Temné uličky, tajuplné osoby, nestvůry, města, kouř z dýmek a kupa zaprášených knih. Na bidýlku temný děs sedí. Černý havran na nás zamyšleně hledí. Rok 1879 je rokem, kdy se osudy pár osob střetnou ve stejném čase a na stejném místě. Co to přinese nikdo netuší.
Pokud jste si i přes tato varování usmysleli, že si tento příběh přečtete, rozmyslete se ještě na moment. Máte stále čas ji co nejrychleji zavřít a utéct.
19.07.2012 (19:00) • Niki311 • Povídky » Na pokračování • komentováno 12× • zobrazeno 1661×
Prolog
Únor 1879, Benátky - Itálie
„Pojď sem, mrcho!“ zařval muž a hnal se půlnočními ulicemi kupředu. Drobná žena mu zmizela s démonským smíchem za rohem. Rychle běžel za ní a z úst mu stoupal kouř. S hrdelním zavrčením zrychlil. Zahlédl na mostě siluetu dámy s hustě vlajícími havraními vlasy. Řítil se za ní a ticho zase prořízl její smích.
„Nechytíš!“ Otočila se k úprku, ale než stihla vyběhnout, nůž se jí zaryl hluboko do hrudi. Čepel prorazila srdce a se zasyčením na něj zírala.
„Mám tě,“ zašeptal a koutek úst se mu nadzvedl. „Mám ten pocit, že jsi při cestě ztratila něco,“ pokračoval něžně a do těla jí zaryl další nůž. „Bylo krajně neslušné takhle utíkat, mohla jste schůzku odmítnout.“
„Markusi Foxi,“ syčela mezi zuby. „Ty jsi nevyhrál, tohle je teprve začátek.“ Její líbezná tvář se pokroutila do škaredé masky a mladí začalo vyprchávat. Plné rty se stahovaly do úzké linky a kůže povadala.
Škoda, pomyslel si. Mohla se hodit, kdyby neklela, čarodějnice. Přehoupl její bezvládné tělo přes kamenné zdivo a pustil do vody. Mrtvola začala na vodní hladině syčet, dokud nezmizela v černé hlubině.
„Pokazila ti fajnový večer, co?“ zasmál se hlas. Markus zvedl hlavu a střetl se s pohledem muže. Potutleně se z dálky usmíval a z dýmky, kterou svíral v levé ruce, stoupal malý našedivělý provázek kouře.
„A ty místo toho, abys mi s ní pomohl, Charlesi, jsi jen koukal z dálky a kouřil. Tomu říkám flákačství.“
„Odreagovávání se, bratře,“ opravil ho. „Mám dojem navíc, že bych ti moc nepomohl, ale spíš překážel.“
Muž na mostě zabručel, upravil si límec kabátu a nasupeně kráčel dál od svého bratra.
Téhož večera, Paříž - Francie
Drobná postava v kabátku kráčela rychle vylidněnými ulicemi. Vykřičená ulice nebyla zrovinka nejslavnější v tomto romantickém městě. Osoba si zarazila klobouk více do tváře a zahla doprava.
„Hmm, pojď sem koloušku,“ zavrněla ze dveří dáma ve sporém oblečení a s prsy div ne vypadávajícími z korzetu. „Ukážu ti Paříž. Takovou jsi ji ještě neviděl!“
Postava neodpověděla a vyhýbala se dalším pohledům jiných žen, které vycházely ze dveří a lákaly své klienty.
Rychle zapadla do dveří na konci ulici a prodrala se hostincem až do zadního koutu. Pevně svírala mezi prsty v rukavici klobouček. Opřela se o oprýskané dveře. Odřené od bitek a vrhání sklenic na ni. Vydala se klikatou chodbou, dokud nedorazila k polorozbité stěně. Zatáhla za malý výčnělek a s hlasitým zaskřípěním se odsunuly na stranu.
Objevila se v malé světnici. Svíčka, která ji zalévala jemným světlem pomalu dohořívala. Osoba ze sebe shodila klobouk a pár černých pramenů vyklouzlo z drdolu ven. S povzdechem sundala dlouhý kabát z ramen a její křehká silueta se otřásla zimou.
Kabát těžce žuchl na zem a dívka se zatvářila nasupeně. Sehla se k němu a vytáhla z vnitřní kapsy knihu. Skousla si ret, když zahlédla ohlé rohy. „Mon dieu, ani knížku nejsem schopná přenýst bez úhony,“ povzdechla si a přenesla ji na noční stolek. Skopla z nohou zablácené boty a padla unaveně do postele. Přetáhla na sebe těžkou deku a s pohledem na svůj klenot - knihu - usnula.
Následující díl »
Autor: Niki311 (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování
Sdílet
Diskuse pro článek Černý havran - Prolog:
Páni, jdu hned na další, protože je to úžasně poutavé 
Niki kéž by aspoň já přidávala články, jak všichni ostatní jenže já se vždycky zaseknu a půl roku nevim, jak navázat takže jsem si řekla, že nedopsané kapitolovky už vydávat nebudu, protože to pak lidi stve:D
Martinexa: Kéééž bych byla! 
Třeba být jedním z vynálezů doktora Andrého Greye
Niki: Každý den jednu kapitolu? Nejsi stroj:)
Převelice děkuju za tak NÁÁDHERNÉÉÉ komentáře 
Stydím se, že nestíhám denně produkovat alespoň jednu kapitolu. Objasnit tak rychleji veškeré zapeklitosti... 
Každopádně, už je tu pár dalších dílů k přečtení. Snad vás nezklamu. 
Moc zajímavý prolog rozhodně si tuhle povídku přečtu:)
Trochu se na sebe zlobím, že jsem ti to zapomněla okomentovat, když jsem si to četla už někdy včera (časový údaje o prázdninách nerada udávám, ale tak, snad to včera bylo, na tom nesejde vlastně, ehm). Takže ti bohužel musím napsat s trochou časovýho odstupu, ale snad tu zachytím vše, co bych napsala i při prvním dojmu... Ta povídka mě už jen názvem, tak dobou, tak prostředím hned zaujmula a vůbec nelituju toho, že jsem se do ní začetla :). Starý časy jsou pro mě strašná lákačka, ale přijde mi, že málo lidí to umí napsat aspoň trochu realisticky - ale prostě, ty jsi to napsala skvěle, úplně jsem si uměla představit ten most a vodu ve světle měsíčku a světel města, všechno mi tam jelo jako film 
! Takže tu máš jasnýho čtenáře a jdu rovnou na první kapitolu, jsi skvělá. :)))
Jé :) Srdíčko mi radostně zaplesalo nad Vámi! Nečekala jsem na to takové kladné názory a tolik úsměvů 
Sorel: mám stále co na tom dolaďovat, ale i tak! Převelice děkuju :) 
Niki, budu ti to říkat pořád, píšeš úžasně. Tvůj styl se mi líbí a je to tak čtivé a živé, dýchající. Moc se mi to líbí. Správně tajemné a napínavé, až budu mít čas, budu si muset přečíst i první kapitolu, ale už teď se nemůžu dočkat. 
Vypadá to dobře Hodně mě to zaujalo 
Přidat komentář:
- Priznanie
- Pán šeliem
- Ráno v blátě
- Stručná a třaskavá historie podle A. J. Crowleyho
- Skvělý a přesný průvodce po Nazaretu ex-archanděla Gabriela, zrádce
- Tu je moje miesto
- Když má srdce svoji hlavu 1
- Co zůstane v knihkupectví
- Sestra
- Šarlatán (začátek)
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře
Kdo je tu z členů? Klikni!