Burning life - Kapitola devátá • OurStories.cz ~ naše povídky

I povídka Burning life se po delší pauze vrací a to s devátou kapitolou nesoucí název - Konečně? Ano konečně jsme zpět a dozvíme se, jak na tom Kathrine doopravdy je. Co ji čeká, když se konečně dozví pravdu? Vše a mnohem víc v kapitole. Vaše LG

02.09.2012 (14:00) • LittleGii • Povídky » Na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 618×

EDIT: Článek neprošel korecí!

Burning Life

Kapitola devátá

Neměla jsem ani nejmenší chuť jít do školy, ale když jsem máme řekla, že mi není dobře řekla, že už jsem zameškala dost tak ať jdu. Nakonec jsem tedy vyrazila, i když nerada.

Před školou jsem koutkem oka zahlédla Logana s Lenou a kousek opodál stál Thomas. Když mě uviděl přišel ke mně a k překvapení všech mě políbil.

„Proč takovou husu?“ ozvalo se někde a oba jsme se za tím hlasem otočili. Nebyl to nikdo než Morgan. Když jsem se na ni podívala reflexivně si sáhla na nos, který měla zpevnění páskou. Vypadala „úchvatně“.

„Husou? V tom případě na tebe slovo ani neexistuje?“ Několik přihlížejících se tomu pobaveně zasmálo a mě to vykouzlilo úsměv na tváři také. Thomas mě chytil za ruku a propletl si se mnou prsty, při tom činu jsem se na něj překvapeně podívala.

„Vzpomínáš? Oficiální kluk,“ zašeptal a znovu mě políbil. Pak jsme vykročili ke škole a moje nálada se okamžitě zlepšila. Vě třídě na náš všichni koukali překvapeně, ale nikdo si už nedovolil nic říct.

Většina dne pak proběhla tím, že se začali šířit nejrůznější verze pomluv o tom, že jsem určitě těhotná, že jsem Thomase uhnala, ale když jsem někam přišla všichni okamžitě zmlkli. Thomas na mě čekal po každé hodině, kterou jsme neměli společnou, před třídou. S ním mi den připadal snazší.

„Co máš dneska v plánu?“ zeptala jsem se ho, když jsme konečně stáli na parkovišti. Jeho výraz se při těch slovech trochu zachmuřil.

„Bohužel dneska přijede otec a očekává, že s ním strávím den.“ Při slově otec se mi v hlavě vynořil můj sen. Srdce mi začalo bít rychleji, ale jinak jsem na sobě nic nedala znát. Jak moc bych si přála umět číst myšlenky, řekla jsem si v duchu. Podívala jsem se do Thomasových zachmuřených očí a pohladila ho po tváří.

„Proč jí musím lhát?“ ten hlas jsem slyšela ve své hlavě, nepatřil nikomu kdo by stál u náš to jsem věděla s jistotou. Rukou jsem ucukla.

„Děje se něco?“ zeptal se Thomas. Jen jsem zavrtěla hlavou. Ano, děje se toho moc. Například by mě zajímalo jestli je pravda, co se mi tobě zdálo. Byl jen jediný způsob jak to zjistit.

„Vzpomněla jsem si, že jsem ještě neudělal ten projekt do biologie,“ řekla jsem smutně. „Takže mám na dnešek „zábavu“ bohužel, musím jet. Měj se.“ S těmi slovy jsem mu vlepila polibek a nasedla do auta. Ještě jsem mu zamávala a rozjela se domů.

Pokud je pravda, co se mi zdálo měli by se setkat ve starém rybářském přístavu na pobřeží. Proto jsem se doma rychle doma převlékla, křikla na mámu, že jdu ven a vyrazila. Když jsem dojela na místo stálo tam černé BMW. Snažila jsem se jít, co nejtišeji. Vykoukla jsem zpoza boudy za, kterou jsem ve snu stála… A ano. Byli tam. Stál tam ten muž ze sna. Jako by mu Thomas z oka vypadl. Rychle jsem se znovu schovala snažila se uklidnit svoje splašené srdce. Nic to neznamená, nic to neznamená. Opakovala jsem si v duchu, ale v hlouby duše jsem věděla, že to znamená hodně.

„V autě mám ty důležité spisy o Kathrine, donesu ti je.“ Ozvalo se a já zpanikařila. Začala jsem couvat, ale bokem jsem vrazila do nějaké trupky, která s ohlušujícím rachotem spadla na zem. Věděla jsem, že jsem prozrazena, ale ani přes to jsem nebyla schopná dát se na útěk. Když se přede mnou objevil Thomas i s tím mužem věděla jsem, že jsem ve velkých potížích. Chtěla se mi začít křičet, ale než jsem stihla cokoliv udělat Thomas promluvil.

„Kath, co tady k sakru děláš?“ Jeho hlas nebyl rozhodně tak přívětivý jako, když se mnou pokaždé mluvil.

„Vím pravdu, chtěla jsem si to ověřit.“ Můj postoj se změnil. Teď jsem před nimi stála hrdě a sebejistě. Věděla jsem, že to může věci ještě zhoršit.

„Jakou pravdu?“ Zeptal se nechápavě ten muž.

„Dejme tomu, že vím něco o nějakých lovcích nephilimů…“ nechala jsem svůj hlas vyznít do ztracena a vychutnávala si ´, jak se jeho výraz změnil z nechápavého na překvapený.

„A co to má s námi společného?“ Zeptal se Thomas pobaveně.

„Chceš mi říct, že ty ani tvůj otec nebo dokonce setra nejste lovci nephilimů?“ Můj hlas byl energický. Věděla jsem, že mluvím naprostou pravdu. Jestli byl vhodný okamžik na to slyšel myšlenky bylo to právě teď.

Zhluboka jsem se nadechla a zadívala se mu do očí. Přesně jako odpoledně.

„Jak to může vědět? Jak se to k akru dozvěděla?“ Jeho myšlenky jsem v zápětí uslyšela a byla si jistá, že báje které jsem četla jsou pravdivé. Ano opravdu mám andělskou moc.

Autor: LittleGii (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování