OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ellaine B. - Kapitola 1.

10.10.2011 (20:00) • Katniss • Povídky » Na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 877×

Narodila jsem se v Anglii, v  jedné malé vesnici. Nebydlely tam žádné děti v mém věku, ale časem jsem se naučila hrát si sama. Rodiče na mě čas neměli. Bylo to v pohodě, protože jsem dovedla být celé hodiny sama a vystačila jsem si s pár hračkami, které jsem si sama vyráběla. Všechno se ale změnilo, když jsem měla nastoupit do školy.

Už od začátku se se mnou nikdo nebavil a vylučovali mě ze třídního kolektivu. Rodiče se se mnou neučili, a tak jsem začala nosit špatné známky. Můj otec mě bil každý den a zavíral mě do pokoje, abych se učila. Večer mě vyzkoušel, a když jsem to neuměla, nedostala jsem najíst. Ze začátku jsem hodně hladověla, protože mi učivo nešlo vtlouknout do hlavy, ale potom, co jsem ve škole několikrát omdlela jsem se začala snažit. Učitelé na naší škole žili až v příliš velkém pohodlí, natož aby si všímali vyhublého malého děvčátka, které často necvičí a nechodí do školy. Do školy jsem nešla, když mě otec zbil natolik, že to bylo vidět, což se stávalo asi pětkrát za měsíc.

Můj otec pracoval ve firmě, která pomalu krachovala, takž jsem často byla terčem jeho vzteku. Nenáviděl mě a má matka taky. Věděla jsem to. Ano, věděla. Ale i přesto pro mě bylo utrpení, když mi v osmi letech zemřela. Měla rakovinu. Aspoň tak mi to řekl otec. Ale já mu nevěřím v ničem. Občas se stávalo, že si zlost vybíjel i na ní.

Ten den co zemřela, mě zavřel v pokoji, ale i přes velké dubové dveře jsem slyšela její výkřiky. A pak… ticho. Plakala jsem, protože jsem nevěděla, co jí je. A plakala jsem taky proto, že jsem tohle nedokázala pochopit. Bylo mi osm…

Pár týdnu po pohřbu, na který jsem nesměla jít, řekl otec, že se stěhujeme. Když jsem se ho ptala kam a proč, neodpověděl. Věci nám odvezli stěhováci a já měla jen malý batůžek s pár věcmi. Jeli jsme dlouho a já věděla, že už jsme za hranicemi. Také jsme jeli na trajektu, ale moře jsem pořádně neviděla. Pak jsme zas pokračovali po pevnině.  Zrovna jsem spala, když jsme zastavili na benzínové pumpě a on mi dal peníze, ať skočím pro pití. V obchodě bylo docela plno a chvíli mi trvalo, než jsem našla něco k pití. Vystála jsem tu dlouhou frontu, která se zde za pár minut vytvořila, ale když jsem podala láhev prodavači usmál se na mě a řekl nějaké cizí slovo, kterému jsme nerozuměla. Když viděl, že to nechápu, řekl to anglicky. Pivo. Bylo to pivo a já to nepoznala. Nepoznala jsem ten odporný nápoj, pod jehož vlivem mě otec často bil. Pivo…

Rychle jsem se vrátila k regálu s láhvemi a našla minerálku. Zaplatila jsem ji a vyběhla ven. Vrátila jsem se na místo, kde otec zaparkoval, ale auto bylo pryč. Hledala jsem, jestli jen nezajel někam do stínu – bylo léto, ale auto jsem nenašla. Zděšeně jsem zůstala sedět na lavičce. Nechal mě tu. Věděla jsem, že mě nenávidí, ale tohle… Jistě jde o nějaký omyl a všechno se vysvětlí… ale nevysvětlilo. Aspoň ne ten den. Ani ten další…

Seděla jsem na lavičce a přemýšlela, co budu dělat, ale nic mě nenapadlo.

Seděla jsem na lavičce a svět se mi propadal pod nohama.

Seděla jsem na lavičce a třásla se zimou. Usínala jsem.

Seděla jsem na lavičce…

Autor: Katniss (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Ellaine B. - Kapitola 1.: