OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Dům na vyhlídce - Čtvrtá kapitola

05.03.2011 (15:00) • MessengerOfDeath • Povídky » Na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 794×

Probudil se až pozdě odpoledne, kdy mu slunce svítilo naplno do očí.

„Sakra!“ zaklel když zjistil, že obvazy nevydržely jeho noční převalování a opět prosákly. A samozřejmě si zakrvácel celé přední sedadlo.

„Do háje!“ zaklel znovu naštvaně. „Tak tohle z těch potahů už nedostanu!“ zaskučel a nešťastně se zadíval na velkou tmavou skvrnu na předním sedadle. A to si myslel, jak dobře umí zašívat. K doktorovi nemohl, to by ho mohli zatknout a hádal, že nejbližší nemocnice bude odsud asi hodně daleko. Musel si prozatím vystačit sám. Koukl do lékárničky a zjistil, že už má poslední obvaz a taky mu dochází dezinfekce. A to jak klasická z lékárničky, tak i ta kterou je možno konzumovat, ale není dobré ji kombinovat s léky proti bolesti. Vylezl z auta, aby se protáhl a nadýchal se čerstvého vzduchu. Zjistil, že když v noci jel jen tak nazdařbůh, dostal se na dohled nějakému menšímu městečku. Ale stál na kopci, takže jestli se tam chtěl dostat, autem by to musel asi někudy objet a to se mu nechtělo. Bylo to takové klasické městečko. Vlastně to bylo něco mezi menším městem a větší vesnicí.

Zjistil, že stojí na kopci, a tak se mu naskytl krásný pohled na malebné městečko v pozdně odpoledním slunci. Všiml si malého obchůdku a naproti němu zahlédl lékárnu. Potřeboval si doplnit zásoby na cestu a taky obvazy, dezinfekci a taky nějaké léky na bolest. Taky si všimnul nějaké cedule na okraji srázu. Přišel k ní blíž a přečetl si „Vyhlídka“ a vzpomněl si, že na takové „Vyhlídky“ brával autem svá děvčata a vždycky nenápadně zabrousil rukou kam by normálně nemířil a dívky většinou neprotestovaly. Jen se nad těmi vzpomínkami pousmál a chystal se na výlet do města. V tom si všimnul, že půda kolem něj je trochu odlišná od půdy v lese. Jakoby opracovaná lidskou rukou. Otočil se a údivem mu spadla čelist. Zůstal stát jako opařený a nemohl uvěřit svým očím.

„Jak jsem mohl něco takového přehlédnout?“ řekl vyjeveně, když za sebou uviděl ohromný dvoupodlažní rodinný dům. Vypadal, že už je léta opuštěný. Okna byla zatlučená, omítka byla na většině míst taková, že nebyla a vůbec působil dojmem sirotka čekajícího na návrat rodičů, kteří se ale už nikdy nevrátí. To že přehlédl takovou stavbu, přisoudil včerejší únavě.

„Vypadá poněkud strašidelně,“ pomyslel si Matt, když si dům začal zkoumavě prohlížet.

„Ale jako úkryt by to mohlo na pár dní stačit. Alespoň než se mi ta rána trochu zahojí,“ řekl si a vydal se k autu. Pro bližší prozkoumání tohoto objektu se rozhodl, později, až se vrátí z nákupů.

Sedl si za volant trošku prudčeji než by potřeboval a rána se mu opět ozvala nepříjemným bodnutím. Z přístrojové desky vytáhl baseballovou čepici, sluneční brýle a falešný plnovous pro případ nutnosti rychlého maskování a zmizení v davu. Tyto pomůcky se teď dokonale hodily. I když si nebyl jistý, jestli se podobné zprávy šíří i do takovýchto zapadlostí, ale nechtěl pokoušet štěstí. Kouknul do zpětného zrcátka a začal si se svým odrazem povídat.

„Fešák, co? Takhle tě nikdo nepozná.“ Mrkl na svůj odraz. Tenhle monologní dialog plný komplimentů namířených na jeho osobu vedl ještě asi dvě minuty než vylezl z auta a vydal se zdolat tento nepěkný kopec s pěkným výhledem.

U kasy ve smíšeném zboží uviděl svou policejní fotku s nápisem „Hledá se“ a pak „Odměna za informace vedoucí k nalezení zločince bla bla bla … 10 000 dolarů.“ Plus ještě nějaká kontaktní čísla na různá policejní oddělení v okolí.

„To za mě nabízí tolik?“ pousmál se a vytahoval peněženku, aby mohl zaplatit. Ano. I zloději občas v obchodech platí. Když začal postarší pokladní (pravděpodobně majitel obchodu) markovat Mattovo zboží v košíku (dvě lahve whisky, několik kuřecích sendvičů a láhev limonády, kdyby snad whisky plánovala dojít, tak aby neumřel žízní), začal si s ním povídat.

„Vás ještě neznám. Jste tu nový?“ zeptal se Matta s úsměvem stařík.

„Jen tudy projíždím. Nehodlám se tu moc dlouho zdržovat,“ odpověděl Matt.

„Škoda. Měl byste tu alespoň pár dnů pobýt a projít se po okolí. Lesy jsou tu opravdu nádherné,“ poradil mu.

„Můžete se tu ubytovat v motelu. Je asi šedesát metrů odsud. Jestli chcete půjdu s vámi ven a ukážu vám ho. Starouš Mike má pro turisty dobrý ceny a ještě ráno dostanete čerstvý kafe. I když, já bych si na to kafe raději zašel k Rosie. Mike je dobrej chlap, ale vařit opravdu neumí. Spálí i vodu na čaj. A o kafi ani nemluvím.“ Zasmál se majitel obchodu.

„Díky, ale myslím, že se tu nezdržím.“ Pořád pokukoval po plakátu s jeho policejním portrétem. „I když…“ začal nahlas uvažovat. „Přijel jsem po lesní cestě a uviděl jsem na kopci nějaký starý dům. Vypadal opuštěně a v hrozném stavu, ale něco mě na něm přitahovalo. Když jsem tam zaparkoval, nevím. Jakoby mě někdo… Ale víte co? Nechte to být. Asi blouzním z únavy.“ Dokončil Matt s úsměvem větu. Pak si ale všimnul, jak starouš zbledl a úsměv se mu úplně vytratil z obličeje.

„Asi máte pravdu,“ řekl tichým hlasem. „Možná byste neměl zdržovat a měl byste asi jet dál.“ Matt byl opravdu zaskočen tou náhlou změnou chování předtím tak milého a vlídného člověka. Pomyslel si něco o starých bláznech, zaplatil za nákup a odešel. Ještě si zaskočil naproti do lékárny doplnit zásoby obvazů, dezinfekce a prášků na bolest.

Když tam vešel, uviděl stát za pultem asi čtyřicetiletého muže s postupující pleší na hlavě.

„Za chvíli bude mít hlavu jako koleno,“ pomyslel si Matt a automaticky si prohrábl vlastní bujný porost vlasů na hlavě. K tomu samozřejmě potřeboval sundat čepici a když zjistil, že prodavač má taky lékárnu polepenou jeho policejními portréty s titulkem „Hledá se“, okamžitě ji zase nasadil. Ale jinak ten muž vypadal docela příjemně. Skoro tak vlídně jako prodavač naproti, když vešel do obchodu. Než platil za svůj další nákup, zeptal se ještě lékárníka na duševní zdraví prodavače odnaproti.

„A když jsem se zmínil o tom starém domě na kopci, úplně zbělal jako křída a trval na tom, že bych měl co nejrychleji opustit město.“

„Jenže to já právě nemůžu,“ pomyslel si a představoval si, jak ho zatýká nějaký, z pojídání přecukrovaných koblih, obtloustlý místní šerif a jak je z něj najednou hrdina celého okresu, protože chytil tak nebezpečného zločince. Na oslavu si dá opět několik mastných sladkých koblih, z kterých by se najedla menší africká vesnice.

„A jestli mě  chytnou, půjdu si na docela dlouho bručet do báně,“ myslel si Matt. Najednou promluvil lékárník, který ho do té doby jen mlčky poslouchal.

„Víte, nevím jestli to má starej Franciss v hlavě v pořádku nebo ne-“

„Franciss?“ zasmál se v duchu Matt, ale zachoval si taktně kamennou tvář. I když mu koutky skoro poskakovaly, jak se snažil zadržet smích.

„Jsem tu teprve pár měsíců, ale také jsem o tom domě něco zaslechl. Dokonce jsem ho v prvních dnech, co jsem se sem přistěhoval, také viděl. Byl jsem se porozhlédnout po okolí. Ale že tu je krásně že?“ usmál se na Matta.

„No. Místní mě varovali, abych na Vyhlídku nechodil. Oni jsou tu totiž velmi pověrčiví lidé. Koluje tu historka o rodině, které ten dům patřil. Obyvatelé tady si myslí, že ten dům se zjevuje a objevuje jak se mu zachce, ale to je zcela vyloučené. Zatím co jsem tam byl, dům tam vždycky stál.“ Matt ho pozorně poslouchal. Tohle vyprávění ho, kdož ví proč, začalo zajímat.

„Ale něco mě na tom místě silně znepokojuje. Už tam raději nechodím, protože z toho místa vždycky dostanu husí kůži. Nevím jestli to má spojitost s vyprávěním místních nebo ne, každopádně mám z toho místa špatný pocit a raději už se k tomu místu nepřibližuji. Tady v údolí se cítím bezpečněji.“ Zasmál se rozpačitě lékárník.

„Můžete mi říct, co se tam stalo?“ ptal se Matt zvědavě.

„Vlastně by vám o tom mohli vyprávět místní stařešinové, ale těm se o těch událostech moc mluvit nechce, takže vám povím alespoň to co vím já ze starých novin a pár informací, co jsem vytáhl z některých starších sousedů,“ začal své vyprávění lékárník.

„Podle nejstarších obyvatelů tohohle zapadlého městečka se tam prý drží jakési „zlo“.“

„Zlo? Jaké zlo?“ zeptal se Matt zvědavě a pomyslel si něco o starších lidech a jejich povídačkách.

„Prý je ten dům postaven na místě, kterému lidé říkají „černá křižovatka“, prý je to místo na zemi, které se nachází v samotném středu osy zla na Zemi. A prý je pod ním jeden z vchodů do samotného pekla,“ dodal dramaticky. To už Matt, jakkoliv mu to přišlo nesmyslné, pozorně naslouchal, jako kdyby mu babička četla před spaním pohádku a on se nemohl dočkat, jak to nakonec dopadne.

„Sám tomu nevěřím, ale znáte staré lidi a jejich historky. No, abych se dostal k tomu hlavnímu. Asi před třiceti lety v tom domě prý žila rodina. Otec, matka, šestiletý syn a čtrnáctiletá dcera. Jména už si skoro nikdo nepamatuje. Matka jezdila se synem každý den támhle naproti na nákupy,“ ukázal na protější obchod kde Matt před chvílí nakupoval. Zahlédli za oknem obličej starého prodavače, který se okamžitě schoval za záclonu a myslel si asi, že záclona ho činí neviditelným.

„Jednoho dne si ta paní, co tam bydlela, stěžovala, že se manžel v poslední době chová nějak zvláštně. Noc na to prý došlo k vyvraždění celé rodiny. Otec v noci vstal a zatloukl všechna okna a dveře. Vzal si ze sklepa připravenou sekeru a začala tragédie. Vlastně přímo masakr.“ Matt ani nedutal a pozorně poslouchal, co ještě z lékárníka vypadne.

„Nejdřív zašel do ložnice. Manželka spala poklidně na své půlce postele a on jí jednou ranou usekl hlavu. Potom šel do pokoje jejich malého syna. Toho probudilo zavrzání dveří. Rozespale zamžoural očima a než stihnul cokoliv říct, sekera mu proťala hlavu ve dví. Dceru také probudil nějaký zvuk, a tak se vyšla podívat na chodbu. Uviděla otce jak vychází z pokoje jejího bratříčka a v rukou něco drží. I v té tmě poznala, že je to sekera. Byla rozespalá a moc jí to v tuhle noční hodinu nepálilo, ale poznala že něco z té sekery pomalu odkapává. Když si uvědomila, že je to krev, potlačila výkřik a utekla do pokoje. Rychle se schovala do skříně na druhé straně pokoje. Byla vyděšená a snažila se potlačovat křik. Ve škvírách skříně zahlédla, jak se otevírají dveře jejího pokoje a v nich stojí otec se sekerou v ruce a rozhlíží se po pokoji. Potom zamíří ke skříni a chudák holka se tiskne v rohu té skříně a v duchu se modlí. To už otec bral za kliku skříně a dívka po čtyřech vyběhla ven. Kolem ní zasvištěla sekera a pár kapek krve, které z ní v té rychlosti odlétaly, zašpinily její oblečení ve skříni. Rychle vyskočila na obě nohy a dala se do běhu.

Kdo ví? Třeba kdyby neměli tak dlouhou chodbu, možná by dokázala utéct a přežít, ale to jsou jen dohady. Nicméně běžela po chodbě směrem ke schodišti. Držela se u zdi, ale ani tak si nedokázala zachránit holý život. V zádech jí přistála letící sekera a na zdi zůstala jen rudá šmouha, jak se dívka svezla po zdi na zem. Potom prý šílený otec všechny vykuchal a naporcoval ve vaně v prvním patře. Vlastně to byla asi jediná koupelna v domě. Potom prý ty kousky rozvěsil po kuchyni a zapálil dům, ve kterém pak zaživa uhořel. Ale jak jste viděl, dům pořád stojí. Vlastně se něco takového podle starých novin před třiceti lety opravdu odehrálo, ale zbytek si asi místní trošku přibarvili. Vlastně podle těch podrobností co tu lidé vykládají, to musí být vymyšlené.“ Usmál se nakonec a Matt, kterému z toho vyprávění stály málem vlasy na hlavě a přeběhl mu pořádný mráz po zádech, když si uvědomil, kdeže se to chce ukrývat před policií, byl jako v transu. Tak ho ten příběh dostal ať byl jakkoliv smyšlený. Ale jak říkal lékárník, tohle si už určitě domysleli místní obyvatelé. Sám ten dům přece viděl ne?

„Ale je tu ještě jedna věc,“ dodal lékárník a Matt opět našpicoval uši.

„Podle jedné místní báchorky tam prý ta rodina je dodnes, protože údajně nemohou přejít na druhou stranu. Prý je tam ten šílený otec pořád drží. Vlastně se tomu domu vyhýbají i trampové a bezdomovci. A to už asi co říct, že? Ale jak už jsem říkal, lidé si občas něco vymyslí a někdo to pošle dál a ta informace se šíří dál jako nějaká infekční nemoc přenosná vzduchem." Zasmál se. Ten suchý lékařský humor si prostě nemohl odpustit.

„Tak. Bude to všechno?“ zeptal se nakonec a Matt jen pokýval hlavou jakože už má vše, co potřeboval. Pořád uvažoval nad historií domu, ať už jakkoliv smyšlenou a říkal si, jestli se nezbláznil, že se tam hodlá na několik dní ukrýt. Než stihnul sáhnout na kliku u dveří, prodavač se ještě ozval.

„K tomu domu jsem se už nikdy nepřiblížil. A to jsem u něj byl jen dvakrát. Nevím jestli je to tím příběhem a ani nevím jestli tak působí na každého, ale raději se tam moc nepotulujte.“

„Díky za varování,“ řekl Matt a odešel. Vylezl ven a pořád nad tím dumal. Dokonce ani necítil nový příval bolesti z jeho boku. Hned jak odešel, lékárník se podíval na hodinky a pro dnešek zavřel.  Zamknul krám a vydal se do svého osamoceného staromládeneckého bytu tři sta metrů od jeho práce. Přitom prošel kolem letáku s titulkem „ Hledá se“ a říkal si, že ten cizinec mu byl nějaký povědomý.

Jakmile Matt stanul před kopcem, který musel ještě vylézt nahoru (i když jen po cestičce), nešťastně zaúpěl a mnul si poraněný bok.

Autor: MessengerOfDeath (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dům na vyhlídce - Čtvrtá kapitola: