OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Je to ten cit? - 4. Hlídání



Je to ten cit? - 4. HlídáníStefan má hlídku. A Damon? Ten se stará o blaho Eleny v jejich domě. Ale nestará se až moc?

4. Hlídání

„A postarej se mi o ni,“ usmál se Stefan na Damona. Obrátila jsem oči v sloup. Připadala jsem si jako páté kolo od vozu. Mluvily o mě, ale beze mě.

„U mě bude jako v bavlnce,“ ujistil ho Damon.

„Já to ale myslím vážně.“

„Já taky. A už běž nebo ti Katharine proklouzne,“ vyhodil ho z domu. „Eleno, rozluč se s ním, jinak nevypadne.“ Zvedla jsem se a rozeběhla se ke dveřím. Proklouzla jsem kolem Damona a objala Stefana.

„Už teď se mi stýská,“ zašeptala jsem. „Ale Damon má pravdu. Měl by jsi jít. V sázce je víc životů, nežli jen ten můj.“

Usmál se. „Já se vrátím.“

„Jo to už jsem někde slyšel,“ odpověděl podrážděně Damon a zabouchl Stefanovi před očima. „Kdyby něco, volej,“ řekl.

„A je klid,“ oddychl si.

„No jo. Jdu do pokoje. Užij si noc,“ usmála jsem se na něj a odešla do Stefanova pokoje. Doufám, že za mnou nebude dolízat. Lehla jsem si na postel a rozevřela deník. Konečně sami.

Milý deníčku,

za dobu co jsem se neozvala se toho tolik stalo. Zaprvé – Katharine se vrátila. Mám strach. Ani ne tak o sebe, spíš o mé blízké. Stefan a Damon ji hlídají, ale přesto jim může proklouznout. Je mi špatně jen přitom pomyšlení. Nejvíc mě štve, že jsem zcela bezmocná. Jsem odkázána na pomoc bratrů. Nemám to ráda. Zadruhé – málem jsem včera políbila Damona. Vím, jeto hrozné. Ale nejvíc mě znervózňuje to, že ve chvíli kdy byl jeho obličej tak blízko mému, jsem po tom polibku hrozně toužila. Ráda bych se uklidňovala tím, že mě ovlivnil, jenže já měla svůj sporýšovy náhrdelník. Přestávám chápat sama sebe.

13. Prosince 2008

Pohrávala jsem si s tužkou a četla zápisek znovu. Co to se mnou je? Vedle mě vrzla parketa. Otočila jsem hlavu za zvukem. Stál tam Damon.

„Už zase!“ křikla jsem na něj podrážděně. Jestli si něco přečetl, zabiju jej. Koupím si celou zahradu sporýše a budu jej mučit.

„Můžu si sednou vedle tebe?“ zeptal se klidným hlasem. To mě vyvedlo z míry. Nezmohla jsem se na žádnou inteligentní odpověď. Nejspíš to bral jako ano, protože si sedl až moc blízko ke mně. Vykuleně jsem se na něj dívala. Jak mě něco tak banálního, mohlo vyvézt z míry? Je to Damon. Ten zachovává klid ve všech případech.

„Narušuješ mi můj osobní prostor,“ zašeptala jsem. Uchechtl se.

„Vždyť se tě nedotýkám,“ namítl.

„Ale jsi moc blízko,“ odpověděla jsem. Přisunul se ke mně ještě blíž. Odsunula jsem se o kousek.

„Já nekoušu,“ usmál se.

„O tom bychom mohly sáhodlouze hádat,“ odpověděla jsem. Protočil očí a nahnul se obličejem k mému. Jeho dech mě šimral na krku. Naskočila mi husí kůže.

„A tobě se chce?“ zeptal se šeptem. Zavřela jsem oči a snažila se nanic nemyslet. Leda tak můžu vymyslet inteligentní odpověď. Usmála jsem se. Mám to. Otevřela jsem očí a ve chvílí zapomněla i to jak se jmenuju. Zasekla jsem se v jeho očích. Byl jen pár centimetrů ode mě. Jeho rty byly nadosah. Jen jsem nato pomyslela, zrychlil se mi jak dech tak i tep. V očích mu poskakovali jiskřičky. Modř se ke mně ještě více přiblížila. Naše nosy se lehce dotýkali. Mysl jsem měla zamlženou. Chtěla jsem jen jednom, aby skončil to utrpení a políbil mě. Jako by mi četl myšlenky. Spojil naše rty. Zapletla jsem mu ruku do vlasů a přitáhla si jej blíž. Naše jazyky se proplétali v milostném tanci, který jakoby neměl mít konce. Nadzvedl se nade mě, neničíc polibek. Ale i tenhle nádherný okamžik musel jednou skončit. Potřebovala jsem se nadechnout. Vycítil to a odtáhl se. Ale stále se ještě podepíral rukou nade mnou. Čekala jsem až se mi ustálí srdce a dech. Pak jsem si ještě chvíli užívala jeho přítomnost. Tento okamžik se mi nechtělo kazit, ale musela jsem.

„Damone, je ti doufám jasné, že to, co se teď stalo, musí zůstat jen mezi námi. Nikdo jiný se o tom nesmí dozvědět,“ vydechla jsem. Zavřel oči.

„Ode mě, se to nikdo nedozví,“ slíbil a letmo mě políbil.

„Nevyznám se v sobě. Nechápu své chování. To co jsem před chvílí cítila, bylo…“ hledala jsem vhodné slovo. Damon ztuhl.

„Stefan,“ vydechl a ve stejnou chvíli se objevil na druhé straně pokoje. „Snaž se usnout!“ přikázal mi. Přikývla jsem. Zítra si budu muset vše ujasnit. Potřebuji zjistit, co to se mnou je.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Je to ten cit? - 4. Hlídání:

5. Miriam-Taylor
15.02.2011 [22:19]

Je to úúžasnééé!!!! teď som prečítala všetky časti a fakt PÁČI SA MI TOO KLOBUK DOLE!!! Emoticon Kdy bude ďaľšia časť? Emoticon

4. Kaczik
10.12.2010 [15:49]

... nemám slov.. je to boží *slintááám* Emoticon Emoticon

3. SafiraDarkfire přispěvatel
10.12.2010 [1:10]

SafiraDarkfireÚŽASNÉ!!! Aspoň někde jsem se toho konečně dočkala:D Protože je jasné, že v originále se tohodle nedočkám, v seriálu to sice bylo, ale ona si to nepamatuje:( Tak aspoň jsem se toho polibku dočkala tady. Emoticon Děkuji. Ps: Jsem prostě na Damona vysazená Emoticon

09.12.2010 [21:25]

TerezCkrása Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. Jasminelis přispěvatel
09.12.2010 [15:54]

Jasminelisnadhera... Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!