OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Generations 3

Roli dostane Annie a Janie zažije rande s Nicholasem. Co se stane dál? Přečtěte a uvidíte. Prosím, okomentujte! Děkujeme! :)

12.12.2013 (16:00) • JanAnn • Povídky » Na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 1610×

VYHODNOCENÍ

 

HLAVNÍ OTÁZKA:

 

Kdo získá roli?

a) Annie
b) Janie
_____________

a) RebecaLin, Beatrice
b) Lucy, LittleEmma
 

1. Jaké role se nabízí?

 

a) milenka jedné z hlavních postav
b) ztracená dcera jedné z hlavních postav
c) prodavačka
d) zakomplexovaná doktorka 
_____________

a) Lucy, LittleEmma
b) RebecaLin, Beatrice
c)
d) 

 

2. Co přesně domluvila Annie pro Janie?

 

a) rande, na které Janie nedorazí

b) domluvila, že Adam přijde k nim domů

c) večeři v mexické restauraci

d) výlet po Las Vegas a okolí
_____________

a)
b) LittleEmma
c) RebecaLin, Beatrice, Lucy
d) 

 

---

Kapitola 3

 

 

Annie

 

Padám na postel. Pondělí. Nejhorší den v týdnu. Škola dnes byla náročná. Převalím se na záda. Z kapsy vyhrabu mobil a dívám se na čas. Za chvíli by měla dorazit i Jan. Zdržela se, už vlastně ani nevím proč. Prudce si sedám. Dnes se má Matt ozvat ohledně koncertu! Výtečně.

 

Vyndávám notebook z tašky. Odemknu jej. S prvnímy tóny mnou puštěné písničky se vrhám na psaní. Mým původním cílem byl domácí úkol do angličtiny, ovšem jsem, jako obvykle, ztvrdla na sociálních sítích. Pobrukuji si melodii dané skladby. Vidím Janie on-line. Okamžitě jí píšu.

 

Mazej domu!

 

Vtom se otevírají dveře. Já o vlku... Zaujatě civí do telefonu.

 

„To já jsem ti psala, osobo," zaculím se na ni. Neviděla jsem ji půl hodiny a už mi celkem chyběla.

 

„Jo, vidím. Promiň, zdržel...a mě profesorka." Hází s sebou na postel vedle mě.

 

„Dneska se dozvíme výsledky," natáhnu se a plácnu ji po zadku, aby mě vnímala.

 

„Seš nějaká hotová z toho... Matta ne?" Ďábelsky se zaculím.

 

„Ty máš dneska rande s Nicholasem, že?" S šibalským výrazem a neskrývaným nadšení si chci potvrdit, co jsem domluvila.

 

 

Janie

 

Přetáčím se na záda a s mobilem na břiše si zouvám boty a rozpouštím vlasy z neupraveného drdolu. Pak se zase přetočím zpátky.

 

„A víš, kam mě pozval?" Otočím se na břicho a natočím si její notebook na sebe. Napíšu tam písničku a pustím.

 

„Kam že tě pozval?" zeptá se a chvíli sleduje videoklip.

 

„Do nějaký mexický restaurace," přiškrceně se zasměju.

 

„Co je na tom špatnýho?" zeptá se a otevře si world, asi jde psát nějaký úkol.

 

„Tak za prvý, v životě jsem v žádný nebyla, ale pokud tam budou mít číšníci sombréra a nějaký ty jejich nástroje, tak se zpakuju a vypadnu." Vypnu mobil a zase se přetočím na záda. Zadívám se do stropu.

 

„Ještě doufej, že Nicholas nestropí nějakej trapas," zkonstatuje suše.

 

„Taky pravda, asi mu dám do držky a vypakuju se odtamtud okamžitě," usměju se na ni. Pak se zvednu a s vrtěním zadku se odploužím do koupelny. Nechám si otevřené dveře a začnu se převlékat, což znamená to, že se vysleču do spodního prádla a poskakuju tam tak.

 

 

Annie

 

Mobil zavibruje a zazní poměrně protivný tón sms zprávy. Matt!

 

Nadšením s sebou trhnu. Sundávám z klína notebook a nechávám ho být.

 

„Hej, Janie!" otočím se na ni, stojí v koupelně jenom ve spodním prádle, nepřijde mi to nějak zvláštní. Přece jen spolu bydlíme. „Výsledky!"

 

„Faaakt?!" Obloukem skočí na postel a pevně mě chytá za ruku.

 

Otevírám zprávu. Nadšeně si ji čtu. Na konci zprávy však moje prvotní vzrušení opadá.

Zdravím, Annie,

jsem velmi rád, že se mnou budete spolupracovat v našem seriálu. Je mi líto, ale pro Janie nemáme žádnou vyhovující roli. Možná někdy příště. Potvrďte svoji nově započatou hereckou kariéru SMS zprávou.
Přeji pěkný zbytek dne,
Matthew Wolf

Smutně kouknu na Jan.

 

„Nevezmu to," promluvím po chvilce ticha. Strhnu ji na sebe a pevně objímám.

 

 

Janie

 

Začnu se jí doslova smát, protože mě tady objímá celou svojí šířkou i hmotností. Snažím se vyprostit, ale místo toho se svalí na mě a drží se jako klíště. Zrovna v momentě, když ji převalím na záda a posadím se na ní, zazni řinkot klíčů. Obě tam otočíme hlavu.

 

„Och!" vykřikne Damien a přiloží si ruku k ústům. Zazubím se na něj a obrátím se zpátky k Annie.

 

„Ale jo! Ty to teda vezmeš!" zakřičím a Damien zazní takovým vzdychem, že mám starost, že omdlí. Zabouchne za sebou dveře a já chňapnu po jejím mobilu a seskočím z ní. Nemusím snad ani zmiňovat, že začne utíkat za mnou. 

 

„Ahoj, Matte!" zakřičím a proběhnu před koupelnou. Sleduju, že se Damien posadil a sleduje nás s otevřenou pusou. „Děkuju za nabídku!" křičím a u toho to píšu. Annie mě chňapne po břiše a já zapištím. Smýknu sebou na postel a ona dopadne mně na záda. Vlasy máme všude a já jenom cítím, jak se ke mně snaží dostat. Před očima se mi zjeví Damienův přiteplený pohled. „Přijímám!" Rychle zmáčknu odeslat a pak povolím. Annie se dostane k mobilu.

 

„Ty jsi to fakt odeslala!" zaječí na mě. Začnu se zvonivě smát a vylezu zpod ní. Slezu z postele a políbím se s Damienem na každou tvář.

 

„Co tady děláš, zlato?" Najdu hřeben a začnu si pročesávat vlasy. Mám v plánu si je natočit.

Annie

Janie za mě přijala nabídku. Nevypadá zdrceně, že by onu roli nedostala. Jsem ráda, že to tak bere, a směji se s ní. Zdravím se s Damienem.

 

„Hej, naháči," zahučím na Janie do koupelny a přitom se směji, „pohni si, ano? Dam je tady, aby tě odvezl do restaurace," vysvětlím jí.

 

Začnu se hrabat ve skříni. Sama mám na sobě opravdu překrásný model šedých vytahaných tepláků a bílého tílka. Dnes večer se nikam nechystám, takže se nijak neparádím. Chtěla bych vybrat něco pro Jan, ale ona si to stejně nevezme. Vytahuji modrou sukni, na níž je černá krajka, k tomu černé tílko a boty dle jejího výběru. Pokládám věci na obvyklé místo.

 

„Dame," oslovím jej, „dávej mi na ni pozor," pošeptám mu a podívám se na hodiny, „v jedenáct ať je doma," uculím se. Cupítám za ní do koupelny, než vejdu, ještě se otáčím. „Jestli se ožere, napiš mi předem," zazubím se. Damien jen přikyvuje a Janie na mě vrhá zlostný pohled. Skáču za ní a chytám ji za tváře.

 

„Šup, šup," pořádně jí zmáčknu líce, „ať tvůj ex dlouho nečeká." 

 

 

Janie

 

S natočenýma vlasama jdu ven a zhodnocuju to ve velkém zrcadle. Moje pozornost se ale volně přesune k zadku. Hm... Je to dobrý, nebo... Na tvář mi přiletí tilko. Ohlédnu se na Annie.

 

„Tohle jsi mi vybrala?" Přejedu přes to očima.

 

„No," uculím se, „dobrý?" roztomile na ni mrknu.

 

„Děláš si srandu? Tímhle mu vytřu zrak, že se přede mnou bude plazit po chodníku," vrhnu se a obejmu ji. Pak řekne o mém odvoze. Takže zatímco se oblíkám, tak jí upřesním situaci. „Damien tu pěkně zůstane. Adam pro mě má přijet až sem a pak mě sem i zaveze," nakloním se k Annie a zase ji obejmu. „Nemusíš se bát. Neopiju se, nepůjdu s ním do jeho domu."

 

„Fakt nic neztropíš?" starám se o ni.

 

„Annie, prosím tě. Jediná vylomenina bude leda tak to, že ho zmlátím," usměju se. Dám jí pusu na tvář a Damienovi dvě pomyslné na obě jeho. Zamávám jim a obuju si černé lodičky. S mobilem v ruce vyjdu ven a jdu k výtahu. Zmáčknu přivolání a píšu Nicholasovi, jestli tady už je. Dveře se otevřou a já vzhlédnu.

 

„Ahoj, Janie," usměje se na mě modrooký hnědovlasý kluk.

 

„Tobiasi," pokynu mu ze slušnusti, ale jsem jím úplně hotová.

 

„Sluší ti to," mine mě a pořád se usmívá. Nastoupím a snažím se na něj nemyslet. Ne, Janie! Je to jenom náhoda, že jsi ho dnes potkala dvakrát a že vlastně on byl důvod tvého pozdějšího návratu domů ze školy a že ti přjde, že je strašně sexy, i když byl asi jenom se smetím. Dveře se otevřou a v hale se na mě usměje blondák. Pořádně se nadechnu.

 

 

Nicholas

Koketně pozvednu koutky.

 

„Vypadáš překrásně," těžce vydechnu, „jak okouzlující," házím jednu lichotku za druhou, když ke mně míří. Opravdu je nádherná. „Moc rád tě znovu vidím," dávám ji letmou pusu na ústa.

 

„Já tebe taky,"

 

„Můžeme?" nastavím paži a ona se do ní zaklíní. Kráčíme k autu. Otevírám jí dveře. Vyrážíme.

Tuto restauraci jsem vybral náhodně. Tajně doufám, že jídlo zde bude více než snesitelné, ale podnik to vypadá důstojný. Neustále se musím usmívat. Pohled na Janie je k nenabažení. V gentlemenském gestu jí odsouvám židli. Usedá. Přichází k nám číšník.

 

„Mohu obědnat?" optám se Jan.

 

„Jasně."

 

„Tak tedy, to nejlepší, co zde máte, a nějaké pití. Colu?" mrknu na Jan, jestli souhlasí. Přikyvuje.

 

„Vypadáš překrásně," nemůžu si pomoct.

 

„Kež bych mohla říct totéž, kdybych nemyslela na to, co stalo."

 

„Co v poslední době, jak žiješ?" začínám stroze, ale opravdu mne to zajímá.

 

„Annie dostala roli v jednom seriálu, a já teda nic moc, ale život si užívám."

 

„Zajímavý," prohodím s nenuceným nadšením. Donáší nám pití.

 

„Co borci?" vyptávám se dál, toto bych rád věděl ze všeho nejvíce. Použiji svůdný úsměv.
 

 

Janie

 

Zamyslím se. Možná bych mohla hrát jeho hru. To by pak ale zřejmě vedlo k tomu, že mu zase podlehnu. Už si ani nevzpomínám, co mě na něm tak vzrušovalo. Snad to, jak mě chtěl? Pořád a bez přestávek. Musím si přesednout na židli, protože mi ty vzpomínky vyvolají nepříjemné brnění po celém těle.

 

„Co by? Pořád stejný. To víš, podle toho, koho potkám na ulici," zadívám se na něj. „Nebo se občas vyspím s tvým kamarádem," zírám na něj, jak se taky posadí vzpřímeněji.

 

„Ale to, co se stalo, nebyla to moje vina, opil jsem se a..." Skočím mu do řeči.

 

„Samozřejmě, že jsi za to nemohl. Jenom ses opil a vyspal se s ní. V mé posteli."

 

„Říkám ti, že jsem se opil," pokračuje, ale já taky.

 

„Zajimavý je, že jsi mi opilý nepřipadal."

 

„Byl jsem opilý." Nakloním se přes stůl. Zvednu před sebe prst.

 

„Řekni mi jedno, a pak na to zapomenem." Je to přece jen dávno.

 

„Hm?"

 

„Vyspal ses s ní, protože chtěla ona, nebo jsi chtěl ty?" zírám na něj přes stůl.

 

Nicholas 

 

Klidně si sedne. Upřeně jí hledím do očí spalujícím pohledem. Zhluboka se nadechuje. Sklopím oči.

 

„Sofie," vydechne.

 

„Já to věděla, že budeš lhát."

 

„Sofie za to nemůže," nesměle se na zadívám, „mrzí mě to," zašeptám, „opravdu moc."

 

„Pokud je to pravda... tak..."

 

„Slibuji, že už se to nestane," plaše se rozhlížím po mísnosti, „když jsem o tebe přišel," odmlčím se, „uvědomil jsem si, co jsem měl."

 

„Lžeš."

 

„Miluji tě, Janie," chytnu ji za dlaň, „odpusť..."

 

Vyruší nás číšník. Jídlo vypadá úchvatně.

 

„Děkujeme," vďěčně promluvím na číšníka, který vzápětí odchází.

 

„Takže, smažeme to?" prosím se.

 

„Tohle se nedá tak dobře smazat. Ale dodržím svý slovo."

 

„Dokázala bys," nenacházím správných slov, „... být se mnou?"

 

„Nicholasi..." 

 

 

Janie

 

„Jako teď hned? Prostě si řekneme, že spolu budeme chodit?" Nakloním se přes stůl. „Prvně mě musíš pozvat na rande přece."

 

Rozradostní se. „Omlouvám se, půjdeš se mnou třeba do krematoria?" začne se smát.

 

„Dobře, dobře!" zasměju se a pustím se do jídla.

 

„No, víš, nevím, co by sis zde představovala za větu, ale tak prosím :DDDD"

 

„Děkuji."

 

***

 

„Máš tu auto?" zeptám se, když stojím před restaurací, je mi špatně a chci domů.

 

„Nemám," usměje se a strčí si ruce do kapes. „Ale bydlím blízko."

 

„Vím, kde bydlíš."

 

„Doprovodíš mě?"

 

„Oukej," zasměju se a vyrazím. Strčím si ruce do kabátku a kráčím tiše vedle něj.

Nicholas

Zastavujeme u domu.

 

„Byl to parádní večer," vezmi ji za ruku a něžně políbím, „slibuješ, že není poslední?"

 

„I mně se líbil."

 

„Znovu tě velmi rád uvidím," přitahuji si ji k sobě, ruce mi sjíždí na její boky.

 

„Bylo to doopravdy super. Ten večer."

 

„Nechceš jít dál?"

 

„Ani ne."

 

„Tak," žalostně promluvím, „zavolám," políbím ji na ústa. Odrthavá mě od sebe. „Promiň," vyderu ze sebe, v mém hlase je znát touha, touha po ní.

 

„Nicholasi, něco jsem ti řekla. Byl to super večer, a ty to zkazíš? Fakt ti jde jenom o sex, proboha?"

 

Plouží se pryč od domu. Vzdaluje se mi. Osamělost mnou neohroženě prostupuje. Miluju ji. Pochopí to? Jestli ano, tak kdy? Týden, měsíc... Vplouvám do domu jako bezduchá schránka. Klíče odkládám na obvyklé místo. Převlékám se. Do mobilu ťukám pár písmen, adresované Janie.

 

Miluji tě!

Děkuji za překrásný večer.

 

Janie

 

Odemknu vchodové dveře a vejdu do haly. Mířím k výtahu, kterým vyjíždím do našeho patra. Odemykám, když se o dvoje dveře dál a na opačné straně ozve zámek a ven vyjde Tobias. Usměju se.

 

„Nemáme my to na sebe ale štěstí?" řekne a vykouzlí taky úsměv. K nohá mi přiběhne malý bígl. Ohnu se a pohladím si ho. „Franku! Nech toho!" křičí na něj.

 

„To je v pohodě, mám ráda psy." Usměje se na mě a já se zvednu.

 

„Tak co rande?" Projede mnou pocit viny.

 

„Vlastně jsem hotová a mám chuť si vyzout boty a dát si nohy nahoru," zatvářím se tak nějak. Najdu klíče a odemknu. „Tak zatím," rozloučím se a vejdu. Nic lepšího mě fakt napadnout nemohlo. Vyzout si boty, ve kterých jsem byla víc jak tři hodiny, a zasmradit celej byt. Rovnou jsem mu mohla říct: Utěsni si otvory, vypouštím!

 

 

Annie

Zámek zarachotí. Janie! Já a moje tepláková souprava vyskakujeme z pohovky.

 

„Povídej," naléhám sotva vejde do dveří, „povídej, přeháněj," strhávám z ní tašku a čekám, čekám na informace. „Jak bylo? Jakej byl on? Co restaurace? Jídlo?" pobíhám kolem ní jak poník.

 

„Všechno bylo skvělý."

 

„Takže celkove večer hodnotíš jako?"

 

„Super, kdyby to neskončil tím, že mě chce zpátky."

 

„Důležitá otázka. Má šanci?" šibalsky si ji prohlédnu. Upíjím ze skleničky červeného.

 

„Tak to nevím."

 

„Jen tak mimochodem, dáš si taky?" nehtem cinknu do jemného skla, které lehce zadrnčí.

 

 

Janie

 

Skopávám ze sebe lodičky a začnu se vysouvat z tílka.

 

„Nedám, díky." Svleču si sukni a nechám ji ležet tam, kde spadla. Jdu do svého pokoje a shodím ze sebe konečně i tílko. „Co ty? Cos dělala?"

 

„Cpala se čokoládou u televize," zasměju se a obleču si šedé triko a černé kalhoty. Dojdu do koupelny a začnu si smývat make-up. Pak si stáhnu vlasy do vysokého culíku. Bohužel mám konečky pořád natočené, ale alespoň to vypadá dobře. Zazvoní zvonek.

 

„Jdu tam!" zařvu na Annie a s poskokem jdu ke dveřím. Otevřu.

 

„Ahoj, je tady Annie?" ozve se velice dobře upravený muž s kytkou v ruce.

 

„Jasně, pojď dovnitř."

 

„Kdo přišel?!" zařve na mě.

 

„Matt!" zařvu na ni na oplátku. „Pojď dovnitř," pustím ho. Uvidím černý pytel na zemi. Chmatnu po klíčích a vyřítím se ven. „Jdu se smetím!"

 

---

HLAVNÍ OTÁZKA:

 

OSTATNÍ OTÁZKY:

 

1. Zkusí něco Matt na Annie?

 

a) Ano

b) Ne

 

2. Koho Janie venku potká?

 

a) Nějakou stařenku

b) Tobiase

c) Nicholase

d) Bezdomovce

 

3. Jak vypadá Annie?

 

a) Takhle!

b) Takhle!

 

4. Jak vypadá Janie?

 

a) Takhle!

b) Takhle!

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: JanAnn (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování



Sdílet

Diskuse pro článek Generations 3:

Juu dobrý
1.a
2.d
3.a
4.b

Hlasujte o příběhu!

Zahlasuju
1. a)
2. b)
3. b)
4. a)
UPOZORNUJI ŽE MŮJ HLAS MÁ POLOVIČNÍ VÁHU, TAKŽE NEBOJTE

Konečne nová kapitola! A úžasná ako vždy.
1. A)
2. C)
3. A)
4. B)

Pokusíme se to nějak udělat, ale na jednom počítači mi to dělá velké mezery a na druhém je to za sebou, vím, že je to můj problém, ale nevím jaká je v tom přesně chyba, každopádně chápu co tím myslíš a pokusíme se. Děkujeme za opravení

Část textu vůbec nebyla vidět, zřejmě kvůli barvám, které jsi měnila. Navíc, jak už jsem pod tvými články zmiňovala, je třeba řádky a odstavce oddělovat (jak vidíš výše), ne je nechávat monoliticky za sebou. Strávila jsem teď docela dost času, abych tvůj článek upravila tak, aby byl vůbec publikovatelný (odstavce, barva, velikost písmen, odsazení). A bylo to vskutku naposledy. Pokud máš s formátováním článků problémy, je vše vysvětleno v sekci Pomoc autorům - je tam několik článků, jak na to. Příště už ti bude článek místo publikace nekompromisně vrácen k opravě. Děkuji za pochopení.

Přidat komentář:

Nick:

Text: