OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Hunger Games - Nezapomeň, kdo je nepřítel 3

Adam? Výzva... Autumn seřeže Noreen, a co se stane dál se dočtete tady! Prosím, okomentujte! Děkujeme :)

12.12.2013 (19:00) • JanAnn • Povídky » Na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 784×

VYHODNOCENÍ 

 

HLAVNÍ OTÁZKA:

K čemu nakonec Avior donutí Noreen?

 

a) Spojení s Autumn

b) Spojení s Diamondem

c) Spojením nadobro s Adamem

__________

a) silvi14, Lucy

b)

c) Beatrice, Mea

 

Ostatní otázky:

 

1. Autumn se spřátelí s:

 

a) Raem
b) Noreen
c) Diamondem

d) Ianem
__________

a) silvi14

b) Lucy, Mea

c) Beatrice

d)

 

2. V dalším díle:

 

a) Noreen ublíží ještě někomu

b) Autumn si na Noreen vylije zlost

c) Nestane se nic zásadního

d) Autumn se s někým pohádá

e) Noreen a Autumn k sobě najdou cestu
___________

a) Mea
b) Beatrice, silvi14, Lucy
c)
d)
e) 

---

Kapitola 3

Noreen

Pokládám hlavu na polštář a poslouchám dál jejich rozhovor.

 

„Všichni ví, že ji... ale i... víš?" Mám chuť na Aviora zařvat, ať mluví hlastěji, protože ho neslyším.

 

„No a? Co je mi po tom, že trpí! Trpíme všichni!" Se sešklebenou grimasou vezmu polštář, co mám pod hlavou, a mrsknu ho po dveřích. Stoupnu si, respektive se zajímavě převrátím a slezu po čtyřech z postele. Zvednu se a doplížím se ke dveřím. Prudce je otevřu a popadnu Aviora za paži a odsunu ho pryč. Rázným jedním krokem dojdu k Adamovi a vrazím mu facku.

 

„Ty bezcitnej..." Jsem nachystaná na další ránu, ale stiskne mi ruku, a i přes to, že tlačím, abych mu vrazila, zastaví mě. Drží mě dsot pevně. „Pusť mě!" zařvu na něj.

 

„Jak, pusť mě?! To ty mi tady vrážíš!" Vražedně ho chytnu volnou rukou za triko a stiknu do pěsti.

 

„Ale, ale, milenecký problém?" Podívám se ke stěně do chodby, odkud se ozve hlas.

 

„Autumn! Konečně!" zajásá Avior a jde k ní a poplácá ji po rameni. Něco si tam říkají a já mezitím nechápavě a stále vražedně koukám na Adama.

Autumn

 

Otráveně odfrknu. Wyghte. Kdybych mohla, zabiju tě v aréně. Usměji se nad touto myšlenkou. Za pár sekund mi tvář opět zaplaví otrávenost.

„Aviore," hraným nadšením jej pozdravím. Nejsem moc dobrá herečka.

„Jsme potěšeni tvojí přítomností, zlato."

S rukou na mých zádech mě přátelsky přemisťuje k hrdličkám. Zdvořile mi cuknou koutky v náznaku úsměvu. Pohled mi utkví na splátkyni. Stále ještě nevím její jméno. Prstem si lehce přejedu pod krkem. Ústy naznačím slovo SMRT. Následně se uculím na Aviora a tvářím se nevinně. 

„Noreen," odmlčí se, „myslím, že jsi měla tu čest," kývne na mě Avior. „Toto je Autumn, Autumn, Noreen," představí nás.

Stisknu ji ruku, pevně, pro ni až bolestivě. Formálně zakývám hlavou a nadzvednu jedno obočí.

„Velmi mne těší," přesladce se usměji.

„Adam," pokyne rukou ke klukovi. 

Potřesu si s ním rukou. Pohledem si jej důkladně prohlížím.

„Autumn," pouštím ho.

„Usaď se u nás," pobídne mě Avior a já dělám, co mi poradil.

Znuděně si dávám ruku na opěradlo. Prsty bubnuji po kůží potažené pohovce.

Loudavými kroky do místnosti vchází Wyght. Ničím nerušené, poněkud trapné ticho bylo ním okamžitě vyrušeno. Jsem vděčná. Kupodivu. Jeho vlasy, dnes večer rozpuštěné, působí zvláštním dojdem. Pěkným dojmem, dalo by se také říci. Upijí si ze skleničky, kterou tím dopíjí. Beztak tam byla whisky. Vtřícně se zdraví s Aviorem. Vypadají jako velcí přátelé. Beru si slovo.

„Adame a ty," opakovaně luskám, „Noreen," ukáži na ni prstem, „seznamte se s Wyghtem, můj mentor," mávnu rukou směrem k němu.

 

 

Noreen

 

Zírám na dívku a konečně pustím Adama. Slyším, jak si odfrkne, ale nevěnuju tomu pozornost. Stejně bych mu pak musela jednu vrazit.

 

„Jaká radost," řeknu ostře přes zaťaté zuby, když mi stiskne ruku a zřejmě se domnívá, že když porádně zabere, tak se jí snad budu bát nebo co. Stoupám si za pohovku a čekám, co se bude dít. Autumn si sedne, a když přijde nějaký muž, její mentror. Zdá se mi jako by byli s Aviorem bratři nebo co. Nevěnuji tomu dál pozornost a obracím se zpátky k Autumn. Prohlídnu si ji a přemýšlím, proč ze sebe dělá drsnačku. Nepřichází žádný závěr, a tak se zaměřím na Aviora.

 

„Takže, cože tady dělají?"

 

„Prvně si sedni." Zakroutím hlavou, možná až moc rychle. „Věř mi, nebude to mít dlouhé trvání." Blýsknu na něj očima a opřu se o opěradlo, přímo přede mnou sedí Adam. Zadívám se do jeho vlasů. „Dobře tedy, nebudu chodit kolem horké kaše. Vy dvě se musíte spojit," ukáže na nás Avior a Wryght jen pokýve hlavou.

 

„Ne," říkáme s tou dívkou téměř jednohlasně.

 

„Na to se vám můžu...!"

 

„Nemůžu jí věřit!"

 

„Já to neudělám!"

 

„Vždyť se na ni podívej!"

 

Argumentujeme každá různě, ale jde nám o totéž, alespon na něčem se shodneme.

 

„A s Adamem." Ruka mi vystřelí dopředu, ale v půlce pohybu se zastavím a přiložím si jí dlaní k čelu.

 

„Aviore, nebudu ti to pořád dokola opakovat..." Dělám, že mě z toho bolí hlava, a vlastně je to pravda.

 

„Mně je fuk, co si myslíš, ale pokud chceš přežít, tak mi dej možnost se o to postarat. Když budete odděleni, tak vás všechny zabijou témeř okamžitě. Třeba ten Diamond. Ale když budete spolu a, s prominutím, je tam všechny vyvraždíte, pak si tam dělejte, co chcete." Dívám se na něj s otevřenou pusou. Jeho argumenty u mě postrádají logiku.

 

Autumn

Arogantně se usměju a překryji si hlavu dlaní. To ani není možný.

„Wryghte," promluvím na můj vkus až moc klidně, „tohle je moc špatný vtip," vraždím ho pohledem.

„Autumn," napodobuje můj tón hlasu, rozčiluje mě to, „žádné diskuze," přesladce se usměje, „nebo tě nechám znovu uspat a probudíš se až v aréně."

Přimhouřím oči. Vzpomenu si na jeho lest. Cuknu hlavou do boku a zkřížím ruce na prsou. Nasupeně zírám na bílou stěnu. Kontroluji sebe sama. Nechci vybuchnout, ovšem není k tomu daleko.

„Tímto uzavíráme spojenectví mezi vámi," prohlasí Avior. Zatínám nehty do svých rukou. Dýchej.

„Fajn," přecedím přes zuby a otočím se zpět k mentorům, „ale jak jí mám věřit?" Přeměřuji si je oba pohledem.

„Riskuj, zlatíčko." Jeho přesládlý tón směrem k mé osobě mě opravdu neskutečně irituje.

„Na to se vám můžu vysrat, na nějaký riskování." 

„Nemusíte dávát najevo svoje spojenectví, bude to překvapení pro ostatní," zazubí se Avior.

Nechci umřít ve spánku a už vůbec ne její rukou. Pche.

„Potřes si s oběma rukou," náhle mě pobídne Wryght.

Když to udělám, budu moct odejít? Třeba jo.

Natahuji ruku k Noreen, která ji po chvilce přijímá. Vyměnujeme si vzájemně nepříliš hezké pohledy. Potřásám si i s Adamem. Stoupnu si vedle Wryghta.

„Dnes už bylo dost kamarádičkování, poroučím se," oznámím všem přítomným. Myslím, že to povede k oboustranné spokojenosti. Při obratu mě chytá Wryght za paži.

„Žádný blbosti," důrazně mi zašeptá do ucha. Pouští mě a já odcházím.

Ray. Kde je? A sakra, co bude s ním? Počítá se do našeho úžasného spojenectví? Vyjíždím o patro výš. Prohledávám pokoje. Kde vězí? 

 

Noreen

 

Když mi podá ruku, stisknu ji jen tak nějak a syknu mezi zuby: „Nemysli si, že z nás budou nějaký kamarádky." Zkřížím si ruce na prsou a čekám, až za něma bouchnou dveře. Otočím se, abych mohla zdrbat Aviora, ale je rychlejší, protože to asi čekal, a namíří na mě prst.

 

„Buď hodná," hláskuje slova a já jen přimhouřím oči a odvrátím pohled. Odejde. Podívám se na dveře a pak si chci sundat triko, ve kterém jsem spala. Které jsem si převlékla, když jsem se v noci vzbudila z noční můry a byla mi zima. Už ho mám vyhrnuté u prsou, když zaslechnu zašoupání.

 

„Chceš navázat tam, kde jsme včera skončili?" Rychle stáhnu triko dolů.

 

„Nemůžeš se nějak ohlásit, že jsi tady?" Usměje se na mě. Nikdy asi nepochopím, jak se může smát. Tady. Kretén.

 

„No, říkal jsem si, že bych počkal až na kalhoty, ale přišlo mi to neslušné," zablýskají mu oči. Protočím panenky a odeberu se do postele. Posadím se a opřu se o zeď. Adam si stoupne před postel. Zadívám se na něj.

 

„Bež!" řeknu.

 

„Ne," ohrne ret a zarputile se na mě podívá.

 

„Bež!" řeknu ostřeji, ale ani se nehne.

 

„Ne." Je zřejmě rozhodnutej mě naštvat.

 

„Debile," zasměje se. otočím na něj pohled. „Přijde ti něco vtipného?" Ztuhne mu úsměv na rtech.

 

„Ne," klekne si na postel.

 

„Co to děláš?" Neodpoví a místo toho po čtyřech pokračuje ke mně. Je to groteskní, ale nechápu ho. Se zatajeným dechem čekám, až ke mně dojde úplně. Přitáhnu si kolena víc k tělu. Ucítím jeho tělo, jeho teplo, a na chvíli taky zapomenu, kde jsem.

 

„Tak jsme teď asi spojenci," hlesne potichu. Je tak blízko. Tak blízko mému obličeji, že se bojím, že když promluví, tak mě kousne nebo tak něco. Nahne se na bok a já ucítím jeho dech na krku. Zavřu oči a čekám, co se bude dít. Vtiskne mi jeden něžný polibek na krk. „Znamená to, že si s spolu můžeme něco..." Otevřu prudce oči a odstrčím ho. Vstanu a rychle vyběhnu z pokoje.

 

 

Autumn

Nadechnu se čerstvého vzduchu. Strčím si ruce do zadní kapsy. Vlasy se mi jemně cuchají vlivem vanoucího větříku.

„Aut?" promluví tiše Rae.

„Ano?" otočím se k němu čelem.

„Pojď sem," ukáže na místo na pohovce vedle něj. Dělám, co mi bylo řečeno.

„Můžu se tě zeptat?" nesměle začne.

„Copak, Rae?" mile se usměji. Je to opravdu krásný a milý kluk. Zajímalo by mě, zda umí být i agresivní.

„Jak to bude se spojenectvím?" Bála jsem se této otázky. Sama nevím. Koukne na mě těma přenádhernýma modrýma očima.

„Jsme spojenci s Noreen a Adamem," zklamaně mu oznámím.

„To zvládneme," pohladí mě po tváři. Udivím se jeho gestu, ale konejší mě to.

„Bojím se," zavrtí hlavou nevěřím jim, „ale chci věřit tobě," nesměle se usměji, „na sto procent."

„Já taky," upřímě opáčí. „Kdo tě čeká doma?" vyzvídá. Sklopím oči.

„Bráška, Adam," zaúpím, „otec," zvednu koutky, „miluju je."

„Nějaký chlapec?" pokračuje.

„Přátelé, pouze přátelé," zvednu hlavu a podívám se mu do očí, „a na tebe doma čeká kdo?" 

Rozšíří se mu oči. Hbitě si stoupne. Rukama se poškrábe ze zadu na hlavě.

„Víš, já nerad, nerad," hledá slova, „nerad o sobě mluvím."

„Aha," vydám ze sebe prostě. Přiskočí ke mně.

„Ale chci, abys ve mně měla důvěru," sníží se na moji úroveň. Tak blízko mě.

„Vy dva!" vykřikne Wryght, když vtrhne na terasu. Oba otočíme hlavu směrem k němu. Rae se usazuje vedle mě.

Wyght si nás zkoumavě prohlíží, když opět promluví.

„Autumn, už jsi řekla Shayeovi o spojenectví?" optá se prochází kolem nás. Tam a zpět. Shayeovi? Vyvalím na něj oči a pohledem těkám mezi těma dvěma.

„Komu?" vyvalím na něj.

„To jste se ani nepředstavili?" zasměje se a mává skleničkou ze strany na stranu. „Autumn, Shae. Shae, Autumn," stále je rozesmáty. Podívám se na Shayeho, nebo Raeho?

„Prosím?" nechápu situaci zde, „on se mi představil jako Rae," ukaži na kluka. Wyght taky necháme.

„Tak, děti, tohle si vyřešte, kdyby něco, víte, kde budu," dává ruce nahoru ve vzdávajícím se gestu. Odejde.

„Shaye? Rae?" zlostně na něj vyprsknu, „jak ti mám říkat?" nasupeně se zeptám.

„Já, já," koktá, „jak jsem říkal, nerad o sobě mluvím," brání se.

„To neznamená, že máš lhát!" vykřiknu a tváře mi hněvem rudnou. Vstanu a mířím k výtahu, maximálně vytočená.

„A s tou důvěrou můžeš jít do prdele!" zahučím, když nastoupím do výtahu.

 

 

Noreen

 

Bloumám po chodbách. Naprosto nevím, kam se vrtnout. Jedno vím ale jistě. Nechci myslet na to, co se tam stalo a co jsem u toho cítila. Otevřu dveře a ocitnu se v jídelně. Vidím u stolu sedět Aviora. Okamžitě se rozhodnu, co budu dělat. Odhrnu židli před ním a sednu si. Podívá se na mě a odpije si ze sklenky. Hnědá tekutina značí zřejmě rum, nebo něco takového.

 

„Tak co chceš?" ozve se a je slyšet, že jeho hlas je podpořený hodnotnou dávkou alkoholu. Ukážu na jeho sklenku.

 

„Chci se napít."

 

„Hmm..." natáhne se pro další sklenku na stole a nalije do ní hodně tekutiny. S vděkem sklenku přijmu. „A co chceš doopravdy?"

 

„Nevím, co mám dělat s Adamem." Zasměje se.

 

„Stejně jako on neví, co s tebou." Protočím oči. Na tohle fakt nemám náladu. Napiju se a se sklenkou v ruce se zvednu a odejdu. Jdu po prázdné chodbě a popíjím. Když dopiju, jsem už dost opilá. Možná to bude i tím, že jsem po cestě potkala nějakou láhev. Procházím tichem a slyším jen svůj hekot a různé další zvuky, které vydávám. A taky narážím. Chodba končí a přímo přede mnou se otevírají dveře. Vlastně je to výtah. Uvidím tu holku.

„Ach nee... Naše kráva je tu," řeknu s dost přiopilím zakolísáním.

Autumn

 

Vytočená k nepříčetnosti, přichází poslední kapka v podobě Noreen. Ostře se na ni podívám. Podle toho, jak se houpe, má už nějaké to promile v krvi. Chytnu ji pevně za rameno, přirázím ji ke stěně.

„Zopakuj to," zacloumám s ní.

„Slyšelas mě."

„Zabiju tě," zasyčím a jedním tahem ji pokládám k zemi. Třeba se nepozvrací. „Jsi úplně vymaštěná?!" křičím na ni přes celou chodbu. Vrážím jí facku. Tvář jí červená o poznání víc, než jenom díky vlivu alkoholu. Sedám na ni obkročmo. Ďábelsky se uculím. Druhá facka ji nemíjí. Plivnu jí do obličeje.

„Ale! Tebe teď neštvu jenom já, že?" zasměje se na mě.

„Co si o sobě, sakra, myslíš?!" křičím na ni. Vztekem mi tečou slzy. U mě zcela normální jev.

„Tak mi tu hubu rozbij, drsňačko!"

Chytám ji za triko. Moje nehty protrhávají tenkou látku. Cítím, jak si je zarývam do dlaní, krev se, leč v malém množství, dostává ven. 

Nechci, aby tekla krev. Alespoň ne z ní mou vinou. Samozřejmě mimo arénu. Kapitol by mě... Seru na celej Kapitol a hry. Zakroutím hlavou. Napřahuji se. Zlomím jí nos? Vyrazím zuby? Napnuté svaly v pravé ruce spouštím na její obličej.

 

 

Noreen

 

Přistává mi pořádná rána pěstí přesně v momentě, kdy uslyším kroky na chodbě. Proč tady, sakra, všichni chodí pozdě furt!

 

„Pusť ji!" Avior.

 

„Nech ji!" Wryght.

 

„Hej!" Adam.

 

„Autumn!" A to byl kdo? Autumn ze mě sleze a já si z námahou stoupnu a utřu si krev z nosu, která mi mezitím vytekla. Doběhnou k nám všichni čtyři pánové a Avior mě tvrdě chytne za rameno. Zaskučím bolestí.

 

„Sice jsem rád, že ses opila, ale nemusela jsi ji vyprovokovat." Tak počkat. Jak ví, že jsem ji vyprovokovala?!

 

***

 

Už asi půl hodiny se přesvědčuji, že za to nemůžu já. Už jsem prakticky vystřízlivěla. V této chvíli sedím na gauči v tureckém sedu a zírám z okna. Autumn je na posteli, Adam se opírá o zeď a ten neznámý sedí v rohu na zemi. Jsme od sebe co nejdál. Všichni. A jsme zavření. Prý dokud se neusmíříme. Před pěti minutama mi přestala téct krev a teď mám chuť Autumn rozbít držku. Otočím na ni hlavu.

 

 

Autumn

 

Trocha zlosti ve mně zůstala. Většina se však odrazila v nose madam Noreen. Jak dlouho tady dřepíme? Ticho. Všude ticho. Shayeovi bych nejraději uštědřila pár ran, podobně jako Noreen. Adam je mi dost jedno. Madam se na mě otočí.

„Už jsi vystřízlivěla?" aroganci neskrývám, „tvůj mozek už alespoň vstřebává informace, když ho ani v normálním stavu nepoužíváš na přemýšlení?" vyprsknu na ni.

„Všichni víme, že za to nemůže moje piti."

„Chceš ještě ránu?" vyhrožuji jí.

„A co ty?!"

„Klid," promluví Shaye.

„Ty se na mě ani nedívej," osočím ho.

„Omluvil jsem se," pobouřeně odpoví.

„Víte co? Rovnou se můžeme pozabíjet tady, ne?" rozmáchnu rukama.

„Zase to nezveličuj."

„Musíme spolupracovat," teď už o něco klidněji prohodí Shaye.

„A hlavně si důvěřovat," zamrkám na něj ironicky. Shaye se důrazně postaví na nohy. Rázným krokem míří ke mně. Vypadá, že já budu ta, která obdrží ránu. Stalo se. Jenom to mlasklo, když mi facka přistála na tváři. Nebyla nijak bolestivá, ale plná emocí.

„Po sté, omluvil jsem se," přecedí přes zuby, „spolupráce je důležítá," šeptá, „nebo chceš chcípnout hned?" 

„Fajn," založím ruce na prsou, „Noreen," natáhnu k ní ruku s neutrálním výrazem, „promiň za ten nos," protočím oči.

 

 

Noreen

 

Odfrkne si, když jí vrazí facku, ale rychle mi sklapne. „Já se ti snad ani nemám za co omluvit."

 

„Noreen!" okřikne mě Adam.

 

„Tak jo... tak jo!" Vrhnu na něj zlostný pohled. „Omlouvám se, jestli jsme byla hnusná."

 

„Noreen," zostří hlas Adam.

 

„Necháš už toho!" Skoro se z toho postavím na gauči. „Omlouvám se, že jsem na tebe byla hnusná," další pohled na Adama. „Spokojenej?" Pošle mi vzdušnou pusinku a já dělám že zvracím. „Takže jsme si asi kvit."

 

Zajedu do sedadla a tentokrát si zkřížím ruce. Adam si přisedne vedle mě. Chce se mi spát. A tak se pomalu ukolíbám k spánku a ani si nevšimnu, že spadnu do Adamova klína.

Autumn

Blažený pocit z toho, že konečně mohu odejít, převládá nad tím z usmíření. Tahám za kliku dveří. Zamčeno. Dupnu.

„Wyghte!" zakřičím, „usmířili jsme se," ztiším se, Noreen vypadá, že zabrala, nechci se zase hádat, protože se nevyspinkala.

Z druhé strany slyším bujarý smích mentorů.

„To určitě!" opilecky vykřikne jeden z nich.

„Pusťte mě!" zuřivě cvakám klikou.

Zaslechnu cinkot skleniček a výsměch. Otočím se a opřu se o dveře. Nesnáším posmívání. Vytočím se. Shaye spatří můj výkyv nálady. Výkyv? Lépe řečeno, skoro stálou emoci.

„Hlavně se nerozčiluj," pozvedne koutek, „někomu ublížíš."

„Jestli nezavřeš hubu, budeš to ty, komu vyškrábu oči," stroze odvětím.

„Nezhoršuj náladu tady," vlídně se snaží uklidnit mě.

Fajn. Dneska už toho mám dost. Lehám si na postel. Svůj hněv dusím uvnitř. Napříč docela zaplněné místnosti se cítím osamělá. Vztek mě za nedlouho opustí, ale samota? Pocítím něčí dech na mém krku. Ztuhnu.

„Důvěra," zašeptá mi do ucha. Podle hlasu Shaye.

„Oči," zpupně reaguji.

Přikrývá mně peřinou. Hedvábí? Látka mi přímo laská kůži.

„Ty si nedáš říct, že?"

„Uhádls," zašeptám.

Prostor zahalí tma. Zavírám oči. Shaye si ulehá vedle. 

 

 

Noreen

 

Otevírám oči přesně v momentě, kdy uslyším burácející sklo. Pak smích. Oni nás hlídají? Cuknu sebou a postava za mnou sebou neurvale zavrtí. Podívám se na pevný stisk Adamovy ruky kolem mého břicha. Podívám se na postel. A pak že mi jsme hrdličky nebo co.

 

„Hej, spíte?" Odpovědí mi je tiché zabručení a pak uslyším šust povlečení.

 

„Ne, asi hybernuju," zabručí Autumn do polštáře.

 

„Nechovej se tak," chytnu Adama za ruku a snažím se ho ze sebe nějak dostat. Nejde to. „Sakra, nevíš jak se tohle sundává?" řeknu Autumn.

 

„Na co to sundávat? Roztomilost sama, i když na vás téměř nevidím."

 

„Protože se mi chce čůrat." Uslyším, jak si odfrkne. Dojde ke mně. Přes tmu ji skoro nevidím. Zkusím nadzvednout prst, ale nedaří se mi to. Autumn přiloží prsty.

 

„To jako nezvládneš sama?" zasměje se.

 

„Ne, v téhle situaci jsem ještě fakt nebyla." Možná bych se mohla nějak protočit. Ne, to je blbost.

 

„Asi jsem moc nepomohla." Adam se najednou zavrtí a přisune si mě ještě blíž.

 

„Sakra! Neprobudíme ho?" zasměju se. Možná to s náma nebude nakonec zase tak špatné.

---

HLAVNÍ OTÁZKA:

 

a) Noreen se zamiluje do Adama

b) Autumn se zamiluje do Shaye

 

OSTATNÍ OTÁZKY:

 

V dalším díle?

 

1. Autumn za soukromé vystoupení dostane:

a) 1-4 bodů
b) 5-8 bodů
c) 9-12 bodů 

2. Noreen za soukromé vystoupení dostane:

a) 1-4 bodů
b) 5-8 bodů
c) 9-12 bodů

3. Miláčkem kapitolu se stane:

a) Shaye/Rae
b) Adam
c) Diamond 

 

4. Jak vypadá Autumn?

 

a) TAKHLE!

b) TAKHLE!

 

5. Jak vypadá Noreen?

 

a) TAKHLE!

b) TAKHLE!

Autor: JanAnn (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování



Sdílet

Diskuse pro článek Hunger Games - Nezapomeň, kdo je nepřítel 3:

Hlasujte o příběhu povídky!

Tak to byla DOKONALÁ kapča!

Hl. otázka: a)
1. b)
2. b)
3. a)
4. a)
5. a)

Tak tady taky
HO: b)
1. c)
2. c)
3. c)
4. b)
5. b)
MÁ TO POLOVIČNÍ VÁHU!

Hl. otázka - b)
1 - c)
2. - b)
3. - a)
4. - b)
5. - a)

Stejný problém jako u Generations - velikost písmen, zarovnání, ale hlavně odstavce. Nebudu se opakovat se stejným komentářem, platí prostě pro obě povídky.

Přidat komentář:

Nick:

Text: