OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Death metal is not death! 8



Death metal is not death! 8Vasillisa... Michael... Bratrstvo...
Stěhují se do nového, zároveň jsou pozváni na ples Jeho Veličenstva k oslavě jeho narozenin. Kdo to ale je? A hlavně, proč je pozval?
Když přijmou pozvání, co se bude dít? Uvidí tam toho, koho by nejméně čekali, tedy, hlavě Lissa.
Pomsta... I toto slovo pořád dokola slídí v jejich myslích. A? Pomstí se konečně? Nebo jim to zase nebude dopřáno?
Čtěte a dozvíte se...

Ok, další kapitolka! Děkuju za komenty u předchozí kapitoly. Příjemné počtení ;)


Daniel:

(hudba)

Sledovali jsme boj z koutu rohu sálu. Dychtivost po krvi byla přímo hmatatelná. Když Liss postřelil, Michael tiše zaúpěl a přivřel oči. Tvář měl však prostou citů. Zamračil jsem se, ale vrátil pozornost zpět k boji.

Patrik kulhal ze sálu a jen tak tak uhýbal výpalům z pistole, kterými ho Liss zasypávala. Ti dva vyšli ven a lidé je následovali. Stáli jsme na místě a dívali se na mizející záda lidí.

Odtáhl jsem si Michaela stranou a šeptem, aby nás ostatní neslyšeli, se ho zeptal:

„Co se děje?“

„Nic,“ odpověděl až moc rychle na to, aby to mohla být pravda. Zvedl jsem obočí a naléhavě se mu díval do očí. Nevydržel a po nějaké chvíli svěsil poraženecky ramena a ta maska na chvíli zmizela. Z očí mu blikal jako neonový nápis děs, láska a odhodlání. Nevěděl jsem, co ta směska pocitů znamená a hodlal se zeptat-

„Pozor!“ Z chodby se ozval výkřik. Trhnul jsem hlavou za tím zvukem a pak znovu pohlédl na Michaela. Už byl zase hráčem pokeru.

Jako zbytek Bratrstva jsem se přesunul k lidem na chodbu, avšak Michaela nechal za sebou. Došli jsme právě, když Liss chytila Patrika za nohu a táhla ho za sebou. Prošla kolem nás a ani si nás nevšimla. Pohled měla upřený do sálu, kde nepochybně musel ještě před pár vteřinami stál Michael.

Před nosem nám přibouchla dveře. Lidé na chodbě si začali šuškat a mrkat na sebe.

Nečekali jsme dlouho, po pár minutách jsme uslyšeli osm výstřelů.

Vletěl jsem do místnosti. Liss ležela na zemi vedle Patrika a louže jejich krve se pomalu začaly mísit. Tomas ležel na konci sálu, mrtvý.

Popadl jsem Liss do náruče a odnesl ji do pokoje. Odzbrojil jsem ji a svlékl oblečení. Spodní prádlo jsem jí nechal a podíval jsem se na rameno.

Čistý průstřel to nebyl a rána se už pomalu uzavírala. Musel jsem ji znovu rozříznout a kulku vytáhnout. Mezitím mi do pokoje Alice přinesla dezinfekci, šití a gázy. Nějaké prášky proti bolesti, aby si je Liss mohla vzít, až se probere, a sklenici vody.

Pohladil jsem ji po vlasech, svou sestru. Ano, byla mi jí, i když jsme spolu tak často nebyli. Ale já pořád doufal, že se to aspoň trošku změní a nebude pořád jen s Michaelem. Nad tím jsem se musel taky pousmát. Ti dva byli jak magnety. Lissa se pohnula, pohnul se Michael. Moc jsem jim to přál.

Dveře se tiše otevřely a do pokoje vešel Michael. Pohlédl na spící Liss a došel k posteli.

„Nech nás, prosím,“ zašeptal s pohledem upřeným na její tvář. Zvedl jsem se a odešel.

„Jak jí je?“ zeptali se ostatní hned, jak jsem vešel do mého pokoje.

„Ránu jsem ošetřil, takže bude v pohodě. Teď je u ní Michael, ale je nějaký divný….“ pověděl jsem a posadil se na postel. Pokoj jsem měl vedle Liss, takže kdyby se něco stalo, mohl bych zasáhnout, i když nevím, co by se mělo stát…

 

Musel jsem usnout, protože když jsem otevřel oči, ostatní tu nebyli. Zvedl jsem se s úmyslem podívat se na Liss.

Vešel jsem do jejího pokoje a spatřil. Ležela schoulená v té velké posteli, třásla se vzlyky a slzy jí smáčely líce. Tvář jí stahovala taková bolest, až jsem se zděsil. Rameno jí krvácelo, ale jako by si ho nevšímala.

Kde je Michael? Musí cítit, že Liss tak trpí…?!, přemýšlel jsem, zatímco jsem dosedal na postel.

„Liss?“ zašeptal jsem opatrně. Trhla sebou, jako by mě neslyšela vejít. Otočila ke mně tvář a já se zajíkl. Bože, jak musela trpět… Ale kvůli čemu?

Potřebovala obejmout, ale já věděl, jak nesnáší dotyky cizích.

„Obejmu tě, ano? Jenom tě obejmu.“ Přikývla a já si ji vzal pomalu na klín. Zabořila svou tvář do mé hrudi a tiskla se ke mně, co nejvíce to šlo. Pokoušela se zadržet vzlyky, ale stejně jí to nešlo.

„Nedus to v sobě,“ šeptl jsem. Poslechla.

 

Seděla a plakala celé hodiny, než jí došly slzy. Pak už vzlykala. Hladil jsem ji po zádech a vlasech. Šeptal, že se to spraví, i když jsem nevěděl co. Kroutila záporně hlavou a pořád mumlala Ne, ne…

Ještě chvíli štkala, než vyčerpáním usnula. Položil jsem ji do postele a rameno převázal. Do pokoje vešla Alex se smutným výrazem.

„Co…?“

„Michael odešel.“

 

Liss:

Odešel, on odešel. Proč? Proč?! Jak to mohl udělat? To sem mu nebyla dost dobrá? Ne? Proč mi tolikrát říkal, že mě miluje a pak mě opustil? Zanechal mě tu, napospas světu, samotnou, opuštěnou. Připadala jsem si jako malá holčička ve světě dospělých. Jak je všechno velké, nerozumné… Zbytečné…

Má lásko… říkal si. Miluju tě… Nemiloval si mě a o to víc to bolí… Ale já to cítila. Tvou lásku ke mně. Byl to podfuk? Nebyl? Co!? Nikdy na tebe nezapomenu… Michaeli…

 

Otevřela jsem oči. V pokoji v sídle krále. Domů. Chci domů.

Zvedla jsem se z postele a automaticky udělala vše potřebné. Dala jsem si sprchu, převlékla jsem se, namalovala, ozbrojila. Sbalila jsem si těch pár věcí, co jsem měla a chtěla opustit pokoj, když mi pohled padl na postel, na Michaelovo triko, které jsem měla jednou na sobě. Zabalila jsem jej do tašky a opustila pokoj.

„Liss?“ Daniel vyšel z pokoje a srovnal se mnou krok. Stále mi bylo do pláče, ale snažila jsem se, aby to nebylo znát.

„Mrzí mě to. Nikdo nemohl tušit, že-“

„Jdu domů,“ přerušila jsem ho, potěšena, že můj hlas zněl normálně.

„Dobře, jdeme taky.“ Zmizel a já mezitím došla do garáže. Za chvíli tu všichni stáli, připraveni k odjezdu.

Hodila jsem si tašku k Tayovi do kufru a nasedla na motorku. Nastartovala jsem a vytůrovala motor.

„Liss, dcero,“ objevil se přede mnou král.

„Co chceš?“štěkla jsem.

„Odjíždíš? Tak brzy? Ani jsme si nestihli promluvit…“

„Uhni.“ Byla jsem rozhodnuta vyjet, hned.

„Ale no tak-“ Vyjela jsem, a kdyby neuhnul, přejela bych ho. Brána se otevřela a my projeli.

 

Celou cestu mi z očí proudily slzy. Nešly zastavit a já několikrát myslela, že kvůli nim nabourám.

Kvůli velké rychlosti, jsme domů dorazili za dvě a půl hodiny, místo čtyř. Zastavila jsem před vchodem do našeho - mého domečku. Vstoupila jsem a zavřela dveře. Opřela jsem se o ně a naplno se rozvzlykala.

Doběhla jsem do pokoje a rychle ze sebe strhala oblečení se zbraněmi. Zalezla jsem pod sprchu a nastavila obličej proudu teplé vody. Slzy se smíchaly s vodou a společně odtékaly.

Dlouho jsem jen tak stála pod proudem. Stála jsem tam, dokud jsem nepřestala plakat. Pak jsem se omyla a vylezla ven. Zabalila jsem se do osušky a zalezla pod přikrývky. Okamžitě jsem usnula.

 

Jakmile jsem nabrala vědomí, zakručelo mi v břiše. Líně jsem se zvedla a převlékla se do domácího. Sešla jsem do kuchyně a koukla do ledničky. Rozespale jsem do ní koukala a pak ji zavřela. Podívala jsem se do skříňky nad linkou a vytáhla špagety. Pak jsem našla další potraviny na omáčku a jala se do vaření.

Než se mi do hrnce napustila voda, přešla jsem k hi-fi věži a pustila CD. Dala jsem to co nejvíce na hlas. Za pár minut se dům začal otřásat v základech pod tóny Lordů.

Uvařila jsem špagety a mezitím udělala omáčku. Zpívala jsem si se zpěvákem a na chvíli zapomněla.

Když jsem měla hotovo, nandala jsem si jídlo na talíř a sedla si na gauč k televizi. Zapnula jsem ji a znuděně přecvakávala z programu na program. Všude dávali telenovely, nebo pořady o vaření. Když jsem už nedoufala, že najdu něco pořádného, objevil se Underworld. S radostí jsem se pohodlně usadila a hltala jak film, tak špagety.

Jakmile však film skončil, neměla jsem co dělat, tak jsem umyla nádobí, a uklidila celý dům, protože za naší nepřítomnosti byl celý od prachu.

Dala jsem vyprat pár věcí a přerovnala věci ve skříni. Když jsem se dostala k Michaelovým věcem, projela mi hrudí neuvěřitelná bolest. Pevně jsem semkla víčka a zakázala si pustit přes ně už jen jedinou slzu.

Vzala jsem jedno jeho triko a přičichla k němu. Připadala jsem si jako feťák. Vdechovala jsem jeho vůni a snažila si jí vrýt do paměti. Odložila jsem triko a vyšla z šatny. Pohled mi padl na kytary. Jak dlouho jsem nehrála?

Vzala jsem jednu do ruky a sedla si na postel. Naladila jsem ji a začala jsem vybrnkávat první tóny Nothing else matters. Postupně jsem přidala i zpěv. A tak to pokračovalo dál a dál, dokud se mi nepletly prsty a já už nemohla zpívat.

Odložila jsem kytaru vedle sebe na postel a sešla do kuchyně. Z baru jsem vytáhla sklenku a vodku Grey Goose. Natáhla jsem se na pohovku a trochu si nalila. Z věže se stále linuli Lordi a já upila vodky. Trochu mě popálila v hrdle, ale tak to má být.

 

Daniel:

Mířil jsem tunelem k domu Liss, s úmyslem dozvědět se, co se stalo. Ovšem když jsem vešel, naskytl se mi parádní pohled. Lissa ležela natažená na pohovce, v ruce skoro prázdnou flašku vodky a tvář smutnou.

Rozešel jsem se k ní a láhev jí z ruky vyrval. Zamračila se na mě, ale nijak se nebránila. Sedl jsem si k ní a chvíli se na ni díval. Teď by mi mohla říct, co se stalo…

„Liss?“

„Hmm?“

„Co se tam stalo… v tom pokoji?“ zeptal jsem se opatrně. Lissa se na mě podívala a naklonila hlavu mírně na stranu.

„Odešel… Řekl, že odchází, sám… naposledy mě políbil a pak odešel. Prosila jsem ho, aby nechodil, ale on odešel…“ šeptala a při tom se koukala do prázdna. Pak se podívala na mě a mírně se usmála.

„On se nevrátí, že jo…?“ V očích byla malá naděje, že by se mohl vrátit, ale já tomu nevěřil. Nevím, co se stalo, že Lissu opustil, ale každopádně, jestli ho někde potkám, bude litovat, že to udělal.


Kapitola 7. << >> Shrnutí << >> Kapitola 9.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Death metal is not death! 8:

4. Eris přispěvatel
19.08.2011 [1:11]

ErisJá vím Emoticon a prave proto mi z ni už sibe...

3. SafiraDarkfire přispěvatel
19.08.2011 [1:09]

SafiraDarkfireMě zase vráží kudlu přímo do srdce, ale svým způsobem mě ta bolest nevadí, spíš ji vítám, ale je to i tak super kočko:)

2. Eris přispěvatel
19.08.2011 [1:01]

Eris Emoticon Emoticon Já ji teď poslouchám porad dokola, už mi z ni snad i šibe :D :D

1. SafiraDarkfire přispěvatel
19.08.2011 [0:57]

SafiraDarkfireTy vole segra!!! Tentokrát ti tu nebudu dělat nějaké šílené komentáře, protože jdu okamžitě na další kapču. Ale ta hudba k tomu je dokonalá:) Dodává k tomu tu správnou atmosféru. ;o)

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!