OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Helen - 5. Věci v pohybu

20.11.2011 (10:00) • corneille • Povídky » Na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 929×

Do očí mě polechtalo pár načervenalých paprsků slunce a já konečně zmateně zamrkala do neznámé místnosti. Opravdu notou chvíli mi trvalo, než jsem si pospojovala všechny střípky událostí a vzpomněla si na můj zběsilý úprk z domova. I když dá se to tak nazvat. Domov je přece místo, kde máte rodinu, zázemí, bezpečí. To já nikdy neměla, ačkoliv jsem dlouho s touto iluzí žila.

Znáte to, jistě, kdo by ne. Myšlenky mnohdy bývají velmi neposedné a většinou se hlásí o slovo, když to nejméně potřebujete. Jako teď u mě. Mé vzpomínky se vracely do doby, na kterou jsem si už tolikrát zakázala myslet. Do doby, kdy byla ještě naživu.

V hlavě mi okamžitě vyskočil její obraz, ten krásný a energický úsměv, ta nikdy neutuchající pohoda z toho, že jsme obě v bezpečí. Byla perfektní, dokonalá upírka, která mě neopustila ani potom, co ji jeden krvežíznivec přeměnil. Až s odstupem času mi došlo, jaké peklo to pro ni muselo být, přesto si nepamatuji, že by někdy ukázala náznak slabosti či beznaděje. Byla to pro mě bohyně. O to víc pro mě bylo bolestivější, když se bohyně ke mně nevrátila a místo ní se u dveří motelu ukázaly ony. Bledé ženy se smutným výrazem. A teď mi kanou slzy po tváři slzy, když si uvědomím, že to ony mi ji vzaly. A že já se ve své dětské naivitě schovala pod křídla vrahů, kterým jsem jen slepě věřila a bezmyšlenkovitě vodila další oběti.

Soud mé vlastní mysli na mě dolehl nebývalou silou a já se nebránila přívalu výčitek a slz. Kousíčky mé životní hádanky do sebe zapadaly a surově mi odkryly všechny odpovědi na mé otázky. Mé tělo zareagovalo, tak jak bych předpokládala. Jen matně jsem si uvědomila, že se pomalu sesouvá na přikrývky a pravidelně se otřásá v přívalech pláče. Spánek se dostavil během tmy, která se vkradla skrz okenní tabulky.

×××

Podruhé jsem otevřela oči do stejné místnosti. Má nálada byla u bodu mrazu, ale myšlenky jsem měla díky živým snům uspořádané. Věděla jsem, že nyní už zde nemohu strávit ani vteřinu, ale zase na druhou stranu, není kam spěchat. Venku se ještě pořádně nerozednilo a vycházet ven s mojí krví za tmy, je stejně bezpečné jako drbat aligátora na bradě. Pomalu jsem se tedy došourala ke koupelně a vysoukala se ze smradlavého oblečení. Horká voda mým svalům dělala dobře a já se nechutně dlouho rochnila pod tou tekoucí slastí. Až později mi došlo, že jsem si sem nevzala ani šampon, ani jiné serepetičky, pro každou ženu důležité. Vlasy jsem si tedy opláchla mýdlem a v duchu si nadávala, jelikož mě tento počin odsoudil k něčemu, co už pravděpodobně nerozčešu a tak mi asi nezbude nic jiného, než to polít benzínem a zapálit.

Celou tu bohapustou proceduru mi narušoval jen můj žaludek, který dychtil po nějakém kousku potraviny, proto jsem další oblékání, škubání vlasu a úklid brala rychlostí blesku.

Do recepce jsem dorazila, když se začaly první sluneční paprsky prodírat vrstvou mrků. Dneska bude pršet, což je na nic, ale na druhou stranu v tom dešti nebudou, tak nápadné moje mokré vlasy. Po předání klíčů jsem vyrazila na ulici a první mé kroky směřovaly do nedaleké kavárny. Měla jsem v plánu se hezky a draze najíst a přitom si v klidu promyslet další počínáni. Takže jsem za pár minut u šálku kávy a velkého kusu broskvového koláče skládala svůj útěkový plán.

Byl jednoduchý. Počkat až se otevře pobočka mojí banky a vybrat všechny peníze a pak ti s tím balíkem peněz navštívit starého známého od mámy. Děkovala jsem všem svatým za to, že jsem tolikrát prolistovala její deník a zapamatovala si všechna důležitá jména a čísla. A pak s doklady udělat nový učet a zmizet z Londýna. Perfektní, jednoduché a rychlé.

S novým plánem jsem dopíjela kafe a dojídala druhý koláč a v hlavě si pomalu uspořádala i ty nejdrobnější detaily. V mé situaci není radno plýtvat časem, moc ho mít nebudu, a jestli chci žít pár dní navíc, bude muset všechno klapnout na minutu přesně. Moc dobře vím, že věci už jsou v pohybu. Tedy alespoň dvě upírky určitě.

Autor: corneille (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Helen - 5. Věci v pohybu: