OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Can´t break a broken heart 8. díl

14.12.2010 (12:00) • LonelyRebel • Povídky » Na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 891×

„Ne vždycky jsme byli... ehm...“ Ben se rozhlídnul kolem. „Tady.“
„Tady?“

„Ano. Tady.“

„Tady?“
„No tak... nemůžu ti říct, kde jsme!“ Abby naoko posmutněla. Nevěřila, že by jí opravdu řekl, kde je, ale aspoň to zkusila.

„Původně jsme vlastně ani nebyli jako skupina. Byli jsme roztroušení a ukrytí, kde se dalo. Jednotlivé skupiny o sobě dávaly pravidelně vědět.“
„Ale to bylo hrozně... nepraktický?“

„Co je praktického na tom být schovaní na jedno místě?“

Abby pokrčila rameny.

„No vidíš. Každé řešení má své pro a proti. Už nějakou dobu jsme se ale chtěli přemístit na utajené místo, o kterém věděli jen velitelé dané skupiny. Nikdo jiný. Bylo to moc nebezpečné.“
„Takže... mi chceš říct, že to zvládli utajit?“

„Jo. Věděli to jen oni.“
„Ale proč?“
Ben se na ni podíval jako na idiota.
„Co uděláš, když potřebuješ z někoho dostat informace.“
„Budu ho vydírat nebo...“ Abby si konečně uvědomila co tím myslel. „mučit... No jasně... báli jste se, že bychom to z někoho mohli dostat, ale to bysme prvně museli brát zajatce.“

„Zatím ti to myslí... sice pomalu, ale ještě myslí.“

„Pořád jsi se nedostal k pointě... Kdo je tak důležitý, že jste mě vzalu sebou?“

„Jmenoval... jmenuje se Melanie. Byla příbuzná s Dickinsonem. Znali jsme ji už v době, kdy tohle všechno začalo, když si jeden Richardson usmyslel vládu nad celým světem. Bylo tu tolik pokusů o sjednocení už v historii a nikdy se to nepovedlo...“
„Až do teď...“
„Jediní, kdo mu překáží jsme my. Nechceme jeho vládu, ale to ty asi nepochopíš...“
„Můžu to zkusit...“
„Pochybuju, ale na tom teď nezáleží. Melanie byla průrazná, potřebovala mít nad vším kontrolu a...“ pohlédnul na brunetku. „Dalo by se říct, že povahou byla stejná jako.“ Chvíli se na ni díval, až jí jeho pohled začal být nepříjemný a lehce se ošila.

„Dobrovolně se pouštěla do průzkumných a výzvědných akcí...“

„Ženský v armádě jsou vždycky průšvih...“ zašeptala větu, kterou jim opakoval jejich kapitán.

„Drew se do ní zamiloval, začali spolu chodit... Před rokem si Melanie prosazovala nějakou průzkumnou akci...“
„Moment, tobě nemůže být o moc víc než mně... 19? 20? Kolik bylo jí?“

„Byla stejně stará jako já. Když se pokoušela vynutit si ten průzkum, bylo jí 19.“

„Byla tak mladá.“
„Pod nadvládou Richardsona nemáme jiné šance. Ostatně... ty taky nevypadáš zrovna na plnoletou.“

„Pokud navštěvuješ vojenskou školu a máš dlouhodobý a dostatečný výcvik, tak je věk vedlejší.“

„Stejně by jsi něco takového dělat neměla! Co to udělá s tvojí psychikou, když tě nutí zastřelit někoho, kdo na tebe neútočí.“

„Zase mluvíš bokem. Co se s ní stalo?“
„Když Dickinson neschválil její akci, tak se rozhodla uspořádat ji sama. Sehnala pár dobrovolníků, kteří byli ochotní jít i proti zákazu... Jenže se to nepovedlo dle očekávání. Našli jsme dvě mrtvá těla. Její a těla tří další ne.

Byl to impuls k tomu, se přesídlit jinam. Bylo moc riskantní, tam zůstávat, tak jsme přešli sem. Drew se nikdy nesmířil s tím, že ji ztratil... Tolik ho to změnilo.“

Abby ho pečlivě pozorovala. Všímala si každého pohybu, který udělal.

„Drew asi není jediný, kdo se ještě nevzpamatoval.“
Uhodila hřebíček na hlavičku. Z jeho bolestného pohledu to poznala. V jeho očích viděla to samé jako v očích Drewa, když po něm chtěla vědět, na kom mu ve skutečnosti, tak záleží.

„To není důležité.“
„Nikdy jsi jí to neřekl?“
„Není to tvoje věc.“
„To ses na ně celou dobu díval?“
„Řekl jsem, že ti do toho nic není.“
„Kdyby sis o tom nechtěl s někým promluvit, neříkal bys mi to.“
„Nechci to s tebou řešit. Jen chci vědět, jestli ještě žije.“
„Řekla jsem to jasně. Nebereme zajatce.“
„Já vím, že nemáš nejmenší důvod mi říct pravdu, ale prosím...“

„Bene, já ti pravdu říkám.“
„Nenašli jsme tělo.“
„Je možné, že jsme chtěli jen zjistit informace. Vzali je sebou, zjistili co potřebovali a potom...“

Dveře se s rachocením otevřely. V Abby cuklo, protože při jejich rozhovoru vládlo v místnosti naprosté ticho a byl slyšet jen hlas toho, který z nich mluvil.

Ve dveřích stál Drew a překvapeně se na ně díval.

„Mám to vzít až do konce za tebe. Dickinson s tebou chce mluvit.“

„Dobře. Zatím se měj Abby.“ Ben hbitě vyskočil na nohy, ale Abby mu pozornost nevěnovala dívala se na Drewa.

Jaký asi mohl být předtím než mu její lidé zničili život? Jaký mohl mít život nebýt jejího otce, který začal s revolucí?

Najednou věděla, jak vidět jeho bolest, jak překonat ty zábrany aniž by ji za ni pustil. Viděla to v něm. Musel trpět.

„Co se na mě tak díváš?!“
„Je mi to líto...“ zašeptala, ale nemohl ji slyšet.

„Nevím sice co ti Ben nakecal, ale přestaň!“ Potom třísknul dveřmi. Starý, hloupý Drew byl zpátky v plné své kráse, ale ona ho už nemohla nenávidět tak moc jak doteď.

Autor: LonelyRebel (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Can´t break a broken heart 8. díl: