OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Eleanor - Kapitola 5.



Eleanor - Kapitola 5.Po menší pauzičce přidávám i další kapitolu Eleanor. Budu ráda za jakýkoli komentář, abych věděla, jestli mám prokračovat:).
5. And so it was...
Kristen Bee

5. And so it was…

Seděla v pokoji u okna a dívala se ven znovu na zapadající slunce. Bylo v tom něco magického.  Cítila se dost naštvaně a to jak na sebe tak na svoji mámu. Ale všechno ji to trápilo. Musí tohle prožívat zrovna ona? Divné věci, co se dějí, a ona se kvůli tomu všemu s ní ještě pohádá. Nikdo se sem k ní teď nedostane, dveře má zakuté a nehodlá otevřít. Nikomu.

„Eleanor, hned sem pojď. Co sis to dovolila?! Co sis vůbec myslela?! Utéct takhle z bytu, nic mi neříct a ještě se vrátit takhle pozdě?! Jsem hodně tolerantní. Dovoluju ti toho hodně a tohle mám za to?! Nebude se to prostě opakovat, rozumíš tomu?!“ Takhle naštvanou jsem ji už dlouho neviděla.

„Ale mami, tohle bylo důležitý! Teda alespoň jsem si to myslela. Chtěla jsem ti to říct, až se vrátím…“

„Jo, tak ono to bylo něco důležitého! A co tedy? Když jsi mi to chtěla říct? Tak mi to snad můžeš říct teď, když se tě na to znovu ptám!“ Jen jsem mlčela. Co jsem jí asi tak mohla vyprávět? Ještě by si o mně zase myslela, že jsem blázen.

„Takže nic? To je tvoje poslední rozhodnutí? Tak dobře, teď běž nahoru do svého pokoje a do konce týdne máš zaracha nebo ne, budeš ho mít, dokud mi neřekneš, o co šlo.“ Vypadala klidně, ale na očích se jí dalo poznat, jaký měla vážně strach.

„Ale mami…“ Snažila jsem se odporovat, ale zase se na mě podívala tím nesmlouvavým pohledem. Sebrala jsem se a běžela do svého pokoje, plná vnitřního smutku.

Všechno, co se před několika minutami odehrálo, jí zaplavovalo mysl. Stále více a více. Ale přerušil to známý a tak očekávaný zvuk. Zvonek, je tady. Konečně, pomyslela si s nesmělou radostí.

„Ahoj Sam, je doma El? Chtěla jsem se za ní zastavit a promluvit si o tom dnešku, však víte.“ Prosím, nevyhazuj ji! Prosím! Přála si v duchu Eleanor, která vše krásně slyšela i přes zavřené dveře.

„Ahoj Claire. Samozřejmě, že je doma, dostala domácí vězení, dokud mi neřekne, co se stalo. Snad budeš mít víc štěstí než já. Na mě teď nějakou dobu nepromluví. A proč máš sebou tu tašku, chtěla bys u nás přespat?“

„To byl můj plán, abych tak pravdu řekla. Nevadilo by ti to...? Doufám, že se mi podaří z ní vytáhnout, co jí tak tíží, že to ani mně zatím neřekla.“ To ještě stále stojí ve dveřích? To by máti neudělala.

„No tak dobře, i když má u mě takový problém, tak ano. Můžeš tady zůstat, ale nezapomeň na to, že je zítra škola, ano?“

„To je jasné, Sam, půjdeme spát v čas. Jen se neboj, však nás znáš.“

„No právě proto.“ Obě se začaly nahlas smát, to bylo dobré znamení.


***


Už dole nebyly slyšet žádné hlasy, jen nějaké jemné klepání, ale toho si vůbec nevšímala. Nevěděla, odkud to jde. Ozvalo se znovu, ale o dost silnější zaklepání na dveře. Byla to Claire.

„El, ahoj. To jsem já, Calire. Prosím, otevři ty dveře.“

Nějakou dobu ještě jen tak seděla a dívala se na ně, ale stejně k nim nakonec šla a odemkla je. Claire je začala pomalu otevírat, jako kdyby se něčeho bála nebo spíš nechtěla někoho vystrašit, myslela tím mě? Uvažovala Eleanor. Když je úplně otevřela, viděla El, jak sedí schoulená a smutná na okně a dívá se ven.

„Claire, jsem tak ráda, že jsi přišla.“ Otočila se na ni a pokusila se usmát, ale byl to jen vynucený úsměv.

„Přece jsem to slíbila, ne? A teď to rychle vybal nebo nemusíš rychle, budu u vás spát. Tak co se s tebou dneska děje?“ Nemohla to všechno v sobě už dál dusit a tak začala vyprávět.

„Víš, jedenou v neděli, jak jsme se měly sejít v parku, ale tys nemohla, protože ti to rodiče nedovolili, kvůli té návštěvě, tak jsem tam narazila na jednoho kluka…“ pomalu jí vyprávěla vše o jejich prvním setkání.


***


„No a pak jsem se prostě sebrala a odešla. Volal na mě, ale já šla dál.“ Zakončila jednu část svého vyprávění.

„Počkej, mi chceš říct, že tě ten kluk, který se ti i mimochodem líbil, sejmul a ty ses sebrala a v klidu odkráčela a ani jsi nic neudělala?! Co je na tom tak hroznýho, krom faktu, že jsi zdrhla?“

„Právě, že na tomhle nic. Já nevím, on byl vážně krásnej. Ty jeho oči…“ Nechala si těmi vzpomínkami zaplavit mysl, jen ty krásné, ale najednou se tam dostaly i ty obrazy ze snu. Běhaly jí před očima a nechtělo to přestat. Přestala vnímat všechno kolem.

„Hej El, posloucháš mě? Eleanor, co se zase stalo?!“

„Claire,“ vyslovila potichu její jméno „stalo se to znovu, jako před několika měsíci.“ Ukázala prstem na stolek, kdy ležela růže a fotka.


***


„Takže, podle toho, co říkáš, tak se ti to zase stalo? Ale to nic není, určitě to nic neznamená a ještě k tomu je tam tolik nepřesností, třeba, že nejsi jeho holka a podobně… To bude jen nějaká blbost. Náhoda.“ Začala ji uklidňovat.

„Já vím, ale stejně nemůžu pochopit, že mě to tak vzalo a šla jsem ho hledat. Ale to je jedno.“

„Kdo by taky nehledal takovýho nádhernýho kluka, jako je on?“ Claire ukázala na fotku.

„To máš pravdu!“ A začaly se obě smát.

„Hele, Claire, pamatuješ na toho kluka, kterej se ti líbil minulej rok?“

„Ty myslíš toho nádhernýho blonďáka, co vypadal jako bůh, teda alespoň pro mě? Jasně, že jo. To se nadá zapomenout. Tak krásnej, ale zároveň tak tupej. To se nedalo. Nepochopil ode mě ani slovo. No je pravda, že já někdy melu nesmysly, ale stejně…“

„Jak prej…“ Vzpomínaly na staré dobré časy a Eleanor byla najednou šťastnější. Všechno zlé bylo pryč…



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Eleanor - Kapitola 5.:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!