OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Eleanor - Kapitola 3.

27.02.2011 (13:00) • KristenBee • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 687×

3. Black rose

Slunce jí svítilo do obličeje. Pronikalo přes roztažené rolety v jejím okně. Kupodivu neležela ve své tmavé posteli s nebesy, která stála uprostřed jejího pokoje na vyvýšené podlaze, kde v roku stál její starý černý klavír s rozházenými notami okolo. Byla netknutá přesně tak, jak si ji včera ráno ustlala. Ležela schoulená v okně na širokém, dalo by se žíci, parapetu, který měla vystlaný polštáři tak, aby se podobal sedačce. Přes sebe měla přehozenou černou deku, do které se během noci zamotala tak, jak to mohla dokázat jen ona. U hlavy, na jednom z polštářů, měla svojí oblíbenou knížku, u nohou jí ležela učebnice biologie a všude okolo měla rozházené papíry popsané z obou stran historií.

Spala klidně nebo to tak alespoň na první pohled vypadalo. Její ruce byly zatnuté v pěst tak křečovitě, jako kdyby se něčeho neviditelného držela. Převalila se na bok a prudce otevřela oči. Byla dezorientovaná. V tu chvíli si nebyla jistá tím, kde je. Zrychleně dýchala a její srdce uhánělo neskutečnou rychlostí. Oči měla přimhouřené kvůli slunci, které se jí opíralo do tváře.

Co to sakra mělo znamenat?! Rozčilovala se v duchu. Tak pitomej, ale zároveň reálnej sen jsem už dlouho neměla, tak proč teď?!

Zvedla se do sedu, aby si mohla protáhnout svoje ztuhlé svaly. Okno sice vypadalo krásně a dobře se v něm sedělo, ale na spaní to nebyla zrovna ta správná volba. Začala kolem sebe sklízet všechny věci do školy, aby je později vůbec našla. Úklid ji rozproudil a probral tak, že mohla konečně sejít dolů do kuchyně snídani, která už krásně provoněla celý jejich byt. Cestou ke dveřím prošla kolem stolku, který stála nedaleko okna, kdy spala. Něco se jí na něm nezdálo. Něco tam nebylo v pořádku. Najednou jí to došlo. Stůl byl uklizený a srovnaný, věci poskládané v úhledných hromádkách, jak si je včera po dlouhé době uklidila. Ale uprostřed mezi vším ležela ta podivná věc. Z počátku jí to nic neříkalo. Na svůj sen už dávno zapomněla.

Stála tam, neschopna jakéhokoliv pohybu a v ruce držela jen tu černou květinu. Horečně přemýšlela, co to má znamenat. Podívala se znovu na stolek v domnění, že tam najde ještě nějaké další vysvětlení k té květině. Ležela tam kartička nebo to bylo něco jiného? Eleanor ji zvedla ze stolu a obrátila. Bylo to, jako kdyby začala znovu prožívat ten sen a uvědomovat si, co se tam stalo. V ruce držela jeho fotku, tak krásně se tam smál, ale už neměla tu černou stuhu, ale byla to ona. Obrátila ji, i když jí podvědomí říkalo pravý opak. Iniciály D.D. byly tam také, ale k tomu připsaný ještě nějaký text: „Zemřel dne 25.května 2002 při velmi vážně autonehodě, kterou ale přežila jeho přítelkyně Eleanor…“

Bezmocně spadla na kolena. Fotky i růže spadly vedle ní. To je ta část textu, kterou před tím nemohla přečíst.

Prvotní šok už pomalu začal mizet, ale vystřídal jej strach, bezmoc, smutek, nechápavost…

Přesně tak, historie se opakuje, má drahá… Opakuje… Opakuje… Opakuje… Zněla jí stále tyto slova v hlavě.

„Ne,“ vydechla tiše.

„Ne, není to pravda…“ Podívala se na ony věci, které ležely vedle ní.

„Ne!!!!“ zakřičela a hlas se jí na konci zlomil a přešel v tiché vzlyky.

***

„Eleanor. Eleanor! Není ti nic?“ Její máma stála za dveřmi už několik minut a slyšela jen přidušený pláč.

„Eleanor, tak je ti něco? Můžu dovnitř?“ Konečně se vzpamatovala, ona ji dostala z transu, do kterého spadla. Utřela si oči.

„Ne mami. Jsem v pořádku. Nemusíš sem chodit. Nic mi není vážně.“ Uklidňovala jí tichým a trochu chraplavým hlasem.

V hlavě jí znovu a znovu zněla poslova slova. Historie se opakuje…

„Historie… Sakra jaká historie se opakuje?!“ křičela na celý pokoj.

„Nic takovýho jsem neza…“ Zarazila se v půlce slova. Na poličce uviděla svůj už dlouho nepoužívaný deník. Naposledy do něj psala před několika měsíci, před tou nešťastnou událostí. Chtěla na to přestat myslet, ale vedle deníku ležela ta samá černá růže, kterou nechala před chvílí ležet na zemi, ale byla usušená.

Historie…

Popadla deník do ruky a začala v něm listovat. 5. září, 6. září, 8. září… 11. září 2002. To je to, co hledala. Podívala se až na úplný konec. Černá růže, posel a smrt. To je ono. To je ta historie. Našeptával jí nějaký vnitřní hlas. Vzhlédla od něho a dívala se přímo před sebe na kalendář.

25.května, dneska je … Upustila deník a běžela se znovu podívat na tu fotku. To datum bylo stejné.

Ciao, tak jsem opět zde s dalším pokračováním.

Doufám, že i přes to, že nejsou žádné komentáře, ji někdo čte:).

Budu moc ráda klidně i za smajlík:).

Kristen Bee

Autor: KristenBee (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Eleanor - Kapitola 3.: