OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Lyžák - 5. kapitola



Lyžák - 5. kapitolaLin je opět nešikovná, ale Martin je nějaký divný...

Lyžák - Martine?! 

Ráno jsem myslela, že vyletím z kůže. Na nočním stolku u Sabiny začal vibrovat telefon. Lekla jsem se a prudce se posadila. Sabina, celá zabalená do peřiny, vyndala ruku a vypnula budík. Přetočila se na druhý bok a skoro okamžitě zase spala. Koukla jsem se na svůj telefon a při zjištění, že je teprve půl šesté, jsem málem omdlela. Hodila jsem mobil pod polštář a zase spadla nazad, abych mohla nerušeně ještě spát. Znovu jsem usnula a vzbudila se až v půl osmé.

Dostavili jsme se na snídani včas. Musela jsem uznat, že moc velký výběr nebyl, ale nestěžovali jsme si. Najedli jsme se a pak se jen šli převléknout, abychom mohli na svah u penzionu.

Na svahu jsme měli být v 9 hodin přesně. Každý z nás si řekl, že bude stačit, když půjde dolů za 5 minut 9. To by ovšem nevadilo, kdyby byla lyžárna o něco větší, než ve skutečnosti byla. Popravdě, musela by být ještě jednou tak velká, abychom se tam všichni dostali. Tím mám na mysli, že jsme se všichni nasoukali do strašně malé místnosti a popadalo na nás, co mohlo. A bylo opravdu jen málo těch, kteří byli před penzionem s lyžemi v 9 hodin. Většina z nás přišla o hodnou chvíli později. A když jsme se už všichni dostavili před budovu a profesoři se dopočítali posledního studenta, mohli jsme vyrazit na vlek a celé dopoledne si zalyžovat.

Jenže u penzionu byl pouze malý vlek ala poma. A já, ačkoliv jsem na pomě už jezdila, jsem ji nemohla za žádnou cenu chytit.

„Ten talíř si máš strčit mezi nohy,“ zavolal na mě Martin, když se mi nepodařilo chytit asi pátou pomu za sebou. Když se mi to nepovedlo na pátý pokus, vzdala jsem to, sundala si lyže a vyšlápla si kopec po svých. Nahoře jsem si lyže zase nazula a sjela dolů. Tohle jsem provozovala nějakou chvíli. Když mě viděl třídní, jak ten kopec takhle lezu už pošesté, tak na mě jen kouknul a zavelel:

„Sklepničková, mazej na chatu. Nebaví mě koukat, jak se tu vlečeš. My za chvíli taky půjdeme. Jo, a abys nešla sama, tak s tebou půjde Motálek. Stejně se tu jenom fláká,“ oznámil mi.

„Motálek! Jdi se Sklepničkovou. Náhodou by nám mohla někde zapadat,“ slyšela jsem třídního, jak říká Martinovi. Myslela jsem, že se hanbou propadnu. Sundala jsem si lyže a šla do chaty. Lyže jsem si uložila do lyžárny a boty jsem si šla dát na vyteplené háčky. Jenže podlaha byla kluzká a to bych nebyla já, abych si nedala na obličej. No, padala jsem, ale někdo mě zachytil v letu, protože najednou jsem pod břichem ucítila něco a to něco bylo určitě měkčí než podlaha. Otočila jsem se a viděla Martina alias mého zachránce.

„Děkuju,“ pípla jsem a šla raději dál.

„Nemáš za co. Ale měla bys na sebe dávat pozor. Takhle si jednou něco opravdu uděláš,“ kladl mi na srdce Martin.

„Já vím, ale mám problémy s rovnováhou a prostorovou orientací, takže si moc nevyberu. Pro mě jediný vhodný sport je plavání,“ řekla jsem vesele a zazubila se na něj.

Martin se zasmál a šel pro klíče od pokoje. Než jsem došla k recepci já, tak on na mě ze schodů volal, že má i moje klíče. Pousmála jsem se a šla nahoru. Pomalu jsem si za pochodu začala sundávat helmu a rukavice. Došla jsem na patro. Martin na mě čekal u schodů. Záludně se usmíval a docela mu jiskřilo v očích. Najednou jsem z něj měla strach, protože tenhle pohled neříkal nic dobrého. Začala jsem tušit, že ty klíče asi nedostanu jen tak. Nastavila jsem ruku, aby mi do ní mohl položit klíče, ale on ruku s klíči stáhnul k sobě a zavřel do pěsti.

„Dáš mi klíče?“ zeptala jsem se a sledovala jeho reakci. Zavrtěl hlavou a pousmál se. V tom úsměvu ale bylo něco víc, něco, z čeho mi šel mráz po zádech. Začal chodit kolem mě. Asi tak jako je to ve filmu.

„Jsi nádherná a já asi poruším všechna svá nepsaná pravidla,“ zašeptal mi do ucha. Nechápala jsem to.

„Jak to myslíš?“ zeptala jsem se a netušila, jak to myslí.

„Uvidíš,“ řekl a zasmál se. Hodil po mně klíče a najednou tu zase byl ten starý Martin. Otočil se na patě a zavřel za sebou dveře do pokoje. Já tam chvíli stála a zírala na místo, kde stál před tím on. Pak jsem se otočila a zamířila do pokoje, kde jsem se posadila na postel a koukala z okna…


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Lyžák - 5. kapitola:

5. Renny
19.03.2012 [19:34]

Teda, to se nám to rozjelo! :D Emoticon Emoticon

4. AnysP
16.02.2012 [22:21]

krása...jsem ráda že je další kapča...těšim se na další... Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

3. Eilonwy přispěvatel
16.02.2012 [21:09]

EilonwySuper!! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. AnDie
16.02.2012 [16:59]

Konečně další kapitola :D asi každou hodinu kontroluju ještli neni nová kapitola a ty mě tak napínáš :D jinak super ... ale mohlo by to bejt delší ^_^ Emoticon

1. Hejly
16.02.2012 [16:14]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!