OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Death metal is not death! 3



Death metal is not death! 3Vasillisa... Michael... Bratrstvo...
Stěhují se do nového, zároveň jsou pozváni na ples Jeho Veličenstva k oslavě jeho narozenin. Kdo to ale je? A hlavně, proč je pozval?
Když přijmou pozvání, co se bude dít? Uvidí tam toho, koho by nejméně čekali, tedy, hlavě Lissa.
Pomsta... I toto slovo pořád dokola slídí v jejich myslích. A? Pomstí se konečně? Nebo jim to zase nebude dopřáno?
Čtěte a dozvíte se...

Nákupy s Alice ;) příjemné čtení

 


Michael:

Jeli jsme půl hodiny, než jsme dorazili před Alicin vysněný obchod. A že ten barák byl obrovský…

Zastavili jsme a slezli z motorek. Počkali jsme, dokud ostatní nevylezou z aut a pak se pomalým, šouravým krokem dostávali ke dveřím. Nikomu se moc nechtělo, jen Alex s Alice poskakovaly a švitořily, jak to bude super a bla, bla, bla.

„No tak dělejte! Máme jen-“ podívala se na hodinky, „-deset hodin, než bude vycházet slunce,“ peskovala nás Alice. Lissa se zastavila v polovině kroku a nevěřícně se na Alice dívala.

„Deset hodin? Ne, to vzdávám.“ Poraženě zvedla ruce nad hlavu a couvala zpět k motorkám. Alice se zamračila, jako sto čertů a já měl pocit, že by mohla pohledem zabíjet. Vypadalo to u ní docela komicky. Malá elfka a metá blesky, málem jsem se začal smát nahlas.

„Vasilisso Darkniová, okamžitě se vrať zpět, nebo vám ložnici přemaluju na růžovo a všechny tvoje zbylé věci roztrhám a spálim na prach!“ Alicin vysoký hlásek zněl hodně výhružně. Lissa poraženecky sklopila ramena a plazila se zpět k nám. Chytil jsem ji kolem pasu a přitáhl k sobě. Chystal jsem se ji políbit, ale Alice chytla Lissu za loket a odtáhla ji od sebe. Ta se jí okamžitě vytrhla a sklopila pohled.

„No tak jdeme. Máme přeci jenom deset hodin, ne?“ Tahle podivná věta, kterou řekla Alex, nějakým zázrakem pročistila zdejší napjatý vzduch a mi vyrazili.

 

„Alice! Nechápu, k čemu mi budou sukně!“ Liss držela v ruce minimálně deset sukní různých velikostí a typů. Jediné co měly stejné, byla černá barva.

„Neodmlouvej a zapluj si je zkusit! Alex, ty si zkus tyhle, za chvíli ti přinesu další!“ Pozoroval jsem je, ověšen taškami jako vánoční stromeček, a těšil se chvíle, kdy budeme muset odjet.

Alice si vzala do kabinky další hromadu věcí. Za pár okamžiků bylo slyšet šustění látky. Liss pohotově a velmi potichy vylezla z kabinky a sukně položila Alice před dveře kabinky

Nech tu ty tašky, vypadneme odtud, poslala mi myšlenku Lissa a počkala, dokud ze sebe nesundám všechny tašky. Pak mě čapla za ruku a z obchodu vytáhla. Zastavili jsme se až o pár obchodů dál. Spokojeně se usmála a protáhla se.

Když měla ruce nad hlavou, omotal jsem si ruce kolem jejích boků a přišpendlil ji k sobě. Vypískla a bezvládně mi padla do náruče. Chraplavě jsem se zasmál a hladově jí políbil.

„Co budeme dělat?“ zeptal jsem se, když jsem se od ní odlepil.

„Chtěla bych si koupit pár věcí podle vlastního gusta, ne pod taktovkou Alice. Jeden by řekl, že jak je malá, tak by…“

„Kde je Lissa?“ Jmenovaná mi ztuhla v náručí a podívala se směrem, odkud pronikavě pisklavý hlásek přicházel. Rychle se mi vyškubla a běžela pryč. Poslední co jsem spatřil, než jsem se rozběhl za Liss, byl pěkně naštvaný elfí obličejík.

Pár minut jsem bloumal kolem obchodů, než jsem Liss našel. Byla v jenom z gotických obchodů a probírala se oblečením. Za pár vteřin k ní přišla prodavačka a začala s ní něco řešit. Lissa se pousmála a ochotně prodavačce odpovídala. Slečna pak přešla k druhému stojanu a chvilku se v něm přehrabovala. Potom vytáhla korzet. Lissa se na něj zbožně zadívala a opatrně si ho vzala do rukou. Pět vteřin na to se ztratila v kabince.

Sledoval jsem ji celou dobu, co přecházela obchodem a vybírala vhodné oblečení. Cítil jsem její spokojenost, že si konečně může rozhodnout sama, co si vybere.

Když měla plné ruce, přešla ke kase. Když chtěla Liss zaplatit, automaticky sáhla do zadní kapsy kalhot, jenže kreditku v nich neměla. Zamračila se. Rychle jsem k ní přispěchal a kreditku prodavačce podal.

„Tady si. Nemohl jsem tě najít,“ začal jsem a usmál se na vykulenou prodavačku.

Díky… Vyšli jsme z obchodu jen se třemi taškami. I když věcí bylo hodně, ta slečna byla tak ochotná a vše narvala do třech tašek.

Dostali jsme se k dalšímu obchodu a Lissa nedala jinak, než že se teď koupí věci pro mě. Rezignovaně jsem vzdychl, ale nechal se. Rozhodně lepší od Lissi, než od Alice. Tomu jsem se musel ušklíbnout.

„No to ti teda pěkně děkuju,“ zabručela Lissa, která mě asi musela slyšet, jinak nevím. Zašklebil jsem se na ni a nechal se zastrčit do kabinky s pár věcmi.

„Vasilisso! Michaeli! Jak se jen opovažujete nakupovat beze mě?“ zahřměl obchodem její hlas.

„No… víš…“ začala Liss. „My jsme si prostě chtěli něco koupit sami.“ Alice přimhouřila oči, ale nakonec kývla.

„Fajn. Teď to zaplaťte. Oběhneme ještě pár obchodů. Potřebujeme koupit šaty na ples, doplňky a boty. Pak dokoupit nábytek,“ dirigovala. Poslušně jsme udělali, co chtěla.

 

Když jsme my, mužská část, chtěli vejít do obchodu, kde si budou kupovat plesové šaty, byli jsme zastaveni.

„Ne! Vy odneste všechny tašky do aut a pak máte chvíli času pro sebe.“ Koukal jsem na ni nevěřícně a potom hodně šťastně.

„To nemyslíš vážně!“ ozvala se Lissa.

„Pšt! Jde se zkoušet!“ Zamával jsem, Lisse a šel s ostatními k autům. Pak jsem se vypařil.

 

Liss:

No to je teda pěkný. Chlapi vyžene ven, že mají volno a já se tu producíruju pod taktovkou a zkouším si všechny možný i nemožný šaty. Člověk by řekl, že by tu měla být nějaká rovnováha, ale ono nic…

„Přestaň se tak šklebit a pojď si vybrat šaty na ples. Jo, ale nezapomeň, že je to královský ples a že…“ Vypustila jsem Alice z hlavy a rozhlížela se po obchodě. Chtěla jsem něco decentního, ale krásného, něco, co by v sobě mělo trochu toho sexappealu. Prostě… dokonalé šaty. Jo, tomu jsem se musela usmát. Dokonalé šaty, to sem zas něco vymyslela…

Přešla jsem na konec obchodu a zůstala zaraženě stát. Přede mnou byly vystaveny šaty pro bohyni. Byly… dokonalé.

Jako ve snu jsem si je vzala do kabinky a zkusila. Padly mi úžasně, jako kdyby tu na mě čekaly. Dívala jsem se do zrcadla a pohled mi padl na jizvy po mém těle. Nikdy se toho nezbavíš. Budeš to s sebou vláčet na věky. Jsi poznamenaná… Otrok krve… V hlavě se mi vybavovaly útržky rozhovoru se Zsadistem.

„Liss? Předveď se na v těch šatech. Jsi tam nějak dlouho a zticha, nestalo se něco?“ optala se starostlivě Alice.

„Já… já nemůžu vylézt.“

„Proč?“ Aniž by čekala na odpověď, Alice mi otevřela dveře kabinky a vyvalila oči. Alex spadla brada a obě na mě koukaly velice vyjeveně.

„To je… dokonalé!“ rozplývala se Alice. Prohlížela si mě od hlavy k patě a nevycházela z údivu.

„Tyhle vezmeme. Jsou úžasné!“

„Alice já nevím…“

„Co se děje Liss?“ začala Alex.

„Jsou vidět jizvy,“ zašeptala jsem a nepříjemně se ošila. Alice na mě chvíli koukala, pak řekla, ať se převlíknu do svého oblečení. Šaty však vzala a zaplatila je. Holky, jak jsem zjistila, měly vybráno ihned, takže jsme se již nemusely nijak zdržovat, jak řekla Alice, a mohly jsme jít nakupovat boty.

V tom obchodu jsme strávily minimálně půl hodiny. Když byla Alice s Alex spokojena s výběrem bot, šli jsme k doplňkům. Mě však bylo ihned jasné, co si vezmu na krk k šatům, jež jsem si vybrala. A nemusela jsem to kupovat.

Popsala jsem Alice, jak náhrdelník od mého otce vypadá, a jestli si ho mohu vzít. Jindy bych se ani neptala, ale Alice… Nakonec jsme vybrali vhodný náramek a náušnice.

Seděla jsem na židli v rohu obchodu, když jsem si všimla, jak se Michael krade do zlatnictví. Holky si ho nevšimly a zdálo se, že ani Michael si jich nevšiml. Zašel až do zadní části obchodu, kde se mu začala věnovat prodavačka. Dál jsem však nepochytila, co vybíral, poněvadž mě holky odtáhly od obchodu.

„Kam jdeme teď?“ zeptala jsem se a tajně doufala, že nákupy již končí.

„K autům, za tři čtvrtě hodiny začne vycházet slunce, takže musíme odjet.“ Tón jejího hlasu, byl řádně zklamaný. Odolala jsem touze vyskočit radostí do vzduchu a tleskat rukama jako malé dítě. Místo toho jsem rychleji upalovala k autům, kde jsem odložila všechny tašky a přešla k motorce. Z dálky jsem uviděla Michaela, jak k nám spěchá.

„Tak fajn. Jsme všichni? Jestli jo, tak vyrážíme!“ komandovala zase Alice a nasedla do auta. Já nastartovala motorku a plna radosti, že po deseti hodinách neustálého nakupování, konečně jedu domů, vyjela jako první.

 

Patnáct minut před svítáním, jsme dojeli k branám našeho nového sídla. Všichni ihned čapli co nejvíce tašek, ale stejně se pro zbylé budeme muset vracet. Ovšem já se jen tak tak držela na nohou. Michael si toho všiml a poslal mě do domu, abych si hned lehla a odpočívala. Než jsem dovřela dveře od našeho domku, uviděla jsem, jak Michael zpražil Alice hrozivým pohledem.

Došourala jsem se do naší ložnice, ale místo do postele, jsem zamířila do koupelny. Začala jsem napouštět vanu a pomalými pohyby, sem ze sebe dostávala oblečení. Když vana byla plná, vlezla jsem do ní a vydechla. Horká voda pomalu začala uvolňovat mé ztuhlé svaly a z mysli vyhnala myšlenky, které stejně neměly smysl.

Zavřela jsem oči a sundala sluneční brýle. Když jsem přišla do koupelny, nerozsvítila jsem. Světlo jsem nepotřebovala, navíc mě bolelo na očích.

Zadržela jsem dech a potopila se, což nebyl žádný problém, protože do téhle vany by se vešli dva medvědi grizzly. Když jsem se vynořila, znovu jsem si opřela hlavu o roh vany a uvolnila se.

Nevím, jak dlouho jsem tady ležela, ale uslyšela jsem tiché klapnutí dveří. Evidentně se vrátil Michael. Ovšem když jsem uslyšela tlumený hlas Alice, jak promlouvá a na to varovné vrčení, protestně jsem zasténala.

„Mě si nevšímej, já tu jen srovnám věci do šatny a potom se vypakuju,“ řekla Alice.

Liss?

Jsem v koupelně, poslala jsem mu odpověď. Za dvě vteřiny Michael zamykal dveře koupelny a připojil se ke mně ve vaně.

„Myslel jsem, že budeš spát,“ broukl tiše a přejel mi prstem po tváři.

„Je mi tu tak dobře, že se nemohu donutit odejít,“ povzdechla jsem si a vzápětí toho začala litovat. Voněl ale tak dobře!

„Obejmi mě,“ přikázala jsem jemně. Michael mi ihned vyhověl a obtočil okolo mě paže. Stulila jsem se k němu a vdechovala jeho opojnou vůni. Tak tohle je ráj, pomyslela jsem si a ještě blíž se k němu přitulila.


 

Kapitola 2. << >> Shrnutí << >> Kapitola 4.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Death metal is not death! 3:

4. SafiraDarkfire přispěvatel
05.07.2011 [22:02]

SafiraDarkfireSuper... Tak to už se nemůžu dočkat!!! Honem sem s přípravami na ples:D ;oD

3. Eris přispěvatel
05.07.2011 [19:05]

Erisajeje děkuju

Safi, neboj se Emoticon Nábytek dokupovat budou a šaty se ukážou v přípravách na ples Emoticon

2. SafiraDarkfire přispěvatel
05.07.2011 [18:31]

SafiraDarkfireSuper.... Sice jsem myslela, že tam víc rozepíšeš Liss, jak se nenechá komandovat, ale opak byl pravdou, nakonec to vzdala, i když je fakt, že deset hodin... To by rezignoval každý:D jinak super. A jak tak čtu, nábytek nestihly:D Tak snad příště:) A škoda, že jsi neukázala jaké šaty, nebo je aspon nepopsala:( Takhle si je nepředstavím, ale jinak super kapitolka těším se na další:)

1. ajeje
05.07.2011 [15:42]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!