OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » I love rock 14

14.05.2011 (12:00) • Eris • Povídky » Na pokračování • komentováno 12× • zobrazeno 1501×

Takže, tady je další kapitolka. Příjemné počtení :)

Liss:

Vyndala jsem z ledničky minerálku a ledničku zavřela. Opřela jsem se o kuchyňský pult a napila se. Ledová voda mi stékala dolů hrdlem a hasila mou žízeň.

Položila jsem, teď už prázdnou láhev na pult a zavřela oči. Bylo tu moc světla a to mým očím vadilo. V té kobce jsem si přivykla na tmu, a když otevřeli dveře, oslnilo mě světlo a poškozovalo můj zrak. Proto mým očím vadilo více světla.

Do místnosti někdo vstoupil. Celé tělo se mi napjalo, ale když jsem ho ucítila, poznala jsem, že je to Zsadist. Moje nenávist k němu, za tu dobu co jsem byla pryč, polevila. Chápala jsem, proč to udělal. Nebo se to alespoň snažila pochopit.

Došel vedle mě a opřel se o pult, stejně jako já. Několik chvil mlčel, než promluvil:

„Já vím jak ti je.“

„To nemůžeš vědět,“ zašeptala jsem, oči pořád zavřené. Povzdechl si a pak se zhluboka nadechl.  „Asi před dvě stě lety, jsem zažil to samé co ty. Jen to trvalo padesát let,“ začal. Šokovaně jsem otevřela oči a pohlédla na něj. Trochu jsem je ale přivřela, kvůli světlu.

„Jak? To tě bratrstvo neochránilo? Navíc, jsi silný bojovník…“ nechala jsem větu vyznít do ztracena. Smutně se pousmál a já viděla po prvé na jeho tváři úsměv. Ať už byl jakýkoliv.

„Ne vždycky jsem byl. Navíc v tu dobu, jsem o žádném bratrstvu nevěděl. Víš, když se upír přemění, je zesláblý a dezorientovaný. Mě přeměnili násilím. Vůbec jsem nevěděl kdo, co jsem.

Probral jsem se ve stáji a na sobě měl vojenskou uniformu. Nic jsem si nepamatoval. Kdyby tam tehdy nepřišel ten muž, slunce by mě spálilo na prach.“

„Jaký muž?“

„Nevím a asi to nikdy nezjistím. Dovedl mě do jedné pevnosti s tím, že se tam o mě postarají a vše mi vysvětlí. Jenže jakmile jsem tam přišel, spoutali mě a zavřeli do cely. Za nedlouho tam přišla žena. Neuvěřitelně půvabná. Jenže pak mi vysvětlila, o co jde. Řekla mi, co jsem. A taky mi řekla, že jsem otrok. Její otrok.

Myslel jsem si, že mi lže, ale opak byl pravdou. Chodila za mnou a dělala si ze mě děvku. Pila mou krev. Po padesát let, jsem tam byl. Jenže se stalo to, co do teď nedokážu pochopit. Zamiloval jsem se do ní.

Jednou za čas, kdy jsem byl šílený žízní, mi předhodila malou dívku. Mohlo jí být tak sedm osm let. Dívala se na mě těma svýma hnědýma očima a prosila mě, abych ji nezabíjel. A já ji nemohl zabít. Přes všechnu svou žízeň, jsem to nedokázal. Poslal jsem ji pryč a odmítal ji znovu přijmout.

Má paní mě pak ztrestala, když se o tom dozvěděla. Její dary se přijímají bez protestů.

A pak, jednoho dne, jsem se jí přiznal. Že ji miluju. Ona mi to taky přiznala, což mě velice udivilo. Ptal jsem se jí, proč mě tedy nepropustí, abychom mohli žít spolu. Ale že prý to nejde. Že ona je paní a já jen otrok. Nicka.

A pak se tam z ničeho nic zjevil muž. Neznal jsem ho, ale on mě ano. Zachránil mě z otroctví a vzal k sobě. Daniel. Vycvičil mě a naučil se o sebe starat. Když jsem vše potřebné uměl, vydal jsem se ji najít. Zabil jsem ji.

Liss, já vím jak ti je. Teď je s tebe otrok krve. Nadosmrti. Jako ze mě. Nikdo to z tebe už nesundá. Je to jako cejch. Nedá se toho zbavit.“ Několik chvil jsem mlčela a přemýšlela o tom, co mi řekl. Litovala jsem ho. Zažil toho víc než já a stejně nás postihl stejný osud.

„Proč si mi to řekl?“ zeptala jsem se, když stál ve dveřích. Zastavil se a ohlédl se na mě přes rameno.

„Ty máš někoho, komu se můžeš svěřit se vším. Někoho, kdo je ti oporou. Potřeboval jsem to někomu říct.“ Odešel z kuchyně a já znovu osaměla. Pár minut, jsem stála bez hnutí a zírala do protější zdi. Hlavou se mi honily všelijaké myšlenky, ale já nedokázala ani jednu z nich zachytit a přemýšlet o ní.

Po těch několika minutách jsem se dala do pohybu. Pohled se mi zachytil na věži a několika sloupečkách s CDčky. Přešla jsem k němu a očima po nich přejela. Lordi. Hned jsem vzala CDčko do věže a pustila jej na plné pecky. Ihned se domem začala ozývat mně velice známá hudba a já se cítila příjemně. Zpívala jsem si se zpěvákem a uvolnila se.

Záhy jsem ale dostala hlad. Vytáhla jsem potřebné ingredience z ledničky a skříňky a jala se připravovat těstoviny.

Začala hrát další skladba a já měla jídlo hotové. Nandala jsem ho na talíř a málem ho pustila na zem, když se mi mužské ruce obtočily kolem pasu. Trhla jsem sebou, ale pak jsem poznala, že je to Michael.

„Promiň, nechtěl jsem tě vylekat,“ šeptal mi do kůže na krku a já se zachvěla blahem.

„Ale vylekal,“ zašeptala jsem a natočila hlavu na stranu, abych na něj viděla. Ovšem než jeho oči, mě upoutaly jeho rty.

Všiml si směru mého pohledu a pomalu se začal sklánět. Dával mi na vybranou. Dával mi možnost, říct ne.

Trochu jsem se bála své vlastní reakce, ale chtěla jsem, aby mě políbil. Bylo to už dlouho, co jsem pocítila jeho teplé, plné rty na těch svých.

„Musíš říct ano, zlato,“ zašeptal a vpíjel se do mých očí.

„Ano.“ Sklonil svou hlavu úplně až k té mé a něžně přitiskl své rty na mé. Lehce mě líbal a já se tetelila blahem. To je to, co jsem potřebovala. Jeho.

Natáhla jsem hlavu a víc se k němu přitiskla rty. Cítil odezvu na svůj dotek a polibek prohloubil. Vklínil jazyk mezi mé rty a mě ihned před očima vytanuly obrázky těch hnusáku, jak mě líbali. Odtrhla jsem se od něj a uhnula pohledem.

„Ššš, to je v pořádku. Neboj,“ konejšil mě.

„Já vím.“ Políbila jsem ho ze spodu na bradu a s talířem v ruce jsem si šla sednout je stolu. Sedl si naproti mně a sebral mi vidličku z rukou.

„Hey!“ zasmála jsem se. Cítila jsem jeho radost a štěstí a jeho pocity přešly i do mě. Nabodl na vidličku jednu těstovinu a strčil mi ji do pusy. Podíval se na mě něžným pohledem a na tváři mu hrál krásný úsměv.

Na mysl mi vytanuly vzpomínky, kdy mě takhle krmil. Na ten večer, kdy jsme se spojili. Kdy jsme se milovali před krbem a vyznávali si lásku.  A já si přála zažít ten pocit znovu. Zase být tam, před tím krbem s Michaelem a znovu provést obřad. Jenže něco ve mně se seklo. Vzpomínky na události, které nikdy nevyženu z hlavy.

Bojovali uvnitř mé hlavy dvě strany. Srdce a rozum. Bitva, u které nikdy nebylo jasné, kdo vyhraje.

„Lásko?“ zeptal se a vytrhl mě z mého snění. Podívala jsem se na něj a spatřila jeho obličej plný obav. Cítil mé nerozhodné pocity. Touhu a strach.

Přesunul se přede mě tak rychle, že jsem to ani nepostřehla. Najednou klečel přede mnou a svíral mou dlaň ve své.

„Liss, nikdy neudělám nic, co bys nechtěla. Nikdy,“ sliboval a díval se mi do očí.

„Já vím,“ zašeptala jsem znovu a natáhla ruku, abych mu ji přitiskla na tvář. Přivřel oči a nahnul hlavu na stranu, čímž přitiskl svou tvář k mé dlani.

„Tak čeho se bojíš?“ Mlčela jsem. Čeho jsem se vlastně bála? To jen má mysl mi pořád připomíná to, co mi dělali, přitom vím, že Michael by to nikdy neudělal. Možná jen, že se bojím své reakce, že ho zklamu…

„Že… Já… Oni… to…“ koktala jsem a cítila se úplně mizerně.

„Ššš… Pojď ke mně.“ Zvednul se a přitáhnul si mě k sobě do náruče. Objal mě svými pažemi a tiskl k hrudi. Zabořila jsem hlavu pod jeho bradu a nadechla se jeho mužné vůně. Voněl tak nádherně.

Teď jsem se cítila úplně v bezpečí, milována, ochraňována… Doma… Takhle to mělo být, sem jsem patřila. Do jeho náruče, objatá jeho pažemi, skrytá před světem a krutou realitou.

Rukou mě hladil po vlasech a dával mi malé polibky na spánky. Připadala jsem si oproti němu velmi malá. Vyrostl, za tu dobu, co jsem tu nebyla, a změnil se. Vyrostl z něj silný muž, který má tendenci ochraňovat. Ušklíbla jsem se. Byla jsem zvyklá se o sebe starat sama. Teď se to jisto jistě změní.

„Copak? Nad čím přemýšlíš?“ Když mluvil, jeho rty se otíraly o mou kůži a vysílaly toužebné záchvěvy do mého těla. Snadno ucítil mé emoce a přitáhl si mě ještě blíž.

„Jak si se změnil. A že teď bude všechno jinak.“

„Jo, změnil. A doufám, že k dobrýmu,“ zasmál se a já s ním. „Pojď, půjdeme do pokoje.“ Vzal mě do náruče a upaloval do pokoje.

Opatrně mě položil na postel a sám se natáhl vedle mě. Přetočila jsem se na bok a paži si natáhla pod hlavu. Zvedla jsem ruku a pomalu mu ji položila na tvář. Přejížděla jsem mu prsty přes čelo, nos, přes jeho krásně vymodelovaná ústa.

Pod mým dotykem přivřel oči a mírně se usmál. Zapletla jsem prsty do jeho vlasů a přitáhla si jeho hlavu k mé. Mírně jsem zaváhala, než jsem jazykem přejela po jeho spodním rtu až ke koutku jeho úst. Hluboce vydechl a jeho dech mě pošimral na rtech.

Rozevřel rty v tiché žádosti, ale já na ně nedbala. Políbila jsem ho na koutek úst a pomalu jela svými rty k jeho krku.

Na svých rtech jsem cítila, jak mu proudí krev pod jemnou kůží a narazila na malou jizvičku. Ihned mi na mysl padnula vzpomínka, když jsem právě z této ranky pila jeho krev a kdy jsem se stala jeho ženou.

Majetnické uspokojení zalilo mé srdce a já se spokojeně usmála. Přejela jsem rty po té rance a mírně se usmála, když lehce zasténal.

„Lásko, tolik jako si užívám pocit mít tě v náručí, žádám tě, abys zachovávala klid,“ zaskřehotal.

„Pročpak?“ zeptala jsem se a dál se věnovala citlivé kůži na jeho krku.

„Protože pak toužím dělat věci, kdy nejsi ve správné kondici, aby sis je mohla užít,“ zamumlal, ale sám přejížděl dlaněmi po mých bocích. „Potřebuješ odpočívat.“

„Co potřebuji si ty, Michaeli. Jen ty.“ Pohlédla jsem na něj a cítila, jak se jeho ochranářské pudy přesunuly na nejvyšší rychlost, a touha šla na druhé místo. Nevím, co to způsobilo. Přitiskl si mé tělo blíž k sobě a chytil mou tvář do rukou.

„Vždycky.“ Pomalu se skláněl ke mně a díval se mi do očí. A pak mě jemně políbil. Vydechla jsem. Cítila jsem jeho touhu, lásku. A co cítil on, cítila jsem i já. Něžně mě líbal a přitahoval si mě blíž a blíž k sobě.

Zamotala jsem mu své ruce do vlasů a chtěla víc. Jeho dlaně na mých bocích. Jeho polibky na mém těle.

Rozumné myšlení, bylo odsunuto někam dozadu a mému tělu vládl spalující žár, který ve mně hořel. Přitahovala jsem si ho blíž k sobě a toužila po splynutí našich těl, svíjejících se těsně vedle sebe. Po jeho rukách na mém těle, po jeho polibcích.

Zasténala jsem, když se svými rty přesunul na svůj krk. Je to Michael. On by nikdy neudělal to, co oni. Nikdy, připomínala jsem si, když se mi objevila vzpomínka. Zapudila jsem ji a soustředila se jen na Michaela a jeho rty. Což samozřejmě nebyl žádný problém.

Opatrně mi přetáhnul mikinu přes hlavu a někam ji odhodil. Jeho ruce mi přejížděli po bocích a zádech, stehnech. Chtěla jsem ho, tady a teď. Pojmout ho do sebe a nikdy nepropustit.

„Pomalu,“ zašeptal a políbil mě na rty. Pomalu…? Zamručela jsem a stáhla mu tričko. Prsty jsem mu přejížděla po hrudi, pažích a zádech a obkreslovala jeho svaly, které se stahovaly do bolestivé tvrdosti.

Otevřela jsem oči a pohlédla do těch Michaelových. Díval se na mě spalujícím pohledem.

„Miluju tě,“ zašeptala jsem. Pohladila jsem ho po tváři a cítila jeho spokojenost, lásku a věčný strach, který z jeho srdce snad nikdy nezmizí.

„Miluju tě…“ Políbil mě na rty s takovou něhou, až se mi zastavilo srdce. Ten spalující žár, který vládl našim tělům, byl zapomenut. Ukončila jsem náš polibek první a otřela svou tvář o jeho. Spokojeně zamručel a jeho hruď se rozvibrovala pod mou dlaní. Zasmála jsem se. Bylo to příjemné, zvláštně uklidňující.

Přetočil se na záda a já si mu položila hlavu na hruď. Prsty jsem mu na ní kreslila bezcílné tvary a on mi přejížděl dlaní po zádech. Začal tiše příst a mně se klížila víčka. Přitiskla jsem se k němu ještě blíže a pomalu upadala do milosrdné temnoty.

Doufám, že se kapča líbila a zanecháte koment. :)

Kapitola 13. < <> > Shrnutí < <> > Kapitola 15.

Autor: Eris (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek I love rock 14: