Hiteriho seznam - 2. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Příběh o třech kamarádech, unuděných obyčejným životem. Vymysleli si úplně jiný druh zábavy - nebezpečné zábavy, ovlivňující lidské životy.
Jak by se Vám líbilo ovládat vše pouhým joystickem?

Tato kapitola je oddechová, protože ty ostatní budou mít - až do konce - rychlý spád.
Doufám, že se vám moje nová povídka líbí. :)

23.11.2012 (19:00) • Gracewhite • Povídky » Na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 603×

........... ........... ........... ........... ........... ........... ........... ........... ........... ...........

Už několik dní se Hiteri snažil obnovit spojení s ústředním počítačem policejní stanice. Marně.
Sydow k němu zezadu přistoupil s pizzou v ruce.

„Tak co?“

„Nic!“ odpověděl nabroušeně. „Mají to dost šikovně zakódovaný!“

„Chceš tím říct, že když se jim tam nedokážeš dostat, tak že jim to zakódoval nějakej hekr?“ udivil se Sydow.

„Jo, přesně!“
Sydow si z jeho odpovědi zklamaně povzdechl.

„Nikdy jsem si nemyslel, že tě dostane nějakej jejich polišo hekr!“

Hiteriho poznámka ještě více rozčílila. Hozeným polštářem mu skoro vyrazil talíř s pizzou z ruky.

„Nikdo mě nedostal, jen mi to bude trochu dýl trvat, dostat se tam dostanu!“ zabručel.

„Jen si to mysli dál…“ provokoval ho pořád.

„Sklapni a radši vypadni! Nech mě pracovat!!!“

Sydow skočil na gauč a pohodlně se usadil.

„Možná…“ zkusil to ještě naposledy. „bych ti dokázal nějak pomoct.“

„To si nemyslím!“

„No, jak chceš,“ řekl naposledy s plnou pusou.

Hiteri si dalšího půl dne lámal hlavu nad tím, jaký je dvanáctimístný číselný kód.

„Můžu to zkusit?“ ozvalo se za jeho zády. Bylo mu jasné, kdo tam stojí.

„Hm, jo. Nic tím neztratíme.“ Hiteri vstal a uvolnil tak Sydowi místo.
Ten bez mrknutí oka zadal kód.

„Hotovo!“ prohlásil vítězně. Hiteri na něj hleděl s otevřenou pusou.

„To není možný! Jak jsi to věděl? Já už nad tím tady sedím přes sedm hodin!“

„No… Většinou se dává do takového kódu číslice ulice, umístnění v síti – prostě všechny informace, které jen tak někoho nenapadnou.
Každý jako ty se snaží vymyslet nějakej zapeklitej kód a přitom na tom nic není.“

„Tos mi to ale nemohl říct dřív?!“ vzkřikl po něm.

„Nechtěl jsi přece moji pomoc!“

„Hmm…“ zabručel.

„Děkovat nemusíš…!“ řekl a vypláznul na něj naštvaně jazyk. Uvolnil mu místo a šel si udělat něco k jídlu.

„Tak co?“ zeptal se Ewe, když přistoupil k bručounovi.

„Máme to,“ odpověděl.

„Skvěle. Kdy vyrazíme?“

„Potřebné věci už máme,“ zapojil se do konverzace Sydow s plnou pusou jogurtu. „Můžeme klidně hned. Jdu nastartovat auto.“ Položil načatý jogurt na stolek, sebral klíče a vyšel z bytu.

Když přišel k autu, zjistil, že je otevřené.

„Co to…“ Vytáhl si z kapsy mobil a vytočil Hiteriho.

„No?“

„Proč je to auto otevřený?“

„To se ptáš ty mě?! Tys v něm přece naposledy jel!“ povzdechl si. „Asi jsi ho zase zapomněl zamknout. Nic novýho.“

„Zamknul jsem ho.“

„Sydow! Neřeš takový kraviny a přijeď už před barák! Čekáme tu.“

„Fajn!!!“

Kousek od něj cosi zařinčelo. Otočil se, ale nikoho kolem neviděl.
Po chvilce se otočil znovu.
Auto začalo z ničeho nic houkat, jako když ho chce někdo vykrást.

„Chrrrwe!“ zasyčel. „Už dost!“ snažil se to vypnout, ale nešlo to. Až po chvilce to z nevysvětlitelného důvodu přestalo.

Dívčí smích se rozlinul střešním parkovištěm.

„Konečně jsem tě zastihla, Sydow... Hledám tě už přes dva měsíce.“

Chlapec se na ni ohlédl. Zkameněl. „To jste se z toho San Diega dostali ale hodně rychle!“

„Co bys taky čekala, když nás hledala vojenská armáda. Byli jsme v pasti. Doslova v pěkný prdeli!!!“

„Jak ale tak vidím, jsi živý a zdravý. Platí to i o těch dvou?“ Nic neodpověděl.

„Co po mně chceš?“ zeptal se.

„Potřebuju pomoct. Potřebuju se na pár týdnů k vám schovat.“

„Nepřipadá v úvahu!“

„Ani za tohle?“ vytáhla z kapsy u bundy nějaký čip. Sydow jí ho okamžitě vytrhnul z ruky a ďábelsky se usmál.
Zamknul konečně auto a vytočil opět Hiteriho číslo.

„Vraťte se oba do bytu, mám pro vás překvapení.“ Hiteri nic neopověděl a zavěsil.

...

„Co ta tady dělá?!“

„Nevidíš mě snad rád, Hiteri?“ pronesla namyšleně.

„Vypadni z tohoto bytu!“

„Ne! Musíte mi pomoct!“

„Ne!“

„Dá nám za to tohle…“ zastal se ji Sydow a hodil po něm jakýsi čip; flešku.

Hiteri k ní přišel blíž a vrazil jí to nazpět do ruky.

„Fajn, ale vyhýbej se mi!“ upozornil ji a vyšel naštvaný z bytu.

„Myslel jsem, že už ten rozchod dávno prodýchal.“

„To jo, ale nenávidí mě pořád stejně.“

„No… Myslím, že vás oba tady nechám a půjdu obhlídnout okolí,“ informoval je Ewe a do mikiny si zastrčil joystick.

„Doufám, že nemáš schůzku…“

„To mám!“ odpověděl ostře a vyšel z bytu.

..............................................................................................................................

Vždy, když měl Ewe ´schůzku´, šel zabít někoho konkrétního.

Hiteriho seznam, který kdysi všichni tři společně sepsali, obsahoval jména vysoce postavených mužů ve státě. Jejich smrt byla nevyhnutelná. Pomsta byla to, co Ewa stále hnala kupředu.

Bylo to proto, že… NE! Na to je ještě příliš brzy… Příliš brzy na seznámení s těmi, kteří zabili jeho otce pro věc, kterou používá neustále každý den.

........... ........... ........... ........... ........... ........... ........... ........... ........... ........... ........... ........... ........... ........... ........... ........... ........... ........... ........... ........... ......