OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Hunger Games - Nezapomeň, kdo je nepřítel 2

Další kapitola je na světě. Jak jsme se popraly s tím, co jste nám vybraly? Komu a jak ublíží Janie? To vše v této kapitole:) //Prosím, hlasujte v komentářích i tentokrát - Annie a Janie:)!

29.11.2013 (11:00) • JanAnn • Povídky » Na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 857×

Vyhodnocení

 HLAVNÍ OTÁZKA:

 

Příště se?

a) spojí Noreen a Adam

b) Autumn seznámí s novým přítelem

c) seznámíme s protivníky

a) Janie
b) AlejahArleneRose, Annie, Beatrice
c) Evolet, Ashley457, Lucy

 

DALŠÍ DÍL:

 

1) Noreen a Autumn?

 

a) seznámí se

b) ublíží si

c) nepotkají se

a) Janie, Annie
b) Ashley457, AlejahArleneRose, Lucy, Beatrice
c) Evolet

2) Splátce z 11. kraje (muž) bude:

a) provokativní
b) chladný
c) hodný
d) uzavřený

 

a) Janie
b)
c) Ashley457, Annie, Beatrice
d) Evolet, AlejahArleneRose, Lucy

3) Jedna z vlastností Adama bude:

a) bezcitný
b) milý
c) zlý 

d) nechápavý

a) Evolet, Ashley457, AlejahArleneRose, Beatrice
b) Janie, Annie
c)
d) Lucy

 

---

2. Kapitola

 

 

Noreen

 

Probouzím se přesně v momentě, když se podává snídaně. Vajíčka, mléko, džus, pečivo... Luxus, na který nejsem zvyklá. Proto si beru housku a odebírám se do jednoho z křesel. Adam mi oznamuje, že budeme za chvíli v kapitolu, ale já stejně slyším jen hukot v hlavě. A pak se to město blíží. Vidím betonové zdi a malebnost... Divný nádech na mě tlačí ze všech stran.

 

Když vystupuje Adam, mavá davu fanoušků. Když vystupuji já, zírám na nohy a snažím se co nejrychleji dostat pryč. Konečně jsem ve výtahu, který jede daleko... do desátého patra, patra, kde se nachází dva pokoje pro splátce. Když jen pomyslím, že v těch pokojích spávali lidi, děti, co jsou teď už mrtvý, je mi na zvracení. Bežím do koupelny, ale než ji najdu, je už skoro pozdě. Klopím to Nic do záchodové mísy.

Autumn

Spalo se mi velmi dobře. Až mrazivě dobře. U snídaně si nabírám nějaké cereálie a tlačím je do sebe. Vzpomínám na bratra. Musím se usmát nad jeho hláškami, které se mi vybavují. Všichni se sápají k oknu. Asi už tady budeme. Dívám se na ostatní splátce. Ani jednoho neznám jménem. Cítím se tak sama a na to opravdu nejsem zvyklá. Vlak zastavuje. Je to tady. Vycházím ven. Uličkou mezi Kapitolany mířím k ubytovně. Mávám jim. Snažím se vypadat nadšeně. Hned co vstoupím do ubytovny, úsměv opadá. Dostáváme všelijaké instrukce a já se odebírám do jedenáctého patra do svého pokoje. Zkoumám jej. Luxus. Čekala jsem to. Pokrčím rameny a lehám na postel. Ruce si dávám za hlavu a zírám do stropu. Musím se s někým seznámit. Už jenom, abych tady neseděla a neužírala se. Neužírala se bezmocí a samotou, která mě víc a víc pohlcuje. Nesmím dopustit, aby mě pohltila. Prudce si sedám a vycházím ven. Někam, kde snad můžu narazit na ostatní.

 

 

Noreen

 

Scházím v tréninkovém úboru dolů po schodech a jdu dál po šipkách. Mám vyčesaný vysoký culík, což je moje specialita. Se sepnutýma rukama přicházím do tréninkového centra. Spousta splátců... dá se říct většina už čeká na nás poslední, i tak pár jedinců chybí. Stoupám si na své místo vedle Adama. Shlédne na mě dolů a ani se neusměje. Má doslova ledovou masku na obličeji. S otřesem se koukám. 

 

„Co čumíš?" řekne mi a já se s jeho slovy prudce otáčím svůj pohled na zem. Začnu žmoulat ruce ještě víc. Co to, sakra? Vždyt byl tak milej, doprčic. Trenérka nás provádí sálem a vysvětluje pravidla. Když máme volno, stojím na místě a zírám na stanoviště s noži. Ne... Odebírám se ke stanovišti, kde se učí rozdělávat oheň.

 

 

Autumn

V tréninkovém oblečení s drdolem vyčesaným vysoko na hlavě a zkříženými rukami na prsou poslouchám instrukce. Sleduji podhlahu a neposedně přenáším váhu z jedné druhy na druhou. Občas mrknu očky po splátcích. Vedle mě stojí kluk ze stejného kraje. Konečně se kruh rozpouští. Rozhlížím se a mířím k tomu klukovi. Sleduji, jak se obratně pohybuje s oštěpem v ruce. Trefuje všechny figuríny. Trup, hlava, srdce, noha. Otočí se a všímá si mě. Dám si ruku za hlavu a zasměji se. Natáhnu k němu druhou ruku, on ji přijímá.

„Jsem Autumn, už jsme se viděli na sklizni," pouštím jeho ruku. „Omlouvám se, ale v tom cirkusu jsem zapomněla tvoje jméno, můžeš mi ho, prosím, zopakovat?"

„Vím, pamatuji si tě," usměje se na mě, „milerád ti jej znovu řeknu, jsem Rae Silver," odvětí. Otočí se a vybírá si další oštěp. Není moc výřečný. Ještě se k němu vrátím.

Skoro v každém stanovišti je plno.

„Čau!" někdo na mě vykřikne a chytne mě za rameno. Prudce sebou cuknu a skoro mu uštědřím ránu. Je to nějaký kluk. Vlasy hnědé a kudrnaté, oči hnědé. Vypadá vtipně, ale i mile.

„Kean, jméno mé," prohlásí vtipným hláskem, „jsem z kraje číslo dvanáct," stoupne si naproti mně a třese si se mnou horlivě rukou. Jeho pevný stisk je až bolestivý. „Jen jsem tě chtěl upozornit na tamtu," ukáže na skupinku splátců, „grupu. Profíci," pošeptá mi. Pouští mou ruku a vesele skáče pryč. „Těšilo mne," mávne na mě rukou. Jenom otupěle zírám. Zajímavý člověk.

Nastavím si obtížnost u poznávání bylin a začínám s testem.

 

 

Noreen

 

Asi tak po hodině se centrum celkem vytříbilo a je tu už jen pár splátců. Rozhlížím se a všímám si, že je tu celkem klid a zbylí splátci se zajímají o svoje. Jdu pomalým krokem k nožům. Jeden beru a pevně o stisknu. Chystám se k hodu.

 

„Doufám, že mineš," ozve se mi za hlavou a já se dost leknu a vrhnu nůž jinam. S rukou před ústy zírám na to, kam jsem ho poslala. Nějakou dívku to mine jen o kousek. Vykřikne bolestí. Panebože! Já ji řízla! Dívám se, jak jí z ramene vytéká malý čurůček krve.

„Omlouvám se, omlouvám se, omlouvám se!" Chci jít k oné dívce, ale přede mě se staví Avior. Můj mentor. Má delší hnědé vlasy a je závislý snad na všem.

 

„Uklidni se, Noreen, já to vyřeším." Dívka vypadá, že se na mě brzo vrhne. Brzo. Slyším, jak se někdo směje. Otočím se a zírám do obličeje nějakýmu klukovi. Delší černý vlasy a vražednej pohled. To on mi zašeptal to do ucha.

 

 

Autumn

Dostanu zásah nože do ramene. Zakřičím přes celou místnost. Neječím kvůli bolesti, ale spíš jsem to nečekala. Okamžitě si chytnu rameno a pevněji  stisknu oštěp ve zraněné ruce. Já tu holku zabiju. Rázným krokem se vydávám k holce, která se mi opakovaně omlouvá. Co je mi po nějaké omluvě? Když se naštvu, nekontroluji se, a právě nastala ta chvíle. U dívky stojí nějaký muž. Podívám se mu do tváře. Mentor, Avior. Nevěnuji mu moc pozornosti. Pouštím si ránu a chytám to děvče pod krkem. Moje krev se ocítá na její kůži. Přitlačím ji ke zdi. Oštěp si dávám i do druhé ruky a tllačím jí ho pod krk. Z ramene mi stále teče krev. Důrazně se podívám na zasáhnuté místo.

„A teď mi to vysvětli," přecedím přes zuby. Stále křečovitě svírám oštěp u jejího krku. Neuškrtím ji hned. Nejspíš. 

 

 

Noreen

 

Dívka je jak namydlený blesk. Cítím nechutnou krev. Kolem nás dobíhají mentoři a chtějí nás odtrhnout. Ale ona mě neškrtí, jen mi hrozí oštěpem. Takže je zastavuju a spouštím.

 

„A co mi uděláš? Hm!" nakrčím ostře ret. Nemá smysl jí to vysvětlovat. „Zabiješ mě? Tak to udělej! Udělěj to! Alespoň nemusím řešit nějakou posranou arénu," hromadí se mi sliny v puse a mám je chuť vyplivnout. Dívka jen zafrká jak kůň, naštvaný kůň, a přitvrdí v sevření na mezeru mezi krkem a hrotem.

 

„Hou, hou, hou!" přiběhne Avior. „Uklidníme se. Noreen se očividně lekla a omylem po tobě hodila nůž, a neříkám, že za nic nemůže, ale já mám povinnost ji dostat do arény, takže mi to, prosím, přenechej, a tam ji můžeš zmasakrovat jako první." Obě se podíváme na Aviora. To si dělá srandu? Dívka mě po chvíli pouští a odfuní si to pryč. Mnu si krk a Avior mě chytá a táhne pryč.

 

„Co to bylo, sakra? Měla jsem ji na háku!" Avior se zasměje a zastaví.

 

„No, to teda neměla. Pokud jsi to neviděla, tak ta holka byla připravená tě zabít, a to není dobře..."

 

„Takže jsi jí poradil, aby to udělala v aréně? Hm!" řeknu naštvaně. Avior mě chytne za paži a táhne do výtahu, jakmile se za námi bezpečně zavírají dveře, začne hovořit dál.

 

„Ne, Noreen. Viděli to všichni trenéři a i pár splátců. Takže se s ní spojíš,"

 

„Ne!" začnu protestovat. „Ne! Tak to ne! Ta holka mě rozseká při první možnosti, jak jsi řekl, takže má odpověď je ne," 

 

„Ale já se tě na nic neptám!" zvýší hlas. Ale tak lehký to se mnou nebude.

Autumn

Vycházím z hloučku daleko od mentorů a od splátců. Hněvem mrskám oštěp do figuríny, trefuje hlavu. Celou ruku mám zakrvácenou. Kopu do stojanu s dalšími oštěpy a ten se řítí na zem. Všichni se podívájí mým směrem. Rozmáchnu rukama. Z konečků prstů odkapne pár kapek krve. Vidím, jak se ke mně řítí pár avoxů. Chtějí mě ošetřit?

„Co čumíte?" zařvu na celou místnost. S dupotem mířím k výtahům, kde mě odchytává Wryght. Mentor. Zezadu mě zatáhne za triko a přitahuje k sobě. Nevšimla jsem si ho. Ve stínu sledoval vše, co se dělo. Ruce si překříží na prsou a tváří se důležitě.

„Co si o sobě myslíš?" promluví, prozatím klidným hlasem.

„Hodila po mně nůž!" zakřičím na něj. On je možná v klidu, ale já ne.

„A to kolem toho musí být takový povyk?" pokračuje se svým tónem.

„Mohla mě zabít!" Trochu to zveličuji, ale kdyby se trefila do srdce, tak mohla. „A co je ti po tom, nedělej, že tě zajímá můj osud!" kričím na něj. Zpozorněl.

Prudce mě chytá za zraněnou paži a pomocí druhé ruky mi prstem tlačí do rány. Bolest mě pokládá na kolena. Přestává. Zakrvaveným prstem mi zvedá bradu a nutí mě dívat se na něj.

„Něco si vyjasníme," řekne rázně a nacpe mě do výtahu.

 

 

Noreen

 

Avior mě doslova posílá si sednout a stoupá si před obrazovku. „Ukážu ti teď tvé soupeře," zapíná obrazovku a první jsou lidi z prvních krajů. „První kraj, Eliness a Diamond," posadím se zpozorním.

 

„Ten kluk, co mě napadl." Avior přikývne.

„S tím klukem..."

„Tak na to ti víš co... Nebudu se s ním spojovat!" řeknu, zkřížím si ruce na prsou a dívám se z okna.

„... se nedostaň do křížku... ale to už se stalo!" usměje se tím jeho šibalským úsměvem a zastrčí si hnědé vlasy za ucho.

 

„Oukej, takže jsem mrtvá." Usměje se ještě víc.

 

„Adame! Vítej mezi námi." Otočím se a všimnu si toho kluka, v sexy svetru a kalhotech... Cože?

 

„Ahoj, co se děje?" Nechci se na Adama ani dívat, vzhledem k tomu, co předvedl v centru.

 

„Bavíme se tady s Noreen o tom, proč napadla jistou dívku." Adam si se zájmem a překvapeným úsměvem prohlíží moji postavu od hlavy k patě. Co to, sakra? Usmívá se na mě a je milej, ale tam dole je naprosto... Cože? Uvědomím si, že jsem zřejmě stále od krve, a tak krčím nohy a objímám je.

 

„A můžu se přidat?" Avior se usměje.

 

„Jistě, chlapče." Protočím oči. Dál už mluví jenom o splátcích. Ne o tom, s kým bych se měla nebo neměla spojit. Což je zajímavé.

Autumn 

Podrážděně jsem nucena usednout. Zapíná televizi. Chce mi ukázat soupeře?

„Mazej si to ošetřit!" vykřikne a kývne hlavou ke dveřím. Jeho delší kakaově hnědé vlasy v sepnuté v culíku zavlály. Stále má ruce na prsou.

„A ty jsi kdo, že mi můžeš říkat, co mám dělat?" křičím na něj a přidržím si zranění.

Práskne rukama o stůl, vypadá opravdu vytočeně.

„Miláčku," zdánlivě s klidem promluví a polkne, „ber mě jako svůj osud, mám vše, co se týče tebe," ukáže na mě, „ve svých rukou," zvýší hlas. „Takže val!"

„Ne," pohlédnu do jeho kupodivu průzračně modrých očí, trvám si na svém, už jsem taková.

Odfrkne. Začne na televizi promítat splátce, první kraj, nějaká baba a Diamond, s tím už jsem se bavila. Tu ženskou jsem tady ani neviděla. Druhý kraj Veron a Ian. Třetí. Zavrtím se. Něco mě štíplo do zad. Otočím se. Za mnou stádo, avoxové a něco jako zdravotníci. Je mi mdlo. Chtějí mě uspat, aby mě mohli ošetřit.

„Hajzle," špitnu si pro sebe, nemohl to slyšet. Právě mě přelstil zhruba čtyřicetiletý alkoholik. No do prdele.

„Vždycky vyhraju," pošle mi vzdušnou pusu. Zas a znova si tentokrát vítězoslavně zkříží ruce na prsou.

Zavírám oči.

 

 

Noreen

 

Naštvaně probíhám chodbou za Aviorem. „Ne!" zařvu. „Stůjte! Já vás to nenechám udělat, rozumíte?!" zaječím na něj. Někdo mě chytne zezadu. „Sakra, pusť me! Ani nevíš, o co jde!" řvu na Adama, který se nahne a pošeptá mi do ucha:

 

„Víš, jaký dokážu být, takže moc neštvi a nech ho být." Bez jakéhokoliv problému a již bez mého odporu mě zvedá, jde se mnou do pokoje. „Lehni a zůstan," pohodí mě na postel, jako bych byla kočka.

 

„Ale k tomu mě nedonutíš." Možná nejsem nejsilnější, ale mrštná jsem dost.

 

„Chceš to zkusit?" Vysměje se mi do obličeje. Zvednu se na všechny čtyři. Chvíli čekám a pak vystartuju vpřed. Můj cíl je proběhnout mu mezi nohama. Jo! Sladce proklouzávám a chystám se vstát, ale to už mě drží za pas. Sápu se dopředu.

 

„Ne!"

 

„Myslel jsem, že to půjde po dobrým, ale jak vidím, budu to muset udělat sám." Bezmocně se z něj snažím spadnout.

 

„Udělat co?!" vykřiknu.

 

„Víš, tohle jsem doopravdy původně nechtěl dělat, ale neříkám, že nejsi pěkná a že mě nepřitahuješ,"

 

„Adame!" Kopu před sebe a snažím se vyprostit své břicho z jeho sevření. Sápu se po jeho rukách, ale očividně mu to vůbec nevadí. Dotahuje mě až do koupelny. Snažím se zapřít o dvěře, ale nejde mi to moc dobře. Nakonec mizíme oba ve sprchovém koutě a Adam pouští vodu. Přestávám kopat přesně v momentě, kdy mi na moji již vážně rozcuchanou hlavu dopadají první spršky sprchy. Zafuním a zírám před sebe. Adam pořád za mnou. Popostrčí mě dopředu a donutí mě natáhnout ruce. Vlastně ani neprotestuju. Stáhne mi triko a hodí ho do rohu. Cítím, že si klekl. 

 

„Prasáku," řeknu tak, aby to slyšel. A slyší. Jen se pousměje a pokračuje.

Autumn

Probouzím se ve svém pokoji. Ticho. Otevřu oči. Málem úlekem upadnu do bezvědomí. Nade mnou neslyšně stojí Rae. Někde opodál beztak i ten slizoun Wyght. Pohltí mě zlost nad jeho lstí. Vydechnu. Nechám to být. Podívám se na místo zásahu onoho nože. Zalepeno a vyčištěno. Tolik povyku pro nic. Položím si dlaně na tváře. Proč jsem tak tvrdohlavá? Zavrtím se a podívám se na Raeho.

 

„O co jsem přišla?" opatrně se zeptám a prohrábnu si vlasy.

„Wyght mi ukazoval splátce z ostatních krajů," mile se usmívá.

„No jo, Wyght na mě nemyslí!" zakřičím tak, aby to slyšel, když by se ukrýval někde poblíž.

„Jak dlouho tu takhle na mě zíráš?" zasměju se.

„Dlouho," uculí se a vezme mě do náruče.

Nechápu, ale nechávám se nést. Pokládá mě na pohovku k televizi a zapíná ji. Odněkud se vynořuje Wyght.

„Slyšel jsem tě," prohodí a se skleničkou rumu si sedá vedle mě. „Už jsi ji trochu uklidnil?" promluví na Raeho a vyčítavě se na mě podívá. Ten pohled mě nevýslovně irituje. Začíná to ve mně vřít.

„Nechtěj mě znovu nasrat," zasyčím na něj.

„Prrr, nevystrkuj drápky, radši se napij," vráží mi skleničku do pusy a vysloveně to do mě lije.

Moc mi to nepomohlo. Nebudu se vztekat, už ne.

U třetího kraje si vyměňuji pohled s Wyghtem. Ta jeho nadřazenost. Grr.

Třetí kraj - Emily a Ben.

 

 

Noreen

 

Adam mě strká před sebou. Sedám si doprostřed postele a čekám, co bude dál. Adam odchází a tak deset minut se nic neděje. Pak bouchnou dveře. Někdo si sedá za mě a začne mi bolestivě pročesávat vlasy.

 

„Jdeš mě zase přemluvit, Aviore?" oslovím ho a čekám, co udělá. Překvapivě mi pustí vlasy a podá kartáč. Otočím se a začnu si pročesávat mokré vlasy sama.

 

„Jdu tě uložit k spánku,"

 

„Aha..." hlesnu a ještě s mokrými vlasy se položím na polštář. Pak ukážu na sklenku s brandy, co drží v ruce. „Vidím, že ti tu chutná." Pozvedne sklenku a zakroučí s obsahem.

 

„Doma to neseženeš." Má pravdu. Je tam plno pálenky a různých švestkovek, ale brandy nebo třeba rum žádný. Jen z dovozu, a už i to je ojedinělé.

 

***

 

„Adame, pochop mě, ono to... ta holka... a... pot... chápe..?" slyším, jak za dveřmi Avior šeptá, že mu sotva rozumím.

 

„Nebudu se k ní chovat nějak nadměrně dobře, Aviore! Ta holka mi za to nestojí!" Zato Adam se nebojí, že bych je slyšela, zřejmě.

---

HLAVNÍ OTÁZKA:

K čemu nakonec Avior donutí Noreen?

 

a) Spojení s Autumn

b) Spojení s Diamondem

c) Spojením nadobro s Adamem

 

Ostatní otázky:

 

1. Autumn se spřátelí s:

 

a) Raem
b) Noreen
c) Diamondem

d) Ianem
 

 

2. V dalším díle:

 

a) Noreen ublíží ještě někomu

b) Autumn si na Noreen vylije zlost

c) Nestane se nic zásadního

d) Autumn se s někým pohádá

e) Noreen a Autumn k sobě najdou cestu

 

Za každý hlas, budeme rády:)
HLASUJTE V KOMENTÁŘÍCH!
 

« Předchozí díl

Autor: JanAnn (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování



Sdílet

Diskuse pro článek Hunger Games - Nezapomeň, kdo je nepřítel 2:

Konec hlasování tu, začátek na další kapitole My rozhodneme o obsahu, teda společně s vašimi hlasy ale jelikož jste se občas shodli, tak to jinak nejde

Táákže lidi znova :) Ti co jsou online a četli tak prosím okomentujte protože pro ty co chtějí další kapitolu, i my, je to... uh. . . prosím...

Jé, no vidíte já zapomněla komentovat! Jinak musím říct, že mě tato povídka uchvítila!

Hlavní otázka: c
1. b
2. a

51 zobrazení a tři komentáře? Prosím, alespoň někdo nám to okomentujte, abychom mohli pokračovat

úžasný!
hlavní otázka: a)
1. b)
2. b)

Krása!
Hlavní otázka - a)
1a
2b

Konečne som sa dočkala novej kapitoly skvelá a teším sa na ďalšiu
Hlavná otázka: c)
1c)
2b)

Přidat komentář:

Nick:

Text: