OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Dům na vyhlídce - Devátá kapitola

08.04.2011 (19:00) • MessengerOfDeath • Povídky » Na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 941×

Ani nevěděl proč, ale věděl, že pokud se neschová, může to špatně dopadnout. Ten stín na chodbě mu naháněl hrůzu. Opět zapochyboval o svém zdravém rozumu, ale zůstal pod postelí. Na to jak tam bylo málo místa, se tam v pohodě vešel. Pode dveřmi viděl, že zářivka pořád bliká jako smyslů zbavená, ale teď už pode dveřmi poblikával i ten stín.

„Do háje!" blesklo Mattovi hlavou.

Teď už měl nervy opravdu takříkajíc v kýblu. Uslyšel, jak se dveře s tichým vrzáním pomaličku otevírají. Část pokoje osvětlila divoce blikající zářivka zuřivě blikajícím světlem. A samozřejmě stín, teď v tom blikotání, vypadal ještě mnohem děsivěji. Postava se ale tentokrát nezastavila jen ve dveřích. Pomalým dusavým krokem se začala blížit. Vzpomněl si, že tu postavu měl dřív za otce dívky. Teď tomu věřil za posledních několik hodin asi nejvíc. U nohou muže se do rytmu chůze houpala na pohled pěkně ostrá sekera. Tento dřevorubecký nástroj mu připomněl jeho první nepěkné probuzení v tomhle domě.

Prošel těsně kolem postele, pod kterou ležel schovaný Matt, ale nějak ho nenapadlo podívat se pod ni. V to právě Matt doufal. Ani nedýchal a v duchu se modlil, aby tohle ve zdraví přežil. Nebo alespoň přežil. Šel přímo ke skříni. Když k ní dorazil, chvíli u ní stál. Na to uchopil kliku skříně a trhnutím ji otevřel. Jak zjistil, nikdo se tam neschovával. Na zpáteční cestě si Matt všimnul, že muž je oblečený do sepraných pracovních džínsů a těžkých pracovních bot a podle chůze zjistil, že to bude nejspíš muž.

„Přece jen je to on! Je to jejich otec! Ale co se to tu u všech svatých děje?!"

Jakmile odešel, dveře se za ním přibouchly. A Matt by přísahal, že se muž těch dveří ani nedotkl!

Byl hrůzou bez sebe. Pořád se snažil sám sebe přesvědčit, že to jsou jen halucinace z bolesti a únavy. Ale už mu to nepřišlo jako pádné argumenty.

„Jestli je tedy pravda co říkal ten lékárník..." začal pomalu filozofovat, kdy i světlo na chodbě přestalo blikat, a slyšel už jen to mrtvé ticho dávno opuštěného (nebo ne?) domu.

„Pak tohle je tedy hlava rodiny... Takž ta dívka musí být nejstarší dcera... Ale kde jsou potom matka s nejmladším synem?" Ale raději na to moc nemyslel.

Nejraději by pod tou postelí počkal do rána než se to všechno přežene, ale věděl, že by neměl moc dlouho zůstávat na jednom místě. Nakonec se odvážil, a když si byl jistý, že už opravdu nic neslyší, vylezl z pod postele. Pomalu se blížil ke dveřím. Ale opravdu pomalu. Jako by měl nohy zalité betonem. Ale přece jen se tímto hlemýždím tempem doplazil až ke dveřím, kde se opět zaposlouchal. Teď už však mnohem pozorněji, ale pořád slyšel velký kulový. Tak se rozhodl vyjít na chodbu. Napřed jen trošku pootevřel dveře a nakoukl ven, ale když mu nic nestálo v cestě, rozhodl se sebrat poslední zbytečky odvahy, co mu ještě zbývaly (a že jich nebylo zrovna hodně) a vydal se na chodbu.

Tentokrát se rozhodl, že s tímhle divadýlkem skoncuje, odvážil se přiblížit se ke schodům. Dokonce se odvážil sejít i po těch schodech dolů! I když každý krok byl takový jako by nohy tahal z medu, nicméně sešel na první schod.

Autor: MessengerOfDeath (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dům na vyhlídce - Devátá kapitola: