OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Impossible Little Things 20

28.03.2013 (18:00) • JanieHutcherson • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 944×

20. kapitola

„Stacey?! Stacey! ….“ mluvil anglicky. Chvíli bylo ticho a já cítila, jak někdo přerývavě dýchá. „Ahoj...“ ten hlas. Někoho mi, ksakru, připomíná.

„Ahoj... já, totiž... musel sis mě s někým splést. Nejsem Stacey...“

„Ale ano... poznám tvůj hlas. I takto přes mobil...“ Poznala jsem vysoký tón.

„Ale já tebe ne. Jak se jmenuješ?“ Značně nervózně se zasmál.

„Louis. Louis Tomlinson. Ty si nepamatuješ?“ Přísahám, že mi na chvíli přestalo bít srdce.

„Promiň, ale musím jít. Já, já... snad... ahoj...“ típla jsem to. Vyběhla jsem ven a vrazila zpátky do třídy. Všichni se na mě podívali.

„Děje se něco, Jani?“ zeptal se učitel. Ucítila jsem na rtu slanou chuť. Asi brečím. Ano, já brečím.

„N-nic.“

„Špatné zprávy?“ staral se. Debil... Přikývla jsem, protože to bylo to nejlepší, co jsem mohla v této situaci udělat. Posadila jsem se zpět a sjela ještě víc. Naštěstí po deseti minutách zazvonilo. Další hodinu mám ve stejné učebně. Takže jsem zůstala já a pár dalších žáků sedět. Zavřela jsem oči a do uší si pustila hudbu. Začalo hrát I Want od 1D a mně se znovu sevřel žaludek. Ještě, že v té chvíli mi někdo zaťukal na rameno. Otočila jsem se. Vojta. Kdo jiný, že. Usmála jsem se. Nedám na sobě nic znát. To bude nejlepší. Nahnul se a vlepil mi pusu na tvář. Sundala jsem si sluchátka a vypnula hudbu.

„Jak se daří?“ Opřel se o opěradlo židle.

„Dobrý, dost, začínám si vzpomínat.“ I když ne na dobré věci. To jsem si radši nechala pro sebe.

„To je dobře,“ rozzářil se. Zazvonilo. Otočila jsem se a věnovala se hodině.

Odpoledne

„Dělej, Ann,“ křičím na Annie. Já na chodbě, ona v pokoji. Stále. „Takhle to nestihnem.“ Ozvala se rána. Nakoukla jsem.

„Mám je!“ Vyběhla ven. Tepláky v ruce a rvala je tam. Je pět minut před pátou.

„Budeme muset utíkat,“ zmínila jsem. Takže jsme vyběhly. Když jsme doběhly, všichni čekali před dveřmi.

„Zapomněli odemknout,“ zmínila Verča. Ve chvíli, kdy jsme se zastavily, se objevila za sklem Star. Odemkla a pustila nás dovnitř.

„Promiňte. Smlouvala jsem, abychom tu mohli zůstat do sedmi.“ Vojta! bliko mi hlavou. Musím mu poslat sms. Vešli jsme do sálu. Star rozsvítila a začala chystat hudbu. Všimla jsem si, mám já to ale postřeh, že je v teplákách. Takže asi hodlá dost zkoušet.

„Máme tu malé změny. V pátek tu bude koncert One Direction.“ Zatajila jsem dech. „A předskokana jim bude dělat právě James, takže na to máme pár dní. Myslím, že se učíte rychle, ale budeme muset zkoušet každý den. Ve stejný čas, na stejném místě, převlečte se.“ Odešla k rádiu. Hodila jsem tašku k zrcadlu a začala si rozvazovat boty.

„Tanec je občas ve dvojicích, takže vás rozdělím.“ Vyzula jsem se. Stáhla si rifle. „Annie a Patrik, Poppy a Plenda, Amazonka a Freedom, a Verča s Danem, jasný? Stoupněte si tak,“ natáhla jsem si černé tepláky přesně v momentu, když mě někdo chytl za pas a zvednul do vzduchu.

„Pusť,“ pískla jsem. Pustil mě. Otočila jsem se. „Adame!“ bouchla jsem ho do prsou. Chytl se a začal se smát.

„Pohni, Amazonko.“ Stáhla jsem si košili a zůstala tam jen v podprdě. Nikomu to nevadí. Všichni jsme se museli převlíkat i v menších prostorech. Adam se zase zasmál a odběhl o kousek dál. Pár lidí tam už stálo. Ann s Patrikem. Annie zmuchlaný šedé tepláky a bílé tílko, Patrik kraťasy nad kolena, černý, a stejné barvy vytáhlé tílko. Adam černé volné tepláky a triko. Poppy legíny a sukně, tílko. Plenda tepláky a triko. Hodila jsem na sebe šedé tílko s krajkama a kopla do tenisek. Doletěly k Adamovi. Podíval se na ně a pak na mě. Zakroutil hlavou. Pak se usmál a udělal jakoby výkop, ale naschvál minul. Došli jsme tam i poslední. Obula jsem se. Verča kraťasy a tílko, Dan kraťasy a triko. Mohli jsme začít.

„O hlavní dvojici jsem vás chtěla porosit já,“ usmála se Star s ovladačem v ruce.

„Já hlasuju pro Amazonku na svobodě,“ vykřikl Plenda. Všichni souhlasili. Adam mě chytl za ruku a vytáhl dopředu.

„Taky jsem pro,“ zasalutoval. Přikývla jsem.

„Fajn. Vy se postavte jedni za ně a druzí po bocích,“ rozestavila je za nás do takové šipky. Ukazovala nám jednoduché kroky. Pak si půjčila Adama a ukazovala dvojici. Zakloněná hlava, z toho mi bude blbě, už to vidím, pak takovej divnej krok, kterej vám musím popsat. Kluk holku chytí za pas a ona nějak divně vyšvihne nohy. Pak dopadne na zem vedle jeho nohou a on se sklouzne, a pak se rozspojí a jedeme každej sám. Jak složité. Kdybyste to viděli.

Když zkouška skončila, všichni jsme byli zpocení jak prase. Ani jsem se nepřevlékala. Prostě jsem popadla tašku a začala hledat mobil. Deset nepřijatých hovorů. Zazoufala jsem.

„Jdeme se najíst?“ zakřičela Ann. „Kdo jde?“ Všichni kývali.

„Já vás, bohužel, opustím,“ s úsměvem jsem se rozešla k východu. Začala jsem psát omluvnou textovku. Za mnou se ozvaly těžké kroky.

„Počkej,“ zakřičel Adam.

„Freedome? Co je? Proč s nima nejdeš?“ zasmála jsem se.

„Protože nechci, ale řekl jsem něco jiného, znáš to,“ mávl rukou. Uviděla jsem tramvaj. „Tak já jdu. Čau,“ začal utíkat a pak se otočil. „Hej, Amazonko, je mi ctí tančit s tebou.“ Zasmála jsem se.

„To pro mě je ctí tančit s tebou!“ Usmál se a začal běžet k tramvaji. Vyběhla jsem nahoru ke kolejím a pak vyběhla požární schody na střechu. Vrazila jsem do kovových dveří. Vlasy mi rozvál vítr. Rozhlédla jsem se kolem sebe. U jedné rampy stál Vojta. Došla jsem k němu blíž. Hodila na zem tašku. Všimla jsem si, že má ruce v kapsách, a jeho malé pootočení, když mě zaslechl. Začala jsem si mnout ruce, jak mu tohle vysvětlím? Nevím. Neznám. Sakra. Došla jsem blíž a položila mu ruce na ramena. Vytáhla se na špičky a začala mu íbat krk a záda. Protože jsem jinam nedosáhla. Ani se nehnul.

„No tak,“ zašeptala jsem. „Nebuď na mě zlej. Já za to nemůžu. Přijedou už v pátek a potřebovali jsme cvičit do sedmi. Omlouvám se.“ Otočil se tak rychle, že mě skoro smetl, kdybych se nedržela jako klíště. Obmotal mi ruce kolem pasu.

„Já se přece nezlobím. Na tebe se nejde zlobit.“ Objala jsem ho a chvíli nasávala jeho teplo, lásku a vůni.

Autor: JanieHutcherson (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Impossible Little Things 20: