OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » I am sad, but... 5. kapitola

19.06.2013 (18:00) • Eltherine • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 1124×

„Vážně ti to nevadí, Ryane?“ Stála jsem před zrcadlem a naposledy se upravila. Na sobě jsem měla přiléhavé bílé džíny, modré tílko a modré baleríny.

„Jen jdi. My to tady s Lily zvládneme, viď? A zajdeme si třeba na zmrzku,“ mrknul Ryan na Lily a ta si olízla rty.

„Tak dobře. Přijdu co nejdřív,“ usmála jsem se a odešla na své… rande. Je to vůbec rande?

***

Přišla jsem do Starbucks, kde jsem se měla sejít s Noahem, a okamžitě mi pohled padl na krásného kluka, který seděl u stolu a čekal právě na mě.

Noah měl na sobě hnědé kraťasy a bílé tričko s krátkým rukávem.

Byl neuvěřitelně sexy a mně se jen při pohledu na něj na rtech objevil široký úsměv.

„Přišla jsi,“ usmál se na mě Noah, když mě spatřil, a přišel ke mně.

„Koupíme si kávu a půjdeme se projít?“ nervózně jsem se uculila.

Přešli jsme k pultu a čekali na obsluhu.

„Tak co to bude?“ zeptala se nás konečně pohledná slečna.

„Perníkové latté,“ řekli jsme s Noahem oba nastejno a zasmáli se.

„Dvakrát perníkové latté,“ oznámil Noah a krásně se na mě usmál.

***

„Máma s tátou vlastní právnickou firmu a já tak trochu vybočil z rodinné tradice.“ Šli jsme parkem a Noah mi vyprávěl o jeho rodině.

„Proto s tátou nevycházíš?“ zajímala jsem se.

„Hm, ale co ty? Řekni mi něco o sobě.“

„Nevím co,“ zasmála jsem se „Nemám rodinu, o které bych vyprávěla.“ Trochu jsem posmutněla a Noah si toho všimnul.

„A co Lily?“ odvedl rozhovor někam jinam.

„To je ďábel v těle anděla,“ zasmála jsem se a Noah najednou zastavil a podíval se mi do očí.

Cítila jsem, jak se ke mně začal nebezpečně přibližovat, a začala jsem panikařit.

Tohle ne! Tohle nemůžu dělat.

Jak si tu můžu jen tak užívat a Lily šoupnout někomu na hlídání. Pane bože, kdyby mě teď viděla mamka, jak na ségru kašlu.

V hlavě mi lítaly samé nadávky na mou osobu a můj mozek byl úplně převařený.

Rychle jsem od Noaha odstoupila a nervózně se na něj usmála. „Už musím.“

„Vždyť jsou teprve čtyři.“

„No, musím ještě udělat večeři.“ Smutně jsem se na něj usmála, ale pak mě něco napadlo. „Nechtěl bys jít k nám na večeři?“ zeptala jsem se.

„Nebudu otravovat?“ zapochyboval.

„Ne, nebudeš. Tak pojď, jdeme.“ Chytla jsem ho za ruku a táhla k našemu domu.

Bylo tak přirozené držet jeho ruku, že to ani jednomu z nás nepřišlo divné.

***

„Jsem doma!“ zakřičela jsem, když jsem společně s Natem vstoupila do domu.

Zuli jsme si boty a zamířili do obýváku, odkud se ozývaly hlasy.

„Ahoj!“ zakřičela Lily a rozeběhla se ke mně, když mě uviděla. Skočila mi do náručí a dala mi pusu na tvář.

Zasmála jsem se tomu a položila Lil na zem.

„Tak co jste dělali, vy dva?“ podívala jsem se na Lil a potom na Ryana.

„Byli jsme na zmrzlině a na hřišti,“ informoval mě Ryan a pak se nechápavě otočil k Noahovi.

Zvedl se ze sedačky a došel až k nám.

„Ryane, tohle je Noah. Noahu, tohle je Ryan,“ představila jsem je.

„My se známe. Poznali jsme se ve školce,“ řekl Noah a Ryan jen lehce přikývnul.

Nevypadal z Noaha nějak nadšeně.

„Ryane, zůstaneš na večeři?“ zeptala jsem se ze slušnosti.

„Radši půjdu. Nechci rušit,“ odfrknul si a zamířil ke dveřím.

„Proč bys měl rušit?“ nechápala jsem.

„Tak se uvidíme v pondělí v práci. Ahoj.“ Ignoroval mou otázku a prostě odešel.

Moc jsem to nepochopila, ale neměla jsem čas nad tím přemýšlet.

„Tak co si uděláme k večeři?“ zeptala jsem se Lil, která na mě valila ta svá velká modrá kukadla.

„Něco s jahůdkama,“ zaprosila.

„Dobře, udělám palačinky. Jdi si zatím hrát,“ mrkla jsem na svou malou sestřičku a ona se rozeběhla do svého pokoje.

„Pomůžu ti,“ usmál se na mě Noah, až se mi podlamovala kolena.

***

„Podej mi, prosím, hladkou mouku. Je ve skřínce nad dřezem,“ poprosila jsem Noaha při přípravě palačinek.

„Ok.“

Slyšela jsem klapnutí skřínky a pak jen, jak se něco rozsypalo.

Pane bože, neříkej, že je tak nešikovný a že právě tu mouku rozsypal.

Pomalu jsem se otočila a doufala, že se mi to jen zdálo. Bohužel, nezdálo.

Když jsem ale spatřila Noaha, jak sedí na podlaze a ve vlasech má mouku, začala jsem se neovladatelně smát, až mě bolelo břicho.

Noah se na mě podíval s povytáhnutým obočím a pak mu zajiskřilo v očích.

„Tak ty se mi budeš smát?“ zeptal se mě a pomalu mířil ke mně i s moukou v ruce.

„Co chceš dělat?“ zeptala jsem se ještě pořád s úsměvem na tváři.

On ale neodpověděl. Jen se na mě šibalsky usmál a do pár sekund už jsem měla mouku ve vlasech i na oblečení. Hodila jsem na Noaha vražedný pohled a pak mu vytrhla mouku z ruky a začala ji na něj sypat.

„To máš za to,“ rozesmála jsem se a dál na něj sypala mouku. Noah mě ale chytl za boky a přitáhl si mě k sobě. Z ruky mi vypadla mouka na zem.

Na tváři jsme oba měli široký úsměv. Byli jsme u sebe tak blízko. Cítila jsem jeho vypracované tělo na tom svém a skoro jsem zapomněla, jak se dýchá. Očima jsem kmitala mezi jeho očima a jeho rty. Měla jsem obrovskou chuť se jich dotknout těmi svými. Chtěla jsem vědět, jak chutnají jeho rty. Chtěla jsem vědět, jak líbá…

Noah narozdíl ode mne vůbec neváhal. Zadíval se na mé rty a pomalu se ke mně začal přibližovat. Proč to dělá? On nevidí, jak moc mě to ničí?

Rychle jsem ucukla a začala uklízet všechnu tu mouku. On se na mě jen smutně a zároveň trochu naštvaně díval.

Je za námi další kapitola a já opravdu doufám, že se vám líbila.

A pro ty, kteří tuto povídku stále čtou a ještě je to nepřestalo bavit, tu mám dáreček. Dáreček v podobě písničky.

http://www.youtube.com/watch?feature=player_embedded&v=qM_cY_4x6o4 

Autor: Eltherine (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek I am sad, but... 5. kapitola: