Dračí prokletí - 3. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Irdis je velice blízko smrti a Kamila na tom není líp(ocitá se v lese nestvůr)... minil4

08.01.2014 (17:00) • • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 946×

Dartea hladově zavyl a skočil do vody. Irdis se neklidně ošil a těkal pohledem po hladině. Nastražil uši. Vtom uslyšel za sebou jemné zapraskání větvičky a mrštně se otočil. Z toho, co uviděl, ho polila hrůza. Doširoka rozevřel oči a zůstal nehybně stát, všechny smysly v pohotovosti.

Před ním stála armáda vlčích mužů, kteří třímali v drápech těžké sekyry a meče. Upírali na něj své krvavé oči a z tlam jim kapaly sliny. Jeden z nich, který neměl žádnou zbraň, vystoupil z davu a popadl ho za ruce. Zkroutil mu je za záda a pevně je svázal provazem, až se mu zařezával do masa. Vyjekl leknutím, ale jinak mlčel. Pak se celý dav vydal na západ.

♥

Letěla kolmo k zemi jako blesk. Pak uviděla tu dívku. Stála přímo pod ní a zpívala si. Vypadala tak nevinně, až to Kamilu rozčilovalo. Netušila proč, ale pocítila najednou takový vztek, až se přestala ovládat úplně. Zařvala a vrhla se na dívku. Ta vzhlédla a zaječela. Kamila rozevřela tlamu, ze které začal proudit sloupec něčeho černého. Dívka začala křičet bolestí a svíjet se na zemi.

Kamila se lekla a rychle zaklapla čelisti. Cítila vztek k celému světu, ale něco jí pořád bránilo udělat nějakou další špatnou věc. Vtom všechno pochopila. Zase se mohla ovládat. Pohlédla na tu dívku a zděsila se. Černá tekutina se na ni lepila a rozežírala jí kůži. Ať se dívka snažila sebevíc, nedokázala hmotu setřít. Stočila se do klubíčka a čekala. Kamila se na to nemohla dívat. Vyskočila do vzduchu a vzlétla. Nevěděla, co dělá ani kam letí, chtěla jen pryč z toho strašného místa.

Letěla dlouho. Nevěděla, kolik je hodin ani kde přesně se právě nachází. Pod ní byl jen les. Pak uviděla jezero a přepadla ji velká únava. Přistála na břehu a pohlédla na svůj odraz. Dívala se na velkou bílou elegantní dračici. Tak nějak to tušila, ale drak? V této chvíliy byla přesvědčená, že ji už nic nepřekvapí, ale pak si něčeho všimla. Zírala na vodní hladinu, div jí modré oči nevypadly z důlků. „To přece není možné,“ zašeptala, „vždyť jsem byla černá!“

♥

Ucítil ostrou bolest na temeni a pomalu rozlepil oči. Rozhlédl se kolem sebe. Byl v jeskyni. Bylo to divné. Poprvé v životě se necítil pod zemí v bezečí. „Je tu někdo?“ zakřičel do tmy. Odpovědělo mu ticho. Povzdechl si a snažil se vybavit si něco ze dne, kdy ho unesli.

Ze zamyšlení ho vytrhlo ostré zavrčení: „Tak se znovu setkáváme Neigu!“

♥

Stála na břehu jezera a zírala na svůj odraz ve vodě. „Proč jsem teď bílá?“ Nedokázala to pochopit. Čekala by všechno. Cokoliv by se dalo vysvětlit, jen ne tohle. Copak je nějaký přerostlý chameleon?

„Proč nemůžu být normální?!“ vykřikla a odešla od jezera. „Kéž bych tak byla zase člověk!“

A pak se to stalo. Na chvíli se jí zatmělo před očima a byla to zase ta obyčejná holka v džínách. Rychle doběhla k vodní hladině a svalila se na zem tak, aby viděla svůj obličej.

„Já nejsem drak,“ zašeptala radostně, „možná jsem blázen, ale ne drak!“ Překulila se na záda a vyčerpáním usnula.

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování