OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » I love rock 8

10.04.2011 (15:00) • Eris • Povídky » Na pokračování • komentováno 17× • zobrazeno 1601×

Tak ok! Dlaší dílek je tu!!! Doufám, že mě neukamenujete!!

A chtěla bych ho věnovat svojí sestřičce Tee. Díky

(hudba)

Liss:

Utíkala jsem. Nevěděla jsem kam, nevěděla jsem kudy, nevěděla jsem jak dlouho. Prostě jsem běžela. Slzy mi tekly proudem a já už se je ani nesnažila stírat. Nevnímala jsem okolí, jestli za mnou běželi, nebo na mě někdo mluvil. Nevnímala jsem.

Dívala jsem se před sebe, ale nic jsem neviděla. Snažila jsem se poslouchat okolní zvuky, ale jediné co jsem slyšela, byly mé trhané vzlyky. Mé tělo najednou vypovědělo službu.

Sesula jsem se k zemi a dopadla na něco měkkého. Lechtalo mě to na tváři. Pak mi něco studeného dopadlo na ruku. Přetočila jsem se na záda a hřbetem ruky jsem si setřela slzy. Podívala jsem se na nebe.

Těžké, černé mraky pluly líně po obloze. A zase. Něco studeného mi dopadlo na čelo. Prší, napadlo mě. Za několik minut se rozpršelo. Kapky padaly na celé mé tělo a neobtěžovaly se myšlenkou, že budu mokrá. Ani já.

Sedla jsem si a pohled mi padl na svou pravou ruku, ve které jsem tak křečovitě svírala nůž. Bezmyšlenkovitě jsem se pravou rukou natáhla a špičkou čepele přejela po své levé ruce. Fascinovaně jsem sledovala, jak z rány vytéká pramínek krve, který se ihned smísil s deštěm. Zkusila jsem to znovu.

Přejížděla jsem nožem po levé ruce a sledovala to. Za několik minut se mi krev rozlévala po celé paži. Pak jsem vzala nůž do levé ruky a začala znova. Znovu jsem přejela ostřím nože po kůži a sledovala, jak z rány vytekla krev.

Rudé kapky mi kanuly na tepláky, u kterých jsem nevěděla, kdy se na mě dostaly. Ale bylo mi to jedno.

„No ták! Podívej se na ni. No není roztomilá?“ ptala se mě má matka. Podívala jsem se na svou malou, zrovna před několika minutami narozenou sestřičku. Jo. Byla roztomilá. Ale to bylo tak vše, co na ni bylo dobré. Zase budu ta horší, starší sestra, která bude ta druhá. Ona bude andílek, zatímco já budu nazývána courou. Už to vidím.

„Jo, je,“ zamumlala jsem. Má matka mi ale nevěnovala pozornost. Stále svůj pohled upírala na toho malého caparta. Otočila jsem se na patě a vyběhla z pokoje. Následně z nemocnice. Rozhlédla jsem se po večerní ulici.

Otevřela jsem oči a zvedla se. Stále pršelo a zdálo se, že ještě víc než předtím. Rozběhla jsem se nějakým směrem. Vůbec jsem nepřemýšlela, kam mě to zavede.

Štěstí. Nic jiného to nemohlo být. Stála jsem před zadním vchodem hotelu. Všude byla tma a stále pršelo. Zvedla jsem hlavu a podívala se na celý hotel. Pak jsem se rozešla ke dveřím. Otevřela jsem je a prošla jimi. Kupodivu nebyly zamčené. Ti Francouzi sou divný, pomyslela jsem si.

Kradla jsem se přes kuchyň, kde nikdo nebyl. Nějakým zázrakem jsem se dostala až na moje patro. Otevřela jsem dveře od pokoje a zůstala ztuhlá na prahu. Daniel držel Raye v ocelovém sevření a oba dva vrčeli. Tay mlátil Michaela, který byl totálně mimo. Ochable Tayovi ležel v náručí, který do něj pořád mlátil.

„Dost!“ zakřičela jsem a okamžitě se vrhla na Taye. Odhodila jsem ho na stranu a chytla Michaelovo ochablé tělo.

„Michaeli,“ šeptala jsem a třásla s ním. Zpomaleně otevřel své modré oči a zmateně jimi bloudil po místnosti. Pak je zase zavřel a jeho tělo se přestalo hýbat úplně. Slzy se zase samovolně spustili.

„Michaeli!“ zakřičela jsem a sebrala ze země nůž, který mi předtím vypadl z ruky. Řízla jsem se do zápěstí a přiložila mu ho k ústům.

„Sakra co to děláš!“ zahřměl Tay a odtrhnul mě od Michaela. Nepřemýšlela jsem. Jen jsem instinktivně jednala. Vykroutila jsem se z jeho sevření a praštila a ho pěstí do obličeje. Bodla jsem ho do břicha.

Nechala jsem ho a vrhla se zpět k Michaelovi. Přiložila jsem mu zápěstí ke rtům. Nic. Nereagoval, nepil.

„Michaeli, no tak. Dělej! Pij!“ řvala jsem na něj a dál mu nechávala zápěstí u úst. Za pár sekund mu vyrostly špičáky, avšak nepil.

„Už ne. Já už nemůžu. Nemůžeš mě tu nechat. Něco si mi slíbil, ne? Tak to dodrž! A teď už pij!“ řvala jsem na něj. Nic se nedělo. Ticho, které tu zavládlo, přehlušily mé vzlyky. Složila jsem se mu na tělo a dál bezmocně vzlykala.

Další. Na co jsem to sakra myslela, když jsem šla pryč? Když jsem tak zbaběle utekla? Mělo mi dojít, že se tu něco zvrtne a já místo toho, abych tomu zabránila, jsem někde venku v dešti. Už po druhé jsem zklamala…

Překvapeně jsem zvedla hlavu, když mě Michael chytil za zápěstí a jeho rty se přisály k mému zápěstí. Přitiskla jsem se k němu blíž. Jeho stysk byl čím dál víc pevnější a já začala pociťovat to známé brnění v podbřišku.

Sklonila jsem hlavu a druhou rukou se opřela o zem.  Rty jsem pevně stiskla k sobě, abych nezasténala. Přes vlasy jsem se podívala na Michaela a střetla se s jeho černým pohledem. Byla jsem v něm uvězněna.

Rty se mi samovolně otevřely, avšak neozvala se ani hláska. Koukali jsme se jeden druhému do očí a já mohla jen okrajově sledovat, jak se uzdravuje. Brnění totiž dosáhlo vrcholu. Prudce jsem nasála vzduch nosem a výkřik slasti zadusila.

Odtrhl se od ruky a rány olízl. Dýchala jsem přerývaně a mělce. V jeho očích se zračilo pobavení a ne moc dobře skrytá touha. Jenže jakmile odezněly poslední zbytky rozkoše, dostavila se zlost. Michael si toho očividně všimnul, protože pobavení v jeho očích nahradila ostražitost a omluva.

„Jsi v pořádku?“ zeptala jsem se a pohladila ho po tváři.

„Jo. Promiň,“ dodal. Svraštila jsem obočí.

„Co?“

„To já po něm vystartoval,“ přiznal a sklopil pohled.

„Cože?“ zeptala jsem se, neskrývajíc zděšení. Nenechala jsem ho však odpovědět. Otočila jsem se na Taye.

„Tos ho musel zmlátit? Zbláznil ses?“ řvala jsem na něho. „Vždyť si ho skoro zabil!“

„Hele, Liss. Vrhnul se na mě první-“

„Jo, to sem slyšela,“ přerušila jsem ho. „Ale vždyť se na něj podívej. Je to poloupír. Ještě mu ani není sedmnáct. Neumí se bránit, ani prát, pro Krista!“ Dívala jsem se na něj a nemohla to pochopit. V pokoji zavládlo ticho. Otočila jsem se na Daniela, který stále držel cukajícího se Raye. Ten mě probodával černým pohledem, špičáky mu vyčnívaly zpoza rtů a z hrudi mu unikalo vrčení.

„Co mu je?“ zeptala jsem se.

„Podívej se na své ruce,“ zavrčel Daniel, který měl taky černý pohled. Pohlédla jsem na ruce. Krev. Od toho, jak jsem se řezala. „Co se ti stalo?“ ptal se.

„Nic,“ kuňkla jsem.

„Liss?“ začal Michael. Otočila jsem se na něj. V ruce držel nůž a přičichl k němu. Nechápala jsem, co dělá. Vždyť jsem se pro něj řízla do ruky, abych mu mohla dát napít.  Je, tam moje krev.

„Liss, co si dělala s tim nožem venku?“ zeptal se. Je možný, aby upír vycítil vodu? Mlčela jsem.

„Liss?“ přidal se Tay, který měl taky černý pohled. „Co si dělala?“ Neodpovídala jsem. Došla jsem ke skříni a vyndala z ní věci, které si potom obléknu. Pak jsem rychle zalezla do koupelny.

Vlezla jsem do sprchy a rychle začala drhnout své paže. Když byla krev dole a voda se už nezabarvovala, umyla jsem si vlasy a oholila. Vylezla jsem ze sprchy a omotala si osušku okolo těla. Vyčistila jsem si zuby a vysušila vlasy. Nalíčila jsem se a rychle jsem na sebe hodila kalhoty, korzet a kabát. Vyšla jsem z koupelny a bez jediného pohledu na ně zamířila zpět ke skříni. Nazula jsem si boty a začala hledat tašku se zbraněmi.

„Hledáš něco?“ zeptal se Ray. Otočila jsem se na něj a viděla, jak má mou tašku položenou u nohou.

„Dej mi to,“ zavrčela jsem. Zasmál se a zakroutil hlavou. Tahle hra, nebo co to bylo, mě vůbec nebavila. Zůstala jsem stát rovně, bez sebe menšího pohybu. Tvář sem měla kamennou a probodávala ho pohledem. Nikdo v místnosti nepromluvil, nikdo se nepohnul.

Trhnutím jsem se otočila ke dveřím, a než mohl někdo něco říct, byla jsem pryč.

Procházela jsem rozednívajícími ulicemi a nějak moc si nevšímala okolí. Proto mě velice překvapilo, když mě čtyři páry rukou chytly a zatáhly do nějaké zchátralé budovy. Všude byla tma, takže jsem nic neviděla, ale bylo mi jasné, že tohle nebudou nějací hoši, kteří si chtějí jen pokecat.

Nechala jsem konat své instinkty. Muže, který stál po mé pravici, jsem kopla nohou do hlavy. Okamžitě se složil k zemi a držel se za nos, předpokládám. Ostatní ale také nelenili. Nevěděla jsem, jestli to byli upíři, nebo ne, ale podle všeho, byli silní a rychlí.

Znovu jsem druhého muže praštila, dokud se nesvalil na zem. Otočila jsem se na další muže a schytala pořádnou perdu do břicha. Moje nohy to pod tím nárazem nevydržely a já padala k zemi. Ležela jsem na zádech a ty svině si do mě ještě kopli.

„Kurva jedna! Říkal sice, že se bude cukat, ale že nám zlikviduje chlapy… Tse! Budeme ji muset potrestat!“ smál se jeden. Slyšela jsem cinknutí skla a hlasité zasmání od obou mužů.

„Anebo ji tu necháme, ne? Zabila nám dva chlapy, můžeme říct, že nám pak zdrhla. Já ji vážně nechci tahat až k němu…“ uvažoval jeden.

„Hmm, tak jo. Ale dáme jí náš pozdrav. Myslim, že na to fakt nezapomene!“ zasmál se. Byla jsem stočená do klubíčka a bála se, co mi udělají. Za pár chvil, kdy se ještě o něčem bavili, mě jeden chytl za ruce a držel je. To stejné udělal i s hlavou. Drtil mi ji v ocelovém sevření a já se nemohla kvůli tomu ani pohnout.

„No ták! Nemel sebou tolik!“ zařval jeden a mě přilítla facka. Tvář mě pálila, ale to bylo vedlejší. Ten chlap mi nalil něco do očí. Strašně to začalo pálit a já cítila puch spáleného masa. Začala jsem ječet bolestí a snažila se vykroutit z mužova sevření.

Snažila jsem se to vymrkat, jenže to bylo ještě horší. Muž mě pak pustil a já slyšela už jen dusání bot a pak ticho. Oči mě pořád pálili, a já nebyla schopná pohybu. Co mi to sakra udělali? Co se to se mnou stalo? Sakra, to pálí! Co to bylo? Kdo byli oni? Co se to tu vůbec stalo? Po hmatu jsem vyndala z kapsy u kalhot telefon a modlila se, abych namačkala správné číslo na klávesnici. Musela jsem to zkoušet několikrát, protože jsem se vždy bála, že jsem se přehmátla.

Když jsem to zkoušela už po několikáté, dala jsem vytáčet a přiložila telefon k uchu. Chvíli to vyzvánělo a já si oddechla, že sem to číslo nespletla. Po druhém zazvonění mi to vzali.

„Liss?“ začal hned Daniel.

„Pomoc mi,“ zašeptala jsem vysíleně.

„Liss! Co se to stalo? Kde jsi? Co je s tebou?? Jsi v pořádku?“ zahrnoval mě otázkami a v hlase byla znát veliká panika a strach.

„Prosím, pomoc mi.“

„Kde jsi?“

„Já nevím! Je tu tma, nic nevidím. Ale myslim, že to byla nějaká stará budova, velká. Prosím,“ chraptěla jsem.

„Liss, já teď ven nemůžu. Je tam slunce,“ omlouval se a bylo znát, že je rozčílený, že nemůže ven.

„Michael,“ zašeptala jsem návrh.

„Jo, de tě najít,“ zavěsil. Mobil mi vypadnul z ruky a dopadl na zem.

Michael:

„Vem si tenhle mobil, a kdyby se něco stalo, tak mi zavolej, jasný?“ instruoval mě Daniel a do ruky mi strkal mobil Taye. Přikývl jsem a zmizel ve dveřích.

Vyběhl jsem před hotel a nasál vzduch nosem. Snažil jsem se zachytit alespoň trochu té její vzácné esence. To, že jsem ji ještě nedávno ochutnal, mi pomáhalo. Našel jsem její vůni.

Nehleděl jsem na lidi okolo mě a na utajení mého světa a rozběhl se mou rychlostí po její vůni. Byla čím dál víc silnější, dokud jsem nedorazil k velké staré budově. Rozrazil jsem dveře a upířím zrakem jsem prohledával temné kouty budovy. Někde uprostřed se něco pohnulo. Okamžitě jsem byl u toho a oddychl si, když jsem zjistil, že je to Liss.

„Ne, prosím,“ šeptala a snažila se ode mě odstrčit.

„Ššš, to jsem já,“ zašeptal jsem.

„Michaeli,“ zašeptala a natáhla svou ruku ke mně. Pořádně jsem neviděl, ani s upířím zrakem, ale soudil jsem, že je v pořádku. Vzal jsem ji do náruče a rychle odešel z místnosti. Byla pro mě lehká jako pírko. Vůbec jsem jí necítil.

Vyšli jsme z budovy a já na ni pohlédl.

„Kriste,“ zašeptal jsem. Její oči byly poleptané nějakou kyselinou. Maso u očí měla rozežrané a rány krvavé.

„Michaeli?“ zašeptala. Nebral jsem ji na vědomí a vytáhl z kapsy mobil.

„Ano?“ ozval se okamžitě Daniel.

„Liss je velice ošklivě zraněná,“ řekl jsem.

„Co?“ ozvalo se od obou najednou.

„Dobře. Přines ji do hotelu a nějak nepozorovaně, prosím.“

„Už jdu.“ Mobil jsem dal zpět do kapsy a rozběhl se k hotelu. Bral jsem to uličkami, kde moc lidí nechodilo. I když jsem běžel upíří rychlostí, nechtěl jsem nic riskovat. Běžel jsem k hotelu, a když jsem byl u něj, proletěl jsem zadním vchodem přes kuchyň a zamířil po zadním schodišti do našeho patra. Byl jsem pár metrů ode dveří, které se hned otevřely, a já mohl v klidu proklouznout dovnitř.

Opatrně jsem Liss položil na postel a zamířil do koupelny. Namočil jsem ručník studenou vodou a vrátil se k posteli. Položil jsem jí ho přes oči. Zaskučela, ale pak úlevně vydechla. Chytil jsem ji za ruku a na zápěstí jí dělal bezcílné kroužky.

„Liss? Co se stalo?“ zeptal se Daniel, který si přisedl k nám na postel. Liss, otočila jeho směrem hlavu a nadechla se.

„Šla jsem nějakou ulicí a pak mě vtáhli do té budovy. Dva jsem zmlátila, ale ti další mě praštili a já šla k zemi. Pak do mě ještě kopli. Dohadovali se o tom, že mě nechtějí tahat k Němu a tak že mě tam nechají. Ale že mi prý dají jejich pozdrav, na který nezapomenu,“ pověděla třesoucím se hlasem. Pohladil jsem ji po vlasech a podíval se po Danielovi. Ten se zvedl a začal vytáčet číslo na mobilu.

„Z?“ zeptal se. Že by nějaká zkratka? „Mohl bys nám poslat do Francie letadlo? Jo… Aby tady bylo těsně po západu slunce… Přesně… Hmm… A mohl by si sehnat Alex? Jo… Liss… Ne, až přijedeme… Dobře… Díky,“ ukončil hovor a mobil strčil zpět do kapsy.

„Je to tvoje vinna,“ zavrčel jsem na Raye. „Kdybys ji, dal zbraně, tohle by se nestalo!“  Tay na mě zavrčel, ale uzemnil ho jeden pohled na Daniela, který netrpělivě přecházel po pokoji.

„Nechte toho, teď na hádky nemáme čas!“

„Má pravdu,“ zašeptal Ray, pohledem provrtával koberec.

„Michaeli,“ zašeptal anděl vedle mě. Ihned jsem se k ní skolil, aby se nemusela namáhat.

„Jsem tady. Co se děje?“ políbil jsem ji do vlasů. Slabě se usmála a stiskla mou ruku pevněji.

„Pojď blíž.“ Posunul jsem se a opatrně si lehl vedle Liss. Přitiskla se ke mně a hluboce vydechla. Položil jsem si ruku přes její boky a hlavu položil na polštář vedle její.

„Hey, vstávej. Musíme jít,“ třásl se mnou Daniel. Rozespale jsem otevřel oči a zjistil, že Tay s Rayem tu není, skříň je prázdná a Liss je vzhůru.

„Jo, deme.“ Rychle jsem vstal a v náručí zvedl Liss z postele. Daniel vzal Lissiny tašky a zavřel pokoj. Já s Lissou jsme museli jít zadním vchodem, aby nás nikdo neviděl. Seběhl jsem schody a rychle proběhl kuchyní. Hned za dveřmi na nás čekalo auto, které nás podle všeho mělo dovést na letiště.

Položil jsem Liss na zadní sedadlo a sám si k ní sedl. Její hlavu jsem si položil do klína, aby se jí lépe leželo a my vyjeli.

Po půl hodině jsme zastavili na menším letišti, na kterém stálo jedno luxusní letadlo. Vlezli jsme dovnitř a hned se usadili. Letadlo skoro okamžitě vzlétlo.

„Liss?“ zašeptal jsem. Nevěděl jsem, jestli spí, nebo ne.

„Hmm?“ zamumlala.

„Jak se cítíš?“

„Nevidím,“ zašeptala se strachem v hlase. „Co se s tím dá dělat? Budu slepá!“ hlas se jí třásl strachem.

„Ššš…“ tišil jsem ji. V naději jsem se podíval na Daniela, ale z jeho pohledu jsem nevyčetl nic.

Takže předem díky za komenty, které vždy potěší!! Těším se na ně :)

Kapitola 7. < <> > Shrnutí < <> > Kapitola 9.

Autor: Eris (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek I love rock 8: