Akú odpoveď dostane David?
15.11.2011 (13:00) • • Povídky » Na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 489×
6. kapitola
Faith nevedela, čo má povedať. Bola prekvapená, ale zároveň v kútiku duše to chcela. Chvíľu na neho nemo hľadela, až povedala:
„Pôjdem rada.“ David nebol schopný slova.
„Povieš niečo alebo tu budeš ticho stáť?“
„Ja...sorry. Nečakal som to.“ Faith nevychádzala z údivu.
„Aha... takže keď chceš, môžeme to zrušiť.“
„Nie!“ povedal až priveľmi rýchlo.
„Čo tak v piatok o siedmej?“ opýtal sa jej.
„Môže byť.“
„Dobre, tak ťa potom vyzdvihnem.“ Poslednýkrát sa na ňu jemne usmial a odišiel. Faith tam stála dlhú chvíľu. Nedokázala uveriť tomu, že s ním ide von. Z myšlienok ju prebrali cudzie ruky na jej ramenách. Bola taká vyľakaná, že z úst vypustila tiché ach.
„Ššš ...to som ja,“ povedal niečí hlas. Až keď sa Faith otočila, zistila, komu patrí. Majiteľom hlasu bol Adam. Preboha,ten tu chce čo? Preblesklo Faith hlavou. Ale aj tak ho milo pozdravila.
„Tuším som ťa veľmi vystrašil.“
„Ani nie.“
„Mňa neoklameš. Za tú krátku dobu ťa poznám až veľmi dobre.“
„Vážne?“
„Hej.“
„Chceš niečo vedieť?“ Prikývol.
„Ani trochu ma nepoznáš.“
„A čo keby si mi dala možnosť spoznať ťa?“
„A čo keby som ti ju nedala?“ povedala to s nepatrným sarkazmom v hlase.
„Tak by som potom bol smutný.“
„Čo by potom nebola moja vec.“ Mykla ramenami na znak, že jej to je ukradnuté.
Faith pri ňom zo začiatku cítila elektrizujúci pocit, ktorý pominul, akonáhle sa spoznala s Dávidom. Vedela, že sú najlepší Kaloši a preto nechcela ublížiť Adamovi. Faith si teraz uvedomila, že chce brať Dávida viac ako kamaráta. Preto prijala aj jeho ponuku.
„Sorry, už musím ísť. Meškám,“ povedala milo a opatrne sa otočila, aby sa pred ním nezapotácala . Opatrne prechádzala chodbami do triedy, kde mala poslednú hodinu pred obedom.
Zamyslene si sadala do svojej lavice. Nevnímala ani učiteľa, ktorý prišiel do triedy a vysvetľoval učivo. Myšlienkami stále myslela na Dávida a na Adama. Adam dal jasne najavo, že má o ňu záujem. Ale čo spraví? Faith priznáva, že bol pekný. Mal blond vlasy kratšieho strihu, vyšportovanú postavu a oči modré ako more. Ale v hĺbke duše vedela, že robí správne, keď ho odmietla.
Nezaoberala sa počítaním rovníc o dvoch neznámych a len tak si čmárala po zošite. Hodina sa pomaly blížila ku koncu, keď sa ozval učiteľov hlas:
„Slečna Andersonová! Počúvate ma?“ Faith sa zmetene poobzerala a pohľadom zostala na učiteľovi.
„Áno.“
„Tak mi potom vypočítajte túto rovnicu.“ Faith sa pozrela na čísla na tabuli.
„Slečna Andersonová, nabudúce buďte prítomná aj duchom. Nie iba telom.“ Faith sa zmohla iba na prikývnutie. Pozrela opäť do zošita a neverila vlastným očiam. Po zošite boli napísané samí srdiečka. Ona sa naozaj zbláznila. Z hodiny ju vyslobodilo zvonenie. Rýchlo zavrela zošit a išla smerom do jedálne.
David tam ešte nebol. Ale zato jeho kamoši sa smiali na celú jedáleň. Medzi nimi bol aj Adam. Radšej odvrátila hlavu a podišla k prázdnemu stolu. Hladná nebola a preto si kúpila iba coca-colu. Otvorila ju a zrazu začula jednoduchú otázku.
„Môžem si prisadnúť?“ spýtal sa David. Prikývla na znak súhlasu. Sadol si oproti nej.
„Počúvaj, musíš sa vždy približovať zozadu?“
„To by som potom nebol ja.“ David pri tom použil jeden zo svojich úškrnov.
„Zaujímavé.“ Chvíľu nastalo ticho, ktoré neskôr narušila Faith.
„A čo tu vlastne chceš? Nemal by si byť pri svojich kamošoch?“ A kývla hlavou k ich stolu.
„Tí to prežijú. Radšej som s tebou, pretože tie ich výbuchy sú už neznesiteľné.“ Faith sa zasmiala.
„A chcel som sa ťa spýtať, či ten piatok platí.“
„Platí. Prečo by nemal platiť?“ Chvíľu sa pohrával so svojimi prstami.
„Vieš, všimol som si, ako na teba Adam pozerá.“
„Aha, už viem čo myslíš. Neboj sa nič také sa nestane.“ David si viditeľne vydýchol.
Chvíľu si rozprávali o blbostiach, ale obidvaja si všimli Adamovho pohľadu k nim. Vedeli, že to nie je dobré znamenie a David vedel, že by tu s ňou nemal byť. Ale nedokázal to.
V jednom okamihu sa Adam postavil z miesta a mieril si to k ich stolu. Vyzeral naštvane.
--
Prosila by som vás o komentáre. Beriem aj kritiku.
Autor: (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování
Sdílet
Diskuse pro článek Chance of Life: 6. kapitola:
To máš bohužel pravdu. Ono je dost těžké říkat i ty nepříjemné věci, nejradši bychom říkali jen ty hezké, ale to už by se pak nikdo nad ničím nezamýšlel a naše ega by byla nekonečná. 
Je to jen můj názor, nemusíš si to vůbec brát, ale na druhou stranu si myslím, že když na sobě trošku zamakáš, tak se hodně hodně zlepšíš, a to je přece mnohem víc než sto komentářů, ne? 
Navíc si opravdu nemyslím, že píšeš špatně, jen, že by to zkrátka mohlo být lepší. 
TallenntativeKing: To je v poriadku. Rozhodne niečo na tom je, keď si mi to napísala. Beriem to ako radu, ktorú sa budem snažiť využiť v ďalších kapitolách. Pri písaní ďalšej kapitoly sa posnažím "pohrať" aj so slovami. Rozhodne si mi dosť pomohla. V každom prípade ti ďakujem pretože je málo ľudí, ktorý napíšu to čo naozaj chcú.
Takže jsem přečetla všechny kapitoly a když píšeš, že bereš kritiku, tak bych nějakou měla. Ne ale ve zlém, protože si nemyslím, že píšeš špatně, jen, že se můžeš zlepšit, a kritika k tomu velmi pomáhá.
Takže zaprvé, i povídka z reálného života může být skvělé dílo, jen musí být čtivá a hezky popsaná. Přijde mi, že na děj a vůbec na psaní příliš chvátáš. Psaní by sis měla užívat, mělo by tě bavit, a to by se mělo odrážet ve tvých povídkách. Zkus si s tím trošku víc pohrát, rozepsat se, trošku víc se rozmáchnout.
Další věc jsou pocity. To, co píšeš, si sice umím představit, ale ráda bych se do tvé hrdinky vcítila, takže bych uvítala větší popis emocí, myšlenek, prostě něco, co vypovídá o ní. Když píšeš ve třetí osobě, tak to asi nebude tak lehké jako v první, nicméně nemožné to není. 
Dále jsem si ze začátku všimla, že se ti až příliš často opakovaly slova. Slovesa jako být, mít atd. se sice těžko nahrazují, ale když si s tím člověk vyhraje, určitě se to dá obměňovat. Teď už to neděláš, co jsem si tak všimla.
Poslední věc, která mi vadí, jsou dialogy. Někdy mi přijdou ne tak úplně navazující na sebe, hlavně tedy ze začátku. Kolikrát mi přišlo, že jsi viděla vše ve své hlavě, ale do povídky to nenapsala, jenže já do tvé hlavy nevidím, tudíž mi to musíš napsat sem. Neuškodilo by třeba víc rozvinout větu s nějakou přímou řečí, např. za ní dodat pošeptal, řekl, zakřičel apod.
To je asi vše, co bych k tomu zatím řekla, doufám, že se tě to nějak nedotklo, protože účel byl, aby ses zlepšila, myslím si totiž, že na to určitě máš. A nekomentujícími četnáři se nenech odradit, jsou to ignoranti. 
(Omlouvám se těm, co komentují.)
No mám pár nápadov ale neviem ktorý z nich napíšem Inak ďakujem.
pekna kapitolka, jen jsem zvedava co Adam provede. 
Rychle dalsi prosim. 
Přidat komentář:
- Priznanie
- Pán šeliem
- Ráno v blátě
- Stručná a třaskavá historie podle A. J. Crowleyho
- Skvělý a přesný průvodce po Nazaretu ex-archanděla Gabriela, zrádce
- Tu je moje miesto
- Když má srdce svoji hlavu 1
- Co zůstane v knihkupectví
- Sestra
- Šarlatán (začátek)
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře
Kdo je tu z členů? Klikni!