I thought I knew who I was - 1. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Reather Smoole je sedmáct, je královna střední školy, žije v Miami a má nejlepší kamarádky. Její rodiče na ni nemají čas a snaží se jí vše vynahradit drahým autem, kosmetikou, elektronikou a oblečením. Také jí platí všechny párty, které pořádá a kterých nikdy nebylo málo. Jednou se však něco zvrtne a někdo podpálí vilu Smoolových. Reather skončí s těžkými zraněními dlouho v nemocnici, ale bohužel už nikdy nebude moci chodit. Co na její návrat budou říkat spolužáci? Obrátí se k ní zády, nebo se jí budou snažit pomoct? A kdo je James Bacton? To a mnohem více se dozvíte v této povídce. Vaše Lenia

26.04.2013 (09:00) • Lenia • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 850×

Reather

Ach jo. Máma s tátou dneska odjíždějí. Oni to sice neví, ale mě to docela dost štve. Vždyť jsou doma teprve dva dny! Někdy si přeju, abychom nebyli bohatí, ale abychom trávili spolu víkendy, prázdniny, odpoledne. Jenže to je v mém případě asi vážně sci-fi, jelikož oni nikdy nezůstanou doma déle jak pět dní a i tak pořád pracují.

„Slečno Smoole, snídaně je na stole,“ hulákala na mě nějaká ženská ze služebnictva, nejspíše Carla. Měla jsem sto chutí jí něco dost peprného odpovědět, jelíkož jsem si zrovna dávala řasenku a u toho jsem si málem vypíchla oko. Místo toho jsem dokončila úpravu své vizáže a šla se obléknout. Vzala jsem si kraťoučké riflové kraťásky, bílé tílko s krajkovými zády, nazula žabky a mohlo se vyrazit.

Cestou do školy jsem nabrala moje nejlepší kamarádky - Jessy a Sarah. Musím uznat, že jsme byly vážně perfektní trojka. Jessy, která je z nás největší, má nádherné kaštanově hnědé vlasy, které jí ladí k mahagonovým očím. Sarah je také krásná, ale všichni spíše obduvijí její postavu - pyšní se přírodními trojkami, což je u sedmnáctileté holky vážně dobrý průměr. No, a pak jsem tu já, Reather, které má nádherné blond vlasy, toť vše.

Zastavila jsem se svým Bentley Continental GTC před školní budovou prudkým smykem, čímž jsem si vysloužila obdivuhodné zapískání od spolužáků a vystrašené pohledy nováčků. Vystoupily jsme a hned se kolem nás začal tvořit hlouček, který byl plný známých lidí. „Billy, Mell, Joshuo, Frede, Caitlin, Timothy, Lessie," zdravila jsem vesele, i když se nedalo říci, že bych tyto lidi nějak extra dobře znala. Většinou to byla známost z nějakého baru, školy anebo nějaké párty, kterou jsem pořádala.

Došla jsem si k sekretářce pro rozvrh a zjistila jsem, že mám první hodinu angličtinu. „Jé, tak to já taky,“ zapištěla vedle mě Jessy a tím si zasloužila nevrlé zamručení od Sarah, která měla biologii.

„Tak se tu mějte, já mizím,“ rozloučila se s námi Sarah a my se vydaly zavěšená jedna do druhé na hodinu angličtiny.

„Hele, a co říkáš na ten nový objev od Theresy?“ ptala se mě zrovna v půlce ájiny Jessy a já jí chtěla odpovědět, ale naše učitela Rotosová měla jiný názor.

„Smoole! Vanity! Vypadá to tady snad jako nějaký diskusní kroužek?“ řvala na nás docela nasraně Rotosová.

„Ne, ale měly jsme docela zajímavý rozhovor,“ ohradila jsem se na ni naoko dotečně, ale pak spolu se zbytkem třídy nahlas rozesmála.

„Smoole, okamžitě si přesedněte ke slečně Wesrové,“ řekla mi s potutelným úsměvem Rotosová. V tu chvíli mi zamrzl úsměv na tváři. Nejenže byla Wesrová šprtka třídy, taky pěkně smrděla, měla rovnátka a všude za nima jídlo (ble). No prostě byl pěkný trapas sedět vedle ní. Zvedla jsem se, prsty jsem si ucpala noc a s hlasitým "fůůj" jsem šla k Webrové. Veděla jsem, že to na Rotosovou zabere, jelikož nenávidí blbé kecy.

„Šmarjá, Smoole, tak si sedněte k panu Bactonovi,“ zakroutila očima, jelikož jsem se na ni nechápavě podívala. „James Bacton, náš nový student. Představovala jsem ho třídě, jenže to byste mě musela poslouchat,“ řekla a mávla rukou k naprostému bohovi. Měla jsem co dělat, abych tam nestála s otevřenou držkou, a šla se k němu posadit. Posadila jsem se, ale za chvíli ke mně přiletěl od něj papírek. Stálo tam:

Ahoj,já jsem James, a ty? Usmála jsem se a hned odepsala.

Reather Smoole, jméno mé. Jak dlouho tu už vlastně bydlíš? napsala jsem a doufala, že hned odepíše.

Asi dva týdny. Ale jak tak koukám, ty už tu nějakou dobu bydlíš. Mimochodem, máš moc hezké auto.

Zase jsem se musela usmát. Samozřejmě, že mám hezké auto!

No, já a moje kámošky (Jessy - ta mahagonová kráska ve třetí lavici a Sarah - hledej vlasy barvy čokolády a nejbujnější dekolt na škole) jsme tu docela známý. P.S. Jsem ráda, že se ti líbí moje auto. Popravdě, neznám nikoho, komu by se nelíbilo! :)

Odepsala jsem mu a doufala, že nevybuchne smíchy nad mým popisem Sarah. Popravdě, já sama jsem s tím měla problém.

Tak to je určitě poznám :D A máš pravdu, ještě mi taky nikdo neřekl, že se mu moje auto nelíbí (mám to samé v modré barvě). Jen tak pro zajímavost, nejsi náhodou dcera Sue a Jacka Smooleovejch? Myslím totiž, že kdysi spolupracovali s našima.

Tak ten parchant má stejné auto! No, stejnak v bílé je hezčí. Počkat, tak on zná moje rodiče. Myslím, že já žádnýho Bactona neznám. Teda alespoň doteď.

Jo, jsem jejich dcera. A jak se jmenují tvoji rodiče? Máma by mi totiž řekla, kdyby se do Miami stěhoval někdo, koho znají.

Tracy a Liam Bactonovi. A je docela možný, že ti nic neřekli, jelikož tu bydlím u bráchy Tobiase.

Takže na tomhle jsme asi podobně. Škoda, že já taky nemám nějakýho staršího sourozence. Počkat - Tobias Bacton, Tobias Bacton, to jméno mi něco říká.

A do prkýnka!!!

-----------------------------------------------------------------------------------------------

Je to moje úplně první jak povídka, tak kapitolka. Tak to, prosím, berte s rezervou. Moc by mě potěšil komentář :) V příští kapitole přidám i obrázek Reather, jelikož jsem našla skvělý k outfitu na druhý školní den.

Autor: Lenia (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování