čest odhalit skrytou krásu potomka nejmocnější čarodějnice všech dob.

Luce došla do třídy pana McLannlyho a sedla si jako vždy do zadní lavice. Nikdo s ní na této hodině neseděl a to hlavně díky toho, že to byla sexuální výchova. A se sexem měla tato třída hodně co dočinění. Čili nikdo nepotřeboval na písemkách opisovat.

Tuhle hodinu nesnášela, samozřejmě že ne kvůli tomu, že si z ní všichni dělali srandu, prý že je stará panna, ani díky toho, že pan McLinnley si na ni zasedl, nýbrž kvůli tomu, že na těchto hodinách je vždy horko. Její make-up se jí roztéká po tvářích, lechtá ji a ona má vždy strašnou chuť si ho setřít z tváře a svůj plán á la šeredka pokazit. Je jí neskutečné vedro v těch všech mikinách a triček, co má na sobě, ale nemůže si je sundat, nesmí dovolit, aby někdo viděl její krásné tělo. Prostě ne!

Svou moc použít nesmí, slíbila si, že ji nikdy nepoužije a nehodlá to podělat jen kvůli tomu, že ve třídě topí topení na plno, i když je venku čtyřicet stupňů.

Nachystala si na stůl své pomůcky a do ruky si vzala tužku. Zvoní až za pár minut, takže má ještě dost času. Nevěděla co dělat, tak si z nudy začala s ní hrát. Po chvíli ji to ale přestalo bavit, tak si vyndala z desek cár papírů a začala si na něj kreslit. Dělala ta automaticky, v mysli byla na sto mil pryč. Vzpomínala, jak jí babička vyprávěla o různých tvorech, co žijí mimo naši galaxii. Jak hodinu spolu kreslili plány měst Podsvětí, aby se v nich co nejvíce vyznala, kdyby ji tam někdy osud zavanul. Své schopnosti využívala v té době na plno. Nehleděla na to, co se může stát.

Vždy byla královnou školy. Ta nejkrásnější… Kluci po ní vždy toužili a ona je jak děvka všechny střídala jak na běžícím páse. Využívala své vrozené svůdnosti, vždyť v její rodině jsou i nymfy, víly, sirény, mořské panny, čarodějnice i svůdnice pekla. Všichni! Milovala, když ji babička učila své schopnosti používat, milovala tu energii, která jí kolovala v rukách, když kouzlila. Milovala vše, co bylo společné s tímhle posvátným uměním.

Vše bylo jinak… Babička tu s ní byla. Vše bylo skvělé… Och, jak byla naivní a tak… povrchní… Jak se mohla dát tak snadno zaslepit touhou provozovat magii a neukojitelným chtíčem po sexu… Jak?

Její život je jak na horské dráze… V prvním období svého života měla pocit, že nic nemůže být lepší… Všechno do sebe skvěle zapadalo, byla premiantkou třídy, nejoblíbenější holka a navíc kouzelnice. Mířila k výšinám… Ale po té události měla pocit, že už došla k vrcholu, že už nemůže stoupat, už může jen klesat. Dojela již na ten přelom, teď už jede jen dolů… A čím níž se potápí, tím líp ví, že vyšplhat se zpátky na vrchol bude hodně těžké, možná že i nemožné. Shrnuto do pár slov. Její život je nyní posranější než ptačí prdel.

„Co to kreslíš?“ vytrhl ji Jesse z toku myšlenek a očima hypnotizoval složitý obrazec na papíře… Poznával ho…

***

Strašně moc děkuji za komentáře u minulé kapitoly! Moc mě potěšily... Pokusila jsem se napsat další kapitolu co nejdříve, tak... Snad se líbila...

Chtěla jsem se ještě zeptat, jestli vám vyhovuje mé psaní ve třetí osobě, nebo jestli byste radši četli jejich story v první...? Děkuji za názor...

Autor: Larissa (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Magická touha - 2. kapitola: