Dračí prokletí - 1. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Kamila žije úplně obyčejný život, dokud... minil4

17.12.2013 (10:00) • • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 1210×

Kamila běžela chodbou a přerývavě oddychovala. Začalo ji bodat v boku, a proto se zastavila.

Podívala se na hodinky. Bylo 8:01. Povzdychla si. Zase přijde pozdě. Tento týden už potřetí.

Znovu vzdechla a vyběhla po schodech do prvního patra. Kdyby byl jakýkoli jiný den, mohla by se do třídy dostat dřív než učitelka. Ale byl čtvrtek. Ten den měli vždycky první hodinu český jazyk a jejich češtinářka byla ve třídě vždy na minutu přesně. Navíc byla, co se týče nedochvilnosti, velmi přísná.

♥

Sundal si triko a skočil skrz vodopád. Chodil sem často. Byl velmi osamělý. Neměl rodinu ani přátele. Ale osamělost mu nevadila. Měl les. A měl zvířata. Ale nevlastnil je. Tohle byli jeho přátelé. Tohle byla jeho rodina.

Rozhlédl se po jeskyni za vodopádem. Byla překrásná. U stropu byli zavěšeni netopýři a spali. Slyšel tichounké odkapávání vody na zem a obdivoval divukrásné třpytící se krápníky, kterých byla jeskyně plná. Byl tu vlhký vzduch plný vůní.

Tahle jeskyně pro něj byla druhý svět. Otřásl se chladem, ale neodešel. Sednul si na zem a opřel se o stěnu, a pak byla už jen tma.

♥

Celá udýchaná vrazila Kamila do třídy, až sebou učitelka leknutím trhla a obočí jí podrážděně vylétlo nahoru. „Tak, jaká výmluva to bude dnes mladá dámo? Snad se ti rozbil budík? Nebo tě maminka někam poslala?“ Její hlas zněl až děsivě klidně. „Trest ti zatím nedám, ale po hodině se stav u mě v kabinetu.“ Kamila zamumlala něco v tom smyslu, že se omlouvá, a běžela si sednout.

Hodina byla neskutečně nudná. „Jestli teď nezazvoní, tak asi umřu nudou,“ pomyslela si.

Najednou se ozval zvonek ohlašující konec hodiny. Vtom Kamile do ucha křikl známý hlas: „Ahoj, tak co? Zaspala jsi?“

Byla to její nejlepší přítelkyně Amy. Kamila však něměla chuť na čtrthodinový výslech, a tak ji jen odbyla. „Musím jít. Slyšela jsi přece Muchovou. Mám k ní přijít do kabinetu.“

Amy se zamračila. „A jo! Tak to si radši pospěš, ať to neschytáš ještě víc.“

Kamila jí rychle přitakala a radši utekla dřív, než by si to Amy mohla rozmyslet.

Paní učitelka Muchová zrovna začala opravovat testy, když někdo prudce zaťukal na dveře. „Pojď dál, Kamilo!“ křikla přes rameno. Do místnosti někdo vstoupil, ale nebyla to Kamila.

♥

Neměl sem znovu chodit. Věděl, že jí tím ublíží. Ale nemohl si pomoct.

Stalo se to večer. Zrovna si četla knížku. Vylezl na římsu pod jejím oknem a pozoroval ji. Měla krásné velké modré oči a štíhlou postavu. Její havraní vlasy, které jí sahaly až do pasu, se jí jemně fialově leskly. Její plné červené rty se nepatrně chvěly.

Vtom přiletěl holub a narazil do okenní tabule. Dívka sebou trhla a rychle vzhlédla. Uviděla ho. Honem se otočil a zmizel ve tmě.

Teď byl tady. Sám a sám jen se svým černým svědomím. Byla zima, ale to mu nevadilo. Vyrůstal totiž v lese se svou chudou rodinou. Měli často nouzi, a proto si zimě přivykl.

Zvenku se ozvalo ostré zavrčení. Vyšvihl se na nohy a skočil do vodopádu.

Následující díl »

Autor: (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování