OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Fire Story - 10. kapitola

10.03.2012 (16:00) • Chensie • Povídky » Na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 1078×

Fire Story - 10. kapitola

Poslušně se držím našeho samozvaného vládce za ruku a kráčím do tajných úkrytů ve skále, kde mají tihle podivní tvorové obydlí. Co chvíli si z hlavy ještě vyndám pírko, a můj Pán mi sfoukává dým z vlasů. Můj účes naštěstí drží a drží… Ušklíbnu se tomu v duchu, protože jako plešatá požíračka melounů bych fakt vypadala šíleně!

„Tady vpravo,“ řekne poklidně král a usmívá se pod vousy, ačkoliv byl prakticky společensky znemožněn mnou a … nedovyvinutým malým skřetem, kterýmu bych nejraději rozšlapala ulitu.

Zatracenej Gine!

Trudomyslnost mne přejde, jakmile narazím ve skalní výduti na širokou postel, která je na pohled měkká a přímo zve do své hřejivé náruče. Slastně vydechnu a chci do těch naducaných peřin a polštářů skočit, když mě král chytí za rameno a zchladí mé nadšení.

„Tam ne. Tam spí pan Vankúš!“ odkašle si.

„Cože? A to má celou postel pro sebe nebo tam spí i se svojí rodinou… Ženou peřinou, dcerou plyšákem a synem povlečením?“ zachraptím zoufale. To snad není možný, že ten chlap je polštář a má pro sebe takovou nádhernou postel, když ji vlastně nepotřebuje!

„Ne, spí tam sám… On je jen polštář, ale oni mají rádi harmonii… Spí s tím, co jim připadá jako domov. A jelikož on je polštář, tak spí v měkké ustlané posteli a my ho nebudeme rušit!“ švihne po mně pohledem, jako bych byla nějaký zločinec.

Mírně ukřivděně se oklepu a zašoupu nohama. „Gi mi ho hodil na hlavu,“ prsknu a pokrčím rameny.

Projdeme tedy výdutí s nádhernou, přímo princeznovskou postelí a zastavíme se až po pár metrech. „Tohle taky nevypadá špatně!“ zamumlám nadšeně s pohledem na postel s černým povlečením a naducanými polštáři i peřinou.

„To je moje postel,“ odstrčí mě král a ukáže do rohu, kde se krčí přenosná bedna se třemi melouny. „Tam je tvoje místo…“

„Cože?! Mám spát v přepravce?!“ odfrknu komicky. „To si děláš prdel, můj pane!“ Ukážu na bednu a komicky se rozesměju.

Ale on se nesměje. Jenom se posadí na postel a svlékne si tričko, takže na chvíli hloupě civím na jeho krásnou širokou hruď a chce se mi dělat úplně jiný věci než se rozjímat nad bednou plnou zelených kulatých věcí!

„Jsi meloun… Chtějí, aby sis zvykala na své prostředí.“

„Ale to přece… Můj pane, to snad nemyslíte vážně?! Jak se mám narvat do tý přepravky? Vždyť… Sotva se tam nacpou tři melouny a já!“ zahalasím a prudce rozmáchnu rukama, aby pochopil, že tohle je vážně vážný!

„Mysli na své kořeny a staň se tím, k čemu soucítíš…“ řekne a rozepne si zip.

Nechci na něj zase jako pitomec koukat a slintat, takže pár topornými kroky dojdu ke žluté přepravce, ve které na mě potěšeně čekají tři melouny. Pro mě už evidentně nezbývá místo, jedině, že bych se fakt proměnila v to zelené cosi a nechala se položit nahoru… Zoufale zachraptím a posadím se na tvrdé a studené melouny. Bradu si podložím dlaněmi a toužebně pohlížím ke králi, který si hoví ve své prostorné posteli.

„Sedíš tam, jak slepice na vejcích,“ směje se tiše.

„Mně to až tak vtipný nepřijde… Bolí mě zadek. Nejspíš budu mít z toho chladu hemeroidy. Ke všemu začínám mít hlad a za chvíli mi určitě poteče z nosu a očí.“

„Proč by ti teklo z nosu a očí?“ pozvedne nechápavě obočí a provokativně si natřese peřinu.

„Protože budu bulet jako malá požíračka melounů!“ prsknu a natáhnu k němu ruce.

„Ty nejsi meloun,“ povzdychne si a pokyne mi, ať jdu k němu.

Téměř děkovně povzdychnu. „Nejsem… Já jsem jenom Fire. Nejlepší motorkářka na světě.“

„Největší kecka,“ opraví mě král, a když k němu rychlými kroky dojdu, stáhne mě k sobě. „Moje Fire…“ zachraptí a uvězní mě ve svém náručí, zatímco mi rty přejíždí po tváři. Zas tak bolestně něžně, až přivírám víčka a přesně vím, co se bude dít dál…

+++

Těžká jsou rána požíraček melounů, především když nemohou najít toaletu a mají pocit, že jim praskne močový měchýř! Neodvážila jsem se budit krále, protože jsme prožili vážně vášnivou noc a … je evidentní, že ač byl nedávno panic, tak teď už je to celej chlap a ten nudný pohyb šup sem, šup tam, mu pekelně chybí, když ho pár dní nedělá.

Takže jsem raději vylezla z pelechu sama a uháněla, co mi nohy stačily. Toaletu jsem samozřejmě našla, proto teď spokojeně sedím v hlavní skalní výduti, mám ruce pod hlavou a vyhlížím Gineho… Jsem zvědavá, jak spal on!

„Fire! Do starých zaprášených truhel, to bys nevěřila, co mi provedli!“ zaprská a posadí se ke mně.

„Jak ses vyspal?“ zazubím se. „Netlačí tě ulita?“

„U zlatý krávy, oni si fakt vážně myslej, že jsem šnek! Musel jsem spát na nějaký obrovským zeleným listu… Jenom tak! Ještě, že mám ten župan, jinak bych nastydnul! Musíme odsud vypadnout… Tady jsou všichni šílení!“ mračí se a upravuje si župánek i růžové bačkůrky. Náhle je strašně moc rád, že to své teplé měkké dětské oblečení má!

„Všichni harmoničtí,“ ušklíbnu se na něj. „Mně chtěli jako meloun dát do přepravky! Ale jelikož měl král postel sám pro sebe, tak mě do ní vzal a pěkně jsme strávili noc…“ uvelebím se a naznačím mu rozkošeplné užívání si.

Gine pobaveně přežvýkne a vjede si do krátkých kudrnatých vlasů. „Zase jsi ho děsila? Připravilas mu noční můru online?“

Úsměv mi z tváře zmizí. „Sex se mnou není horor!“

„To říkají všechny příšery… Spíš by mě zajímalo, jaký názor na to má náš král, když jsi ho zase znásilnila a vyděsila tak, že se nemohl ani bránit,“ prskne pobaveně.

„Gine… Nemůžu se dočkat, až budeme v našem světě a já nechám krále, aby ti připálil zadek, vole!“ Zvednu se ze země. Zase mě naštval. Ty jeho provokace někdy neberou konce. A já si nevšimla, že by si náš vládce v noci nějak stěžoval! „Neznásilnila jsem ho! Sám to chtěl!“

„Jasně, raději se vzdal, protože se tě bojí,“ uchechtne se.

Protnu ho znechuceným pohledem a raději dojdu k velkému koši jablek, který stojí u vchodu. Výborná svačinka… Sice jsem se za noc nasytila dost, ale beztak potřebuju vitamíny. Vyberu si krásné zelené jablko, velké jako moje pěst. Pěkně ho vyleštím a otevřu ústa, názorně, kvůli Ginemu, ještě vycením zuby, aby to vypadalo hrůzostrašně a …

„Vražda!“ vykřikne zelené ovoce a celé se rozkmitá natolik, že ho musím pustit z dlaně. Na zemi se před mýma očima přemění v … dívku se zelenými brčkovitými vlasy a fosforovýma očima.

„Do kvočny,“ zazoufá si Gine a chytí se za hlavu.

„Ty jedna mrňavá násilnická ženská!“ zařve na mě Jablko. „Tys mě normálně chtěla zavraždit! Vždyť ty seš … Ty seš chladnokrevnej vrah!“

„Já né!“ vypadne ze mě a o krok odstoupím, protože z ní jde vážně strach.

„Chtělas mě sežrat k svačině! Popři to!“ zavýská a přikročí blíž, jako by mi chtěla skočit po krku.

„To né! Jenom jsem si chtěla kousnout… Maličko!“

„Ty jedna divožroutko! Kanibalko!“ zařve a vrhne se po mně. Na to, že je to jenom kus ovoce mě tluče celkem solidně, protože naříkám a volám na Gineho, aby mi pomohl! Ale to ne, ten vůl skáče kolem a volá:

„Je libo hamburger! Je libo hamburger!“

+++

„Ty kreténe,“ zavrčím, když si na čele držím led a zakláním hlavu, protože mi krvácí nos. „Proč jsi volal – Je libo hamburger?!“ zazoufám si, protože tím mi teda vážně nepomohl, ale alespoň udělal ještě větší rozruch a přivolal krále, který ode mě za stopku odtrhl tu rozdrážděnou dívenku a teď jí kousek od nás domlouvá.

„Bylo to tak v jedný knížce, kterou jsem četl o dimenzích…“ hlesne omluvně.

„To byla nějaká pitomá fikce, ty vole!“ zařvu na něj. „Málem mě utlouklo Jablko a ty skáčeš kolem a nabízíš hamburger jako nějakej prodavač!“

„Tak ale teda… U celeru, tys jí chtěla sníst!“

„Myslela jsem, že je to klasický jablko!“ zanaříkám zoufale a nacpu si do nosu dva tampony, které nosím po kapsách… Ale obyčejně pro jiné nouzové případy! „Nejsem vrah!“

„Fire,“ zahalasí král autoritativně a jde ke mně.

„Máš průser…“ houkne nejistě Gine a vstává, aby ode mě zdrhnul!

„Ty jeden malej lacinej šmejde! Ty tady budeš se mnou! Ten první průšvih s tím polštářem mám kvůli tobě!“ zavrčím a pevně ho chytím za zápěstí. Donutím ho posadit se ke mně zpět a raději uhnu očima, protože se bojím podívat se do královy zlostné tváře.

„Jsme tu jako hosté a ty tady systematicky ničíš divotvorce!“ zasyčí a poklekne ke mně. Chytí mě za bradu a donutí mě zadívat se mu do tváře. Koutky úst mu zacukají, když spatří, jak mi z nosu čouhají provázky a jsem pěkně potlučená.

„Já to nedělám schválně…“ zazoufám si.

„Pane králi, vážně nedělá… Ona je fakt tak pitomá,“ přitakává Gi.

V duchu na jeho adresu usyknu něco nehorázně sprostého a ještě víc mu stisknu zápěstí. Vede mě nutkavá potřeba ho smontovat do maličké kuličky a začít s ním hrát kulečník!

„Musíte si uvědomit, že divotvorci jsou tvorové, kteří se proměňují za různé věci a spí tak, že jsou s nimi v harmonii… Musíte být oba opatrní!“ Striktně nás sjede pohledem a já asi tuším, co vidí… Jednu potlučenou požíračku melounů s tampony v nose a jednoho malého červa, který vypadá jako šnek a tykadélka mu hopsají ze strany na stranu, jak rychle přikyvuje.

„Takže pan Bota prostě spí…“ začne Gine.

„V botníku. Ano. A Kámen spí na hromadě kamenů nebo kdekoliv na zemi jako kámen…“

„Ale když budu chtít házet žabky na potoce, tak jak poznám, kterej kámen je normální kámen a kterej je Kámen divotvorce?“ pozvednu obočí.

„Ty nebudeš chtít házet žabky!“ procedí můj Pán skrze zuby a chytí mě pevně za vlasy. „Budeš dávat pozor na všechno! Budeš si hlídat, kam šlápneš, co řekneš, co sníš!“

„Vážně se omlouvám…“ zazoufám si a žaludek se mi při pomyšlení, že bych snědla člověka, zvedne. Zadívám se stranou a Jablko k nám rázuje tvrdými naštvanými kroky. „Ach ne,“ vydechnu bezmocně.

„Co si zase provedla?!“ zaskuhrá nešťastně král a na čele se mu objeví starostlivá čárka, zatímco tvář mu zbledne úplně.

„Tahle nenažraná ženská sežrala všechny melouny, který měla na spaní!“ zaprská znechuceně Jablko a nešetrně drcne do krále.

„Ach bože, doufám, že jsem nesnědla nějakýho divotvorce!“ zanaříkám a dám si hlavu do dlaní.

„Tys je snědla všechny?!“ vydechne král.

„Ne, naštěstí to nikdo z nás nebyl… Byly to obyčejný melouny, ale snědla sis prostředí na spaní! U vás si normálně žerete místo, kde spíte?!“

„U nás je to jiný… Věci si nestěžujou, když s nima hodím nebo je rozbiju. Jablko mi neskáče z ruky, když se do něj zakousnu…“ pokrčím rameny a její tvář nabere zděšeného výrazu.

„Vy jste tak násilnická rasa, proboha!“ vyprskne a do očí jí vhrknou slzy.

„Výborně, Fire…“ zatleská mi teatrálně Gine. „Ze všech slov, který můžeš z tý svý nenažraný pusy vypustit, řekneš tohle…“ ušklíbne se.

„Je libo hamburger!“ zavrčím na něj a pevně ho chytím za krk.

„Řeknu ti, že seš z naší násilnický rasy fakt to nejhorší!“ prskne chraplavě a odtahuje se ode mne, abych mu nemohla nabančit.

„Ty Gi, ještě řekni slovo a svezu tě na motorce!“ řeknu výhružně a bezmocně se zadívám na krále. „Můj pane, prosím, zeptej se… Jestli tu mají toaletu. Já byla ráno na malý a jestli jsem někomu načůrala do pusy, tak už mě fakt zabijou…“ zadívám se na něj celá nešťastná a pevně ho obejmu kolem krku, protože je mi do pláče. 

Autor: Chensie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Fire Story - 10. kapitola: