OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Innocentia - 1. kapitola

12.06.2011 (09:00) • Chensie • Povídky » Na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 1676×

1. kapitola:

On:

Probíháme kolem tourbusů a já sem tam mávnutím pozdravím známou tvář. V závěsu za mnou Izabel. Bosky popobíhá krátkými kroky jako můj stín. Studený vítr je vážně vtíravý a zalézá pod oblečení jak touha na druhý tělo.

„Je kosa jak blázen," zoufá si moje drahá polovička. Poohlédnu se na ni s úsměvem. Má na sobě jen horní díl plavek a své oblíbené černé kalhoty. V duchu zlanařím, “Maličká, kdy už se konečně naučíš nosit trička?“ ale pak si stejně uvědomím, že bych ji takhle ani nechtěl. Mám rád, když toho na sobě má míň než víc. Jen co mi na tvář dopadnou první kapky deště, chytí se mě panicky za ruku.

„Takhle prý má být ještě zítra." Nebe je šedivý a neproniknutelný jako katolická panna.

„To mi ani neříkej!" zafňuká a přidá do kroku.

„Už tam budeme." Povzdychnu si. Ona by se mezi tourbusy sama ztratila. Díky svému orientačnímu smyslu nenajde cestu ven ani z obchoďáku! Konečně se před námi objeví Mekka, v celé své černé neposkvrněné kráse. Jako druhé zahlídnu postavu opírající se o tourbus. To ji nepotěší. Chester právě doplňuje svou každodenní dávku nikotinu. Se smíchem se otočím na Izabel.

„Mrkej." Kývnu hlavou směrem k němu.

„Zas on?!" Slyším za sebou zasténání. Tušil jsem, že ji tahle skutečnost hýbne žlučí. Pobaveně poslouchám její protesty.

„Ty vole, to už snad není možný. On je prostě všude." Ale to už probíháme až k němu. Schválně pustím její ruku, což ji zpomalí. S pozdravem skočím do tourbusu a vyhlédnu z okýnka. Jejich rozhovor je slyšet až sem a mě to na tváři maluje dokonalý pobavení.

Ona:

V duchu tiše zakleju. Právě v tuhle chvíli se mi musí Tayo vysmeknout! Lehce popoběhnu, div nezakopnu. I když se snažím vyhnout se jeho pohledu, přeci jen se na něj podívám. Jsem totálně rozčarovaná!

„Čau miláčku." Mrkne na mě s úsměvem, ale oči má zachmuřené stejně neprůhlednou šedí jakou teď nosí nebe.

„Dej si pohov, inteligente." Stačím syknout a vběhnu na první schůdek. V poslední chvíli mě chytí za ruku a stáhne k sobě. Málem bych kvůli němu upadla, kdyby mě nezachytil do své náruče. Rychlostí světla se od něj vymaním, do nosu mi však stačí vniknout jeho mužná vůně a vykouzlit mi mlhu před očima. Zavrtím hlavou a znovu se dám do pochodu, přičemž mě Chester znovu zastaví!

„Co blbneš?! Pusť mě!" Zatřesu se vzteky i zimou. Chladný povrch parkoviště mě studí do bosých chodidel. Sakra, jsem to ale neandrtálec, pro příště si vezmu botasky.

„Nevyváděj," řekne s klidem a bláhově se na mě zadívá, sledujíc jak přešlapuju na místě. Ten jeho klid mi leze na nervy!

„Slyšel jsem, že prý máš něco se Sidem ze Slipknot…" Zdlouhavě natáhne kouř, aby podtrhl svou pohodu. Fascinovaně ho pozoruju - jeho vlasy, obočí, oči, nos, tváře, rty i uši - , než si mě změří nadneseným pohledem namyšlence a probere mě tak z nečinnosti.

„S kým? Hele, jdi někam! S nikým nic nemám." Ošiju se nervozitou. Zase mě dostal. Vyprovokoval mě svým zjevem k tomu, abych ze sebe udělala toho největšího tupouna ze všech tupounů na světě. Už se na něj nepodívám! - zapřísahám se v duchu, ale rozhovoru se prostě nevyhnu.

„Kdo ti to řekl?"

„Hlavní technik." Usměje se, potěšen bůhví čím.

„Jako obyčejně kecá, inteligent," ulevím si a zadrkotám zuby.

„Ještě něco?" Zamračím se.

„Ne, sypej dovnitř nebo nastydneš." Popožene mě, jako by snad byl můj nápad s ním venku tvrdnout! Namyšlenec! Ignorant! Sám típne cigaretu a jde za mnou. Díky bohu, nemám náladu čuchat smrad z cigaret a nestojím ani o jeho mazlivou vůni, která by mě mohla připravit o mé klidné noci.

„Jsem celá zmrzlá," syknu a dosednu vedle Taye a obejmu ho, abych ho obrala o trochu tepla. Hned přese mě přehodí Anninu deku, kterou mi sama podává.

On:

„Díky Ann," zatrylkuje maličká a zabalí se až po uši.

„Pokecali jste si?" Třesu se smíchem, protože vím, jak moc velkou alergii na Chestera má.

„Že by ses staral sám o sebe," sykne tiše a zabloudí k němu pohledem. Obočí má stažené vztekem. Evidentně se na něj zlobí.

„Že prý máš něco se Sidem..." Neodpustím si rýpnutí. Na tváři jí tím vykouzlím panický přízrak.

„Ha!" Uzlíček nervů se zatřese.

„Tak tys to slyšel taky... Proč nic neřekneš!" vyčte mi a něco si dál brblá pro sebe.

„Proč by sem se měl plést do tvých milostných pletek?" Pokrčím rameny, přestože vím, jak přesně to je. Moje Izabel by se do ničeho takového nepustila. Je to zarytá věrná teoretička! Žádný podezřelý individuum jako já. Je hodná, sladce nevinná, což vylučuje všechny ty prasečinky, který bych po ní rád vyžadoval.

„Ty seš taky ichtyl," uleví si a vezme si od Chestera horký čaj. Bez díků, ale za to se zavrčením, ho probodne pohledem.

„Dík Chazzy." Usměju se na něj. I když si s ní hraje pro vlastní pobavení a potěšení, - taky bych věděl, jak se s ní potěšit - přece jen je hodně pozorný, což - jak mě fascinuje - Izabel přehlíží. Počítám, že v duševním tichu na něj nadává jako na otravnou star.

„Nemyslíš, že kdybych s ním něco měla, tak ty se to dozvíš jako první?!" Mluví mi z duše. Říkáme si absolutně všechno a já jsem moc rád, že ji znám jak svý boty, i když poslední dobou ty její stavy úplně nechápu. Je nevraživá, hlavně co se Chazzyho týče. Nikdy nebyla až takhle mimo, ale co. Všechno je jednou poprvé…Ach, poprvé…Která mi dnes dá právo první noci? Mlsně se zadívám na maličkou, ale ta je pro mě nedobytná jak pevnost. Můžu si nechat leda zdát! Od té chvíle, co jsme sem přijeli, jí přelítlo něco přes nos a dennodenně se durtí nad maličkostmi. I když je pravda, že Chester ji provokuje, co může. Někdy mi přijde, že za to je snad placený nebo co.

„Asi jo,“ připustím a po očku se na ni podívám. Už nevypadá tak nakvašeně.

„Nic s ním nemám," dodá s klidem a usrkne horkého čaje.

„Stejně si myslím, že on by chtěl." Chester si přisadí, zdá se, že není ve své kůži, když jí nevyvede z míry.

„No, jenže já nechci jeho!" Ušklíbne se Izabel vítězně.

Ona:

„Proč?" Chester se ke mně nahne blíž, jako by chtěl přímo vyzkoumat důvod, proč mě ten zpropadený Sid vůbec nezajímá. Oříškovýma očima zabloudí do těch mých. Mohla bych se v nich nadobro ztratit a už nikdy nevyplavat z té hloubky jeho zraku.

„Není to můj typ." Ušklíbnu se.

„A kdo je tvůj typ?" Tahle otázka mě rozhodí. Z blízkosti dvaceti centimetrů pořád zírám na Chazze a bohužel přesně vím, kdo by se mi tolik líbil. Ani si neuvědomím, že na něj čučím jak na bednu. Chazzy má natolik zvláštní obličej, jediný z milionu. Nedokážu si představit, že bych se ráno vzbudila a nemohla bych ho vidět… Bylo by to jako kdyby mi někdo zakryl slunce. Z přemýšlení mě vytrhne Tay.

„A ty bys ji nechtěl, Chazzy?" Skoro se vyděsím nad slovy, která řekl.

„Koho? Mě?" Hned do něj strčím loktem.

„Tayo!" Jenže on ještě neskočil!

„Takovou věčně nespokojenou, depresivní, drzou a provokatérskou osobu." Tohle, že si o mně myslí!? Automaticky se začnu bránit proti takovým nařčením. To přece není pravda! Poslední dobou jsem sice mírně nervózní, ale pořád jsem klidná! Nejklidnější na celém světě! Jsem klidnost sama!

„Cože?! Já jsem nadmíru v pohodě!" vyšiluju.

„Taky mírně hysterickou a náladovou..." Přisadí si Chester. Obrátím se na něj, tohohle bude ještě hodně litovat.

„Tak tohle jsi přehnal!" Ukážu na něj prstem.

„Dá se říct, že taky lehce perverzní a strachoprdní…" Cože, on mě nazval úchylným srabem?!

„Co to… Tayo! Rozhodně jsem menší úchylák než ty!" rozčílím se. „A nejsem strachoprdní. Já nejsem žádný perverzní srab!" Hoši se královsky baví, no prosím!

„A nezapomeň vzteklou a uječenou." Mrkne Chester, čímž tomu dá korunu a já vylítnu z pohovky a hurónsky, přímo rachotnicky, dávám vše na pravou míru.

„Nejsem uječená!" zařvu. Zhluboka se nadechnu, abych podpořila svou "naprosto v pohodě" stránku. „Víte co, vy dva?" S ušklíbnutím jim ukážu vztyčený prostředníček a otočím se k nim zády. Jejich debata se uklidní.

„Tak se nezlob, miláčku... Koneckonců začal si Tayo."

„Tak ti dík, Chazzy." Blahosklonně se na něj můj nejlepší kamarád zadívá. Chester jen pokrčí rameny.

„Jsem pravdomluvný."

„Ne, jsi protivný. A toho miláčka si nech pro jinou!" Vyvedu ho z omylu. Z lednice vytáhnu Frisco a vracím se i s ním. Jenže Tayo samozřejmě nechápe.

„Maličká, měj trochu ohledy..." Mírně mi připomene Chesterův nedávný rozvod se Samanthou. Nemám, proč bych kvůli Chazzovi měla tajit, co si myslím. Já prostě mluvím tak, jak mi pusa narostla, ať si kdosi brečí, jak chce. On si konečně musí uvědomit, jak výsostně mě štve! Nevím, proč z něj každý dělá toho největšího chudáčka na světě. Fajn, tak ho Samantha kopla do zadku a on si prožil rozvod. Jenže syna bude navštěvovat, toho mu nikdo nevezme a navíc, prachy mu taky nechali. Jestli mu jde o lásku, tak to už vůbec není politování hodný, protože Chesterovi stačí hvízdnout a má na každém prstě přes dvě stě holek. Jenže to by nesměl být ohrn nos a namyšlený frajer.

Chazzy se po té mojí výtce samozřejmě uzavřel do sebe, aby zas mohl litovat sám sebe - jak je ošklivý a nikdo ho nechce. Jak vede se mu těžce! Miluju, když slavná rocková hvězda pláče nad svým osudem bohatého a všemi milovaného člověka. Kdo z nás může říct, že ho žerou miliony lidí?! Nemusel se naštvat, že jsem mu něco řekla, prostě to mohl přejít, koneckonců on do mě taky stále nelidsky reje! Jenže našemu Chazzýkovi se prostě nesmí nic říct!

S nakvašenou náladou se přesunu do nejtemnějšího konce Mekky a do uší si narvu sluchátka. Ten Chester mě prostě příšerně irituje! Nejraděj bych mu to všechno vpálila do obličeje, aby se začal chovat jako chlap. Jenže to by mě už asi fakt zabili, protože oni na Chazzyka nedají dopustit. Takový je to naše zlatíčko!

Autor: Chensie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Innocentia - 1. kapitola: