Dvanáct odkazů Živé Historie: part 4 • OurStories.cz ~ naše povídky

Alaina na výpravě zaskočí milé i nemilé překvapení. Uvidí, co ještě neviděl… a to doslova.

15.03.2013 (09:00) • Gracewhite • Povídky » Na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 646×

Leden, Únor, Březen, Duben, Květen, Červen, Červenec, Srpen, Září, Říjen, Listopad, Prosinec…

Červeně označené měsíce, byly… dá se říct, zkouškou Alainovy rozhodnosti, píle a víry. Ty podzimní společně se dvěma jarními budou zkouškou v jeho odhodlání porazit jak svoji tvrdohlavost, tak i kontrolovat nenávist vůči Eynissovi.

Alain se právě nacházel někde mezi holými stromy, překračující lišejníkový háj. Když jste slepí, není to dvakrát dobrý pocit, mít pod sebou nestálou zem. V brašně si nesl koule měsíce Dubna a Května.

Přikrčil se k zemi a přemýšlel, jestli se nemá raději vrátit do své země a odpočnout si, a nebo má dále bloudit hladový a vyčerpaný lesy, hledající jednu ze čtyř nejtěžších zkoušek jeho života.

Naskočil na svého nového a posledního mazlíčka. Rozhodl se pro první možnost. Co ale osud nechtěl... Země se pod ním zničehonic otevřela a oba spolkla jakou malou sušenku.

…

Poté, co se Alain probral, zrakem zaostřil na svého robota.

„Cože?“ vzkřikl překvapeně. „Já vidím?! Něco tu nehraje…“

Z hlavy si sundal kapuci, vytáhl své tak oblíbené dvoumetrové kopí s oboustrannou rukojetí, vyskočil na gryfa a ten se hned rozletěl nad hranici říše, aby měli o okolí lepší přehled.

Široširý prostor zaplňovaly jen malá vytvořená světla a nekonečná paseka táhnoucí se mírně z kopce ke kamennému koloseu. Vydal se po úzké cestičce k němu.

Vstoupil na bojiště a před očima se mu objevil obraz, jaký ještě nikdy neviděl. Všude po okolí byla jen suchá smradlavá těla lidí.

„Zaujmi bojovou pozici a chraň mě!“ přikázal gryfovi.

Ještě nikdy neviděl, že by se mohlo něco podobného stát. Ani to od nikoho neslyšel.

Jak je možné, že jsou všichni mrtví, když mají mezi sebou zásadně bojovat jen roboti? Že by se spikli? To je hloupost…!

Roztažená mechanická křídla jej bránila ze všech stran. Nijak mu ale neznemožňovala jeho pohled vpřed. Alain zmáčkl na rukojeti malé tlačítko a kopí se tak stáhlo na malý nožík. Vložil ho do malé kapsy u kalhot a za opaskem si vytáhl dva meče. Opět naskočil na gryfa a zvíře vešlo do opevnění.

Klusavými skoky prohledávalo široké chodby. Nikde ani živáčka.

O nějakou chvíli doběhli do sálu s růžovými koberci a dřevěnými stoly. Alain znovu seskočil. Kdosi zakašlal a meče se tak rázem ocitly před ním.

„Neubližujte mi, prosím…“ zavzlykal dětský hlas. Alain podal zbraně gryfovi a on je skousnutím chytil. Následně na to popošel k nejbližšímu stolu, chytil ho a odhodil.

Všiml si malého krčícího se děvčete v rohu. Její vychrtlé tělo naznačovalo, že asi nějaký ten den už pořádně nejedla. Ze strachu vyběhla z místnosti.

„Flyrespo, za ní!“ oslovil novým jménem robota.

…

„Stůj!“ vzkřikl a robot před ní skočil. Od leknutí spadla, připlazila se k jeho nohám jako zbitý pes a chytila je.

„Ne… nezabíjejte mě,“ rozplakaně vykoktala. V tu samou chvíli se země zatřásla.

Půdní profily spojené tenkými prkénky se rozpadaly v uzavřeném prostoru nad nimi. Alain ji chytil za nepěkně vyhublou ruku a vyskočil s ní na zvíře.

„Vrať se na začátek!“

Padající kusy proletěly bez problémů. Dírou v zemi se dostali nazpět do bezpečí a jediné místo, kde mohl získat další z koulí, zanikl.

¥ £ €

Alain se vrátil do své země během necelého dne. Nový robot byl opravdu rychlý. Dokonalý prostředek na cestování.

„Zavolejte doktora a kuchaře!“ přikázal sluhům, jen co sesedl gryf k zemi.

Podal unavené děvče do sluhových rukou a zaostřil přicházející Baziliku.

„Co se vám, pane, stalo?“ vyřkla otázku, když uviděla jeho špinavé oblečení, a ten jeho pohled… konečně viděla po tak dlouhé době průzračně modré oči, které ji…

„Mně nic, ale jednomu místu. Pojď vedle,“ chytil ji za ruku. „Musíme si promluvit!“

« Předchozí díl

Autor: Gracewhite (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování